Většina ukazatelů výkonnosti zdravotnictví, kterým se HSPA Monitor věnuje, ukazuje na české slabiny. Tenhle je jiný: patří k těm, kde Česko stojí vysoko nad evropským průměrem. V roce 2025 dosáhlo dárcovství orgánů od zemřelých dárců hodnoty 31,3 na milion obyvatel — 341 dárců, nejvíc v historii programu. A protože dárci jsou nezbytným vstupem pro každou transplantaci, je tento ukazatel jedním z nejcitlivějších měřítek toho, jak dobře systém zvládá nejsložitější mezioborovou koordinaci vůbec. Zároveň je to učebnicová ukázka toho, proč se čísla ověřují u zdroje: mezinárodní registr, ze kterého se česká hodnota dosud přebírala, řadil Česko o tři příčky výš, než odpovídá národní statistice.
Zdroj: Koordinační středisko transplantací (KST), roční přehled „Dárci orgánů dle TC", řádek „ČR zemřelí dárci orgánů"; přepočet na milion obyvatel proti populaci ČR k 1. lednu daného roku (Eurostat demo_pjan). Průměr EU-27 za rok 2024 (24,0) je součtem počtů dárců z profilů zemí v IRODaT dělený počtem obyvatel EU-27. Evropské pořadí je za rok 2024, český rekord za rok 2025 — každý údaj je označen svým rokem záměrně. Ověřeno 20. 8. 2026.
Co data říkají o Česku
Dárcovství orgánů funguje jako úzké hrdlo celého transplantačního programu. Kolik se najde dárců, tolik orgánů lze transplantovat — žádné peníze, žádná špičková chirurgie ani sebelepší čekací listina na tom nic nezmění, pokud chybí samotné orgány. Proto je počet skutečných (realizovaných) zemřelých dárců, vztažený na milion obyvatel, mezinárodně sledovaným ukazatelem výkonnosti. Měří totiž schopnost systému rozpoznat potenciálního dárce na lůžku intenzivní péče, získat souhlas a celý odběr logisticky zvládnout — což je organizačně mimořádně náročné a v krátkém čase.
České číslo je působivé a hlavně rostoucí — jen pomaleji, než se dosud psalo. Z 268 dárců v roce 2021 (25,5 na milion) přibývalo přes 298, 299 a 313 až na 341 v roce 2025, tedy 31,3 na milion. To je nejvyšší hodnota v historii programu a čtvrtý rok v řadě, kdy dárců přibylo. Pokles pmp v roce 2023 (na 27,6) není propadem dárcovství: dárců bylo o jednoho víc než rok předtím, ale počet obyvatel Česka mezitím vyskočil o 310 tisíc kvůli dočasné ochraně uprchlíků z Ukrajiny, takže se stejný výkon rozpočítal na víc lidí.
Zdroj: KST, řádek „ČR zemřelí dárci orgánů" v ročních přehledech dárců podle transplantačních center; přepočteno na populaci ČR k 1. lednu daného roku (Eurostat demo_pjan). Rok 2023 klesl v přepočtu na obyvatele, přestože dárců přibylo — jmenovatel vzrostl o 310 tisíc osob.
Důležité je nezaměňovat dárce s transplantacemi. HSPA Monitor sleduje obojí: vlastní transplantační aktivita dosahuje v Česku zhruba 90 transplantací na milion obyvatel (z jednoho dárce lze transplantovat několik orgánů — ledviny, játra, srdce, plíce, slinivku), zatímco tento indikátor měří právě tu vstupní veličinu: kolik se najde dárců. Když roste dárcovství, roste i počet transplantací — a s ním i počet lidí, kteří se na čekací listině dočkají.
Mezinárodní srovnání: na špici, ale ne na vrcholu
Mezinárodní srovnání je u tohoto ukazatele ošidnější, než vypadá — a právě na něm se ukázalo, proč. Registr IRODaT sbírá počty dárců od národních zpravodajů a přepočítává je na obyvatele podle odhadů populace OSN (UNFPA). Ty pro Česko nezachytily nárůst obyvatel po roce 2022: registr dělí zhruba 10,5 milionem, zatímco skutečnost je 10,9. U Polska míří stejná chyba opačným směrem — registr mu vychází 15,6 na milion, přepočet na skutečnou populaci 18,2. Žebříček sestavený přímo z publikovaných hodnot proto není spolehlivý. Když se všem zemím počítají dárci proti stejnému zdroji populace (Eurostat, 1. 1. 2024), vypadá evropské pole takto: Španělsko 52,7 · Portugalsko 35,2 · Belgie 32,2 · Chorvatsko 31,3 · Itálie 30,4 · Česko 28,7 · Finsko 28,4 · Francie 27,0. Česko je tedy šesté, ne třetí — a stále výrazně nad Rakouskem (20,4), Polskem (18,2), Slovenskem (12,2) i Německem (11,4).
