Matyášovi je šestnáct a o víkendech sleduje s partou fotbalovou ligu. Než začne zápas, každý z nich „hodí tiket" — přes účet, který jednomu z nich založil starší brácha, protože aplikace sázkové kanceláře chce občanku až při výběru výhry. O přestávce live sázky na rohy a žluté karty. Matyášovi nepřipadá, že dělá něco zakázaného: reklamu na sázení vidí o každé reklamní pauze, dres jeho oblíbeného klubu nese logo sázkovky a loterii hraje i babička. Podle nové vlny evropské školní studie ESPAD není Matyáš výjimka — je jedním z více než čtvrtiny českých šestnáctiletých, kteří v posledním roce hráli hazardní hry o peníze.
Zdroj: ESPAD 2024 — Souhrn výsledků v ČR (NMS, Úřad vlády ČR, 2025); ESPAD Report 2024 (EUDA); Souhrnná zpráva o závislostech v ČR 2025 (NMS).
Co indikátor měří — a proč je jiný než ostatní rizika
Nový indikátor HSPA Monitoru sleduje podíl šestnáctiletých studentů, kteří v posledních 12 měsících hráli hazardní hry o peníze — hry typu automaty, karetní hry nebo kostky, loterie a stírací losy a kurzové sázení, na internetu i mimo něj. Data pocházejí ze studie ESPAD (European School Survey Project on Alcohol and Other Drugs), která běží ve čtyřletých vlnách ve 37 evropských zemích; českou část koordinuje Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti při Úřadu vlády ČR.
Dashboard už sleduje pití alkoholu, e-cigarety, konopí i kouření u dospívajících. Hazard se od nich liší v jedné podstatné věci: je to jediné z těchto rizikových chování, které je nezletilým zcela zakázané. Zákon o hazardních hrách č. 186/2016 Sb. stanoví hranici 18 let bez výjimky — žádná „tolerovaná sklenička u večeře". Každé procento tohoto ukazatele je proto přímým testem toho, jak funguje ochranná bariéra státu: věková verifikace, dozor nad provozovateli, regulace reklamy. Hodnota 27,6 % říká, že bariéra propouští víc než každého čtvrtého šestnáctiletého.
Stav v Česku: jediné rizikové chování dospívajících, které roste
Srovnatelná řada existuje od vlny 2019, kdy ESPAD sjednotil definici (velká část studentů totiž loterie, karty a kostky za hazard vůbec nepovažuje — na úžeji položenou otázku „hry o peníze" odpovědělo v roce 2019 kladně jen 10,5 % studentů, při výčtu všech typů her to bylo 20,8 %). Mezi vlnami 2019 a 2024 prevalence vzrostla z 20,8 % na 27,6 %. Růst táhne především hraní mimo internet — z 14,6 % na 23,8 % — ale roste i hraní online, z 13,0 % na 18,0 %.
Nejčastější vstupní branou jsou loterie a stírací losy (mimo internet 13,7 %), následované kartami a kostkami (11,3 %). Na internetu vede kurzové sázení (9,8 %) a karetní hry (8,0 %). Chlapci hrají všechny typy hazardu 2–4krát častěji než dívky — celkem 35,8 % chlapců proti 20,2 % dívek; jedinou výjimkou jsou loterie a stírací losy, které hrají obě pohlaví stejně. A právě u loterií je vidět rodinný vzorec: los pod stromeček nebo společné škrtání Sportky doma nikdo za hazard nepovažuje.
Nejvážnější zprávou ale není samotná prevalence, nýbrž posun k rizikovému hraní. Screeningová škála Lie/Bet — dvě otázky: „Lhal jsi někdy blízkým o tom, kolik prosázíš?" a „Měl jsi někdy potřebu sázet víc a víc peněz?" — zařadila v roce 2024 do rizika problémového hráčství 7,0 % všech českých šestnáctiletých (11,7 % chlapců, 2,6 % dívek), z toho 1,1 % do vysokého rizika. V roce 2015 to bylo 2,7 %, v roce 2019 pak 2,3 %. Za pět let se tedy podíl dospívajících v riziku ztrojnásobil — a to v období, kdy pití alkoholu i kouření mezi českými dospívajícími dál klesalo.
