Česko vstoupilo do pandemie s nejvyšší hustotou lůžek intenzivní péče v OECD, s raným celostátním příkazem k nošení roušek a s funkčním trasováním kontaktů. Skončilo s jednou z nejvyšších nadúmrtností v Evropě. Ten rozpor je v odborné literatuře znám a nová práce v The Milbank Quarterly nabízí vysvětlení, které se do žádné tabulky kapacit nevejde: chyběla důvěra. Tvrzení je silné a opírá se o jednu případovou analýzu, takže si zaslouží číst opatrně. Zajímavější než verdikt je ale jeho praktický důsledek — návrh měřit důvěru jako ukazatel připravenosti systému, ne jako sociologickou zajímavost.
Zdroje: OECD, Government at a Glance 2025, dataflow Trust, security and dignity (měření důvěra v národní vládu, kategorie vysoká a spíše vysoká, referenční rok 2023); Webel CP, The Milbank Quarterly 2026, abstrakt.
Co studie zjistila
Práce Charlese P. Webela v The Milbank Quarterly, publikovaná 12. září 2026, je podle vlastního popisu smíšená komparativní případová analýza dat od března 2020 do prosince 2023. Rakousko si vybrala jako srovnávací zemi právě proto, že do pandemie vstupovalo s důvěrou ve vládu v rozmezí asi dvou procentních bodů od české; Slovensko slouží jako historicky a geograficky blízký druhý komparátor. Vedle standardizované nadúmrtnosti pracuje s mírami důvěry ve vládu, s indikátory mobility, s daty o vakcinaci a s indexy přísnosti opatření.
Číselné jádro je krátké. Česká nadúmrtnost standardizovaná na věk dosáhla podle studie 15,24 na 10 000 obyvatel, tedy přibližně dvojnásobku evropského průměru a o 49 % více než v Rakousku. Důvěra v českou vládu klesla během pandemického období z asi 71 % na 19 %, což autor řadí mezi největší propady v Evropě; rakouská důvěra zůstala poměrně stabilní, slovenská klesla také a doprovázela ji rovněž vysoká nadúmrtnost. Rozevření českých a rakouských úmrtnostních řad nastalo podle exploratorních korelací se zpožděním asi 8 až 10 týdnů po zhoršení důvěry. A jeden politický údaj: pět ministrů zdravotnictví za patnáct měsíců se podle práce časově potkalo se zhoršováním ochoty veřejnosti spolupracovat.
Autor sám formuluje závěry opatrně — důvěra podle něj „jak se zdá" tvoří podstatnou složku pandemické připravenosti, mechanismy jsou „navrhovány", ne prokázány. Politické doporučení je přesto konkrétní: pravidelné měření veřejné důvěry může odhalit zhoršování governance dřív, než naroste odvratitelná úmrtnost, a udělat tak z důvěry měřitelný výstup řízení.
Datový kontext: co je v měsíčních datech opravdu vidět
Studie počítá s vlastní, na věk standardizovanou mírou. Eurostat zveřejňuje jinou metriku, která se s ní nesmí míchat: procentní odchylku počtu zemřelých v daném měsíci od průměru téhož měsíce v letech 2016 až 2019. Její výhodou je měsíční rozlišení, takže se v ní dá načasování divergence přečíst přímo. Rozestup mezi Českem a Rakouskem je v ní výrazný a lokalizovaný.
Zdroj: Eurostat, Excess mortality by month (demo_mexrt), geo CZ, AT, EU27_2020, sada aktualizována 16. 9. 2026, stažena z JSON-stat API 20. 9. 2026; poslední dostupný měsíc je červen 2026. Metrika není totožná s mírou standardizovanou na věk, kterou používá Webelova studie.
Listopad 2020 byl nejhorším měsícem pro všechny tři řady současně, takže sám o sobě o české výjimečnosti nevypovídá — tehdy trpěla celá Evropa. Rozhodující je jaro 2021. V březnu 2021 zemřelo v Česku o 64,4 % lidí víc, než by odpovídalo běžnému březnu, zatímco v Rakousku o 1,9 % a v celé EU o 10,8 %. Rozestup 62,5 procentního bodu je největší v celé dostupné řadě. To je moment, kdy se česká cesta od té rakouské odděluje nejvýrazněji, a je to shodou okolností přesně období, o kterém Webelova práce tvrdí, že mu předcházel propad důvěry. Jestli tam vede kauzální šňůra, z měsíčních dat poznat nelze. Ale ta sekvence v datech je.
