Když 1. ledna 2026 spustilo Ministerstvo zdravotnictví novou centrální vrstvu elektronického zdravotnictví (o té byl celý třetí díl), médii i ordinacemi proletěla vlna nervozity. Lékaři měli pocit, že se po nich od prvního lednového dne chce, aby naráz ovládli pět nových systémů, přihlašovali se do nových portálů a začali všechno vystavovat elektronicky. Pacienti zase slýchali, že „teď už se všechno sdílí“. Obojí je přehnané. Pravda je, že nový zákon o elektronizaci zdravotnictví nabíhá po vrstvách — některé povinnosti platí už roky, jedna jediná je opravdu nová a plošná, a řada novinek je zatím čistě dobrovolná. Pojďme to oddělit, kus po kuse a bez paniky.
Zdroj: zákon č. 378/2007 Sb. (eRecept), ČSSZ (eNeschopenka), zákon č. 325/2021 Sb. a stanoviska České lékařské komory (ePoukaz, dobrovolné služby). Slovo „jediná“ se vztahuje k jednoznačně plošné nové povinnosti — vedle ní platí i další, dříve účinné povinnosti.
Povinné už dlouho: eRecept a eNeschopenka
Začněme tím, co tu je dávno — a co tedy v roce 2026 rozhodně není žádná novinka. Dva největší elektronické nástroje, které dnes používá prakticky každý lékař, byly zavedeny ještě před spuštěním nového portálu.
eRecept je elektronický recept a je v Česku plošně povinný od 1. ledna 2018. Povinnost vystavovat recepty elektronicky stanoví zákon o léčivech (zákon č. 378/2007 Sb.) a centrální úložiště provozuje Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Papírový recept dnes zůstává jen jako výjimka — typicky při výpadku systému nebo u některých individuálně připravovaných léků. Pro pacienta to znamená, že lék si podle kódu vyzvedne v kterékoli lékárně v ČR.
eNeschopenka je elektronická „neschopenka“ a je povinná od 1. ledna 2020. Lékař ji vystaví elektronicky a údaje doputují automaticky zaměstnavateli i České správě sociálního zabezpečení — pacient už neroznáší papírové „díly“. I tady jde o povinnost, která platí roky a s rokem 2026 nijak nesouvisí.
Pointa je jednoduchá: když dnes někdo říká, že „elektronizace lékaře nově zavaluje“, většina toho, co používá, je ve skutečnosti zaběhnutá praxe stará pět až osm let. Skutečně nové povinnosti roku 2026 jsou mnohem užší, než to vypadá.
Nově povinné od roku 2026: hlavně ePoukaz
Teď k tomu, co je opravdu nové. Jádrem příběhu roku 2026 je jeden nástroj: ePoukaz. Jde o elektronický poukaz na zdravotnické prostředky — tedy elektronickou obdobu poukazu na věci jako ortopedické pomůcky, vozíky, inkontinenční pomůcky nebo brýle. ePoukaz je povinný od 1. ledna 2026 a podle vyjádření České lékařské komory jde o jedinou jednoznačně plošnou novou povinnost, kterou rok 2026 lékařům přináší. Funguje na podobném principu jako eRecept: lékař jej vystaví do systému, pacient dostane identifikační údaj a poukaz uplatní u výdejce.
Vedle ePoukazu přibyla od 1. ledna 2026 ještě jedna povinnost, ovšem méně viditelná pro běžného pacienta: dodržování standardů elektronického zdravotnictví. Tu zavádí § 4 písm. a) zákona č. 325/2021 Sb. o elektronizaci zdravotnictví a její účinnost nastala právě k 1. lednu 2026. Jednoduše řečeno: pokud poskytovatel vede a předává zdravotnickou dokumentaci elektronicky, musí to dělat podle jednotných technických standardů, aby si systémy navzájem rozuměly. Není to nový úkon, který by lékař „dělal“ — je to spíš pravidlo o tom, jak se elektronická data mají tvořit a předávat.
Abychom byli přesní, nejsou to jediné povinnosti, které lékaře vážou — jen nejsou nové z roku 2026. Už dříve platí například:
- hlášení do národních registrů — povinnost hlásit údaje do Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb (NRPZS) a Národního registru zdravotnických pracovníků (NR-ZP) plyne ze zákona o zdravotních službách (zákon č. 372/2011 Sb.);
- zápis do kmenových registrů elektronického zdravotnictví (kdo je kdo v systému — pacienti, pracovníci, poskytovatelé), který zavedl zákon 325/2021 Sb.;
- kompatibilita informačních systémů s integrovaným datovým rozhraním podle § 5 zákona 325/2021 Sb. — tato povinnost je účinná už od 1. července 2023, tedy nejde o novinku roku 2026.
