Pandemický plán z roku 2011 a žádný akční plán proti rezistenci. Co našlo první hodnocení připravenosti Česka od ECDC

Po covidu si Evropská unie dala nový pravidelný test: jednou za tři roky přijede do každé země EU a EHP tým ECDC a prověří, jak by země zvládla příští vážnou hrozbu pro zdraví. Česko je za sebou má poprvé. Výsledkem je zpráva s desítkami doporučení, kterou ECDC zveřejnilo 13. října 2026. Ministerstvo zdravotnictví ji týž den oznámilo tiskovou zprávou. Ta ale neuvádí ani jedno konkrétní zjištění. Přečetli jsme obojí.

Datový kontext: co a jak ECDC hodnotilo

Hodnocení stojí na šestnácti „kapacitách“, tedy schopnostech, které má mít každý stát pro prevenci zdravotních krizí, přípravu na ně a reakci na ně: od laboratoří a sledování nemocí přes financování a personál po komunikaci rizik, hraniční přechody nebo obnovu po krizi. Pět z nich tým prošel do hloubky: laboratoře, surveillance (sledování infekčních nemocí), řízení zdravotních mimořádných událostí, antimikrobiální rezistenci a nemocniční infekce a zoonózy a hrozby z prostředí včetně klimatu.

Postup měl dvě fáze. Nejdřív tým prostudoval dokumenty a české odpovědi v jednotném sebehodnoticím formuláři EU. Pak ve dnech 16.–20. února 2026 strávil pět dní v Česku. Tým tvořilo sedm expertů ECDC a tři odborníci z Evropské komise (generální ředitelství DG SANTE a úřad HERA) a z evropské kanceláře WHO.

Pro čtení zprávy je důležité jedno rozlišení. Zpráva nedává známky ani body a Česko s jinými zeměmi neporovnává. Jde o slovní nálezy a doporučení. Část nálezů jsou vlastní závěry hodnotitelů. Část jsou informace, které týmu sdělily české instituce: zpráva je uvádí formulací „it was reported“ (bylo uvedeno), například u nedostatku peněz a lidí. Kde v textu níže jde o údaj české strany, píšeme to.

Zpráva popisuje i výchozí stav. Systém ochrany veřejného zdraví je podle ní silně decentralizovaný: 14 krajských hygienických stanic s jistou autonomií, dva zdravotní ústavy (Ostrava a Ústí nad Labem) a Státní zdravotní ústav (SZÚ) v roli technického poradce. SZÚ hostí 24 národních referenčních laboratoří, které spolupracují zhruba se 180 laboratořemi ve všech 14 krajích. Ohniska nákaz vyšetřují kraje. Ministerstvo koordinuje celostátně jen tehdy, když se ohnisko týká více krajů nebo zahraničí.

Institucionální rámec: nařízení 2022/2371 a jeho článek 8

Právní základ je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2371 o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách z 23. listopadu 2022. Nahradilo dřívější rozhodnutí č. 1082/2013/EU, které bylo podle zprávy během pandemie potřeba rozšířit a posílit. Článek 7 ukládá státům jednou za tři roky podat Komisi zprávu o plánování prevence, připravenosti a reakce. Článek 8 pak ECDC ukládá jednou za tři roky posoudit všech 30 zemí EU a EHP. První cyklus běží v letech 2024–2026. Postupy a kritéria hodnocení stanoví nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/1232 z března 2024.

Zpráva tím nekončí. Hodnocená země má podle zprávy do devíti měsíců od jejího obdržení předložit akční plán, jak doporučení naplní. Datum, kdy ministerstvo zprávu obdrželo, ani jedna strana neuvádí. V tiráži zprávy je září 2026.

Co ECDC našlo

Silné stránky zpráva jmenuje hned na začátku: ucelený právní rámec, jehož páteří jsou zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. a krizový zákon č. 240/2000 Sb., dlouhou tradici cvičení krizových struktur, důraz laboratoří na kvalitu a akreditaci a nové Operační centrum pro mimořádné události na ministerstvu. To podle zprávy funguje od roku 2025. Pak ale přicházejí mezery.