Celková trajektorie české nadúmrtnosti od roku 2020 do roku 2025 už na portálu popsaná je — z vrcholu 26,3 % v roce 2021 na 2,6 % v roce 2024, tedy pod průměr EU. Tady stačí přidat jeden nový, dosud nepublikovaný detail z téže sady: od ledna 2024 do června 2026, tedy ve třiceti měsících, byla česká měsíční nadúmrtnost nižší než rakouská ve dvaceti devíti z třiceti měsíců; jedinou výjimkou je leden 2025 (výpočet redakce nad měsíčními hodnotami Eurostatu). Země, která během pandemie umírala o 49 % nad rakouskou úrovní, dnes stojí trvale pod ní. To je silný argument proti vysvětlením postaveným na trvalých vlastnostech populace — ty se mezi rokem 2021 a rokem 2026 nezměnily.
Mechanismus: jak by se nedůvěra měla proměnit v úmrtí
Studie navrhuje čtyři cesty, kterými mohla eroze důvěry ovlivnit úmrtnost: sníženou ochotu dodržovat opatření, váhání s očkováním, zhroucení trasování kontaktů a s governance spojené nesprávné představy o tom, na čem se věda shoduje. Všechny čtyři mají společné to, že nejdou přes kapacity systému, ale přes chování lidí. Právě proto je nejvyšší hustota lůžek intenzivní péče v OECD nezachránila: lůžko pomůže tomu, kdo se už nakazil, nikoli tomu, kdo se nakazit nemusel.
- Nestabilita vedenípět ministrů zdravotnictví za 15 měsíců
- Propad důvěry ve vláduz asi 71 % na 19 % během pandemického období
- Změna chováníméně dodržovaných opatření, váhání s očkováním, rozpad trasování, mylné představy o shodě vědy
- Rozevření úmrtnostních řadasi 8–10 týdnů po zhoršení důvěry
- Nadúmrtnost15,24 na 10 000 · o 49 % nad Rakouskem
Zdroj: Webel CP, The Czech Conundrum, The Milbank Quarterly 2026 (abstrakt); schéma redakce. Autor uvádí mechanismy jako navržené, nikoli prokázané, a zpoždění jako výsledek exploratorní korelační analýzy.
Co říká širší evidence
Jedna případová analýza dvou až tří zemí by sama o sobě neunesla tak zásadní tvrzení. Unese ji ale ve společnosti prací, které měřily totéž na velkých vzorcích zemí a došly ke stejnému směru. Nejcitovanější z nich je mezizemní analýza 177 zemí a území za období od ledna 2020 do září 2021 (COVID-19 National Preparedness Collaborators, Lancet 2022). Její nejdůležitější nález je negativní: indexy pandemické připravenosti, tedy přesně ty tabulky kapacit a plánů, nebyly smysluplně spojeny se standardizovanou nákazovostí ani se smrtností nakažených. Míry důvěry ve vládu a mezilidské důvěry, stejně jako nižší korupce, s nižší standardizovanou nákazovostí spojeny byly, a to výrazněji. Autoři dopočítali — s výslovnou podmínkou, že jde o modelové asociace, které nemusejí být kauzální — že kdyby všechny země dosáhly úrovně důvěry 75. percentilu, bylo by globálně o 12,9 % (5,7–17,8) méně nákaz u důvěry ve vládu a o 40,3 % (24,3–51,4) u mezilidské důvěry. Táž práce ukazuje, jak velká část hádanky zůstává otevřená: věková struktura populace vysvětlila 46,7 % rozdílů ve smrtnosti nakažených mezi zeměmi, ale 44,4 % zůstalo nevysvětleno.
Pro Česko je nejrelevantnější letošní demografická analýza východo-západní mezery v naději dožití (Shkolnikov et al., PLoS One 2026). Východní Evropa měla od října 2020 a v celém roce 2021 výrazně větší ztráty naděje dožití než západní. Autoři ukazují, že to nelze přičíst větší fragilitě východoevropských populací; nižší proočkovanost a nižší důvěra ve vládu podle jejich modelů vysvětlují přibližně polovinu mezery v roce 2021. A dodávají zprávu, která ladí s českými daty: po vrcholu pandemie se mezera začala opět zužovat. Třetí práce, retrospektivní analýza 213 zemí (da Silva et al., BMC Public Health 2024), našla souvislost nižší nadúmrtnosti s veřejnou důvěrou v politiky a s důvěrou v ostatní lidi.
