V čekárně centra pro roztroušenou sklerózu se jednou za měsíc potkávají lidé, které spojuje jediné: jejich léčbu neplatí recept z ordinace praktika, ale zvláštní režim veřejného pojištění zvaný centrová péče. Účetní, která díky infuzím biologické léčby stále pracuje a řídí auto. Rodiče kojence se spinální svalovou atrofií, jehož terapie patří k nejdražším, jaké české zdravotnictví kdy hradilo. Dohromady je takových pacientů necelých 150 tisíc — a jejich účet roste výrazně rychleji než náklady systému jako celku.
Zdroj: ÚZIS ČR — Datová podpora dohodovacího řízení, datové souhrny OIS-11-06 (Centrové léky) a OIS-11-24 (Náklady ZP dle segmentů péče); primární data Národní registr hrazených zdravotních služeb. Vlastní výpočet, staženo 23. 8. 2026.
Co je centrový lék
Když Státní ústav pro kontrolu léčiv přizná léku úhradu se symbolem S, znamená to, že ho pojišťovna proplatí jen tehdy, podá-li ho specializované centrum — pracoviště, s nímž má zvláštní smlouvu. Do tohoto režimu míří prakticky všechna moderní biologická léčiva, inovativní onkologika, léky na vzácná onemocnění i genové terapie. Logika je dvojí: soustředit nákladnou léčbu k odborníkům, kteří s ní umí zacházet, a udržet kontrolu nad tím, kdo přesně ji dostává. Vedlejším efektem je, že centrové léky tvoří v účetnictví systému samostatný, dobře viditelný segment — a právě jeho dynamiku nově sleduje indikátor Úhrady za centrové léky na tomto dashboardu.
Čísla pocházejí z datového souhrnu, který ÚZIS publikuje z Národního registru hrazených zdravotních služeb jako podklad pro dohodovací řízení o úhradách: úhrady, počty unikátních pacientů a pacientoměsíce v 18 terapeutických oblastech, po jednotlivých pojišťovnách, za roky 2022 až 2024. Součet za celý systém: 31,7 miliardy Kč v roce 2022, 35,9 miliardy v roce 2023 a 39,8 miliardy v roce 2024. Meziroční tempo přes 10 % — zhruba dvakrát rychlejší, než jakým ve stejném období rostly celkové náklady pojišťoven. Podle Asociace inovativního farmaceutického průmyslu už centrové léky tvoří 43 % všech nákladů na léky hrazené z veřejného pojištění.
Kam peníze tečou
Největší položkou je onkologie. Léčba solidních nádorů stála v roce 2024 téměř 11 miliard korun a proti roku 2022 vyrostla o 47 % — nejrychleji ze všech velkých oblastí. S krevními nádory dohromady jde na protinádorovou léčbu 17 miliard, více než 40 % celého centrového účtu. Následuje roztroušená skleróza, trávicí soustava (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida) a revmatologie:
| Terapeutická oblast | Úhrady 2024 | Úhrady 2022 | Pacientů 2024 | Průměr na pacienta |
|---|---|---|---|---|
| Onkologie — solidní nádory | 10,87 mld Kč | 7,40 mld Kč | 24 637 | 441 tis. Kč |
| Hemato(onko)logie | 6,18 mld Kč | 5,37 mld Kč | 12 748 | 485 tis. Kč |
| Roztroušená skleróza | 4,17 mld Kč | 3,71 mld Kč | 18 411 | 227 tis. Kč |
| Trávicí soustava (IBD) | 2,56 mld Kč | 2,02 mld Kč | 12 208 | 210 tis. Kč |
| Infekce (HIV, hepatitidy) | 2,39 mld Kč | 2,16 mld Kč | 8 316 | 287 tis. Kč |
| Revmatologie | 2,29 mld Kč | 1,94 mld Kč | 17 142 | 134 tis. Kč |
| Dermatologie (psoriáza) | 1,93 mld Kč | 1,22 mld Kč | 8 630 | 224 tis. Kč |
| Spinální svalová atrofie | 1,74 mld Kč | 1,61 mld Kč | 240 | 7,25 mil. Kč |
| Oftalmologie (VPMD) | 1,58 mld Kč | 1,62 mld Kč | 26 862 | 59 tis. Kč |
| Cystická fibróza | 1,28 mld Kč | 1,07 mld Kč | 464 | 2,76 mil. Kč |
Zdroj: ÚZIS, datový souhrn OIS-11-06 Centrové léky (NRHZS), list „Rok 2022-2024 Segment"; vlastní součty přes 7 zdravotních pojišťoven, výběr 10 z 18 oblastí. Průměr na pacienta = úhrady / unikátní pacienti dané oblasti v roce 2024.
Tabulka ukazuje dva zcela odlišné světy, které se do jednoho segmentu vešly jen účetní konvencí. Na jedné straně velké chronické populace: oftalmologie léčí biologiky přes 26 tisíc pacientů s věkem podmíněnou makulární degenerací za průměrných 59 tisíc korun ročně, revmatologie 17 tisíc pacientů za 134 tisíc. Na druhé straně vzácná onemocnění: 240 pacientů se spinální svalovou atrofií stojí 1,74 miliardy — v průměru přes 7 milionů korun na jednoho, třicetkrát víc než průměrný onkologický pacient. Cystická fibróza s 464 pacienty a 2,8 milionu na hlavu je podobný případ. Právě u vzácných onemocnění je růst nejcitlivější politickou otázkou: jednotková cena je extrémní, ale pacientů je hrstka a alternativa často neexistuje.