Když to shrneme: skutečně nová a plošná povinnost roku 2026 je ePoukaz. Vše ostatní buď platí už roky, nebo je (jak uvidíme za chvíli) dobrovolné.
Dobrovolné s postupným náběhem
Tady leží největší zdroj nedorozumění. Spolu s novým portálem eZdraví se totiž v lednu 2026 objevila řada lákavých nových služeb — a mnozí je automaticky pokládali za povinné. Nejsou. Nabíhají postupně a dobrovolně. Lékaři se nemuseli a nemusí hned v prvních dnech ledna 2026 nikam hromadně přihlašovat.
eŽádanka je elektronická žádanka — elektronická obdoba papírové žádanky, kterou jeden lékař posílá druhému (například praktik posílá pacienta na vyšetření ke specialistovi). Systém rozlišuje různé typy žádanek označované zkratkami — typicky K (konzilium), Z (žádanka o vyšetření) a FT (fyzioterapie); laboratorní žádanky se připojují později. Důležité je rozumět tomu, co eŽádanka v první fázi umí a co ne: na začátku přenáší jen žádanku samotnou — tedy „pošlu pacienta na vyšetření“ — nikoli výsledky toho vyšetření zpět. Očekávání veřejnosti i části lékařů přitom byla větší než počáteční funkčnost: mnozí si představovali, že se výsledky budou rovnou vracet do systému. To zatím nepřichází.
S povinností u eŽádanky je to navíc rozdělené a stojí za to si to zapamatovat: lékař, který má vyšetření provést, je povinen eŽádanku přijmout — má-li k tomu technické vybavení. Vystavovat eŽádanku ale povinné není. Jinak řečeno: kdo umí přijímat, ten přijímat musí; nikdo ale není nucen začít žádanky elektronicky vypisovat.
Dále jsou tu dva nové sdílené záznamy. Sdílený zdravotní záznam je soubor vybraných údajů o pacientovi, ke kterým se — se souhlasem — dostane ošetřující lékař, aby nemusel pokaždé začínat od nuly. Emergentní zdravotní záznam je jeho „nouzová“ verze: malý balíček životně důležitých informací (krevní skupina, alergie, klíčové léky), který má pomoci záchranáři nebo lékaři na pohotovosti rychle se zorientovat. Oba tyto nástroje jsou v náběhové fázi dobrovolné a postupně se plní daty. A konečně portál eZdraví je centrální brána, přes kterou se k těmto službám přistupuje — i jeho používání se rozjíždí postupně, ne nárazově od 1. ledna.
| Nástroj | Povinné / dobrovolné | Od kdy | Pro koho |
|---|---|---|---|
| eRecept | povinné | 1. 1. 2018 | lékaři předepisující léky |
| eNeschopenka | povinné | 1. 1. 2020 | lékaři vystavující neschopenku |
| ePoukaz | povinné (nově) | 1. 1. 2026 | lékaři vystavující poukaz na zdravotnické prostředky |
| eŽádanka | dobrovolné (přijetí povinné při tech. vybavení) | postupný náběh od 2026 | lékaři odesílající / přijímající vyšetření |
| sdílený zdravotní záznam | dobrovolné | postupný náběh od 2026 | poskytovatelé péče (se souhlasem pacienta) |
| emergentní zdravotní záznam | dobrovolné | postupný náběh od 2026 | akutní a záchranná péče (se souhlasem pacienta) |
| Zdroj: zákon č. 378/2007 Sb., zákon č. 325/2021 Sb., ČSSZ, stanoviska České lékařské komory. „Vystavovat eŽádanku“ povinné není; „přijmout“ ji je lékař povinen, má-li technické vybavení. | |||
Co skutečně rozhoduje o náběhu
Tady přichází možná nejdůležitější věta celého dílu: o tom, kdy se nová funkce u lékaře skutečně „objeví v počítači“, nerozhoduje ani tak stát a jeho centrální služby, jako připravenost komerčních ambulantních a nemocničních informačních systémů — odborně se jim říká AIS (ambulantní informační systém) a NIS (nemocniční informační systém). To jsou programy od soukromých dodavatelů, ve kterých lékaři reálně pracují. Dokud do nich dodavatel nezapracuje nové tlačítko „vystavit eŽádanku“ nebo „nahlédnout do sdíleného záznamu“, lékař novou funkci jednoduše nemá k dispozici — bez ohledu na to, že centrální stát ji už spustil.
