Rakovina je v Česku druhou nejčastější příčinou úmrtí — standardizovaná mortalita na zhoubné novotvary (Eurostat, ESP 2013) je 250,4 úmrtí na 100 tisíc obyvatel — nad průměrem EU27 (233,1; rok 2023) a u kolorektálního karcinomu, tradičně jedné z nejvíce diagnostikovaných lokalizací, má Česko stále jednu z vyšších incidencí mezi zeměmi OECD. Klíčem k posunu jsou populační screeningové programy: mamografický pro karcinom prsu (od roku 2002), kolorektální (od roku 2009) a cervikální (od roku 2008). Jejich účinnost je dobře doložená — Národní screeningové centrum při ÚZIS uvádí, že u rakoviny prsu se za dvacet let provozu screeningu podařilo zachytit téměř 62 tisíc nádorů a snížit mortalitu související s onemocněním o 31 procent. Otevření Centra onkologické prevence MOÚ Brno 26. května 2026 je zatím největší kapitálová investice do infrastruktury prevence v této dekádě. Otázka, kterou ale projekt sám o sobě neřeší, je, proč Češi screening využívají méně, než by mohli.
Zdroje: Tisková zpráva Ministerstva zdravotnictví ČR „Ministerstvo zdravotnictví podpořilo otevření Centra onkologické prevence v Brně“ ze 26. 5. 2026 (celková investice >1,12 mld Kč); projektová karta Národního plánu obnovy „Centrum onkologické prevence Masarykova onkologického ústavu v Brně“ (struktura financování 826 + 173,46 + ~125 mil Kč, 4 oddělení, plánovaný nárůst o ~30 %); MOÚ — stránka rozvojového projektu t1671 (časový plán, počet oddělení).
Co se otevřelo a kdo byl u toho
Slavnostní otevření Centra onkologické prevence se uskutečnilo v úterý 26. května 2026 v 10 hodin v areálu Masarykova onkologického ústavu na Žlutém kopci v Brně. Podle oznámení Úřadu vlády ČR z 23. května 2026 se otevření zúčastnili premiér Andrej Babiš, ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, ministryně financí Alena Schillerová a komisař Evropské komise pro zdraví Olivér Várhelyi. Účast komisaře symbolicky propojuje investici s rámcem EU Beating Cancer Plan z roku 2021, který stanovil pro členské státy cíle v oblasti prevence, časné detekce, diagnostiky a péče o pacienty s rakovinou.
Centrum onkologické prevence není v MOÚ jediná novostavba poslední doby. Sedm týdnů před jeho otevřením, 7. dubna 2026, ústav uvedl do provozu Vstupní pavilon Centra inovativní a podpůrné péče. Obě stavby vznikly v rámci jednoho rozvojového projektu MOÚ a sdílejí společné financování z Národního plánu obnovy. Centrum inovativní a podpůrné péče zahrnuje čtyři pracoviště: centrum prvního kontaktu pacienta, centrum klinického hodnocení (klinické studie), centrum podpůrné péče a edukační centrum s pilotním programem Cancer Survivorship pro péči o pacienty v remisi. Centrum onkologické prevence, otevřené 26. května, obsahuje samostatné čtyři oddělení dedikované preventivní péči.
Co konkrétně bude Centrum prevence dělat
Strukturu centra popisuje projektová karta Národního plánu obnovy i informační stránka MOÚ. Centrum onkologické prevence se dělí na čtyři oddělení s rozdílnou specializací. Oddělení preventivních prohlídek je vstupní bod pro lidi, kteří přicházejí na vstupní vyšetření v rámci jednotlivých screeningových programů — pro ženy zejména mamografie a cervikální screening, pro lidi nad 50 let kolorektální screening. Oddělení preventivního vyšetřování provádí navazující diagnostické úkony u jedinců, u kterých screening odhalil podezření na patologii. Oddělení preventivního poradenství řeší konzultační agendu — riziková skupina, rodinná anamnéza, plán dalšího sledování. Čtvrté oddělení — Centrum genetické prevence — se věnuje testování dědičných nádorových syndromů (typicky BRCA1/BRCA2 u rakoviny prsu a vaječníků nebo Lynchova syndromu u kolorektálního karcinomu).
Podle projektové karty NPO má centrum „významně zvýšit kapacity pro realizaci a rozvoj všech programů onkologické prevence (primární, sekundární i terciární)“. Konkrétní kapacitní cíl projektu je nárůst počtu preventivních vyšetření v MOÚ přibližně o 30 procent. Mzd v tiskové zprávě i Plán obnovy uvádějí, že centrum kromě screeningu propojí na jedno místo genetické poradenství a specializovaná vyšetření, která dosud byla v MOÚ rozptýlena mezi více pavilonů.