Řízení krizí. Česko nemá obecný plán prevence, připravenosti a reakce (PPR), který by propojil množství dílčích plánů. Připravuje se teprve. Pandemický plán pro chřipku je z roku 2011, plán pro ptačí chřipku z roku 2012, epidemický plán z roku 2017 s aktualizací v roce 2020. Na webu ministerstva je v sekci Pandemický plán ČR dodnes zveřejněn plán z roku 2011 (stránka vytvořena 18. října 2011) a pandemický plán rezortu zdravotnictví z června 2012. Pro takzvané typové plány se doporučuje aktualizace každé čtyři roky, ale pandemické plány jsou podle zprávy zastaralé. Typový plán se zpracovává pro každou z 22 prioritních hrozeb. Ty určila celostátní analýza rizik z roku 2016, jejíž aktualizace teprve probíhá. Rizika zdravotních hrozeb se navíc hodnotí ad hoc a lokálně: národní metodika hodnocení rizik neexistuje. Podle ECDC to může zpozdit varování ostatních aktérů v raných fázích události. Chybí také mechanismus, jak při zdravotní krizi posílit personál napříč sektory, a úplný seznam kritických zdravotnických prostředků a léků pro krize.

Sledování nemocí. Zákon ukládá hlásit onemocnění i úmrtí na infekční nemoci, vyhláška č. 389/2023 Sb. jich vyjmenovává 65. Nový automatizovaný Informační systém infekčních nemocí (ISIN), napojený na elektronické záznamy lékařů, se zavádí postupně a podle zprávy nabídne „významné výhody“. Je ale placený z přímých grantů EU, které jsou k dispozici do roku 2028. ECDC proto žádá dlouhodobé financování a doporučuje ponechat stávající systémy v provozu, dokud nový nebude ověřen. Týdenní bulletin o respiračních virech i týdenní data pro ECDC se dnes sestavují ručně. Na pokročilou analytiku nejsou podle zprávy vyhrazeni lidé ani peníze. Pandemický plán vzniklý po pandemii chřipky v roce 2009 obsahuje o surveillance jen omezené technické podrobnosti.

Odpadní vody se sledují na přítomnost polioviru (24 odběrových míst, měsíčně) a viru SARS-CoV-2 (pět míst včetně pražského letiště a hlavního autobusového nádraží). Sledování SARS-CoV-2 pokrývá 70 % obyvatel. Vzorky se ale berou jednou měsíčně a na centrálních sběrných místech, takže je nelze číst po regionech. Pro hodnocení respirační situace se proto nepoužívají. Celostátní nástroj pro tzv. event-based surveillance, tedy pro ověřování a sdílení signálů o neobvyklých událostech, neexistuje. Každá ze 14 krajských hygien má vlastní postupy. Shluky, které vzniknou až součtem případů z více krajů, tak podle ECDC mohou zůstat neodhalené.

Laboratoře. Akreditace je povinná pro všechny laboratoře pracující pro zdravotnictví. Na práci s vysoce nebezpečnými patogeny má veřejné zdravotnictví k dispozici pět laboratoří úrovně BSL-3, tři z nich přibyly po pandemii. Laboratoř nejvyšší úrovně BSL-4 staví ministerstvo obrany v Těchoníně, provoz je plánován na rok 2027. Formální mechanismus, jak v krizi rychle navýšit testování, ale chybí: za covidu se navyšovalo ad hoc a z rezerv. Na provoz celogenomového sekvenování a bioinformatiku chybí peníze, takže se k analýze používá hlavně volně dostupný software.

Rezistence a nemocniční infekce. Tady je zpráva nejpřímější. Česko mělo dva národní akční plány proti antimikrobiální rezistenci (2011–2013 a 2019–2022), dnes ale žádný schválený nemá. Existuje návrh národní strategie s odhadem rozpočtu a příprava třetího plánu počítá s účelově vázanými penězi. Na krajskou úroveň se výsledky sledování rezistence a nemocničních infekcí dostanou jen jako hlášení událostí: ohniska, vážné poškození zdraví nebo úmrtí. Ohniska rozprostřená mezi více nemocnic a krajů tak mohou uniknout. Oficiální národní zpráva, která by data rozebírala, neexistuje. Nedostatek peněz a lidí uvedly české instituce; například na genomické sledování multirezistentních bakterií není vyhrazený rozpočet. Podíl antibiotik ze žádoucí skupiny Access (klasifikace WHO AWaRe) byl v roce 2024 nižší než v roce 2019. Česko mělo v roce 2024 nejvyšší spotřebu antimikrobik pro systémové použití v nemocnicích v celé EU a EHP. Program prevence a kontroly infekcí je v akutních nemocnicích povinný od roku 2013, podle průzkumu z roku 2023 ale měla příslušné pracovníky jen 83 % nemocnic. Národní koordinace této prevence chybí. Návrh strategického plánu sledování nemocničních infekcí nebyl na úrovni ministerstva schválen. Osvěta o rezistenci je podle zprávy omezená od roku 2023, kdy skončil projekt podpořený z fondů EHP a Norska.

