Paní Jarmile je sedmašedesát a bydlí v Benešově. K praktickému lékaři chodí jednou za dva roky, naposledy loni na jaře — nechala si změřit tlak, odebrat krev a odešla s papírkem na kontrolu. Poslední půlrok jí dcera při každé návštěvě říká, že se dvakrát ptala na totéž, a Jarmila to odbývá tím, že má hlavu plnou starostí. Klíče od auta našla minulý týden v lednici. Na prohlídce ji nikdo nepožádal, aby si zapamatovala tři slova a nakreslila ciferník hodin — a přitom je to pětiminutový test, který jí praktický lékař v jejím věku provést mohl a vykázat pojišťovně jako plně hrazený výkon 01026.
Zdroj: ÚZIS ČR, NZIS Open — sada PPS-08-06 „Pokrytí cílové populace časným záchytem demence v ordinaci praktického lékaře“ (zdrojový registr NRHZS, jmenovatel z dat ČSÚ), staženo a agregováno 12. 9. 2026. Počet obyvatel 65+ a 81+: Eurostat, demo_pjan, k 1. 1. 2024. Cílová skupina výkonu zahrnuje i osmdesátileté, mimo program jsou tedy lidé od 81 let výše.
Co ukazatel měří — a co si s ním nesmíte splést
Číslo 18,1 % není podíl lidí s demencí. Je to podíl obyvatel ve věku od 65 do 80 let, u kterých všeobecný praktický lékař vykázal zdravotní pojišťovně výkon 01026 — Časný záchyt demence v ordinaci praktického lékaře — v průběhu dvouletého okna končícího rokem 2024. Jmenovatel bere ÚZIS z populačních dat ČSÚ, čitatel z Národního registru hrazených zdravotních služeb. Nic víc, nic míň: ukazatel měří, ke kolika seniorům v cílovém věku se to vyšetření za dva roky vůbec dostalo.
Nástrojem je Mini-Cog — pětiminutový test, ve kterém si člověk má zapamatovat tři slova a nakreslit ciferník hodin s určeným časem. Při pozitivním výsledku má podle popisu programu na portálu NZIP následovat podrobnější vyšetření mentálních funkcí (MMSE) nebo Montrealský kognitivní test (MoCA) a podle potřeby odeslání k neurologovi, psychiatrovi nebo geriatrovi. Diagnózu demence smí stanovit jen specialista; praktický lékař ji stanovit nesmí.
Pravidla jsou přesná a stojí v seznamu zdravotních výkonů. Vyhláška č. 269/2019 Sb. vložila s účinností od 1. ledna 2020 do kapitoly všeobecného praktického lékařství výkon 01026 s formulací, která nepřipouští výklad: „Výkon je určen k testování seniorské populace s cílem včasného záchytu demence. Provádí se u osob nad 65 let do 80 let 1krát za dva roky v souvislosti s preventivní prohlídkou.“ Výkon je hrazen plně, má hodnotu 128 bodů a čas 15 minut.
HSPA Monitor indikátor řadí do oblasti Procesy, dimenze dostupnost, se směrem „vyšší je lepší“. Signál zůstává neutrální — mezinárodně srovnatelná hodnota, proti které by se dal poměřovat, neexistuje. Proč, k tomu se dostaneme; a je to zajímavější důvod než u většiny ostatních indikátorů.
Stav v Česku: rovnoměrný růst, jehož cíl je ještě daleko
Zdroj: ÚZIS ČR, NZIS Open, sada PPS-08-06; vlastní agregace přes všechny okresy, obě pohlaví a tři věkové skupiny, staženo 12. 9. 2026. Absolutní čísla: 2021 = 171 459 z 1 781 767 · 2022 = 212 010 z 1 808 342 · 2023 = 270 215 z 1 820 271 · 2024 = 328 669 z 1 813 581. Pozor: hodnota za každý rok je pokrytí ve dvouletém okně končícím tím rokem, sousední body se tedy překrývají a nejsou nezávislé.
Řada nemá zlom. Přidává se rovnoměrně 2,1 až 3,3 procentního bodu ročně, což je na program, který se rozjíždí bez adresného zvaní a bez kampaně, slušné tempo. Zároveň je to tempo, při kterém by plné pokrytí cílové populace nastalo někdy kolem roku 2049. Výkon existuje šestým rokem a čtyři pětiny lidí, kterým je určen, se k němu za poslední dva roky nedostaly.