Jak je projekt financován
Architektura financování je pro projekty Národního plánu obnovy ve zdravotnictví standardní: většinu způsobilých výdajů hradí RRF (Recovery and Resilience Facility), zbytek se dělí mezi státní rozpočet a vlastní zdroje příjemce. V případě brněnského projektu, do kterého spadají obě nově otevřené budovy (Centrum onkologické prevence i Vstupní pavilon Centra inovativní a podpůrné péče), je struktura nákladů následující.
Pro kontext: 826 milionů z RRF na jednu nemocnici je v české zdravotnické části Národního plánu obnovy nadprůměrná částka. Plán obnovy alokoval ve své komponentě věnované zdravotnictví celkem několik desítek miliard korun na investice do onkologické prevence, urgentních příjmů, integrace digitálního zdravotnictví a posílení kapacit. Brněnský projekt patří k jeho vlajkovým investicím — nejen objemem, ale i symbolickým rámcem: je to první nově vybudované infrastrukturní centrum v ČR věnované výhradně onkologické prevenci.
Kde má český systém prevence skutečně slabinu
Diskuse o investici do nového pracoviště prevence dává smysl jen v kontextu otázky, kterou by ten projekt měl řešit. A český onkologický dashboard ukazuje, že problémem na úrovni populace není primárně kapacita screeningových pracovišť (která se rozšiřuje i mimo MOÚ), ale účast občanů na samotných screeningových programech.
Mamografický screening — ten s nejdéle zavedeným programem — pokrývá ve věkové skupině 50–69 let zhruba 54,5 procenta oprávněných žen (ÚZIS, 2024). ÚZIS Národní screeningové centrum uvádí, že za dvacet let provozu screeningu (2002–2022) bylo provedeno přes 11 milionů mamografií a zachyceno téměř 62 tisíc nádorů prsu, přičemž standardizovaná mortalita související s onemocněním v ČR díky tomu klesla o 31 procent. Cílová oprávněná skupina je v české úpravě širší (ženy od 45 let); mezinárodně srovnatelná kohorta 50–69 let je standardem OECD.
Cervikální screening pokrývá 65,7 procenta žen ve věku 20–64 (tříleté pokrytí, ÚZIS 2024). Klíčový skok by zde mohl přinést přechod na primární HPV testování (oproti stávajícímu prvořadě cytologickému přístupu) — k tomu se HSPA Monitor podrobně věnuje v samostatném článku o cervixu a HPV testu.
Kolorektální screening je největší slabina: 31,1 procenta účasti v cílové kohortě 50–75 (ÚZIS 2024) řadí Česko výrazně pod země s dobře zaběhlým populačním programem. V roce 2023 podle dat Eurostatu / European Cancer Inequalities Registry přesáhly hranici 60 procent účasti v posledních dvou letech mimo jiné Nizozemsko, Finsko, Slovinsko a Estonsko; Velká Británie a USA se historicky pohybují kolem 70 procent. Česko přitom dlouhodobě má jednu z nejvyšších incidencí kolorektálního karcinomu — v indikátoru HSPA se hodnota pohybuje kolem 73,5 případu na 100 tisíc obyvatel. Větší kapacita screeningových pracovišť (centra s kolonoskopickými sály, vybavená dotace MZ z výzev REACT-EU i NPO 11. výzvy) sama nepřinese vyšší účast, pokud nebudou navazovat osvěta a aktivní pozvání.
Kapacita versus účast: kdo má jakou roli
Centrum onkologické prevence MOÚ Brno řeší dvě konkrétní strukturální mezery. Za prvé pro pacienty s rodinou zátěží (dědičné syndromy BRCA, Lynch a další) sjednocuje genetické testování a navazující sledování pod jednu střechu — to dosud znamenalo navštívit několik různých pracovišť ústavu i mimo něj. Za druhé navyšuje absolutní kapacitu mamografického, cervikálního a kolorektálního screeningu v Jihomoravském kraji o desítky procent. Plánovaný nárůst preventivních vyšetření v MOÚ o ~30 procent je v této kapacitní logice srozumitelný a měřitelný.
Co centrum samo o sobě neřeší, je celostátní úroveň účasti. MOÚ je sice referenční pracoviště pro Jihomoravský kraj a část přilehlých regionů, ale populační screening je organizován distribuovaně — provádějí ho desítky akreditovaných mamografických pracovišť, gynekologických ambulancí a kolonoskopických center po celé republice. Pro výkonnost systému je rozhodující, kolik oprávněných lidí vůbec na screening jde, nikoli kde se ten screening provádí. Kapacitní investice 826 milionů z RRF má smysl jako součást širšího balíčku — pokud bude doplněna o intervence na straně poptávky (aktivní zvaní, adresná osvěta, vyrovnávání regionálních rozdílů ve frikčních nákladech), může se zhmotnit v měřitelný posun screeningové účasti.