Zdroj: počty skutečných zemřelých dárců z profilů zemí v IRODaT za rok 2024 (pro Česko národní údaj KST: 313), vydělené počtem obyvatel k 1. 1. 2024 podle Eurostatu demo_pjan — jednotný jmenovatel pro všechny země. Průměr EU-27 (24,0) je součet 10 794 dárců ve 26 z 27 členských států (chybí Malta) na 449,3 milionu obyvatel.
| Země | Dárci / mil. (2024) | Systém souhlasu |
|---|---|---|
| Španělsko | 52,7 | opt-out + silná koordinace (světový lídr) |
| Portugalsko | 35,2 | opt-out |
| Belgie | 32,2 | opt-out; silný program DCD |
| Chorvatsko | 31,3 | opt-out; síť nemocničních koordinátorů podle španělského vzoru |
| Itálie | 30,4 | opt-out |
| Česko | 28,7 | opt-out; 6. místo v Evropě, v roce 2025 už 31,3 |
| průměr EU-27 | 24,0 | — |
| Rakousko | 20,4 | opt-out; pod průměrem EU |
| Polsko | 18,2 | opt-out, slabší detekce dárců |
| Slovensko | 12,2 | opt-out, organizační rezervy |
| Německo | 11,4 | opt-in (vyžaduje aktivní souhlas) |
Zdroj: počty IRODaT za rok 2024 (Česko: KST) ÷ populace Eurostat k 1. 1. 2024. Tabulka ukazuje, že samotný opt-out nestačí (Polsko i Slovensko ho mají, přesto zaostávají) — rozhoduje až kombinace legislativy, koordinátorů a logistiky.
Odkud se vzalo „třetí místo"
Do léta 2026 uváděl i tento dashboard za rok 2024 hodnotu 34,3 na milion a 360 dárců. Číslo pochází z profilu Česka v registru IRODaT — jenže neodpovídá národní statistice. Koordinační středisko transplantací vykázalo za rok 2024 313 zemřelých dárců: 156 v IKEM, 41 v Brně, po 29 v Hradci Králové a Olomouci, 24 v Ostravě, 19 v Plzni a 15 v Motole. Rozdíl mezi oběma čísly je přesně 47 — a přesně 47 dárců bylo v roce 2024 odebráno po nevratné zástavě oběhu (DCD). Tato skupina je v národní statistice součástí celku (266 dárců po smrti mozku + 47 po zástavě oběhu = 313); v mezinárodním záznamu se za rok 2024 objevila dvakrát.
Že jde o chybu v záznamu, a ne o metodický rozdíl mezi „skutečnými" a „využitými" dárci, potvrzují tři nezávislé kontroly. Za všechny ostatní roky se obě čísla shodují na jednotku přesně (2021: 268, 2022: 298, 2023: 299, 2025: 341). Součet po transplantačních centrech i součet DBD a DCD dávají shodně 313. A tisková zpráva KST z ledna 2025 uvádí, že počet dárců „poprvé v historii překročil hranici 300" — což by u 360 nikdo nenapsal takto. Národní hodnota proto nadále vychází z KST a mezinárodní registr slouží už jen pro kontext ostatních zemí.
Proč je Česko tak dobré: chyba není v systému, naopak
Vysoká dárcovská aktivita není dílem náhody ani „povahy národa". Leží v determinantech, které systém vědomě nastavil. Tím prvním je zákon o předpokládaném souhlasu — takzvaný opt-out. V Česku platí, že dárcem orgánů se po smrti stává každý, kdo se za života výslovně nezapsal do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem. Rodina není stavěna před tíživé rozhodnutí „povolit, nebo nepovolit"; vychází se z toho, že nesouhlas by zesnulý vyjádřil sám. To zásadně mění dynamiku rozhovorů na odděleních intenzivní péče a vysvětluje, proč opt-out země (Španělsko, Portugalsko, Rakousko, Česko) stojí v žebříčcích výš než Německo, které vyžaduje aktivní souhlas.
Opt-out ale sám o sobě nestačí — důkazem jsou Polsko a Slovensko, která mají rovněž předpokládaný souhlas, a přesto se pohybují mezi 12 a 18 dárci na milion. Tím rozhodujícím českým aktivem je síť nemocničních koordinátorů dárcovství. Jsou to vyškolení lékaři a sestry přímo na anesteziologicko-resuscitačních odděleních, jejichž úkolem je včas rozpoznat potenciálního dárce, vést citlivý rozhovor s rodinou a spustit celý proces. Bez nich potenciální dárci „uniknou" — zemřou, aniž by je kdokoli k odběru zvážil. Právě tato detekce je tím, co odlišuje špičkové systémy od průměrných.
