Virová hepatitida je zánět jater vyvolaný virem. Dva z jejích typů — B a C — dokážou přejít do chronické formy, tiše roky poškozovat játra a vyústit v cirhózu nebo rakovinu jater. Právě proto si je vzala na mušku Světová zdravotnická organizace: do roku 2030 mají obě přestat být hrozbou pro veřejné zdraví. Česko má k tomu cíli blíž u jednoho viru než u druhého — a ta asymetrie hodně vypovídá o tom, co ve zdravotnictví funguje: prevence, kterou nemusí nikdo aktivně vyhledat, poráží i špičkovou léčbu, na kterou se musí nejdřív přijít.
Zdroj: ECDC Surveillance Atlas (chronická hepatitida B+C, ČR 2023) přes datový kontrakt HSPA Monitoru (data/indicators.json, indikátor hepatitida_bc_chronicka); SZÚ / ISIN (počty hepatitidy C, léčitelnost); WHO (cíle eliminace 2030).
Dvě žloutenky, dvě různé cesty přenosu
Přestože se obě značí písmenem a laicky splývají do „žloutenky", hepatitida B a C se šíří i brání jinak. Hepatitida B se přenáší krví, nechráněným pohlavním stykem a z matky na dítě při porodu; existuje proti ní očkování. Hepatitida C se přenáší především krví — v Česku dnes hlavně sdílením injekčního náčiní při užívání drog — a vakcína proti ní neexistuje. Zato ji od poloviny 2010. let umí antivirotika (přímo působící léky, DAA) během několika týdnů prakticky vyléčit. Každý virus má tedy jinou hlavní páku: u béčka prevence, u céčka záchyt a léčba.
Hepatitida B: učebnicový příběh o síle očkování
Béčko je v Česku ukázka toho, jak plošná prevence umlčí nemoc bez toho, aby ji jednotlivec musel řešit. Do standardního očkovacího kalendáře patří povinné a z veřejného zdravotního pojištění hrazené očkování všech kojenců (schéma 2+1), které v Česku běží od roku 2001; hrazené a povinné je i pro zdravotníky a další rizikové skupiny. Výsledek je vidět v datech Státního zdravotního ústavu: za celé období 2010–2025 se v Česku nahlásilo dohromady 1 378 případů hepatitidy B, přičemž nejvyšší ročník byl hned 2010 s 244 případy a od té doby počty dlouhodobě klesají. Proti devadesátým letům, kdy se nemoc hlásila mnohonásobně častěji, jde o řádový rozdíl.
Béčko tím není „vyřešené" — chronicky nakažení lidé z minulosti potřebují sledování a léčbu, protože očkování je neuzdraví — ale nové nákazy jsou díky imunizaci vzácné. To je přesně ta trajektorie, kterou cíl WHO 2030 předpokládá: srazit počet nových případů k nule prevencí.
Hepatitida C: rekordní rok a skrytá epidemie
U céčka jde křivka opačným směrem. Podle Informačního systému infekčních nemocí (ISIN) spravovaného SZÚ se v Česku za období 2010–2025 nahlásilo celkem 15 763 případů hepatitidy C, ročně obvykle 700 až 1 000 — a rok 2024 byl s 1 447 případy rekordní. Přibližně 600 až 800 hlášení ročně souvisí s injekčním užíváním drog, což je dnes hlavní cesta přenosu. Sdílené jehly a stříkačky drží céčko v oběhu tam, kde béčku zabránilo očkování.