Zoonózy a životní prostředí. Spolupráce zdravotníků a veterinářů má zákonný základ i pracovní skupiny. Sektor životního prostředí ale v dohodách a výborech podle zprávy převážně chybí. Meziresortní skupina pro zoonózy nemá prioritizaci podle rizika a kromě sekvenačních dat chybí společné online sdílení dat mezi resorty. Pochvalu dostala reakce na povodně ze září 2024: varování, krizová komunikace i řízení jsou podle zprávy zavedené.

Napříč všemi oblastmi zpráva opakuje totéž: lidí a peněz je málo, na národní i krajské úrovni. Potíže s náborem a udržením odborníků uvedly české instituce, ECDC je označuje za kritické omezení. Jedna věta v kapitole o akčním plánování (kapacita 16) stojí za doslovné převzetí. Podle zprávy české úřady uvedly, že vypracování komplexního akčního plánu pro zdravotní bezpečnost „není v současnosti národní prioritou“ (s. 22). Doporučení ECDC přitom zní právě takový dokument vypracovat.

Co je v tiskové zprávě ministerstva a co v ní chybí

Tisková zpráva MZ z 13. října 2026 má čtyři odstavce. Popisuje, na co se hodnocení zaměřilo a podle jakého předpisu proběhlo. Uvádí termín mise 16.–20. února 2026 a vyjmenovává instituce, se kterými hodnotitelé jednali, od SZÚ a krajských hygienických stanic po hasiče, veterinární správu a ČHMÚ. O obsahu zprávy píše jedinou větou: zpráva „identifikuje silné stránky českého systému a obsahuje doporučení pro jeho další rozvoj“. Dál ministerstvo děkuje zapojeným odborníkům, uvádí, že zpráva „oceňuje otevřený a konstruktivní přístup České republiky“, a slibuje spolupráci „při přípravě a realizaci navazujícího akčního plánu“.

Všechno to ve zprávě ECDC je. Ocenění otevřeného přístupu tam najdeme v metodické části i v závěrech. Tisková zpráva ale nejmenuje ani jednu silnou stránku a ani jedno doporučení. Chybí v ní zastaralé pandemické plány, chybějící metodika hodnocení rizik, akční plán proti rezistenci, financování ISIN i nedostatek lidí. Neuvádí ani lhůtu devíti měsíců pro akční plán. Čtenář, který zůstane u tiskové zprávy, se nedozví, co ECDC doporučilo.

Co s tím

Pro ministerstvo: zpráva dává hotový seznam úkolů a lhůtu, do které na něj má Česko odpovědět. Tři úkoly se opakují v různých kapitolách: dokončit obecný plán PPR (a s ním obnovit pandemický plán), zajistit ISIN peníze i po roce 2028 a schválit, zafinancovat a zavést akční plán proti antimikrobiální rezistenci. Zpráva obecně zmiňuje „probíhající reformy systému veřejného zdraví“, aniž by je jmenovala. V Česku se připravuje reforma hygienické služby a několik doporučení se jí týká: posílit koordinační roli ministerstva, zlepšit koordinaci mezi kraji a vyřešit nábor a udržení lidí.

Pro čtenáře: zpráva je veřejná, v angličtině, a její doporučení se dají kontrolovat. Až ministerstvo zveřejní navazující akční plán, půjde ho srovnat s tabulkou výše. Týdenní výstup nového operačního centra, který jsme rozebrali v článku o prvním Monitoringu zdravotních hrozeb, ukazuje práci operačního centra, které zpráva označuje za „významné posílení“ národních kapacit (s. 16). Jak problémy systému popisují sami odborníci, jsme shrnuli v článku o jedenácti hlasech z měsíčníku Občan v síti.

Pro HSPA Monitor: nález o akčním plánu proti rezistenci odpovídá tomu, co uvádí naše stránka plnění akčního plánu AMR: posledním schváleným plánem je plán na roky 2019–2022 a nástupce jsme k 1. září 2026 v primárních zdrojích nedohledali. ECDC to teď potvrzuje. Zpráva ukazuje i mezeru v našich datech. Sledujeme spotřebu antibiotik v ambulantní péči (15 definovaných denních dávek na 1 000 obyvatel a den, 2023), ale ne v nemocnicích, kde je podle ECDC česká spotřeba nejvyšší v EU a EHP. Na indikátoru podílu antibiotik skupiny Access (59,4 % v roce 2024) a prevalenci nemocničních infekcí (6,5 % v roce 2023) budeme sledovat, zda se doporučení ECDC propíší do čísel.