Bez této doprovodné agendy je riziko, že nové centrum bude obsluhovat tytéž zhruba dvě třetiny žen, které na mamografii chodí už dnes — jen v modernějším pavilonu. Pro hodnocení výkonnosti zdravotního systému je tato distinkce zásadní: vstupy (peněžní investice, počet pracovišť, počet přístrojů) se měří snadno a vykazují se rychle; výsledky (zachycené karcinomy v časném stadiu, snížení mortality, prodloužení přežití) reagují s několikaletým zpožděním a jejich vazba na konkrétní investici je metodologicky obtížně izolovatelná.
Co napovídá kontrolní zkušenost s NPO/RRF
Otevření brněnského centra spadá do týdne, kdy Nejvyšší kontrolní úřad vydal kontrolní závěr č. 25/07 k jiné velké investici z evropského zotavovacího nástroje — REACT-EU pro páteřní síť nemocnic (18,6 miliardy korun, 82 podpořených poskytovatelů). HSPA Monitor se kontrolnímu závěru podrobně věnuje v samostatném článku. Z hlediska investic z Národního plánu obnovy je z této kauzy užitečné si pamatovat tři lekce, které by se měly promítnout i do vyhodnocení MOÚ projektu.
První je nutnost měřit dopad, ne jen aktivitu. NKÚ u REACT-EU kritizuje, že indikátory výzvy měřily „kolik se pořídilo“ (hodnota vybavení, počet pracovišť, počet lůžek), ale nikoli „k čemu to nakonec sloužilo“. Pro investici do Centra prevence MOÚ je analogickým rizikem, kdyby jediná měřená metrika byla „počet preventivních vyšetření provedených v MOÚ“. Sledování by se mělo rozšířit alespoň o krajskou (a optimálně celostátní) participaci na třech screeningových programech, aby bylo možné posoudit, zda nová kapacita reálně zvedla pokrytí populace, nebo jen redistribuovala stávající poptávku z jiných pracovišť.
Druhá lekce je potřeba ověřovat skutečnou potřebnost. NKÚ kritizoval, že při REACT-EU rozhodování o vybavení vycházelo z požadavků nemocnic, nikoli z analýzy potřebnosti. U MOÚ je situace odlišná — Centrum prevence je primárně novostavba, ne nákup techniky, a navyšuje kapacitu typu, který je v Brně i v ČR nedostatečný (zejména genetické poradenství). Riziko je spíše v dalších navazujících NPO investicích do screeningových center jinde v republice, kde by mělo být před stavebními kroky systematicky vyhodnoceno, jestli má kapacita smysl v daném regionu, nebo zda je tam slabinou spíše účast.
Třetí lekce je časový rozjezd reformy. NKÚ u REACT-EU upozorňuje, že síť urgentních příjmů, na jejíž rozvoj investice navazovala, bude dobudována nejdříve v roce 2029 — to už bude pořízená technika na hraně životnosti. Pro Centrum prevence je analogická otázka, jak rychle se v ČR dotáhne navazující agenda: rozšíření primárního HPV testování, adresné zvaní pro kolorektální screening (které u nás funguje od roku 2014, ale efekt slábne), zvýšení populační osvěty. Pokud se kapacita otevře v roce 2026 a další systémové intervence přijdou s několikaletým zpožděním, návratnost investice klesá.
Co s tím
Investice 1,12 miliardy korun z NPO do Centra onkologické prevence MOÚ je faktem; její odůvodněnost na úrovni kapacity a infrastruktury je obhajitelná. Otevřená otázka, kterou by HSPA Monitor rád sledoval, je dopad — měřitelný posun v účasti na screeningových programech a v podílu časně zachycených nádorů. Pro tento sledovací rámec je třeba tří kroků. Národní screeningové centrum při ÚZIS by mělo veřejně publikovat aktualizovaná data screeningové účasti alespoň jednou ročně (nyní jsou nejnovější souhrnná data v aktualitě z 20. 10. 2023; granulární mapy účasti jsou dostupné, ale méně viditelné). Plán obnovy by měl ke každé velké zdravotnické investici zveřejnit baseline a cílovou hodnotu měřitelného dopadového indikátoru (ne pouze aktivity). A samotný MOÚ by ve své roční zprávě měl publikovat počty preventivních vyšetření před a po zprovoznění centra v rozpadu na typ screeningu, aby bylo možné poměřit, jestli se 30procentní nárůst, který si projekt klade jako cíl, daří plnit.
Brněnské centrum je hmatatelnou investicí do struktury české onkologické prevence. Jeho přínos pro výkonnost systému ale závisí na tom, zda kolem něj vyroste i osvětový a poptávkový rámec, který přesvědčí těch 40 procent oprávněných žen, kterým mamografie zatím chybí v kalendáři, a těch 72 procent oprávněných dospělých, kteří se kolorektálnímu screeningu vyhýbají.