Většina ukazatelů výkonnosti zdravotnictví, kterým se HSPA Monitor věnuje, ukazuje na české slabiny. Tenhle je jiný: je to jeden z mála ukazatelů, kde Česko nepatří k evropskému průměru, ale ke světové špičce. V roce 2024 dosáhlo dárcovství orgánů od zemřelých dárců hodnoty 34,3 na milion obyvatel — bylo to nejvíc v historii a třetí nejvyšší číslo v celé Evropě. A protože dárci jsou nezbytným vstupem pro každou transplantaci, je tento ukazatel jedním z nejcitlivějších měřítek toho, jak dobře systém zvládá nejsložitější mezioborovou koordinaci vůbec. Proto ho HSPA Monitor zařazuje jako samostatný indikátor — vedle počtu samotných transplantací.
Zdroj: IRODaT (International Registry in Organ Donation and Transplantation) / Koordinační středisko transplantací (KST), Actual Deceased Donors Per Million Population; průměr EU ~20,9 dle Newsletter Transplant Rady Evropy (2022). Staženo 16. 6. 2026.
Co data říkají o Česku
Dárcovství orgánů funguje jako úzké hrdlo celého transplantačního programu. Kolik se najde dárců, tolik orgánů lze transplantovat — žádné peníze, žádná špičková chirurgie ani sebelepší čekací listina na tom nic nezmění, pokud chybí samotné orgány. Proto je počet skutečných (realizovaných) zemřelých dárců, vztažený na milion obyvatel, mezinárodně sledovaným ukazatelem výkonnosti. Měří totiž schopnost systému rozpoznat potenciálního dárce na lůžku intenzivní péče, získat souhlas a celý odběr logisticky zvládnout — což je organizačně mimořádně náročné a v krátkém čase.
České číslo je působivé a hlavně rostoucí. Z 25,1 dárce na milion obyvatel v roce 2021 vystoupala hodnota přes 28,3 a 28,5 až na rekordních 34,3 v roce 2024 — to představuje 360 realizovaných dárců za jediný rok. V roce 2025 se počet ustálil mírně níž (341 dárců, tedy 32,2 na milion), což po rekordním roce není propad, ale stabilizace na velmi vysoké úrovni. Pro srovnání: ještě před deseti lety se Česko pohybovalo kolem 22–25 dárců na milion, takže jde o setrvalý, dvouciferný vzestup, ne o jednorázový výkyv.
Zdroj: IRODaT / KST, Actual Deceased Donors Per Million Population. V roce 2025 hodnota mírně klesla na 32,2 (341 dárců) — po rekordu jde o stabilizaci, ne o pokles trendu.
Důležité je nezaměňovat dárce s transplantacemi. HSPA Monitor sleduje obojí: vlastní transplantační aktivita dosahuje v Česku zhruba 91 transplantací na milion obyvatel (z jednoho dárce lze transplantovat několik orgánů — ledviny, játra, srdce, plíce, slinivku), zatímco tento nový indikátor měří právě tu vstupní veličinu: kolik se najde dárců. Když roste dárcovství, roste i počet transplantací — a s ním i počet lidí, kteří se na čekací listině dočkají.
Mezinárodní srovnání: na špici, ale ne na vrcholu
Síla mezinárodně standardizovaného ukazatele je v tom, že umožňuje férové srovnání: registr IRODaT a Newsletter Transplant Rady Evropy počítají pro všechny země stejnou metriku. A tady Česko vyniká. V roce 2023 — posledním roce, za který má registr srovnatelná čísla pro celý region — mělo Česko 28,5 dárce na milion, výrazně nad Rakouskem (20,9), a mnohonásobně nad Polskem (13,8), Slovenskem (11,7) i Německem (11,6). V roce 2024 pak Česko vyskočilo na 34,3 a posunulo se na třetí příčku Evropy. Před ním zůstává jen dlouholetý světový lídr Španělsko (kolem 49–54 na milion) a Portugalsko (zhruba 37) — země, které dárcovství vybudovaly jako státní prioritu už před desítkami let.
Zdroj: IRODaT, Actual Deceased Donors Per Million Population, rok 2023 (jednotný rok pro férové srovnání). Průměr EU ve stejném období činil kolem 20,9. České číslo za rok 2024 (34,3) je novější a posouvá ČR na 3. místo Evropy.
| Země | Dárci / mil. (2023) | Systém souhlasu |
|---|---|---|
| Španělsko | 49,4 | opt-out + silná koordinace (světový lídr) |
| Portugalsko | 36,8 | opt-out |
| Česko | 28,5 | opt-out; v 2024 už 34,3 (3. v Evropě) |
| Rakousko | 20,9 | opt-out; kolem průměru EU |
| Polsko | 13,8 | opt-out, slabší detekce dárců |
| Slovensko | 11,7 | opt-out, organizační rezervy |
| Německo | 11,6 | opt-in (vyžaduje aktivní souhlas) |
Zdroj: IRODaT, rok 2023. Tabulka ukazuje, že samotný opt-out nestačí (Polsko i Slovensko ho mají, přesto zaostávají) — rozhoduje až kombinace legislativy, koordinátorů a logistiky.
