Česko si o HIV dlouho vyprávělo uklidňující příběh: jsme země s nízkým výskytem, epidemie se nás netýká tak jako západní Evropy. Polovina toho příběhu je stále pravdivá — v absolutních číslech je výskyt HIV v ČR opravdu nízký. Druhá polovina ale přestává platit. Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS Státního zdravotního ústavu (NRL SZÚ) ohlásila 2. února 2026, že za rok 2025 bylo nově diagnostikováno 293 případů u občanů ČR a rezidentů (153 občanů a 140 rezidentů), plus dalších 86 u ukrajinských uprchlíků vykázaných zvlášť. Míra dosáhla 2,7 na 100 000 obyvatel — a počty skutečně nově nakažených rostou nepřetržitě od roku 2020. Sexuální přenos tvořil 86 % případů, polovinu z nich tvořili muži mající sex s muži (MSM).
Zdroj: SZÚ — NRL pro HIV/AIDS, tisková zpráva 2. 2. 2026; ECDC HIV/AIDS surveillance in Europe 2024 (2023 data).
Co indikátor měří a proč ho dashboard přidává
Nově diagnostikované případy HIV jsou standardním ukazatelem epidemiologického dohledu, který povinně sbírá NRL SZÚ a srovnatelně publikuje ECDC pro celou EU/EEA. HSPA Monitor ho zařazuje jako vůbec první indikátor sledování přenosných onemocnění — dosud dashboard pokrýval rezistenci na antibiotika, ale samotnou surveillance infekcí ne. HIV je k tomu ideální vstupní bod: má jasnou metodiku, dlouhou časovou řadu, přímý mezinárodní benchmark (ECDC) a — to je klíčové pro HSPA — konkrétní, levnou a měřitelnou politickou páku.
Důležité je rozlišení: „nově diagnostikovaný\" případ není totéž co „nově nakažený\". Část záchytů je opožděná — člověk se nakazil před lety a diagnózu dostává až s rozvinutým poškozením imunity (pozdní záchyt). Indikátor je proto směsí dvou věcí: skutečné incidence a kvality/dostupnosti testování. Roste-li číslo, může za tím být buď víc nákaz, nebo víc (a lepšího) testování. V českém případě data NRL SZÚ ukazují na obojí — roste zejména skutečně nově nakažených, a to mezi rezidenty i, v posledních dvou letech, mezi občany ČR.
Stav v ČR: nízká hladina, rostoucí křivka
Absolutní výskyt HIV v Česku je v evropském srovnání nízký. Od počátku evidence v roce 1985 bylo kumulativně hlášeno přibližně 5 100 případů. Roční počty se po vrcholu v roce 2016 (286 případů) na chvíli snížily, ale od roku 2020 znovu mírně, ale vytrvale rostou. Rok 2022 přinesl 292 případů, rok 2024 celkem 269 (míra 2,5 na 100 000) a rok 2025 už 293 (míra 2,7). Pro úplnost: po započtení ukrajinských uprchlíků, které NRL vykazuje zvlášť, byla míra za rok 2024 zhruba 3,7 na 100 000.
| Rok | Míra / 100 000 | Počet případů | Poznámka |
|---|---|---|---|
| 2020 | 2,3 | ~251 | Útlum testování během pandemie covid-19 |
| 2022 | 2,8 | 292 | Návrat nad předpandemickou úroveň |
| 2023 | 2,3 | 253 | Meziroční pokles |
| 2024 | 2,5 | 269 | Vč. uprchlíků ~3,7 / 100 000 |
| 2025 | 2,7 | 293 | Nejnovější data NRL SZÚ (2. 2. 2026) |
| EU/EEA průměr | 5,3 | ~25 000 | ECDC 2023 · −15,9 % oproti 2014 |
Zdroj: SZÚ — NRL pro HIV/AIDS (roční a měsíční zprávy); přepočty na 100 000 obyvatel; ECDC HIV/AIDS surveillance in Europe 2024.
Křivka tedy není dramaticky strmá — a právě v tom je past. Číslo, které se rok od roku pohne o desetiny, nevyvolá poplach. Při pohledu na pětiletý směr je ale jasné, že trend je vzestupný, a co je horší, že jde proti evropskému proudu. Proto je signál tohoto indikátoru na dashboardu nastaven na varování, nikoli na zelenou — ne kvůli absolutní hodnotě, ale kvůli trajektorii a chybějící prevenci. Je to vědomé trendové vyhodnocení; statický výpočet jen z benchmarku by jinak vrátil „dobře\".
