Když stát chce, aby se určitá operace dělala jen na několika pracovištích, má v zásadě tři možnosti: zakázat ji ostatním, nezaplatit jim ji, nebo ji s nimi přestat smluvně sjednávat. České ministerstvo zdravotnictví používá druhou a třetí. Tiskovou zprávou z 25. srpna 2026 zveřejnilo poprvé celý harmonogram: šest onkochirurgických oborů, tři vlny, horizont 2030. A první z nich nezačíná někdy v budoucnu — začíná 1. září, tedy za pár dní.

Docentralizace onkochirurgie v číslech
17 096 výkonů ročně v šesti dotčených onkochirurgických oborech objemy za rok 2025, u HPB chirurgie průměr let 2023 a 2024
76 % z nich se už dnes provádí v centrech vysoce specializované péče nejde o stavbu nové sítě, ale o dokončení procesu běžícího od roku 2014
4 109 výkonů ročně se má do center teprve přesunout 24 % celkového objemu (dopočet redakce z obou publikovaných čísel)
1. 9. 2026 účinnost první vlny: chirurgie jater a slinivky, chirurgie jícnu a GEJ výkony se necentrovým nemocnicím odsmlouvávají k 31. 8. 2026

Zdroj: MZ ČR, tisková zpráva z 25. 8. 2026 (aktualizace 26. 8.) a přiložená prezentace z tiskové konference „Centralizace vysoce specializované chirurgické péče" (67 slidů); Věstník MZD č. 10/2026 vydaný 20. 8. 2026, metodický pokyn k HPB onkochirurgii. Vše staženo z mzd.gov.cz 27. 8. 2026.

Šest oborů, tři vlny, čtyři roky

Centralizace onkochirurgie v Česku nezačíná od nuly a jednotlivé obory jsou v různé fázi. Onkogynekologická centra fungují od roku 2014, pneumoonkochirurgická od 2018, onkourologická od 2020; centra pro chirurgii jater a slinivky, pro chirurgii jícnu a pro onkochirurgii konečníku vznikla teprve letos a podle prezentace ministerstva jsou v provozu osm měsíců. Harmonogram tomu odpovídá: obory, které mají centra nejdéle, se dokončují nejpozději, protože jim zbývá přesunout nejvíc.

Harmonogram docentralizace podle oborů
Obor Center Dnes v centrech Zbývá přesunout Plná centralizace od Dopad na centrum a týden
HPB chirurgie (játra, slinivka, žlučové cesty) 15 79,9 % 387 výkonů 1. 9. 2026 +0,5 výkonu
Chirurgie jícnu a GEJ 9 84,0 % 30 výkonů 1. 9. 2026 +0,06 výkonu
Onkogynekologie 16 81,4 % 575 případů 1. 1. 2027 +0,7 případu
Onkochirurgie rekta 28 70,2 % 598 výkonů 1. 1. 2027 +0,4 výkonu
Pneumoonkochirurgie 11–13 76,1 % 273 výkonů 1. 1. 2028 +0,6 výkonu
Onkourologie 23 74,3 % 2 246 případů 2027–2030 +1,9 případu

Zdroj: MZ ČR, TZ 25. 8. 2026 — tabulka harmonogramu; hodnoty potvrzeny souhrnnými slidy prezentace z tiskové konference. Podíly a objemy za rok 2025, u HPB chirurgie průměr 2023 a 2024. „Dopad na centrum" je modelový přepočet objemu přesouvané péče na jedno centrum a kalendářní týden; u pneumoonkochirurgie se počítá se sítí 11 center od roku 2028. Součet sloupce „zbývá přesunout" dává 4 109 výkonů (kontrola redakce).

Nejrozsáhlejší část připadá na onkourologii: ročně jde o 8 741 hospitalizačních případů a jejich docentralizace je rozdělená do tří kroků podle diagnóz. Objemy jednotlivých kroků uvádí prezentace z tiskové konference. V roce 2027 přijdou na řadu nádory močového měchýře, nadledvin a retroperitonea (750 případů ročně, z nichž 88,4 % je už dnes v centrech), v roce 2028 ledviny, pánvička, ureter, varlata a penis (4 339 případů, dnes 68,1 %) a až v roce 2030 radikální prostatektomie (3 652 případů, dnes 78,8 %). Nejméně centralizovanou diagnózou je dnes nádor varlete — v centrech se řeší jen 47,1 % případů.

Tři vlny — časová osa

  1. Věstník MZD 6/2026 — podmínky pro HPB a jícen

    Dva metodické pokyny stanovují podmínky, za nichž se provádějí chirurgické výkony v hepatopankreatikobiliární oblasti a v oblasti jícnu a gastroezofageální junkce.

