Tři miliony stažení, čtyřiatřicet tisíc lidí denně. EZKarta dostala data, na která pilot čekal

Národní pacientské aplikace se dají hodnotit dvěma způsoby. Jeden je seznam funkcí — co všechno v ní jde otevřít. Druhý je počet lidí, kteří ji dnes ráno skutečně otevřeli. První číslo si stát píše sám, druhé mu napíše realita. Na tiskové konferenci 3. září 2026 ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo obojí. Seznam funkcí je poprvé opravdu dlouhý: laboratorní výsledky, prevence, screeningy, očkovací průkaz, posudky o způsobilosti k řízení, přehled vydaných léčiv, profily dětí. A druhé číslo, které se v takových zprávách obvykle neuvádí, protože nelichotí, tam bylo taky — a dokonce s poctivou poznámkou, jak ho nečíst.

Co se třetího září změnilo

Do 3. září byla EZKarta v podstatě elektronický očkovací průkaz s několika přílepky — aplikace postavená na technologickém základu covidové Tečky. Nová generace přidává vrstvu, kterou aplikace do té doby neměla: data z klinického provozu. Uživatel v ní nově najde laboratorní výsledky s historií hodnot a referenčním rozmezím, přehled absolvovaných preventivních prohlídek a screeningových vyšetření spolu s informací, na co má právě nárok, elektronické posudky o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, sdílený zdravotní záznam s krevní skupinou a alergiemi, přehled předepsaných a vydaných léčiv, sdílenou dokumentaci ze zapojených zařízení a kartu dárce krve. K tomu profily nezletilých dětí a dalších osob, k jejichž údajům má uživatel oprávnění.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch to na tiskové konferenci shrnul větou, která dobře vystihuje, oč jde: „Pacient nemá být kurýrem vlastních zdravotních údajů.“ Ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek doplnil datovou stránku: „V centrálním systému dnes pracujeme s přibližně 450 miliony laboratorních záznamů a poprvé jsme schopni tyto údaje ve velkém měřítku zpřístupnit přímo občanům.“

To je věcně velká změna a je poctivé to říct rovnou. Zbytek tohohle textu se ptá na dvě věci, které se v den spuštění ptát dá: kolik lidí to používá a kolik z ohlášené integrace už reálně existuje.

Jediné číslo, které měří užívání — a co z něj čte i nečte

Ministerstvo uvedlo, že EZKarta byla dosud stažena přibližně 3,1 milionkrát na Androidu a iOS dohromady a že každý den aplikaci využije přibližně 34 tisíc uživatelů. K prvnímu číslu si samo přidalo do bloku Otázek a odpovědí varování, které v tiskových zprávách nebývá: „Je 3,1 milionu počet uživatelů EZKarty? Ne. Jde o přibližný součet stažení aplikace pro Android a iOS, nikoli o počet unikátních nebo aktivních uživatelů.“

Za tuhle poznámku patří ministerstvu uznání — bez ní by se z 3,1 milionu stažení stal v médiích do druhého dne počet uživatelů. Stažení nejsou lidé: jeden člověk si aplikaci může stáhnout na telefon i tablet a po výměně telefonu znovu. Navíc EZKarta podle téže tiskové zprávy navazuje na aplikaci Tečka z doby covidové pandemie a stát využil její technologický základ; jestli se do součtu stažení počítá i éra Tečky, zdroj neuvádí — a bez toho se z čísla nedá vyčíst ani hrubý počet lidí. Právě proto je jediné číslo, které o užívání skutečně vypovídá, těch 34 tisíc denně.

Poměr 1,1 % je dopočet redakce ze dvou čísel v téže tiskové zprávě a je potřeba ho číst opatrně, protože jmenovatel je nafouklý o vícenásobná stažení. Neříká tedy, že aplikaci používá jedno procento těch, kdo si ji pořídili. Říká něco jiného a méně napadnutelného: mezi počtem instalací a počtem denního užívání je řádový rozdíl. U zdravotní aplikace se takový rozdíl dá čekat — na rozdíl od e-mailu není důvod ji otevírat denně, spíš při návštěvě lékaře nebo když přijde výsledek; to je ovšem úvaha, ne měření, protože frekvenci návratů ministerstvo nezveřejnilo. Právě proto by pro hodnocení nové generace byla klíčová jiná metrika, kterou ministerstvo nezveřejnilo: kolik unikátních uživatelů se do aplikace přihlásí za měsíc nebo za rok. Bez ní se úspěch nové verze bude dát měřit až podle toho, jestli oněch 34 tisíc denně během podzimu poroste.

