Lékárník je nejdostupnější zdravotník v zemi. Nepotřebujete objednání ani doporučení, otevřeno bývá šest dní v týdnu a v každém městě je lékárna na rohu. Přesto patří farmaceut k nejméně využitým odborníkům českého zdravotnictví. Nový přehled OECD Health at a Glance 2025 dává tomu paradoxu číslo: 76 praktikujících farmaceutů na 100 000 obyvatel — méně než průměr OECD (86) a méně než kdokoli ze sousedů. Hustá síť lékáren tu slabinu zakrývá: výdejen je dost, lidí v nich málo a jejich odborný potenciál leží ladem.
Zdroj: OECD Health at a Glance 2025 (country note Czechia); Eurostat hlth_rs_prs1 (sousedé); ÚZIS — Lékárenská péče 2021 (počty lékáren a personálu).
Co indikátor měří — a proč není totéž co „hustota lékáren"
HSPA Monitor už jeden lékárenský ukazatel má: hustotu lékáren na 100 000 obyvatel. Ta měří budovy — kolik výdejních míst je v dosahu. Tady jde o něco jiného: o lidi — kolik kvalifikovaných farmaceutů v té síti vlastně pracuje. Rozdíl není formální. Lékárna může mít otevřeno, ale když za pultem stojí jediný farmaceut na dvě směny, nezbývá kapacita na odbornou práci, kvůli které tam farmaceut je: kontrolu interakcí, konzultaci k samoléčbě, dohled nad polypragmazií u seniora.
Indikátor „praktikující farmaceuti na 100 000 obyvatel" sleduje OECD i Eurostat stejnou metodikou (ISCO-08 kód 2262), takže umožňuje čisté mezinárodní srovnání. Zahrnuje farmaceuty v aktivní praxi ve veřejných i nemocničních lékárnách. Patří do dimenze dostupnost, protože personální kapacita rozhoduje o tom, jaká péče je v lékárně reálně k dispozici — nejen jestli je výdejna otevřená.
Stav v Česku: rostoucí, ale stále podprůměrné
Dobrá zpráva: hustota farmaceutů v Česku dlouhodobě roste. Eurostat ji vyčísluje od 66,7 na 100 000 obyvatel v roce 2010 na 73,1 v roce 2020; OECD pro rok 2023 udává 76. Za třináct let tedy přírůstek zhruba o čtvrtinu. Špatná zpráva: stejně rychle nebo rychleji rostly i okolní země, takže relativní pozice Česka se nezlepšuje. Stále jsme pod průměrem OECD (86) a pod všemi sousedy.
Národní data ÚZIS (ročenka Lékárenská péče, výkaz A 080) ukazují, co se za průměrem skrývá. V roce 2021 pracovalo v českých lékárnách 6 750 farmaceutů v přepočtených úvazcích — 5 781 ve veřejných a 969 v nemocničních lékárnách. Rozložení je ale výrazně nerovné. Zatímco Praha a velká krajská města mají personálu dost, Karlovarský kraj vykázal pouhých 164 farmaceutů a patří spolu s Libereckým a Ústeckým krajem k personálně nejtenčí síti v zemi. Právě v pohraničí a na venkově se lékárny potýkají s nedostatkem lidí a stárnutím profese.
Proto dashboard přiřazuje indikátoru signál „warn", nikoli „bad". Přístupnost výdejen je v Česku naopak špičková — síť je jedna z nejhustších v Evropě. Problém není v tom, že by pacient neměl kam dojít; problém je v tom, že tence obsazená síť nedokáže nabídnout odbornou přidanou hodnotu, kterou farmaceuti v sousedních zemích běžně poskytují.
Mezinárodní srovnání: poslední mezi sousedy
Stejná metodika Eurostatu a OECD dovoluje postavit Česko vedle sousedů a evropské špičky. Pořadí je jednoznačné a pro Česko nelichotivé: ze všech čtyř sousedních zemí má každá víc praktikujících farmaceutů na obyvatele než my.
Zdroj: OECD Health at a Glance 2025 (ČR 76, průměr OECD 86); Eurostat hlth_rs_prs1, ISCO-08 2262, poslední dostupné roky 2019–2021 (Rakousko 109 a Polsko 92 za 2020, Německo 84 za 2021, Slovensko 80 za 2019). Hodnoty zaokrouhleny.
Rakousko (109) drží evropskou špičku — vysoký počet farmaceutů odráží silnou roli lékárny jako prvního kontaktu a štědrou síť poradenských služeb. Polsko (92) a Slovensko (80) mají vyšší hustotu navzdory nižším výdajům na zdravotnictví; oba systémy mají liberálnější vstup do profese a více absolventů. Německo (84) staví na rozvinuté klinické farmacii a hrazené „Medikationsanalyse" — strukturované kontrole medikace u polymorbidních pacientů. Česko (76) je v této společnosti poslední.
Samotné číslo hustoty přitom roli farmaceuta spíš podhodnocuje. Rozdíl mezi Českem a sousedy není jen v počtu lidí, ale v tom, co smějí a za co jsou placeni dělat. Tam, kde má farmaceut kompetenci očkovat, předepsat opakovaně chronickou medikaci nebo provést hrazenou revizi léků, je vyšší hustota důsledkem širšího mandátu — víc úkolů přitáhne víc lidí do profese. České číslo 76 tedy neměří jen kapacitu, ale i úzkost role: méně farmaceutů dělá méně věcí. Zvyšovat hustotu bez rozšíření kompetencí by byla polovičatá odpověď; obojí jde ruku v ruce.
| Ukazatel | Hodnota | Zdroj / rok |
|---|---|---|
| Farmaceuti / 100 000 (ČR) | 76 | OECD, 2023 |
| Průměr OECD | 86 | OECD, 2023 |
| ČR — hustota v roce 2010 | 66,7 | Eurostat |
| Farmaceuti v lékárnách (úvazky) | 6 750 | ÚZIS, 2021 |
| Z toho nemocniční lékárny | 969 | ÚZIS, 2021 |
| Karlovarský kraj (nejnižší) | 164 | ÚZIS, 2021 |
Zdroj: OECD Health at a Glance 2025; Eurostat hlth_rs_prs1; ÚZIS — Lékárenská péče 2021 (výkaz A 080).