Sada začíná až rokem 2021, přestože výkon platí od ledna 2020. První publikované okno tedy zahrnuje rok 2020 a 2021, tedy dva roky, ve kterých byly preventivní prohlídky plošně omezené kvůli covidu. Výchozích 9,6 % proto není normální provoz, ale start za velmi nepříznivých podmínek — a část pozdějšího růstu je prostě návrat prevence do normálu.
Vedle otevřených dat existuje ještě jeden pohled, který ukazuje stejný řád. VZP v tiskové zprávě ze září 2023 uvedla, že jejím klientům bylo v roce 2022 provedeno 74 200 Mini-Cog testů a za první pololetí 2023 dalších 50 400. To sedí do celostátní řady a potvrzuje, že program běží a zrychluje.
Věk, pohlaví a paradox nejmladších seniorů
Zdroj: ÚZIS ČR, NZIS Open, sada PPS-08-06, rok 2024; vlastní agregace. Absolutní čísla: 65–70 let 119 840 ze 739 901 · 71–75 let 119 032 z 597 288 · 76–80 let 89 797 ze 476 392. Osoby starší 80 let v sadě nejsou — nejsou cílovou skupinou výkonu.
Pořadí je stabilní ve všech čtyřech letech a jde proti tomu, co by dávalo největší smysl: nejnižší pokrytí má nejmladší skupina. Lidem mezi 65 a 70 lety byl test vykázán v 16,2 % případů, lidem mezi 71 a 75 lety v 19,9 %. Přitom právě u těch nejmladších má časný záchyt největší cenu, protože jde o mírné kognitivní poruchy a začínající onemocnění — tedy o fázi, ve které se dá s člověkem ještě plánovat. Vysvětlení se nabízí několik: mladší senioři chodí na preventivní prohlídky méně, lékař u nich test nepovažuje za nutný. Sada mezi nimi nerozliší.
Rozdíl podle pohlaví je malý a konstantní: muži 18,5 %, ženy 17,8 %. To je samo o sobě nález — demence se týká častěji žen, už proto, že se dožívají vyššího věku, ale síto je na obě pohlaví nastavené prakticky stejně.
Nejdůležitější věta o jmenovateli je ale jinde a netýká se toho, koho program pokrývá špatně, nýbrž koho nepokrývá vůbec. Cílová populace zahrnuje ještě osmdesátileté a tam končí. Podle Eurostatu žilo v Česku k 1. lednu 2024 celkem 2 237 322 lidí ve věku 65 a více let a z nich 417 051 ve věku 81 a více. Program se tedy z definice netýká 18,6 % českých seniorů — a je to ta skupina, ve které je prevalence demence nejvyšší. To není chyba dat, ale rozhodnutí, jak byl výkon napsán.
Regionální rozdíly: pětinásobek mezi okresy — a rozevírají se
Zdroj: ÚZIS ČR, NZIS Open, sada PPS-08-06, rok 2024; vlastní agregace. Celostátní hodnota 18,1 %. Kategorie „Neznámo“ (947 vyšetření u osob bez určeného okresu, nulový jmenovatel) se v krajském pořadí nepoužívá.
Rozpětí mezi nejlepším a nejhorším krajem je 8,3 procentního bodu. Zajímavější než samotné pořadí je ale jeho vývoj: v roce 2021 činilo rozpětí 4,2 bodu (Ústecký kraj 12,2 %, Karlovarský 8,0 %), dnes je dvojnásobné. Kraje totiž nerostou stejně rychle. Pardubický kraj přidal za tři roky 11,3 bodu, Plzeňský jen 5,0. Program se tedy nerozjíždí plošně, ale místy.
Na okresní úrovni je to ještě výraznější. Nejvyšší pokrytí má v roce 2024 Litoměřice s 32,1 % (6 704 vyšetřených z 20 874 obyvatel v cílovém věku), následují Písek s 30,4 % a Náchod s 27,0 %. Na opačném konci stojí Benešov s 6,5 % (1 192 z 18 241), Prachatice s 6,7 % a Tachov s Domažlicemi shodně s 6,9 %. Rozdíl mezi prvním a posledním okresem je 25,6 procentního bodu, tedy téměř pětinásobek.