Pilot propadl na integraci. Ta teď přišla — v první fázi

Aby bylo poznat, jak velký krok to je, je nutné vědět, odkud se startuje. Evaluaci pilotní fáze EZKarty publikoval v březnu 2026 tým z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v časopise Digital Health. Design byl smíšený: kvantitativní dotazník mezi 209 účastníky pilotu a kvalitativní rozhovory se stakeholdery. Výsledky byly nemilosrdné. Průměrné skóre použitelnosti UMUX 33,2 ± 6,5 bylo statisticky významně pod mezinárodním benchmarkem (p < 2,2 × 10⁻¹⁶). Spokojenost vyjádřilo 38 % uživatelů. A klíčové zjištění pro dnešek: 72 % uvedlo, že by aplikaci používali, kdyby byla integrovaná s klinickým systémem jejich poskytovatele. Autoři identifikovali tři bariéry — omezenou funkcionalitu, chybějící napojení na klinické systémy a nejasný přidaný užitek.

Nová generace míří přesně na druhou z nich. Otázka tedy je, kolik napojení v ní reálně je — a odpověď zní: začátek, který ministerstvo samo jako začátek popisuje.

Třicet zapojených nemocnic je proti stavu pilotu skok, ale v měřítku sítě je to začátek: v roce 2024 bylo v Česku podle ČSÚ, který data přebírá od ÚZIS, 160 nemocnic akutní péče s 49 199 lůžky. Necelá pětina — a to je jen řádový odhad, protože tisková zpráva pojem „nemocnice“ nedefinuje a obě čísla pocházejí z jiných evidencí. Pacient, jehož nemocnice mezi těmi třiceti není, uvidí v aplikaci prázdné místo tam, kde má být jeho propouštěcí zpráva. Podobně měsíční interval u laboratorních výsledků: pro sledování dlouhodobého vývoje cholesterolu stačí, pro čerstvý nález ne — a ministerstvo k tomu samo dodává, že aplikace nenahrazuje přímou komunikaci lékaře s pacientem tam, kde výsledek vyžaduje rychlou reakci.

A jedna věc, kterou tenhle text říct nemůže: jestli nová generace opravila použitelnost. UMUX 33,2 je hodnota z pilotu a k nové verzi žádná publikovaná evaluace neexistuje. Přepracované rozhraní, členění na Přehled, Služby a Nastavení a tmavý režim jsou popis, ne měření. Že se z propadlého skóre stalo dobré, nebude vědět nikdo do doby, než někdo znovu změří — a to je věc, kterou by ministerstvo mělo zadat samo.

Zákon aplikaci zná jménem

Na rozdíl od většiny státních aplikací není EZKarta jen projekt, který se dá kdykoli zrušit rozhodnutím náměstka. Od 1. ledna 2026 ji zřizuje zákon. Novela č. 236/2025 Sb. vložila do zákona č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví, nový § 35a: „Ministerstvo zřizuje mobilní aplikaci EZKarta umožňující pacientovi po ověření jeho jednoznačné totožnosti nahlížení na údaje o něm vedené v elektronické podobě“ — a vyjmenovává odkud: z Národního zdravotnického informačního systému, z registrů podle zákona o ochraně veřejného zdraví, ze systému eRecept, ze zdravotnické dokumentace a z Integrovaného datového rozhraní. Táž novela vložila i § 34a definující sdílený zdravotní záznam jako součet emergentního zdravotního záznamu (krevní skupina, alergie, nežádoucí účinky, léčivé přípravky vydané za posledních 12 měsíců) a výsledků preventivních a screeningových vyšetření.

Nejzajímavější je ale ta část zákona, o které se v tiskové zprávě nemluví. Zápis výsledku preventivního nebo screeningového vyšetření do sdíleného zdravotního záznamu není dobrovolný. Podle § 34a odst. 3 je zapisující osobou „každý poskytovatel zdravotních služeb, který se zapojil do preventivní péče nebo screeningových programů“, a odstavec 5 mu ukládá zapsat údaj bez zbytečného odkladu. Když to neudělá, dopouští se podle § 40 odst. 3 písm. j) přestupku, za který lze podle odst. 6 písm. b) uložit pokutu do 50 000 Kč; přestupky projednává ministerstvo.

To je nejtvrdší páka celého systému a zároveň nejlepší test, jestli nová EZKarta bude fungovat. Přehled prevence v telefonu je totiž jen tak úplný, jak úplně poskytovatelé zapisují — a ti mají zákonnou povinnost od ledna 2026. Kolik pokut ministerstvo za osm měsíců uložilo, veřejně známo není. Bez toho čísla se nedá říct, jestli je povinnost vymáhaná, nebo jestli je to ustanovení na papíře; a právě na tom stojí, uvidí-li pacient v aplikaci svou skutečnou preventivní historii, nebo jen tu její část, kterou někdo zapsat nezapomněl.