Jinými slovy: centrální vrstva státu je jako nová železniční trať. Aby po ní něco jelo, musí jednotliví dopravci (tvůrci AIS/NIS) pořídit a vypravit vlaky. A to se neděje ze dne na den — dodavatelé softwaru vydávají aktualizace ve svém tempu. Proto se i „dobrovolné“ novinky reálně rozšiřují postupně, ordinaci po ordinaci, podle toho, jak rychle ten který systém funkci přidá.
Stát navíc před spuštěním sám upozorňoval na jedno provozní úskalí: kdyby se hned v prvních dnech ledna 2026 chtěli všichni lékaři naráz přihlásit, mohlo by dojít k přetížení ověřování identity přes NIA (Národní identitní autorita — státní systém pro elektronické přihlašování, který si možná pamatujete z přihlašování do bankovní identity nebo Portálu občana). Právě proto dávalo smysl náběh rozložit v čase a nehnat všechny do systému v jediný okamžik.
Vaše práva jako pacienta
Dosud jsme mluvili hlavně o lékařích. Ale celá tahle architektura je postavená tak, aby pacient zůstal pánem svých dat — a stojí za to vědět, jaké nástroje k tomu máte.
Za prvé souhlasy a nesouhlas se sdílením. To, kdo smí nahlížet do vašich sdílených zdravotních údajů, řídíte přes registr oprávnění — něco jako seznam povolení, kde můžete sdílení svých dat zapnout, omezit nebo zakázat. Sdílení tedy není automatické „všichni vidí všechno“; stojí na vašem souhlasu.
Za druhé přehled o tom, kdo se vám do dat díval. K tomu slouží žurnál činností — záznam o každém přístupu do vašich údajů. Můžete si tedy zpětně zobrazit, který poskytovatel a kdy do vašich záznamů nahlédl. To je důležitá pojistka: papírová složka v šuplíku vám nikdy neřekla, kdo do ní koukal.
A za třetí možnost zmocnit blízkou osobu, aby za vás mohla s vašimi zdravotními údaji nakládat — typicky pomoci staršímu rodiči, který si s elektronickými službami sám neporadí. I tohle je součást nového systému a počítá se s tím, že ne každý bude chtít (nebo umět) všechno obsluhovat sám.
-
Definice pojmů
Účinnost základních ustanovení — zákon vymezuje, co je elektronické zdravotnictví, kdo je kdo a co znamenají jednotlivé služby.
-
Integrované datové rozhraní, kmenové registry, přestupky
Spouští se „spojovací síť“ (integrované datové rozhraní), bezvýznamové identifikátory, kmenové registry a sankční (přestupková) ustanovení.
-
Povinná kompatibilita informačních systémů (§ 5)
Informační systémy poskytovatelů musí být napojitelné na integrované datové rozhraní. Pozor — tato povinnost není novinka roku 2026.
-
Využívání kmenových údajů, přechod od rodného čísla
Systém začíná pracovat s kmenovými údaji a bezvýznamovými identifikátory namísto rodného čísla.
-
Dodržování standardů (§ 4a) a povinný ePoukaz
Účinnost povinnosti dodržovat standardy elektronického zdravotnictví. Plošně nově povinný je ePoukaz; eŽádanka a sdílené záznamy zůstávají dobrovolné a nabíhají postupně.
Tady jsme teď
Zdroj: zákon č. 325/2021 Sb. o elektronizaci zdravotnictví (dělená účinnost jednotlivých ustanovení). Konkrétní data uvádíme zjednodušeně pro orientaci laika.
Můstek k pátému dílu
Když to shrneme: rok 2026 nepřinesl žádný velký „den D“, kdy by lékaři museli naráz spustit pět systémů. Plošně nově povinný je ePoukaz, k němu se přidalo dodržování standardů a dál platí dříve účinné povinnosti (registry, kompatibilita systémů). Velká část toho, co vypadalo jako povinnost — eŽádanka, sdílený a emergentní záznam, portál eZdraví — je zatím dobrovolná a rozjíždí se postupně, tempem, které z velké části určují komerční dodavatelé softwaru.
Tím se přirozeně dostáváme k otázce: a kam to tedy směřuje? Co je jen dnešní realita a co je teprve plán bez opory v platném zákoně? Pozor totiž na to, že některé „povinnosti“, o kterých se mluví — třeba povinná elektronická dokumentace nebo plné napojení laboratoří — zatím nemají oporu v účinném zákoně a jsou předmětem strategií do budoucna. Právě tomu — národním strategiím, evropskému prostoru zdravotních dat (EHDS) a realistickému výhledu k roku 2030 — se věnuje závěrečný, pátý díl série.