Litoměřice leží v Ústeckém kraji, který v naprosté většině ukazatelů zdraví patří k nejhorším v republice. Benešov leží ve Středočeském kraji, v zázemí Prahy. Pětinásobný rozdíl při jednom společném úhradovém pravidle tedy nekopíruje ani bohatství, ani stáří populace, ani zdravotní stav regionu. Nabízí se vysvětlení, že rozhoduje prostě to, jestli si praktičtí lékaři v okrese výkon osvojili — jenže otevřená data ho ověřit neumožňují: neobsahují počet ordinací, které výkon vykazují. Platí tedy jen pozorování samotné.
Mezinárodní srovnání: Česko patří k menšině, která tohle vůbec dělá
Tady se dostáváme k důvodu, proč má indikátor prázdný benchmark. Harmonizovaný ukazatel „pokrytí seniorů screeningem kognice“ nepublikuje OECD ani Eurostat — a nepublikuje ho proto, že většina zemí takový plošný screening nedělá. Není to technický nedostatek statistiky, ale odborný spor.
| Země | Plošné testování z veřejných peněz | Podoba |
|---|---|---|
| Česko | ano, od 1. 1. 2020 | Výkon 01026, Mini-Cog, věk 65–80 let, 1× za 2 roky při preventivní prohlídce. Pokrytí 18,1 % (2024) |
| Polsko | ano, od 2. 5. 2025 | Program „Moje Zdrowie“ — bilance zdraví dospělého (u osob 50+ jednou za 3 roky) hodnotí u lidí od 60 let kognitivní funkce |
| Slovensko | částečně | Všeobecná zdravotní pojišťovna proplácí pojištěncům nad 60 let Montrealský kognitivní test (MoCA) u všeobecného lékaře |
| Rakousko | ne | Roční Vorsorgeuntersuchung pro všechny dospělé; u osob od 65 let se klade důraz na sluch a zrak, kognitivní test popis programu neuvádí |
| Německo | ne | „Hirnleistungs-Check“ se nabízí jako samoplátecká služba za 7 až 21 eur; IGeL-Monitor ji hodnotí jako „tendenčně negativní“ — přínos není prokázán, škody jsou možné |
| Spojené království | ne | UK National Screening Committee populační screening demence nedoporučuje od roku 2015; po konzultaci otevřené v roce 2025 doporučení nezměnil |
| USA | nelze posoudit | USPSTF v roce 2020 zopakovala hodnocení stupně I: důkazy nestačí na posouzení poměru přínosů a rizik u osob 65+ bez rozpoznaných příznaků |
Zdroje: vyhláška č. 269/2019 Sb. (CZ) · Ministerstvo zdravotnictví Polské republiky, tisková zpráva k programu Moje Zdrowie · VšZP (SK) · Gesundheitsportal (AT) · IGeL-Monitor (DE) · UK National Screening Committee · USPSTF, JAMA 2020;323(8):757–763. Ověřeno 12. 9. 2026.
Britský National Screening Committee uvádí dva důvody, proč screening nedoporučuje: chybí léčba, která by v časném stadiu průběh nemoci zásadně změnila, a test není pro plošné použití dost spolehlivý. Americká USPSTF dochází k opatrnějšímu, ale podobnému závěru — důkazy nestačí na to, aby šlo poměr přínosů a rizik vůbec posoudit. Nejkonkrétnější je německý IGeL-Monitor, který hodnotí totéž vyšetření nabízené jako samoplátecká služba známkou „tendenčně negativní“ s odůvodněním, které stojí za ocitování celé: přínos není prokázán a nedá se očekávat, protože studie neukázaly, že by časná léčba zastavila postup nemoci, zatímco škoda možná je — do těžké demence přejde jen zhruba každá druhá zachycená lehká porucha, takže nejméně každá druhá diagnóza znamená zbytečný strach a zbytečnou léčbu.