Rekordní počet hlášení přitom není jednoznačně jen špatná zpráva. Část nárůstu může odrážet lepší vyhledávání a testování — čím víc se testuje v rizikových skupinách, tím víc dosud skrytých nákaz se zachytí. Právě to je u hepatitidy C zásadní: řada nakažených o své infekci roky neví, protože chronické céčko dlouho nebolí. „Skrytá epidemie" nediagnostikovaných je hlavní překážka na cestě k eliminaci — ne proto, že by nešla léčit, ale proto, že se k léčbě nedostane ten, kdo o nemoci neví.
| Rok | Chronická hepatitida B+C / 100 000 | Poznámka |
|---|---|---|
| 2019 | 2,6 | před pandemií |
| 2020 | 1,3 | pandemický propad testování / podhlášení |
| 2021 | 1,5 | — |
| 2022 | 2,5 | návrat k běžnému hlášení |
| 2023 | 3,1 | nejvyšší hodnota řady |
Zdroj: ECDC Surveillance Atlas of Infectious Diseases (chronická hepatitida B+C, incidence nově zachycených případů), přes datový kontrakt HSPA Monitoru (hepatitida_bc_chronicka, live pull 2026-07-21). Propad v roce 2020 souvisí s omezeným testováním během pandemie covid-19, nejde o skutečný pokles nákaz.
Cíl eliminace 2030: kde se kaskáda zužuje
WHO nastavila eliminaci jako soubor měřitelných cílů proti základně roku 2015: −90 % nových nákaz, −65 % úmrtnosti a průchod léčebnou kaskádou tak, aby bylo 90 % nakažených diagnostikováno a 80 % diagnostikovaných léčeno. Logika je řetězová: kdo není nalezen, není léčen, a virus se dál šíří. Každý článek řetězu propouští jen část lidí do dalšího kroku, takže i vysoká vyléčitelnost na konci nestačí, pokud se ztrácejí lidé hned na začátku — při diagnostice.
-
1. Nakažení
Chronicky nakažení lidé, z nichž mnozí o infekci nevědí — céčko dlouho nebolí.
-
2. Diagnostikovaní — cíl 90 %
Nejužší místo. Vyžaduje aktivní testování v rizikových skupinách, ne čekání na příznaky.
-
3. Léčení — cíl 80 %
Napojení diagnostikovaných na hrazenou léčbu antivirotiky (DAA).
-
4. Vyléčení / potlačení
HCV se vyléčí u >90 % léčených, HBV se dá potlačit. Výsledek: −90 % nákaz a −65 % úmrtí do 2030.
Zdroj: WHO — Elimination of hepatitis by 2030 (globální cíle vs základna 2015). Léčitelnost HCV: SZÚ / NZIP.
Že je kaskáda náročná, ukazuje globální bilance: svět je podle Global Hepatitis Report 2024 mimo trajektorii. Virová hepatitida podle tohoto odhadu zabíjí přibližně 1,3 milionu lidí ročně (za rok 2022, nárůst z 1,1 milionu v roce 2019), ačkoli cíl 2030 zní pod půl milionu. A diagnostická mezera zůstává obrovská — celosvětově je diagnostikováno jen zhruba 36 % lidí s hepatitidou C a 13 % s hepatitidou B, což potvrzuje, že úzkým hrdlem je záchyt, ne léčba. Česko má oproti světovému průměru výhodu v dostupné hrazené léčbě i v silném očkování proti béčku — jeho úkol je proto specifický: dotáhnout záchyt céčka tam, kde nákaza reálně je.
Co s tím
Česko nemá u hepatitidy problém s nástroji — má vakcínu proti béčku i lék na céčko. Má problém s tím, aby se nástroje dostaly ke správným lidem. U hepatitidy B je úkol udržet vysokou proočkovanost kojenců a dosledovat chronicky nakažené z doby před plošným očkováním. U hepatitidy C vede cesta k cíli 2030 přes tři konkrétní páky: cílené testování v rizikových skupinách (injekční uživatelé drog, věznice, lidé bez domova), harm reduction (výměnné programy jehel, které přenos brzdí u zdroje) a rychlé napojení na léčbu hned po záchytu, aby se vyléčitelná nákaza neztratila mezi diagnózou a terapií. Rekordní počet hlášení z roku 2024 je tak dvojznačný signál — může znamenat, že epidemie roste, ale i to, že se konečně víc hledá. Rozlišit obojí a dotáhnout kaskádu je úkol příštích pěti let.