  2. Věstník MZD 10/2026 — organizace péče a spádovost

    Metodický pokyn s účinností od 1. 9. 2026: spádová zodpovědnost center, třítýdenní cíl čekací doby, týdenní reporting, jmenný seznam patnácti HPB center.

  3. Vlna 1: játra, slinivka, jícen a GEJ

    Výkony se nemocnicím bez statusu centra odsmlouvávají k 31. 8.; od 1. 9. má veškerá tato operativa probíhat v 15, resp. 9 centrech. Přesouvá se 387 + 30 výkonů ročně.

  4. Vlna 2: onkogynekologie a rektum

    Nejpočetnější přesun mimo onkourologii: 575 gynekologických případů do 16 center a 598 resekcí rekta do 28 center. Souběžně první krok onkourologie.

  5. Vlna 3: plíce a onkourologie

    U plic v roce 2027 nová výzva k udělení statutů (docentralizace v tom roce neproběhne) a od 2028 síť 11 center rovnoměrně po ČR. Onkourologie ve třech krocích 2027, 2028 a 2030.

Zdroj: Věstník MZD č. 6/2026 (28. 5. 2026) a č. 10/2026 (20. 8. 2026) — obsah a text metodického pokynu, mzd.gov.cz; TZ MZ ČR 25. 8. 2026 a prezentace z tiskové konference. Ověřeno 27. 8. 2026.

Nástrojem není zákaz, ale smlouva a koeficient

Reforma tohoto rozsahu se obejde bez jediné novely zákona. Ministerstvo popisuje mechanismus otevřeně: ve Věstníku vymezí péči, která se má poskytovat pouze v centrech, zdravotní pojišťovny podle toho upraví smluvní rozsah výkonů u nemocnic bez statusu centra a ministerstvo souběžně používá koeficient centralizace v úhradové vyhlášce, který snižuje úhradu za tyto výkony mimo centra. Statut centra vysoce specializované péče uděluje ministerstvo podle § 112 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, na základě výzvy zveřejněné právě ve Věstníku — a na totéž zmocnění se odvolává i jeho pravomoc centrům status odebrat, pokud opakovaně neplní indikátory kvality.

Tři páky, kterými se centralizace vymáhá

  1. Věstník vymezí péči

    Metodický pokyn MZD stanoví, která péče se nadále poskytuje pouze v centrech vysoce specializované péče. Zmocnění: § 112 zák. č. 372/2011 Sb.

  2. Pojišťovny odsmlouvají výkony

    U HPB chirurgie k 31. 8. 2026. Výjimka pro akutní stavy (traumata, náhlé příhody břišní), kde by převoz znamenal riziko — s plnou úhradou po zpětném schválení revizním lékařem.

  3. Úhradová vyhláška sníží platbu mimo centra

    Koeficient centralizace pro rok 2026: 1,03 pro poskytovatele se statusem centra. Bez statusu se liší podle oboru — 0,85 u HPB, rekta i jícnu, 0,75 u onkourologie a pneumoonkochirurgie, 0,50 u onkogynekologie.

Zdroj: TZ MZ ČR 25. 8. 2026 a slide 65 prezentace z TK; Věstník MZD č. 10/2026, metodický pokyn k HPB onkochirurgii (odsmluvnění, výjimka pro akutní stavy); vyhláška č. 432/2025 Sb. (úhradová vyhláška pro rok 2026) — hodnoty koeficientu odečteny přímo z textu vyhlášky a její přílohy č. 10 (části B, C, E, F a G). Ověřeno 27. 8. 2026.

Koeficient centralizace je přitom nástroj, který už prošel ústavním přezkumem. Skupina senátorů navrhla zrušit přílohy č. 1 a 10 úhradové vyhlášky pro rok 2025 (vyhláška č. 314/2024 Sb.) s argumentem, že koeficient centrům úhrady navyšuje o 5 %, zatímco ostatním poskytovatelům je za tytéž diagnózy „v některých případech až na 50 %" snižuje, a že tím vznikají dvě kategorie pojištěnců. Ústavní soud návrh 22. října 2025 nálezem Pl. ÚS 7/25 zamítl. Zakotvení koeficientu podle něj „reaguje na vědecké poznatky a empirická data o lepších výsledcích léčby u vysoce specializovaných zákroků", snahu o zlepšení kvality péče označil za legitimní cíl a rozlišování poskytovatelů podle toho, zda mají statut centra, za „zjevně nediskriminační". Směřování zdravotnické politiky je podle soudu otázkou politickou.