Česko se přiklonilo k opačnému postoji a program spustilo v roce 2020, tedy dřív než Polsko (2025). To je legitimní rozhodnutí — argument pro zní, že diagnóza sama má hodnotu, i když nemoc zastavit neumíme, protože otevírá dveře k plánování péče, k úpravě medikace, k podpoře pečující rodiny a k včasnému řešení právních otázek. Ale je to rozhodnutí, které si nese jednu povinnost: pokud stát testuje lidi bez příznaků, musí umět nabídnout, co bude následovat. A právě to je místo, kde česká data mlčí.
Číslo, které se v mezinárodním srovnání nabízí nejčastěji, je něco jiného — dementia diagnosis rate, tedy podíl lidí s odhadovanou demencí, kteří mají diagnózu skutečně zaznamenanou. V Anglii to bylo v červnu 2024 65,0 % (487 432 osob) proti národní ambici 66,7 % stanovené v roce 2015. Česká obdoba je v Národním akčním plánu pro Alzheimerovu nemoc: proti epidemiologickému odhadu 142 tisíc lidí s demencí starších 60 let stálo v roce 2017 zhruba 102 tisíc lidí s vykázanou diagnózou, tedy asi 72 % — přičemž dřívější odhady mluvily o 9 % v roce 2004 a 24 % v roce 2015. Tyto ukazatele měří výsledek, ne pokrytí procesem, a s hodnotou 18,1 % je nelze srovnávat ani odečítat. Právě proto má indikátor prázdný benchmark a neutrální signál — nikoli proto, že by 18,1 % bylo uspokojivé číslo.
Co je za sítem: varování, které napsala sama vláda
Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc a obdobná onemocnění 2020–2030, schválený usnesením vlády č. 364/2021, obsahuje v opatření 1.1.2 větu, která by měla u tohoto indikátoru stát jako první poznámka pod čarou. Má-li systém fungovat, píše plán, musejí být specialisté dostupní pro praktickým lékařem pozitivně testované nemocné — a pokud dostupní nejsou, „vedla by snaha o časný záchyt kognitivních poruch k poškozování nemocného i jeho blízkých i k demotivaci praktických lékařů a dalších specialistů“.
Samostatné opatření 1.1.10 pak ukládá teprve definovat průchod pozitivně testované osoby systémem. Screening se tedy hradí od ledna 2020, zatímco popsat, kudy má testovaný člověk dál jít, bylo v roce 2021 stále úkolem k vyřešení. Plán ve stejné kapitole ukládá vytvořit metodiku screeningového testování paměti (opatření 1.1.5) a vzdělávat praktické lékaře v podmínkách testování (opatření 2.1.4, gestor Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, rozpočet 1 milion korun, indikátor „6 školicích akcí za rok, celkem 60“).
Právě opatření 2.1.4 dobře ukazuje, proč vykázaný výkon není totéž co provedený test. Plán připomíná, že kognitivní výkon člověka ovlivní zhoršený spánek předchozí noci, zvýšený krevní tlak nebo hluk v čekárně — a proto je potřeba lékaře vyškolit v podmínkách testování. V datech se ale pečlivě provedený Mini-Cog v klidné místnosti a odbytý test v hluku počítají úplně stejně.
Politická páka: jedna už se pohnula, druhá leží u pojišťoven
Zaprvé: od ledna 2026 se lékař musí zeptat. Velká novela vyhlášky o preventivních prohlídkách č. 403/2025 Sb., účinná od 1. ledna 2026, vložila do § 2 vyhlášky č. 70/2012 Sb. nové písmeno c). Praktický lékař má nově u každé preventivní prohlídky dospělého kontrolovat absolvování vyjmenovaných programů časného záchytu — a mezi nimi je poprvé i „program časného záchytu demence“. Pokud vyšetření v předepsaných termínech provedeno nebylo, má ho lékař pacientovi doporučit a poučit ho o rizicích spojených s odmítnutím nebo s neabsolvováním. Je to menší zásah, než jak ho popisují některá populární shrnutí — závazný text novely nezavádí povinné testování 65–80letých, zavádí povinnost se zeptat, doporučit a poučit. Ale je to zásah přesně v místě, kde indikátor ukazuje slabinu, a jeho účinek půjde na téhle řadě přímo změřit: první dvouleté okno, které ho zachytí celý, skončí rokem 2027.
