Paní Jarmile je jedenašedesát a žije ve Vimperku. Do laboratoře přišla kvůli únavě a odešla s výsledkem, kterému nerozuměla: celkový cholesterol 6,8, LDL 4,5. Do loňska by to bylo jedno z milionů čísel, která mizí v laboratorních systémech. Letos je poprvé součástí něčeho většího: otevřených dat, ve kterých Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) shrnul přes čtyři sta milionů laboratorních výsledků a ukázal, jak jsou na tom s cholesterolem lidé v každé české obci. Vimperk přitom patří k místům s nejvyšším průměrem v zemi — jenže mapa jako celek říká něco úplně jiného, než by člověk čekal.
Zdroje: objem dat, průměrné hodnoty a krajský rozpad — ÚZIS ČR, NZIS Open, datová sada OIS 15-01 „Laboratorní data" (vlastní populačně vážený výpočet HSPA Monitoru přes ORP); podíl léčených a efekt léčby — Česká kardiologická společnost a Česká společnost pro aterosklerózu (podnětový článek Seznam Zpráv, červen 2026).
Co je vlastně nového: laboratoře jako otevřená data
Cholesterol umíme měřit desítky let. Novinka není v měření, ale v propojení a zpřístupnění. ÚZIS naplnil datový sklad Národního zdravotnického informačního systému více než 405 miliony laboratorních výsledků z 282 laboratoří za roky 2020–2025 a poprvé je zveřejnil jako otevřená data agregovaná až na úroveň obcí s rozšířenou působností (ORP). Výsledkem je datová sada, ze které jde přečíst, kde mají lidé statisticky nejvyšší a nejnižší cholesterol — něco, co dosud existovalo jen jako hrubý celostátní průměr.
Podle těchto dat mají nejvyšší průměrný celkový cholesterol lidé v převážně venkovských a podhorských ORP — vede Jilemnice (5,20 mmol/l), Mohelnice, Prachatice, Semily, Vimperk a Jeseník (všechny kolem 5,16–5,17). Nejnižší průměr naopak najdeme v části severní a východní Moravy: Broumov (4,67), Krnov, Hlučín, Hranice a Vizovice. Ředitel ÚZIS Ladislav Dušek i kardiologové zdůrazňují, že jde o první nástroj, který dovede hladiny cholesterolu ukázat na tak jemné úrovni — a dělat cílenou prevenci tam, kde je jí potřeba.
Mapa průměru: plochá a překvapivá
Kdo čeká, že mapa cholesterolu bude kopírovat známý obraz „nemocného severozápadu a východu", bude zklamán — a to je ta nejzajímavější věc na celých datech. Když jednotlivé obce shrneme do krajů, rozdíly jsou malé (od 4,81 do 4,98 mmol/l) a nekopírují západo-východní gradient kardiovaskulární úmrtnosti. Kraje s tradičně nejvyšší kardiovaskulární mortalitou — Karlovarský, Ústecký, Moravskoslezský — mají průměrný cholesterol spíš podprůměrný. Nejvyšší je naopak v Libereckém, Jihočeském a v Praze.
| Kraj | Průměr 2025 (mmol/l) | Poznámka |
|---|---|---|
| Liberecký | 4,98 | nejvyšší průměr |
| Jihočeský | 4,97 | |
| Praha | 4,96 | |
| Jihomoravský | 4,96 | |
| Karlovarský | 4,94 | vysoká KV mortalita, ale podprůměrný cholesterol |
| Středočeský | 4,93 | |
| Olomoucký | 4,93 | |
| Celá ČR | 4,92 | celostátní průměr 2025 (pod cílovou hodnotou 5,0) |
| Plzeňský | 4,92 | |
| Pardubický | 4,92 | |
| Ústecký | 4,90 | vysoká KV mortalita, ale podprůměrný cholesterol |
| Královéhradecký | 4,90 | |
| Moravskoslezský | 4,87 | vysoká KV mortalita, přesto nízký průměr |
| Zlínský | 4,85 | |
| Vysočina | 4,81 | nejnižší průměr |
Zdroj: ÚZIS ČR, NZIS Open (OIS 15-01), vlastní populačně vážený výpočet HSPA Monitoru přes ORP. Interaktivní mapu krajů najdete u indikátoru Průměrný cholesterol. Pozn.: ÚZIS oficiální krajský průměr v této sadě sám nepublikuje.
Jak si tenhle paradox vysvětlit? Nejde o to, že by na Ostravsku nebo v Karlových Varech byli lidé zdravější. Pravděpodobnější vysvětlení je, že v regionech s vysokým kardiovaskulárním rizikem se rizikoví pacienti častěji testují a častěji léčí — a léčba jejich naměřený cholesterol stlačuje dolů. Nasvědčuje tomu i LDL-cholesterol (ten klinicky nejdůležitější): nejnižší průměrný LDL má právě Karlovarský (2,88) a Moravskoslezský kraj (2,93). Průměr na mapě tedy není mapou rizika — je spíš směsí toho, kolik lidí je nemocných a kolik z nich už bere léky.