Kontrolní rešerše k témuž tvrzení nenašla práci, která by směr obracela. To neznamená, že je věc uzavřená — znamená to, že Webelova studie není odlehlý nález, ale český případ v už existující linii.
Limity studie a metodické výhrady
Co vývoj přináší: důvěra ve vládu není důvěra ve zdravotnictví
Pokud má být důvěra ukazatelem, musí být měřitelná srovnatelně. Je. OECD ji sbírá ve svém šetření o zdrojích důvěry v instituce a publikuje v edici Government at a Glance. Česká hodnota za referenční rok 2023 je nejnižší v celém souboru: vysokou nebo spíše vysokou důvěru v národní vládu uvedlo 18,6 % respondentů, nízkou 71,1 %. Druhé nejnižší Spojené království má 26,7 %, třetí Slovinsko 27,9 %, nejvyšší Švýcarsko 61,9 % a průměrná země OECD 39,3 %. Rakousko se této vlny neúčastnilo — v témže datovém souboru má hodnotu jen za rok 2021 (25,8 %), takže přímé srovnání s Českem v jedné vlně udělat nelze.
Zajímavější je ale porovnání dovnitř. Ve stejném šetření uvedlo 58,7 % Čechů, že jsou spokojeni se zdravotnickým systémem, proti 52,4 % v průměrné zemi OECD. Důvěru v místní samosprávu vyjádřilo 43,6 % a ve státní správu 34,2 %. Obrázek je tedy takový: Čech je se svým zdravotnictvím spokojenější než průměrný obyvatel OECD, s obecní samosprávou také v pořádku — a vládě nevěří nejvíc z celého klubu. Dashboard to potvrzuje z druhé strany: spokojenost s dostupností péče je 75 % proti 67 % v EU a nese zelený signál.
Pro pandemickou politiku je ten rozdíl klíčový, a dosud ho žádný český text takto nepostavil. Roušky, karanténu a očkování nenařizuje ambulance, ale vláda. Pokud mechanismus popsaný ve studii funguje, pak rozhoduje právě ta nejslabší hodnota z celé trojice — ne spokojenost s vlastním lékařem. A z toho plyne varování na příště: vysoká spokojenost s péčí systém proti krizi neochrání, protože v krizi se lidé nerozhodují podle své praktické lékařky, ale podle toho, komu věří na tiskové konferenci.
Co s tím
Za prvé, doplnit ukazatel důvěry do kontraktu. HSPA Monitor sleduje dnes přes 230 indikátorů a ani jeden z nich neměří důvěru. Přitom data existují: šetření OECD publikuje srovnatelnou hodnotu pro Česko i pro průměr OECD, směr je jednoznačný (vyšší je lepší) a benchmark je k dispozici. Po Webelově práci je to kandidát do kontraktu jako ukazatel odolnosti systému, ne sociologická příloha. Spolu s ním patří do kontraktu i spokojenost se zdravotnickým systémem z téhož šetření — právě proto, že se od důvěry ve vládu tak výrazně odchyluje.
Za druhé, vzít krizovou komunikaci jako kapacitu, ne jako PR. Nález analýzy 177 zemí, že indexy připravenosti nepředpověděly výsledek, kdežto důvěra ano, má konkrétní překlad: plán, kdo mluví, jak často a s jakou mírou přiznané nejistoty, je součástí pandemické připravenosti stejně jako zásoba respirátorů. Co v tomto oboru funguje na úrovni jednotlivce, portál už popsal — důvěryhodný posel, připomínky, snížení bariér a prebunking; makroúroveň je stejná úloha s jinými nástroji.
Za třetí, kontinuita vedení jako sledovatelná položka. Údaj o pěti ministrech zdravotnictví za patnáct měsíců je ve studii uveden jako souběh, nikoli jako změřená příčina, a autor k němu sám dodává, že kontinuita kompetentního vedení je ochranný faktor, ne garance. I tak jde o jeden z mála údajů o governance, který je veřejný, jednoznačný a spočitatelný.
Za čtvrté, nepřetáhnout výklad. Nejpoctivější věta, která z dnešních dat plyne, zní: existuje konzistentní mezinárodní asociace mezi důvěrou a pandemickými výsledky, česká data do ní zapadají, a příčinnost prokázaná není. Právě to je důvod měřit dál, a nikoli důvod přestat. Kdyby Česko mělo hodnotu důvěry v časové řadě už dnes, byla by při příští krizi k dispozici jako varování — a o to přesně v té studii jde.