Mrtvice postihne v Česku 27 000 lidí ročně. Akutní léčba patří ke špičce, co přijde po propuštění, systém soustavně neměří

O tom, jak rychle česká iktová centra podají pacientovi s mozkovým infarktem lék rozpouštějící sraženinu, víme hodně. Měří se to a centra o tom pravidelně dostávají zpětnou vazbu. O tom, jestli se stejný člověk o tři měsíce později obleče sám, jestli bere léky, které mají zabránit druhé mrtvici, a jestli má kam chodit na rehabilitaci, víme mnohem méně. Tuhle mezeru otevřeně pojmenovali odborníci na summitu, který 7. října 2026 v Praze uzavřel evropský projekt RES-Q+.

Co zaznělo v Praze

Summit se konal 7. října 2026 a podle zprávy ÚZIS z 15. října se ho zúčastnilo více než 80 lékařů, výzkumníků a zástupců institucí, Světové zdravotnické organizace i pacientských organizací z 24 zemí. Uzavíral projekt RES-Q+, který financuje program Horizon Europe a jehož koordinací byl pověřen ÚZIS. Projekt rozšiřuje platformu RES-Q, registr kvality péče o pacienty s mrtvicí, kterou vybudoval a provozuje brněnský Health Management Institute. Podle ÚZIS ji využívají nemocnice v 98 zemích, v září 2026 překonala hranici 1,5 milionu sledovaných případů a denně přibývá přibližně 1 000 dalších.

Cévní mozková příhoda v Česku podle ÚZIS každoročně postihne přibližně 27 000 lidí a je třetí nejčastější příčinou úmrtí. Hodnocení akutní péče z úst předsedy Cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti ČLS JEP Aleše Tomka zní sebevědomě: „Máme nejkratší časy do zahájení trombolýzy a jeden z nejkratších časů do zahájení mechanické rekanalizace, což nás řadí ke světové špičce.“ O pár vět dál ale přidal: „Naší největší mezerou zůstává dlouhodobé sledování pacientů po mrtvici, zejména v oblasti sekundární prevence.“ A o rehabilitaci: „Dobře víme, co se s pacientem děje v prvních týdnech, ale mnohem méně víme o tom, jak pokračuje jeho rehabilitace po prvním měsíci.“

Zakladatel platformy RES-Q, neurolog Robert Mikulík, to formuloval jako další krok registru: dnes podle něj takto sleduje kvalitu téměř 3 000 nemocnic po celém světě a teď je potřeba „monitorovat, jak se pacientům daří i měsíce po propuštění, protože teprve to ukazuje skutečný výsledek léčby“.

Jak dobře funguje akutní část, jsme rozebrali v článcích o trombolýze a o síti iktových center a nemocniční úmrtnosti. Tento text začíná tam, kde oba končí: u dveří nemocnice.

Co víme o době po propuštění

Z výsledků péče o mrtvici sleduje HSPA Monitor zatím úmrtnost v nemocnici. Indikátor nemocniční úmrtnosti po ischemické CMP v datech ÚZIS klesl z 12,43 % v roce 2020 na 9,9 % v roce 2024. Měří ale jen úmrtí do propuštění. Co se děje potom, celostátní indikátor neukazuje.

Představu dává studie Lenky Kielbergerové a kolegů z roku 2022 v časopise Vnitřní lékařství. Sledovala 9 076 pacientů hospitalizovaných pro ischemickou CMP v letech 2003–2019 a jejich přežití ověřovala do konce roku 2020. Během hospitalizace zemřelo 9,1 % z nich, do 30 dnů 14,2 % a do roka 28,4 %. U pacientů přijatých v letech 2003–2015 dosáhla pětiletá úmrtnost 49,8 %. Podíl léčených trombolýzou přitom v tomto souboru stoupl z 2,4 % v letech 2003–2007 na 48,1 % v letech 2016–2019. Úmrtnost v nemocnici, do 30 dnů, do roka ani do pěti let se mezi obdobími významně nezměnila. Trombolýza podle autorů příznivě ovlivnila jen roční úmrtnost, na pětiletou byl její vliv neutrální. Autoři uzavírají, že individuální prognóza pacientů po mrtvici zůstává velmi špatná.