Data, o která se reforma opírá

Empirický základ má dvě vrstvy. Domácí: u pacientů hospitalizovaných v letech 2021 až 2024 s nádorem konečníku dosahovalo tříleté přežití ve třetím stadiu v centrech 74,8 %, mimo ně 65,6 %; ve čtvrtém stadiu 36,1 % proti 25,5 %. Liší se i to, co se operuje: paliativní výkony, které nádor neodstraní, tvořily v centrech 15,3 % resekcí konečníku a mimo ně 30,1 %, zatímco operací zachovávajících svěrač — po nichž se pacient obejde bez trvalého vývodu — bylo v centrech 74,6 % proti 62,1 %.

Zahraniční vrstvu tvoří tři metaanalýzy, které jsme ověřili proti původním publikacím v databázi PubMed. Metaanalýza devíti studií zahrnujících 27 843 ezofagektomií skutečně našla nemocniční úmrtnost 8,48 % na nízkoobjemových pracovištích proti 2,82 % na vysokoobjemových (Markar et al., J Gastrointest Surg 2012). Systematický přehled 33 kohortových studií se 198 377 pacienty potvrdil vztah objemu a výsledků u pankreatoduodenektomie (Kotecha et al., Ann Surg 2024). A metaanalýza 47 studií s 1 122 303 pacienty doložila nižší třicetidenní úmrtnost na pracovištích s vyšším objemem (Huo et al., J Gastrointest Oncol 2017; poměr rizik 0,83, 95% CI 0,78–0,87). Poslední z nich tisková zpráva ministerstva popisuje jako studii „pacientů s nádorem konečníku" — ve skutečnosti jde o kolorektální chirurgii jako celek, tedy o tlusté střevo i konečník. Na platnosti závěru to nic nemění, na přesnosti citace ano.

Kde reforma končí: koncentrace ještě není objem

Nejzajímavější číslo v celém balíku ministerstvo neuvádí v tiskové zprávě, ale v prezentaci. Studie, o kterou se opírá pankreatická část reformy, totiž neříká jen „víc je líp" — říká konkrétní prahy. Kotecha a spolupracovníci určili hranici 45 pankreatoduodenektomií ročně pro dosažení mortalitního přínosu, 55 pro nejnižší morbiditu a zhruba 70 ročně jako optimum, tedy jako definici vysokoobjemového centra. České HPB centrum přitom dnes provede v průměru 49,2 výkonu na slinivce ročně a po úplné centralizaci by to podle modelového přepočtu ministerstva bylo 60,9. Ta čísla nejsou přímo srovnatelná — český údaj počítá všechny výkony na slinivce, práh jen pankreatoduodenektomie —, takže z nich neplyne, že centra prahu dosáhnou. Plyne z nich jen to, kde se nedosáhne ani při nejpříznivějším čtení.

Průměr ale zakrývá to podstatné. Prezentace ministerstva zveřejnila objemy podle jednotlivých pracovišť a Věstník MZD 10/2026 zveřejnil jmenný seznam všech patnácti HPB center. Když se obojí spojí, je vidět, že rozptyl uvnitř sítě center je větší než rozdíl mezi centry a necentrovými nemocnicemi: nejsilnější centrum dělá 100 pankreatických výkonů ročně, nejslabší 17. Modelové rozdělení přidá každému centru zhruba dvanáct výkonů, takže pět z patnácti center by i po dokončení centralizace zůstalo pod hranicí 45 výkonů ročně (dopočet redakce: rovnoměrné rozdělení, jak s ním počítá ministerstvo). A to je ještě mírný odhad — jde o celkový objem výkonů na slinivce, zatímco práh se týká jen pankreatoduodenektomií, kterých je z toho jen část.

Výkony na slinivce podle pracoviště — patnáct center HPB (průměrný roční počet 2023–2024)

Zdroj: prezentace MZ ČR z tiskové konference 25. 8. 2026, slide „Slinivka: objemy podle pracovišť" (průměrný roční počet 2023–2024); jmenný seznam patnácti CVSP HPB z Věstníku MZD č. 10/2026. Prahy 45 a ~70 výkonů ročně pocházejí z Kotecha et al., Ann Surg 2024, a týkají se pankreatoduodenektomie, nikoli všech výkonů na slinivce. Srovnání proto funguje jen jedním směrem: pracoviště, jehož celkový objem je pod prahem, je pod ním nutně i v počtu pankreatoduodenektomií. Opačně to neplatí, a centra nad prahem proto neoznačujeme — kolik z jejich výkonů jsou pankreatoduodenektomie, publikovaná data neříkají. Přiřazení objemů k centrům je dopočet redakce; kontrola: součet patnácti center dává 737,5 výkonu proti 738 uvedeným v prezentaci.