Kam to sedí v dashboardu

HSPA Monitor sleduje adopci elektronického zdravotnictví indikátorem eHealth adopce: index na škále 0–100, kde Česko mělo v roce 2024 hodnotu 62 proti průměru OECD 70 a EU 68. Nová generace EZKarty je přesně ten typ kroku, který se v takovém indexu časem projeví — ale až časem, protože index měří rozšířenost používání, ne datum spuštění.

Zajímavější je jiná dvojice indikátorů, protože ukazuje, kde je v Česku problém a kde není. Čeští uživatelé internetu vyhledávají zdravotní informace online nadprůměrně: 68,4 % proti 58,2 % v EU (2024). Zájem tedy je. Ale objednat se k lékaři přes web zvládlo v Česku jen 19,6 % lidí ve věku 16–74 let proti 39,8 % v EU — necelá polovina unijní úrovně.

Dopočet z téže řady je výmluvný: v roce 2012 byl odstup Česka od EU dva procentní body, v roce 2024 už dvacet. Česko rostlo (z 5,4 na 19,6 %), Evropa ale rostla rychleji (ze 7,4 na 39,8 %). To je kontext, ve kterém se nová EZKarta spouští — a zároveň ukazatel toho, co aplikace sama vyřešit nemůže. Objednávání k lékaři totiž mezi jejími funkcemi není: EZKarta je podle § 35a nástroj na nahlížení na údaje, ne na sjednávání péče. Digitální vstup do systému, který Čechům chybí nejvíc, tedy zůstává mimo ni.

Poslední kotva je prevence. Nová aplikace umí ukázat, na jakou preventivní prohlídku má člověk nárok — a to je funkce, která má v Česku kam růst: pokrytí preventivní prohlídkou u praktického lékaře bylo v roce 2023 52,6 % — jde o podíl pojištěnců od osmnácti let, kteří prohlídku absolvovali v doporučeném dvouletém intervalu. Zhruba každý druhý dospělý ji tedy v tom intervalu nevyužije. Připomínka v telefonu je levný nástroj a je logické ji zkusit. Ale zabere na tu část populace, která už aplikaci má a přihlásí se přes elektronickou identitu — tedy pravděpodobně ne na tu, u které je propadlá prevence nejčastější.

Co s tím

Pro pacienta: aplikaci má smysl otevřít hlavně ve dvou situacích. Před plánovanou návštěvou lékaře, kde se hodí zkontrolovat krevní skupinu, alergie a přehled léků za posledních 12 měsíců — právě to je obsah, který podle zákona tvoří emergentní zdravotní záznam a který lékař v cizí ordinaci nemá odkud vědět. A při hledání odpovědi na otázku, jestli má člověk na nějakou preventivní prohlídku nebo screening zrovna nárok; do té doby to byla informace, kterou musel držet v hlavě, nebo se na ni doptat. Přihlášení vyžaduje elektronickou identitu; kdo ji nemá, na aplikaci nedosáhne, a ministerstvo správně dodává, že EZKarta není jedinou cestou ke zdravotním službám.

Pro toho, kdo systém řídí, plynou z dnešního dne tři konkrétní úkoly a všechny jsou měřitelné. Za prvé: zveřejnit počet unikátních uživatelů za měsíc, ne jen stažení a denní špičku — bez toho se úspěch nové generace nedá vyhodnotit a číslo 3,1 milionu bude dál žít vlastním životem. Za druhé: publikovat, kolik nemocnic a v jakém rozsahu je do sdílení zapojeno a jak ten počet roste; „více než 30“ je dnes tvrzení, ne časová řada. Za třetí: říct, jestli se povinnost zapisovat výsledky prevence a screeningu podle § 34a vymáhá — kolik podnětů a kolik pokut ministerstvo od ledna 2026 řešilo. Přehled prevence v telefonu je totiž přesně tak dobrý, jak dobře je ta povinnost naplňována.

A jedno měření, které si zaslouží zadat sám stát: zopakovat na nové verzi tentýž standardizovaný test použitelnosti, který na pilotu skončil hodnotou 33,2. Není to formalita. Pilot ukázal, že poptávka po vlastních datech existuje a že aplikaci brzdila právě jejich absence. Data teď v aplikaci jsou. Jestli se s nimi dá pracovat tak, aby se člověk vrátil i podruhé, je jediná otázka, která zbývá — a odpovědět na ni umí měření, ne tisková konference.