Druhým rizikem je další mrtvice. Systematický přehled Keerthi Mohanové a kolegů v časopise Stroke (2011) shrnul 13 studií s 9 115 přeživšími první CMP. Souhrnné kumulativní riziko další mrtvice činilo 3,1 % do 30 dnů, 11,1 % do roka, 26,4 % do pěti let a 39,2 % do deseti let. Autoři zároveň upozorňují na velké rozdíly mezi studiemi a na pokles pětiletého rizika napříč studiemi z 32 % na 16,2 %, který může souviset se zlepšující se sekundární prevencí. Jde tedy o řád velikosti, ne o přesný český odhad. Českou míru opakovaných mrtvic žádný zveřejněný celostátní ukazatel nesleduje.

Sekundární prevence: kde se ztrácí

Sekundární prevencí lékaři rozumějí všechno, co má zabránit druhé příhodě: léky na tlak, na cholesterol a proti srážení krve, léčbu cukrovky, konec kouření a víc pohybu. Evropská organizace pro cévní mozkové příhody (ESO) v akčním plánu pro Evropu (SAP-E) z roku 2018 píše, že účinek léčby na tlak a tuky v krvi se má ověřovat při kontrolách a že pacienti potřebují dlouhodobé sledování, aby se dalo hlídat, jestli léky skutečně berou.

Jak velká může být mezera mezi doporučením a praxí, ukazuje česká registrová studie Petry Sedové a kolegů (mezi autory jsou Aleš Tomek i Robert Mikulík) publikovaná v roce 2026 v European Journal of Preventive Cardiology. Z celostátních dat za roky 2015–2024 vybrala 177 115 přeživších ischemické CMP, z nichž 73 750 mělo cukrovku 2. typu. Léky ze skupiny GLP-1 agonistů, které doporučené postupy u těchto pacientů uvádějí, začalo do 12 měsíců po příhodě užívat jen asi 2 % přeživších infarktu nebo mrtvice s cukrovkou. U spárované skupiny přeživších CMP bylo jejich užívání spojeno s nižším rizikem závažných kardiovaskulárních příhod (poměr rizik 0,71). Jde o observační studii, která příčinnou souvislost neprokazuje. Nízké využití doporučené léčby ale dokládá přímo.

Pouhé zavedení kontrol přitom samo nestačí. Cochranův systematický přehled Bernadety Bridgwoodové a kolegů (2018) vyhodnotil 42 randomizovaných studií s 33 840 účastníky. Organizační zásahy na straně zdravotních služeb zlepšily dosažení cílového krevního tlaku (poměr šancí 1,44), u ostatních rizikových faktorů, užívání léků ani opakovaných kardiovaskulárních příhod ale jasný účinek neprokázaly. Samotné vzdělávání pacientů nepomohlo. Pro české plány z toho plyne, že poradna musí mít obsah: měřit, upravovat léčbu a hlídat výsledky, ne jen pacienta pozvat.

Co už slibuje Národní kardiovaskulární plán

Plánované změny nejsou úplně nové. Národní kardiovaskulární plán ČR na období 2025–2035 (verze 4.0, MZ 2024) popisuje dispenzární péči po CMP: koordinovat ji má neurolog, optimálně s certifikátem cévního neurologa, který sestaví individuální plán kontrol, rehabilitace, logopedie i psychologické péče (s. 24). Na jiném místě plán konstatuje, že specializované cerebrovaskulární ambulance jsou u nás „jen málo dostupné“ a že ambulantní služby v této oblasti vyžadují výraznou reorganizaci (s. 51).

Mezi ukazatele, které mají sledovat všechna komplexní cerebrovaskulární a iktová centra, plán zařazuje i výsledky po propuštění: standardizovanou 5, 30 a 90denní úmrtnost, průměrný počet dnů strávených doma z prvních 90 dnů, stav podle modifikované Rankinovy stupnice (mRS) za 90 dnů a zahájení sekundární prevence, tedy kolik pacientů po propuštění užívá statin, lék na tlak a lék proti srážení krve (s. 73). Zároveň ale uvádí, že registr RES-Q musí centra vyplňovat u všech pacientů léčených rekanalizační léčbou, a u všech ostatních jen u těch propuštěných v březnu a září. Podle Tomkových slov na summitu se povinné zadávání a sledování stavu po třech měsících teprve připravuje.