Proč je Česko tak dobré: chyba není v systému, naopak
Vysoká dárcovská aktivita není dílem náhody ani „povahy národa". Leží v determinantech, které systém vědomě nastavil. Tím prvním je zákon o předpokládaném souhlasu — takzvaný opt-out. V Česku platí, že dárcem orgánů se po smrti stává každý, kdo se za života výslovně nezapsal do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem. Rodina není stavěna před tíživé rozhodnutí „povolit, nebo nepovolit"; vychází se z toho, že nesouhlas by zesnulý vyjádřil sám. To zásadně mění dynamiku rozhovorů na odděleních intenzivní péče a vysvětluje, proč opt-out země (Španělsko, Portugalsko, Rakousko, Česko) stojí v žebříčcích výš než Německo, které vyžaduje aktivní souhlas.
Opt-out ale sám o sobě nestačí — důkazem jsou Polsko a Slovensko, která mají rovněž předpokládaný souhlas, a přesto se pohybují kolem 12–14 dárců na milion. Tím rozhodujícím českým aktivem je síť nemocničních koordinátorů dárcovství. Jsou to vyškolení lékaři a sestry přímo na anesteziologicko-resuscitačních odděleních, jejichž úkolem je včas rozpoznat potenciálního dárce, vést citlivý rozhovor s rodinou a spustit celý proces. Bez nich potenciální dárci „uniknou" — zemřou, aniž by je kdokoli k odběru zvážil. Právě tato detekce je tím, co odlišuje špičkové systémy od průměrných.
Třetím faktorem je centrální logistika. Koordinační středisko transplantací (KST) drží celostátní čekací listinu a během několika hodin spojí konkrétního dárce s nejvhodnějším příjemcem kdekoli v zemi, zorganizuje odběrové týmy a transport orgánů. Tato koordinace běží nepřetržitě — odběry se odehrávají v noci, o víkendech i o svátcích, protože dárcovství se neřídí ordinačními hodinami. K tomu se v posledních letech přidává rozvoj dárcovství po nevratné zástavě oběhu (DCD), které rozšiřuje okruh možných dárců nad rámec klasické mozkové smrti a stojí za významnou částí nedávného růstu.
Co tento náskok ohrožuje
Být na špici neznamená být v bezpečí. Vysoká čísla stojí na křehké infrastruktuře, kterou je snadné podkopat. Prvním rizikem je financování pozic koordinátorů: pokud nemocnice nemají na koordinátora dárcovství vyhrazené prostředky a místo, role se rozplyne mezi běžné úkoly přetížených lékařů a detekce dárců klesne. Druhým je důvěra veřejnosti. Opt-out funguje jen do té doby, dokud lidé systému věří; jediná medializovaná kauza nebo nedůstojná komunikace s rodinou může vyvolat vlnu zápisů do registru nesouhlasících a dárcovství srazit — což je přesně to, co se v minulosti stalo v některých zemích po skandálech. Třetím rizikem je generační obměna a vyhoření personálu intenzivní péče, na jehož bedrech celý proces stojí.
Stojí také za připomenutí, že vysoké dárcovství samo o sobě negarantuje, že se každý pacient dočká včas. Záleží i na kapacitě transplantačních center, na pravidlech alokace orgánů a na poptávce, která s rostoucím počtem diabetiků, lidí se selháním ledvin a stárnutím populace nadále roste. Dárcovství je nutnou, nikoli však dostatečnou podmínkou dostupné transplantační péče — proto je třeba sledovat ho společně s počtem transplantací a délkou čekacích listin.
Politická páka: co konkrétně lze udělat
Na rozdíl od většiny ukazatelů, u nichž je úkolem dohnat ztrátu, je zde úkolem náskok udržet a posunout. Páky jsou konkrétní a pojmenované. Udržet a posílit financování nemocničních koordinátorů dárcovství — ideálně jako vyhrazenou, samostatně hrazenou roli na každém větším pracovišti intenzivní péče, ne jako činnost „navíc". Rozšířit program DCD (dárcovství po nevratné zástavě oběhu) do více nemocnic, protože zde leží největší nevyužitý potenciál. Chránit funkční opt-out legislativu a pečovat o transparentní, důstojnou komunikaci s rodinami, na níž stojí veřejná důvěra. A konečně investovat do vzdělávání personálu v rozpoznávání a vedení dárcovského procesu, aby know-how nezůstalo jen na několika špičkových centrech.
Gesci nese Ministerstvo zdravotnictví společně s KST a transplantačními centry (IKEM, FN Brno, FN Olomouc, FN Plzeň, FN Hradec Králové, FN Motol a další). Měřitelný cíl je jednoznačný a tento indikátor ho přímo sleduje: udržet Česko nad hodnotou 30 dárců na milion a směřovat k portugalské a španělské úrovni. Hodnota 49,4 ve Španělsku ukazuje, že strop ještě zdaleka nebyl dosažen — a každý dárce navíc znamená v průměru tři až čtyři transplantované orgány a stejný počet lidí, kteří dostanou nový začátek.
Co s tím dělá HSPA Monitor
Tento indikátor — zemřelí dárci orgánů na milion obyvatel — řadíme do oblasti Procesy a do dimenze dostupnost, protože dárcovská aktivita je procesem, který přímo určuje dostupnost život zachraňující transplantační péče. Vědomě ho oddělujeme od počtu samotných transplantací (91 na milion): dárcovství je jeho vstupem a má vlastní determinanty (opt-out, koordinátoři, detekce dárců) i vlastní politickou páku. Spolu skládají obraz toho, nakolik Česko zvládá jednu z nejnáročnějších oblastí medicíny — a v tomto případě jde o příběh, který nevypráví o selhání, ale o tom, co se v českém zdravotnictví daří a co stojí za to nepromarnit.