| Ukazatel (posledních 12 měsíců) | 2019 | 2024 |
|---|---|---|
| Hazardní hry celkem (vč. loterií, online i offline) | 20,8 % | 27,6 % |
| Hazardní hry bez loterií | 13,5 % | 21,7 % |
| Hraní mimo internet | 14,6 % | 23,8 % |
| Hraní na internetu | 13,0 % | 18,0 % |
| Riziko problémového hráčství (Lie/Bet, všichni 16letí) | 2,3 % | 7,0 % |
Zdroj: Chomynová & Dvořáková (2025): ESPAD 2024 — Souhrn výsledků v České republice (NMS, Úřad vlády ČR). Hodnota Lie/Bet 2015: 2,7 % (Zpráva o hazardním hraní v ČR 2023, NMS).
Mezinárodní srovnání: nadprůměr, 9. místo z 37 zemí
Průměr studie ESPAD 2024 napříč 37 evropskými zeměmi činí 23 % — Česko je s 27,6 % nad ním a podle Souhrnné zprávy o závislostech v ČR 2025 mu patří 9. nejvyšší hodnota v evropském srovnání. Nejvíce zkušeností s hazardem mají studenti v Itálii, na Islandu a v Řecku, nejméně v Gruzii, ve Švédsku a ve Finsku. Sousední země, s nimiž se česká zdravotní politika obvykle poměřuje, se pohybují kolem průměru — Česko je nad nimi.
Zneklidňující je i celoevropský směr. Mezinárodní zpráva ESPAD 2024 uvádí, že podíl studentů-hráčů s možným škodlivým vzorcem hraní (měřeno škálou Lie/Bet mezi těmi, kdo v posledním roce hráli) se v Evropě téměř zdvojnásobil ze 4,7 % (2019) na 8,5 % (2024), přičemž u chlapců dosahuje 11 % a u dívek 4,6 %. Hazard mezi dospívajícími tedy neroste jen v Česku — ale česká kombinace nadprůměrné prevalence a ztrojnásobeného rizika patří k nejrychlejším zhoršením. U aktivity, která je pro tuto věkovou skupinu ilegální, přitom neplatí žádná „bezpečná evropská norma": jediný obhajitelný cíl je hodnota blízká nule.
Zdroj: ESPAD 2024 — Souhrn výsledků v ČR (NMS, Úřad vlády ČR, 2025). Kurzové sázení online — nejrychleji rostoucí segment navázaný na sport — zvýrazněno.
Strukturální analýza: proč bariéra „18+" propouští
První faktor je všudypřítomnost reklamy a propojení hazardu se sportem. Kurzové sázení je v českém veřejném prostoru prakticky neoddělitelné od sportu: sázkové kanceláře sponzorují nejvyšší fotbalovou i hokejovou soutěž, loga nesou dresy klubů a reklamní bloky sportovních přenosů patří sázení. Pro dospívajícího fanouška — typicky chlapce, a právě u chlapců je prevalence 35,8 % — tak sázení splývá se sportem samotným. Marketing přes sociální sítě a influencery navíc míří přesně tam, kde teenageři tráví čas, mimo dosah klasické mediální regulace.
Druhý faktor je děravá věková verifikace. Kamenné pobočky a automaty kontrolu zpřísnily — o to pozoruhodnější je, že hraní mimo internet mezi 16letými vyrostlo nejvíc (na 23,8 %). U online her stačí účet staršího sourozence nebo kamaráda; důsledná kontrola totožnosti často přichází až při výběru výhry, ne při vkladu. Třetí faktor jsou loterie jako normalizovaná rodinná zábava: 13,7 % šestnáctiletých hrálo loterie nebo stírací losy, chlapci i dívky stejně — je to jediný segment hazardu bez genderového rozdílu, což ukazuje na rodinné, nikoli vrstevnické předávání návyku. A čtvrtý faktor je prolínání hazardu s herním průmyslem: loot boxy, skin betting a mechaniky počítačových her stírají hranici mezi hraním a sázením dřív, než dospívající vůbec potká první „oficiální" hazardní produkt. Adiktologické služby popisují online hru jako snadno dostupnou, bez sociální kontroly a s rychlým pádem do dluhové pasti.