Průměrný cholesterol je navíc jen hrubý ukazatel. Klinicky rozhodující je LDL-cholesterol a celkové kardiovaskulární riziko pacienta — a právě proto se cílové hodnoty liší člověk od člověka. Zdravému stačí LDL pod 3,0 mmol/l, ale diabetik nebo člověk po infarktu potřebuje jít mnohem níž.
| Riziková skupina | Cíl LDL (mmol/l) | Poznámka |
|---|---|---|
| Zdravý, nízké riziko | < 3,0 | běžná populace bez dalších rizik |
| Střední riziko | < 2,5 | více rizikových faktorů dohromady |
| Diabetes, obezita | < 1,8 | vysoké riziko, přísnější cíl |
| Po infarktu | < 1,4 | velmi vysoké riziko |
| Opakované příhody | < 1,0 | extrémní riziko, nejagresivnější léčba |
Orientační cílové hodnoty podle doporučení odborných společností (Česká společnost pro aterosklerózu, Česká kardiologická společnost, Evropská kardiologická společnost). Pro celkový cholesterol platí obecný cíl pod 5 mmol/l, pro HDL („hodný") nad 1,2 mmol/l. Konkrétní cíl vždy stanoví lékař.
Dobrá zpráva v datech: cholesterol klesá napříč republikou
Nejsilnější poselství časové řady není mapa, ale trend. Průměrný celkový cholesterol dospělých klesl z 5,08 mmol/l (2020) na 4,92 mmol/l (2025) — a poprvé se dostal pod doporučenou cílovou hodnotu 5,0. Ještě výmluvnější je LDL: průměr spadl z 3,18 na 2,98 mmol/l, tedy právě pod hranici 3,0, kterou má jako cíl zdravý dospělý. Podíl lidí s výrazně zvýšeným celkovým cholesterolem (nad 6,2 mmol/l) klesl z 13,6 % na 12,0 %.
Podle kardiologů to není náhoda ani zásluha samotné životosprávy. „Léčba opravdu je zodpovědná za to, že v naší populaci cholesterol klesá," shrnuje místopředseda České kardiologické společnosti Aleš Linhart. Rozšíření statinů a moderní hypolipidemické léčby za poslední dvě dekády patří k nejúčinnějším a nejlevnějším intervencím, jaké medicína má. Efekt je měřitelný: u diabetika snižuje dobrá kontrola cholesterolu riziko úmrtí zhruba o čtvrtinu a riziko kardiovaskulární příhody asi o třicet procent. Předseda České společnosti pro aterosklerózu Michal Vrablík i předseda kardiologické společnosti Petr Ošťádal proto zdůrazňují, že cholesterol není abstraktní laboratorní číslo — je to přímo přeložitelný počet zachráněných životů.
Kde je díra: léčbu dostává jen třetina
A tady se příběh láme. Přestože léčba funguje a je dostupná, dostává ji podle odborníků jen zhruba třetina pacientů, kteří by ji potřebovat měli. Zbytek buď o svém riziku neví, nebo se k léčbě nikdy nedostane. Problém začíná už u záchytu: na preventivní prohlídky chodí jen šest z deseti dospělých, zatímco u dětí je účast 98 %. Zlom nastává na prahu dospělosti — mezi osmnáctým a dvacátým rokem, kdy člověk přechází od dětského lékaře k praktikovi, ze systému vypadne asi 40 % lidí a řadu let se pak neukáže nikde.
Cholesterol přitom nebolí. Člověk s hodnotou 6,8 jako paní Jarmila se cítí stejně jako člověk s 4,5 — až do dne, kdy přijde infarkt. Právě proto je záchyt tak zásadní: bez laboratorního testu a bez lékaře, který výsledek přeloží do rizika a léčby, zůstává vysoký cholesterol neviditelný. A právě proto je mapa průměru zrádná: v regionech, kde se hodně testuje a léčí, vypadá číslo lépe než ve zdánlivě klidnějších oblastech, kde riziko tiše roste bez povšimnutí.
Politická páka: záchyt a léčba, ne kázání o zelenině
Z dat plyne jasné zadání pro zdravotní politiku, a míří jinam, než kam obvykle míří veřejná debata o cholesterolu. Klíč není v dalších osvětových kampaních o zdravé stravě — průměr díky nim i léčbě už klesá. Klíč je zavřít nůžky mezi tím, kdo léčbu potřebuje, a tím, kdo ji dostává. To znamená tři konkrétní páky.
Za prvé, nevypustit mladé dospělé ze systému. Přechod od pediatra k praktikovi kolem dvacátého roku je největší dírou v záchytu. Automatické pozvání k registraci u praktika a k první „vstupní" prohlídce by tu díru výrazně zmenšilo. Za druhé, číst data správně. Nízký průměr v rizikovém regionu není důvod k oslavě — může znamenat, že se tam intenzivně léčí, ale i tak zbývá mnoho nezachycených. Cílený pohled patří na LDL a na podíl neléčených, ne na hrubý průměr. Za třetí, hladké předepisování moderní léčby. Pokud pacient rizikem patří k těm, kdo potřebují LDL pod 1,4 mmol/l, nesmí mu v cestě stát administrativní bariéry v úhradě účinnějších léků.
Otevřená data ÚZIS udělala z cholesterolu poprvé viditelný, místně ukotvený problém — a tím i řešitelný. Otázka pro příští roky nezní, jestli Češi jedí příliš tučně. Zní, jestli dokážeme přečíst mapu správně a najít a léčit ty dvě třetiny lidí, kterým dnes rizikové číslo v krvi tiše roste, aniž by o něm kdokoli věděl.