Platíme víc, dostáváme později
Čtyřicet miliard je hodně peněz — a přesto to na plný přístup k inovacím nestačí. Evropská federace farmaceutického průmyslu (EFPIA) s analytiky IQVIA každoročně měří, kolik z inovativních léků registrovaných Evropskou lékovou agenturou se v jednotlivých zemích skutečně dostane k pacientům. Výsledek pro Česko v edici 2025 (molekuly registrované 2021–2024, stav k lednu 2026): z centrálně registrovaných 168 léčiv je v ČR hrazena polovina — ale jen 6 % plně, bez omezení. Dalších 33 % má indikační či preskripční limity nad rámec registrace, 11 % je dostupných výhradně individuálně (typicky přes § 16) a 13 % si lze koupit jen soukromě. Na zařazení do úhrad se podle AIFP čeká v průměru 659 dní od evropské registrace — přes průměr EU27 (597 dní) a víc než jedenáctinásobek Německa.
Zdroj: EFPIA/IQVIA Patients W.A.I.T. Indicator 2025 (květen 2026), 168 molekul s centrální registrací EMA 2021–2024, stav úhrad k 5. 1. 2026.
Srovnání se sousedy vyznívá smíšeně. Proti Slovensku, kde je 79 % nových molekul nedostupných, je na tom český pacient výrazně lépe; Polsko sice plně hradí stejně málo jako ČR, ale s omezeními zpřístupňuje celkem 57 % molekul — víc než Česko s 50 %. Rakousko a Německo hrají jinou ligu. Německý model — lék je hrazen okamžikem uvedení na trh a o ceně se jedná až zpětně — je ovšem také nejdražší v Evropě; česká cesta „nejdřív vyjednat, pak hradit" šetří peníze výměnou za čas pacientů. Podstatné je, že obě strany té výměny jsou nyní měřitelné: kolik platíme, ukazuje NRHZS, jak dlouho čekáme, ukazuje W.A.I.T.
Proč účet poroste dál
Růst o čtvrtinu za dva roky není jednorázový výkyv, ale strukturální trend se čtyřmi motory. Za prvé, příliv inovací: nové molekuly vstupují do úhrad téměř výhradně centrovým režimem a už hrazeným lékům se rozšiřují indikace na další skupiny pacientů. Za druhé, ceny: genové a buněčné terapie posouvají jednotkové náklady do řádů milionů až desítek milionů korun. Za třetí — a to je dobrá zpráva — úspěch léčby: pacienti s roztroušenou sklerózou, HIV nebo cystickou fibrózou dnes žijí s nemocí desítky let, takže léčených přibývá rychleji, než přibývá nových diagnóz. A za čtvrté demografie: onkologických diagnóz s věkem populace přibývá a biologická léčba se stává standardem ve stále časnějších liniích.
Oficiální úhrady navíc nejsou totéž co skutečné ceny. Značná část centrových léků vstupuje do systému s neveřejnými risk-sharingovými smlouvami: výrobce část úhrad zpětně vrací pojišťovně, případně nese náklady, pokud léčba nezabere. Skutečný čistý účet systému je tedy o něco nižší, než vykázaných 39,8 miliardy — o kolik, veřejná data neříkají. Pro hodnocení efektivity je to slepé místo: systém utrácí bezmála 8 % prostředků v segmentu, jehož reálné ceny zná jen úzký okruh vyjednavačů.
Politická páka: rychlost, cena, transparentnost
Centrová léčba je vzácný případ, kdy je politická páka konkrétní a vícestupňová. Rychlost vstupu řídí správní řízení SÚKL o ceně a úhradě; pro léky na vzácná onemocnění platí od roku 2022 zvláštní proces podle § 39da zákona č. 48/1997 Sb., v němž o úhradě spolurozhoduje ministerstvo po slyšení pacientů, odborných společností a pojišťoven. Od ledna 2025 navíc běží společné evropské hodnocení klinické účinnosti onkologik a genových terapií (nařízení EU 2021/2282) — členské státy si přestávají duplikovat práci a ČR může zkrátit oněch 659 dní, aniž sleví z nároků na doložený přínos.
Cenu drží na uzdě vyjednávání pojišťoven a konkurence: po vypršení patentů dokážou biosimilars srazit náklady o desítky procent — jak rychle je systém nasazuje, sleduje indikátor podílu generik a biosimilars. A konečně transparentnost: dokud jsou risk-sharingové smlouvy tajné a § 16 funguje jako neplánovaná úniková cesta pro léky mimo standardní úhradu, nemůže veřejnost posoudit, zda systém za bezmála 8 % svých prostředků nakupuje maximum zdraví. Zveřejnění datového souhrnu OIS-11-06, z něhož vychází tento článek, je krok správným směrem — poprvé lze růst centrového účtu sledovat po terapeutických oblastech z veřejného zdroje.
Co z toho plyne
- 39,8 miliardy v roce 2024, +25 % za dva roky. Centrové léky rostou zhruba dvakrát rychleji než celkové náklady systému a tvoří už bezmála 8 % jeho výdajů.
- Dva světy v jednom segmentu. Velké chronické populace (oftalmologie, revmatologie) za desítky až stovky tisíc na pacienta — a vzácná onemocnění za miliony (SMA: 240 pacientů, průměrně 7,25 mil. Kč).
- Platíme víc, dostáváme později. Jen 6 % inovativních molekul je v ČR hrazeno bez omezení a na úhradu se čeká 659 dní; Německo hradí plně 93 % molekul, průměr EU je 597 dní.
- Páky existují: evropské společné HTA od roku 2025, orphanový proces § 39da, risk-sharing, rychlejší vstup biosimilars — a transparentnost skutečných cen jako podmínka veřejné kontroly.