Limity dat

Srovnání s prahem funguje jen jedním směrem. České číslo zahrnuje všechny výkony na slinivce, zatímco prahy 45 a ~70 ročně se v citované studii týkají výhradně pankreatoduodenektomie (Whippleovy operace). Skutečný počet těchto operací na jedno centrum je proto nižší než uvedený celkový objem. Z toho plyne, že o pracovišti pod prahem lze bezpečně říct, že je pod prahem i v pankreatoduodenektomiích — o pracovišti nad prahem ale nelze říct nic, protože kolik z jeho výkonů jsou Whippleovy operace, publikovaná data neuvádějí. Proto v grafu označujeme jen centra pod prahem a závěry stavíme jen na nich.

Modelový přepočet není predikce. Ministerstvem uváděná čísla „+12 výkonů na centrum" nebo „+0,5 výkonu týdně" počítají s rovnoměrným rozdělením přesouvané péče mezi všechna centra. Reálný tok pacientů se bude řídit spádovou zodpovědností a volbou pacienta, takže rozdělení rovnoměrné nebude.

Přiřazení objemů k nemocnicím je dopočet redakce. Prezentace zveřejňuje objemy jako graf s popisky, statut centra jednotlivým pracovištím nepřiřazuje; spojili jsme ji se jmenným seznamem center ve Věstníku 10/2026. Párování potvrzují dvě nezávislé kontroly: součet patnácti center (737,5) odpovídá deklarovaným 738 výkonům v centrech a sedí i výslovný údaj prezentace, že Nemocnice Pardubice mají bez statusu 28,5 výkonu, tedy „více než čtyři centra" — pod touto hodnotou leží přesně čtyři centra.

Jeden údaj z tiskové zprávy jsme naopak nepoužili. MZ uvádí, že multidisciplinárním týmem bylo posouzeno 79 % případů nádoru močového měchýře v centrech proti 21 % mimo ně (prostata 76 ku 24, ledviny 71 ku 29). Formulace tiskové zprávy i nadpis podkladového slidu („podíl vykázaných multidisciplinárních týmů, výkon 51881") připouštějí dvojí čtení — podíl případů s MDT uvnitř každé skupiny, nebo rozdělení vykázaných MDT mezi centra a necentra. Tomu, že jde spíš o druhou možnost, napovídá i fakt, že všechny tři dvojice dávají přesně sto procent. Podkladový graf je v prezentaci obrázek bez publikovaných hodnot, ověřit to tedy nelze.

Protiváha, kterou si ministerstvo uložilo samo

Nejkonkrétnější dokument celého balíku není tisková zpráva, ale metodický pokyn v srpnovém Věstníku. Ten totiž pojmenovává riziko, kterým se centralizace obvykle napadá — že koncentrace prodlouží čekání a zhorší místní dostupnost — a zavádí proti němu měřitelné závazky. Každé necentrové nemocnici přiřazuje konkrétní HPB centrum, na které se má obracet, a tomuto centru ukládá povinnost pacienta „bezodkladně adoptovat", dokončit diagnostiku, posoudit ho v multidisciplinárním týmu a stanovit termín operace tak, aby čekací doba od definitivního stanovení diagnózy nepřekročila tři týdny. Tato doba „bude předmětem pravidelného auditu".

Pokud se čekací doba u rychlých diagnóz — pokyn jmenuje karcinom pankreatu — k hranici tří týdnů blíží, musí centrum už při stanovení termínu oslovit jiné HPB centrum a zajistit termín tam; transport pacienta včetně poukazu hradí referující centrum z veřejného zdravotního pojištění. Všech patnáct center má nově povinnost každý týden online hlásit ministerstvu čekací doby měřené od prvního kontaktu pacienta. Zřizuje se i jednotná adresa (hlaseni.cvsp@mzd.gov.cz) pro hlášení problémů necentrových nemocnic. Volba poskytovatele pacientem zůstává podle pokynu „zachována bez limitací" a zachován je i institut druhého názoru, zejména u nádorů slinivky s cévní invazí a u neresekabilních metastáz kolorektálního karcinomu.

To je na české poměry nezvykle tvrdý závazek — a zároveň jediné místo, kde bude reformu možné zkontrolovat zvenčí. Ministerstvo si ale zároveň vyhrazuje „právo na aktivaci a deaktivaci systému reportingu dle stavu sítě a čekacích dob", takže na to, jestli data budou vznikat průběžně a jestli se někdy zveřejní, zatím žádnou záruku nemáme.