Třetím faktorem je centrální logistika. Koordinační středisko transplantací (KST) drží celostátní čekací listinu a během několika hodin spojí konkrétního dárce s nejvhodnějším příjemcem kdekoli v zemi, zorganizuje odběrové týmy a transport orgánů. Tato koordinace běží nepřetržitě — odběry se odehrávají v noci, o víkendech i o svátcích, protože dárcovství se neřídí ordinačními hodinami. K tomu se v posledních letech přidává rozvoj dárcovství po nevratné zástavě oběhu (DCD), které rozšiřuje okruh možných dárců nad rámec klasické mozkové smrti a stojí za významnou částí nedávného růstu.
Co tento náskok ohrožuje
Být na špici neznamená být v bezpečí. Vysoká čísla stojí na křehké infrastruktuře, kterou je snadné podkopat. Prvním rizikem je financování pozic koordinátorů: pokud nemocnice nemají na koordinátora dárcovství vyhrazené prostředky a místo, role se rozplyne mezi běžné úkoly přetížených lékařů a detekce dárců klesne. Druhým je důvěra veřejnosti. Opt-out funguje jen do té doby, dokud lidé systému věří; jediná medializovaná kauza nebo nedůstojná komunikace s rodinou může vyvolat vlnu zápisů do registru nesouhlasících a dárcovství srazit — což je přesně to, co se v minulosti stalo v některých zemích po skandálech. Třetím rizikem je generační obměna a vyhoření personálu intenzivní péče, na jehož bedrech celý proces stojí.
Stojí také za připomenutí, že vysoké dárcovství samo o sobě negarantuje, že se každý pacient dočká včas. Záleží i na kapacitě transplantačních center, na pravidlech alokace orgánů a na poptávce, která s rostoucím počtem diabetiků, lidí se selháním ledvin a stárnutím populace nadále roste. Dárcovství je nutnou, nikoli však dostatečnou podmínkou dostupné transplantační péče — proto je třeba sledovat ho společně s počtem transplantací a délkou čekacích listin.
Politická páka: co konkrétně lze udělat
Na rozdíl od většiny ukazatelů, u nichž je úkolem dohnat ztrátu, je zde úkolem náskok udržet a posunout. Páky jsou konkrétní a pojmenované. Udržet a posílit financování nemocničních koordinátorů dárcovství — ideálně jako vyhrazenou, samostatně hrazenou roli na každém větším pracovišti intenzivní péče, ne jako činnost „navíc". Rozšířit program DCD (dárcovství po nevratné zástavě oběhu) do více nemocnic, protože zde leží největší nevyužitý potenciál. Chránit funkční opt-out legislativu a pečovat o transparentní, důstojnou komunikaci s rodinami, na níž stojí veřejná důvěra. A konečně investovat do vzdělávání personálu v rozpoznávání a vedení dárcovského procesu, aby know-how nezůstalo jen na několika špičkových centrech.
Gesci nese Ministerstvo zdravotnictví společně s KST a transplantačními centry (IKEM, FN Brno, FN Olomouc, FN Plzeň, FN Hradec Králové, FN Motol a další). Měřitelný cíl je jednoznačný a tento indikátor ho přímo sleduje: udržet Česko nad hodnotou 30 dárců na milion, kterou poprvé překročilo v roce 2025, a směřovat k italské, chorvatské a portugalské úrovni. Hodnota 52,7 ve Španělsku ukazuje, že strop ještě zdaleka nebyl dosažen — a každý dárce navíc znamená v průměru tři až čtyři transplantované orgány a stejný počet lidí, kteří dostanou nový začátek.
Co s tím dělá HSPA Monitor
Tento indikátor — zemřelí dárci orgánů na milion obyvatel — řadíme do oblasti Procesy a do dimenze dostupnost, protože dárcovská aktivita je procesem, který přímo určuje dostupnost život zachraňující transplantační péče. Vědomě ho oddělujeme od počtu samotných transplantací (90 na milion): dárcovství je jeho vstupem a má vlastní determinanty (opt-out, koordinátoři, detekce dárců) i vlastní politickou páku. Spolu skládají obraz toho, nakolik Česko zvládá jednu z nejnáročnějších oblastí medicíny — a v tomto případě jde o příběh, který nevypráví o selhání, ale o tom, co se v českém zdravotnictví daří a co stojí za to nepromarnit.