Kontext dospělé populace ukazuje, kam tato trajektorie vede. V riziku problémového hráčství se v Česku nachází 180–275 tisíc dospělých, z toho 50–140 tisíc ve vysokém riziku. Hráči v ČR za rok 2024 vložili do hazardu 984,1 mld. Kč a prohráli 63,6 mld. Kč; společenské náklady hazardního hraní se odhadují na 14–16 mld. Kč ročně. Průměrný dluh hráče v léčbě přímo související s hraním je 1,1 milionu korun a specializovanou psychiatrickou péči pro patologické hráčství (diagnóza F63.0) využilo v roce 2024 jen 1 216 pacientů — zlomek těch, kdo by ji potřebovali. Časná zkušenost v adolescenci je přitom nejsilnějším prediktorem problémového hráčství v dospělosti.
Politická páka: čtyři nástroje s jasnými majiteli
Na rozdíl od mnoha zdravotních ukazatelů tady stát nepotřebuje budovat nové kapacity ani hledat peníze — potřebuje vymáhat pravidla, která už má, a přiznat si střet zájmů: z hazardu ročně vybere kolem 20 mld. Kč na daních, tedy víc, než kolik činí odhadované společenské náklady hazardu. Páky jsou čtyři.
Za prvé, vymáhání věkové verifikace. Dozor nad provozovateli má Ministerstvo financí a celní správa; technicky jde o povinnou důslednou identifikaci při registraci i vkladu (ne až při výběru výhry), systematické kontroly a citelné sankce — včetně blokace nelegálních operátorů, kteří ověřování obcházejí. Za druhé, regulace reklamy a sponzoringu. Omezení reklamy na hazard ve sportovních přenosech a sponzoringu sportu sázkovými kancelářemi je legislativní rozhodnutí, ke kterému už přistoupily například Itálie nebo Belgie; dnes je reklama na sázení pro dospívajícího fanouška prakticky nevyhnutelná.
Za třetí, školní prevence zaměřená na hazard. Preventivní programy se soustředí na drogy a alkohol — tedy na rizika, která klesají — zatímco na rostoucí hazard a jeho online podoby (kurzové sázení, loot boxy) systematická prevence necílí; gesci má MŠMT ve spolupráci s adiktologickými službami. A za čtvrté, ochranné nástroje pro hráče: rejstřík fyzických osob vyloučených z hazardu čítal v roce 2025 přes 220 tisíc osob (z toho 34 tisíc dobrovolně) a od července 2024 funguje „panic button" — okamžité 48hodinové vyloučení ze všech her u všech provozovatelů. Tyto nástroje ale míří na dospělé; pro rodiče nezletilých hráčů zatím neexistuje jednoduchá cesta, jak dítě před online hazardem chránit, ani jak se o jeho hraní vůbec dozvědět.
Co s tím
Hazardní hraní dospívajících je pro hodnocení výkonnosti systému vzácně čistý ukazatel: neměří nemoc, ale funkčnost ochranné bariéry, kterou si stát sám uzákonil. Hodnota 27,6 % — víc než každý čtvrtý šestnáctiletý — spolu se ztrojnásobeným rizikem problémového hráčství říká, že bariéra dnes existuje hlavně na papíře. A protože časný hazard je nejsilnějším prediktorem hráčské poruchy v dospělosti, dnešní selhání verifikace se za deset let promítne do dluhových spirál, rozpadů rodin a psychiatrických diagnóz, které už dashboard sleduje jinde.
Příští vlna ESPAD proběhne v roce 2028. Do té doby se ukáže, jestli Česko dokáže zpřísnit verifikaci, omezit reklamu spojenou se sportem a doplnit prevenci — nebo jestli nechá růst pokračovat. Matyáš mezitím sází dál, přes cizí účet a s reklamou na každém dresu. Fungující bariéra by pro něj znamenala jediné: že se ke „hře pro dospělé" dostane až v osmnácti, s vlastním rizikem a vlastní občankou. To není moralizování — to je jen doslovné znění zákona, který zatím prohrává 27,6 : 0.