Strukturální analýza: model, který platí za výdej, ne za radu
Pro pacienta se to projevuje nenápadně, ale měřitelně. Když má farmaceut čas, zachytí, že nový lék od specialisty se bije s tím, co pacient užívá od praktika; upozorní na dvojí balení téže účinné látky pod jiným názvem; poradí, který volně prodejný přípravek je u dané diagnózy zbytečný nebo rizikový. Když čas nemá — protože je za pultem sám a fronta roste — tahle tichá kontrola první linie vypadne. U seniora se sedmi krabičkami denně přitom právě ona často rozhoduje mezi stabilní léčbou a hospitalizací kvůli lékové komplikaci. Nedostatek farmaceutů se tak nepřímo přelévá do nákladů jinde v systému.
Proč má země s hustou sítí lékáren málo lékárníků? Kořen je v úhradovém modelu. Lékárenská péče v Česku stojí na marži z obratu a na taxe laborum za přípravu — tedy na výdeji a prodeji. Odborná práce farmaceuta, která pacientovi přináší největší hodnotu, je přitom z velké části nehrazená: kontrola lékových interakcí, revize medikace u seniora s polypragmazií, deprescribing (cílené vysazování zbytných léků), konziliární služba u nemocničního lůžka. Systém tak ekonomicky nemotivuje k tomu, aby v lékárně byl personál navíc na odbornou práci.
Důsledky jsou dva. Za prvé, únik mladých absolventů. Farmaceutické fakulty v Hradci Králové a Brně produkují absolventy, kteří ale často míří do farmaceutického průmyslu, distribuce, regulatorních agentur nebo do zahraničí, kde je práce klinického farmaceuta lépe ohodnocena. Za druhé, stárnutí a vylidňování periferních lékáren. Ve venkovských a pohraničních okresech se nedaří obsazovat místa, generační výměna vázne a hrozí zavírání lékáren — paradoxně právě tam, kde je dojezd k lékaři nejdelší a role lékárny jako prvního kontaktu nejdůležitější.
Souvislost s ostatními indikátory dashboardu je přímá. Tam, kde chybí kapacita praktických lékařů (viz hustota lékařů) a kde je vysoká polypragmazie seniorů, by dobře využitý farmaceut mohl odlehčit systému: zachytit nebezpečné interakce, poradit se samoléčbou, naočkovat proti chřipce. V Česku k tomu zatím chybí jak personální kapacita, tak úhradový rámec.
Zvláštní kapitolou je klinická farmacie v nemocnicích. Nemocniční farmaceut u lůžka, který kontroluje medikaci akutně přijatých pacientů a navrhuje úpravy lékařům, prokazatelně snižuje počet lékových pochybení a délku hospitalizace — patří proto mezi nástroje bezpečnosti pacienta. V českých nemocnicích jich ale pracuje jen 969 v přepočtených úvazcích (na celý lůžkový fond), a klinických farmaceutů specializovaných na práci u lůžka je z toho zlomek. Větší fakultní nemocnice mají rozvinutá oddělení klinické farmacie, menší krajské a okresní nemocnice často žádného klinického farmaceuta nemají. I tady platí, že není problém otevřít nemocniční lékárnu — problém je obsadit ji odborníkem, který dělá víc než výdej.
Politická páka: tři kroky, které zhodnotí farmaceuta
Změna je v rukou MZ ČR, zdravotních pojišťoven a SÚKL — a nevyžaduje nové lékárny, nýbrž lepší využití těch stávajících a jejich personálu. Všechna tři opatření mají vyzkoušený předobraz v zahraničí.
Za prvé, uhradit klinicko-farmaceutické výkony. Zavést a z veřejného pojištění hradit strukturovanou revizi medikace u polymorbidních seniorů a deprescribing — obdobně jako britský NHS (Medicines Use Review) či německá „Medikationsanalyse". To dává farmaceutovi odborný (a placený) důvod věnovat pacientovi čas a okamžitě zvyšuje hodnotu husté sítě.
Za druhé, umožnit a hradit očkování v lékárně. Očkování proti chřipce a dalším nemocem přímo v lékárně (běžné v Rakousku, Německu i na Slovensku) uvolní kapacitu praktiků, zvýší proočkovanost a zatraktivní profesi farmaceuta. Lékárna je nejdostupnější místo systému — využít ji k prevenci je levné a rychlé.
Za třetí, cílená podpora personálu v deficitních krajích. Karlovarský, Liberecký a Ústecký kraj potřebují stejný typ pobídek, jaké se zavádějí pro lékaře: rezidenční místa, příplatky za práci v podstavených regionech, podpora generační výměny ve venkovských lékárnách. Bez toho bude personální propast mezi Prahou a pohraničím dál růst.
Sdělení pro tvůrce politik je jednoduché: 76 farmaceutů na 100 000 obyvatel není problém dostupnosti lékáren — těch má Česko dost. Je to promarněná příležitost. Nejdostupnější zdravotník v zemi stojí za pultem hustě rozprostřené sítě a čeká, až mu systém dovolí dělat to, k čemu je vyškolen. Páka je levná, vyzkoušená u sousedů a politicky málo sporná — chybí jen rozhodnutí ji použít.