Mezinárodní rámec: rezoluce WHO a evropský akční plán

Summit navázal na rezoluci WHA79.10, kterou Světové zdravotnické shromáždění přijalo 23. května 2026 a kterou ÚZIS označuje za první rezoluci WHO věnovanou výhradně cévní mozkové příhodě. Rezoluce mezi mezerami, které v některých zemích vidí, jmenuje i nedostatečnou sekundární prevenci a nedostatečnou kapacitu rehabilitace a dlouhodobé podpory. Členské státy vyzývá mimo jiné k investicím do rehabilitace v komunitě, k národním registrům, které budou sbírat i funkční výsledky, výsledky hlášené pacienty a dlouhodobou kvalitu života, a k digitálním nástrojům pro následné sledování a rehabilitaci.

Konkrétnější je evropský akční plán SAP-E. Původní verze z roku 2018 stanovila 30 cílů pro rok 2030, mimo jiné aby všichni pacienti a jejich pečující měli kontrolu rehabilitačních a dalších potřeb tři až šest měsíců po mrtvici a pak jednou ročně. Aktualizace z ledna 2026, na níž se podílel i Aleš Tomek, cíl zpřesnila: nejméně 90 % pacientů má projít kontrolou tři až šest měsíců po mrtvici, ať ji provede propouštějící iktová jednotka, nebo praktický lékař. Nejméně 90 % má mít přístup k základní sekundární prevenci a to se má sledovat. Aktualizace konstatuje, že v celé Evropě zůstávají mezery hlavně v dostupnosti iktových jednotek, rehabilitace a následné péče, a Česko uvádí mezi zeměmi s národním registrem kvality.

Co přinesl projekt RES-Q+

Na summitu se ukazovaly tři nástroje. Nástroj DIT (Discharge Importer Tool) má pomocí umělé inteligence načíst klíčové údaje z propouštěcí zprávy a přenést je do registru, aby je lékaři nemuseli přepisovat. Virtuální asistent pro lékaře pomáhá analyzovat data o kvalitě péče. A aplikace Sana pro pacienty má zůstat s člověkem v kontaktu i doma: zaznamenává krevní tlak, hladinu glukózy a LDL cholesterolu nebo BMI a krátkými dotazníky sleduje náladu, duševní zdraví a zvládání běžných činností.

Právě takové údaje dnes v českém systému po propuštění chybějí. Vedoucí kanceláře WHO v Česku Zsófia Pusztai na summitu připomněla, že umělou inteligenci v péči o pacienty s mrtvicí musí doprovázet jasná pravidla, ochrana dat, transparentnost a smysluplný lidský dohled. Zpráva ÚZIS neuvádí, kdy a v jakém rozsahu se nástroje v českých nemocnicích zavedou.

Co s tím

Pro ministerstvo a centra: nejrychlejší krok leží v textu, který už existuje. Národní kardiovaskulární plán počítá s ukazateli mRS za 90 dnů, 90denní úmrtnosti a dnů strávených doma. Pokud se z nich stanou povinné ukazatele, které se budou pravidelně vyhodnocovat jako dnes časy do trombolýzy, a k tomu se budou zveřejňovat, bude poprvé vidět, jak se pacientům daří po propuštění, a to centrum po centru. Cíl SAP-E, tedy kontrola u nejméně 90 % pacientů tři až šest měsíců po mrtvici, nabízí jasnou laťku.

Pro plánované poradny: Cochranův přehled varuje, že samotné uspořádání kontrol přínos negarantuje. Poradna by měla hlídat cílové hodnoty krevního tlaku a cholesterolu, upravovat léčbu a předávat data do registru. Česká registrová data o nízkém využití léků GLP-1 ukazují, že rezervy jsou i u léčby, kterou doporučené postupy uvádějí.

Pro pacienty a blízké: riziko další mrtvice trvá roky; v přehledu Mohanové a kolegů ji do pěti let mělo přes čtvrtinu přeživších. Po propuštění se vyplatí vědět, kdo vás bude sledovat (neurolog, cévní neurolog, nebo praktický lékař), jaké cílové hodnoty tlaku a cholesterolu máte mít a jaký je plán rehabilitace.

Pro HSPA Monitor: zatím sledujeme jen nemocniční úmrtnost a podíl trombolýz, tedy dvě čísla z doby v nemocnici. Jakmile ÚZIS nebo ministerstvo zveřejní ukazatele po třech měsících, doplníme je jako nový indikátor.