Zadruhé: adresné zvaní. Na screeningy nádorů prsu, děložního hrdla a tlustého střeva zvou zdravotní pojišťovny adresně od roku 2014 a umějí to. Na časný záchyt demence nezve nikdo — vyšetření proběhne jen tehdy, když senior sám přijde na preventivní prohlídku a lékař si na test vzpomene. Rozeslat lidem v roce, kdy jim je pětašedesát, stejnou pozvánku, jakou pojišťovny posílají na mamograf, je organizační úkol plátců, ne legislativní úkol ministerstva. Zvaní ovšem míří jen na jednu ze tří cest, kterými se člověk do chybějících 81,9 % dostane — na nedostavení se k prohlídce. Na pacienta, který na prohlídce byl a test s ním nikdo neudělal, ani na provedený, ale nevykázaný test platí jiné nástroje (vzdělávání, kontrola vykazování) a jejich podíl nikdo nezná.
Zatřetí: kapacita za sítem, bez které jsou první dvě věci sporné. Tady je potřeba být upřímný: kolik lidí je po pozitivním testu odesláno dál, jak dlouho čekají na neurologa, psychiatra nebo klinického psychologa a kolik jich nakonec dostane diagnózu, se z veřejných dat zjistit nedá. Doloženo je jen varování v NAPAN a fakt, že průchod systémem byl v roce 2021 stále úkolem k definování. Mimochodem, sám plán v opatření 3.1.1 ukládá ÚZIS ročně reportovat indikátory péče o lidi s demencí z NRHZS — návaznost pozitivních testů na specializovanou péči mezi publikovanými údaji zatím není.
A pro pořádek jeden přepočet, který ukazuje řád úkolu. Dotestovat zbylých 1 484 912 lidí by při patnácti minutách, které výkonu přiznává registrační list, zabralo zhruba 371 tisíc hodin ordinačního času a 190 milionů bodů. To není nemožné číslo — ale ani ho nelze schovat do stávajícího provozu bez toho, aby někdo řekl, co se místo toho v ordinacích dělat nebude.
Co číslo nevidí
Za prvé měří vykázání, ne kvalitu. Čitatelem je vykázaný kód 01026. Jestli test proběhl podle pravidel, sada nekontroluje.
Za druhé nezná výsledek. Kolik testů bylo pozitivních, u kolika navazoval MMSE nebo MoCA, kolik lidí bylo odesláno ke specialistovi — nic z toho otevřená data neobsahují. Rostoucí pokrytí proto samo o sobě neříká, že screening vede k včasné diagnóze.
Za třetí se dvouleté okno mezi roky překrývá. Hodnota za rok 2024 zahrnuje vyšetření z let 2023 a 2024, hodnota za rok 2023 vyšetření z let 2022 a 2023. Sousední body řady tedy nejsou nezávislé a meziroční rozdíl není „počet vyšetření v daném roce“.
Za čtvrté je doplněk do 100 % heterogenní. Zbylých 81,9 % obsahuje tři situace, které sada neodliší: člověk na prohlídku nepřišel; na prohlídce byl, ale test s ním nikdo neudělal; test proběhl a kód se nevykázal. Poměr mezi nimi se nepublikuje.
A za páté: vyšší hodnota je „lepší“ jen ve smyslu naplnění českého programu. Plošný screening kognice u lidí bez příznaků není mezinárodně doporučovaná intervence a rostoucí pokrytí není samo o sobě důkazem zdravotního přínosu. Tuhle výhradu je třeba nést s sebou, i když se číslo zlepšuje.
A přece z toho zůstává jedna věta, na kterou žádná z těch výhrad nesahá. Česko se před šesti lety rozhodlo pro něco, co Německo i Británie odmítly: hledat začínající demenci plošně, u lidí bez příznaků, a zaplatit to z veřejného pojištění. Rozhodnutí platí, výkon se hradí, sazba je stanovená. A ve dvouletém okně končícím rokem 2024 se dostal ke každému pátému člověku, kterému je určen — v Litoměřicích k téměř třetině, v Benešově k jednomu z patnácti. Paní Jarmila z Benešova má příští preventivní prohlídku na jaře příštího roku. Lékař se jí na ten program bude muset zeptat — poprvé za těch šest let.