Co je na druhé straně rovnice

Reforma má i svou regionální stranu. U rekta je 79 pracovišť mimo centra, z nichž 54 provede méně než deset operací ročně a 35 jen jednu až čtyři; v onkogynekologii dělá méně než deset případů ročně 42 z 58 nemocnic mimo centra. Tady je argument o rutině nejsilnější — na jedné či dvou operacích za rok se zkušenost vybudovat nedá. Zároveň ale platí, že tato pracoviště o výkony přijdou v době, kdy okresní nemocnice řeší personální krizi a ztráta atraktivní operativy je jedním z důvodů, proč se v nich mladým chirurgům nechce zůstávat. Ministerstvo na to odpovídá příslibem „nového modelu partnerského síťového vzdělávání" — konkrétní podobu zatím nepředstavilo.

Kontext, který v debatě obvykle chybí: centralizace nemusí znamenat jen lepší výsledky u operovaných, ale i víc operovaných celkem. V Česku se podle ministerstva operuje zhruba 15 % pacientů s karcinomem plic, v Dánsku, které hrudní chirurgii soustředilo do čtyř pracovišť, 25 %. U nádoru, kde pětileté přežití v Česku nepřesahuje 11 %, je rozdíl v prooperovanosti podstatnější než rozdíl v perioperační mortalitě. Právě u plic je ovšem harmonogram nejopatrnější: v roce 2027 se docentralizace neuskuteční vůbec, proběhne jen nová výzva, protože ministerstvo chce nejdřív zajistit rovnoměrné pokrytí republiky.

Co uvidí — a co neuvidí — dashboard

Pro měření výkonnosti systému má tahle reforma nepříjemnou vlastnost: efekt, který slibuje, se v indikátorech projeví se zpožděním několika let a smíchaný se vším ostatním. Pětileté přežití u kolorektálního karcinomu, které dashboard sleduje, je dnes na 56,1 % za kohortu z roku 2014 — kohorta operovaná po roce 2027 se objeví po roce 2032. Rychleji reagující ukazatele (devadesátidenní pooperační mortalita podle objemu pracoviště, podíl výkonů v centrech, čekací doby na operaci) v datovém kontraktu zatím nejsou, protože chybí zdroj, který by je publikoval opakovaně a s definovanou metodikou; hodnoty z této prezentace jsou jednorázové. Nejblíž takovému zdroji je Portál ukazatelů kvality (puk.kzp.cz), ze kterého ministerstvo část dat čerpá. Kdyby na něm publikace podílů výkonů v centrech zdomácněla, dal by se z toho udělat plnohodnotný indikátor — dnes ne. Tohle je konkrétní příklad obecnějšího problému, který popisujeme v textu o řízení podle výsledků: stát umí data vyrobit na tiskovou konferenci, ne je držet v běžícím režimu.

Co s tím

Docentralizace onkochirurgie je z doložených důvodů obhajitelná a její rozsah je menší, než jak zní: přesouvá se čtvrtina objemu a centru přibude u pěti ze šesti oborů méně než jeden pacient týdně. To je také nejsilnější argument ministerstva — a zároveň nejlepší důvod k opatrnosti v očekáváních. Přesun čtvrtiny výkonů nezmění průměrné objemy natolik, aby se česká centra rázem ocitla v kategorii, kterou literatura označuje za vysokoobjemovou. Reforma odstraňuje ocas rozdělení — pracoviště se dvěma operacemi ročně —, což je samo o sobě hodnotné; nevytváří ale evropská centra excelence a neměla by se tak prodávat.

Redakčně budeme sledovat tři věci. Zaprvé, jestli se v podzimní úhradové vyhlášce pro rok 2027 koeficient centralizace u dotčených skupin změní. Dnes je nastavený nápadně nerovnoměrně: zatímco onkogynekologická operativa mimo centrum dostane jen polovinu úhrady, u HPB chirurgie, rekta i jícnu — tedy u oborů, které se centralizují jako první — je srážka jen patnáctiprocentní. Právě na tom, jestli se sazba u první vlny přitvrdí, se pozná, jak vážně to ministerstvo myslí. Zadruhé, jestli se týdenní hlášení čekacích dob rozjede a jestli se z něj něco dostane na veřejnost, nebo zůstane v interním systému ministerstva. A zatřetí, jestli se objeví slibovaný model síťového vzdělávání pro regionální nemocnice — bez něj je centralizace pro okresní chirurgii jen ztrátou, nikoli výměnou.