Pohled na to, koho se nákaza týká, ukazuje, kde má prevence mířit. Z 293 případů v roce 2025 připadlo 234 na muže a 59 na ženy (20 %). Více než polovina záchytů se koncentruje do velkých měst — samotná Praha tvoří zhruba třetinu všech případů, následují Středočeský a Jihomoravský kraj. Injekční užívání drog hraje v ČR dlouhodobě malou roli (necelá 4 %), dominuje jednoznačně sexuální přenos. To není okrajová statistika: cílí-li prevence na konkrétní skupiny a místa (MSM ve velkých městech, komunity rezidentů a nově příchozích), může mít nepoměrně velký efekt na celkové číslo.
Mezinárodní srovnání: kde Česko stojí
Klíčový kontext dodává ECDC. Za rok 2023 činila míra nově diagnostikovaných případů HIV v EU/EEA 5,3 na 100 000 obyvatel — o 15,9 % méně než v roce 2014 (6,3). Evropa tedy dlouhodobě klesá. Česko je s 2,7 sice výrazně pod tímto průměrem, ale v opačné fázi cyklu: zatímco většina zemí počty snižuje, ČR je v menšině těch, kde počty rostou. ECDC navíc upozorňuje, že polovina lidí s HIV v Evropě je diagnostikována pozdě — a Česko v tomto ohledu nepatří mezi premianty.
Zdroj: SZÚ — NRL pro HIV/AIDS (ČR); ECDC HIV/AIDS surveillance in Europe 2024 (EU/EEA).
Pohled na sousedy a další země EU upozorňuje na podstatný rys: rozhodující není výchozí úroveň, ale směr a nástroje prevence. Německo i Slovensko vykazují podobně nízké míry jako Česko (řádově kolem 2–3 na 100 000), ale na rozdíl od ČR mají hrazenou nebo dotovanou PrEP. Polsko zaznamenalo nárůst spojený s migrací z Ukrajiny. Země, které PrEP plošně hradí a investují do komunitního testování — Francie, Velká Británie, Nizozemsko —, dosahují u MSM strmého poklesu nových nákaz. Přesné per-100k míry jednotlivých zemí publikuje ECDC Surveillance Atlas of Infectious Diseases; orientačně jsou v této sekci uvedeny přibližné hodnoty, které je před citací vhodné ověřit přímo v atlasu.
| Země / region | Míra / 100 000 | Trend | Úhrada PrEP |
|---|---|---|---|
| Česko | 2,7 | ↑ roste (od 2020) | ne (jen částečná dotace MSM < 26 let od 3/2025) |
| Slovensko | ≈ 1,5 | spíše stabilní | omezená |
| Německo | ≈ 2,6 | ↓ klesá / stabilní | ano (od 2019 hrazená) |
| Polsko | ≈ 4 | ↑ (migrace) | omezená |
| Rakousko | ≈ 5 | spíše stabilní | částečná |
| EU/EEA průměr | 5,3 | ↓ −15,9 % vs. 2014 | — |
Zdroj: ECDC HIV/AIDS surveillance in Europe 2024 a ECDC Surveillance Atlas; hodnoty sousedních zemí jsou přibližné a slouží jen pro kontext — před citací ověřit v atlasu ECDC.
Kde se rozbíjí prevence
Proč Česko jako jedna z mála zemí roste, když má nízkou výchozí hladinu? Odpověď neleží v genetice ani v „rizikovějším chování\" Čechů, ale v tom, jak je nastavená prevence. Tři uzly se rozcházejí s evropskou praxí.
1. PrEP bez úhrady. Preexpoziční profylaxe — denní (nebo „on-demand\") tabletka, která snižuje riziko nákazy HIV při sexu o více než 95 % — je v Česku dostupná od roku 2017, ale veřejné zdravotní pojištění na ni nepřispívá. Samoplátce zaplatí zhruba 600 až 1 100 Kč měsíčně plus náklady na povinné kontroly. Od března 2025 funguje jen částečná dotace pro MSM do 26 let. Pro srovnání: Německo hradí PrEP z veřejného pojištění od roku 2019, Francie a Velká Británie ji nabízejí v rámci veřejných programů — a právě tyto země zaznamenávají u MSM nejstrmější pokles. Cena je v Česku bariérou přesně pro tu skupinu, kde by PrEP zachytila nejvíc přenosů.
2. Pozdní záchyt a slabé testování. Vysoký podíl pozdních diagnóz znamená dvojí ztrátu: pacient přichází o roky, kdy mohla včasná léčba zabránit poškození imunity, a v mezidobí mohl virus nevědomky šířit dál. Princip „léčba jako prevence\" (U = U, Undetectable = Untransmittable: člověk s nedetekovatelnou virovou náloží virus nepřenáší) funguje jen tehdy, je-li nákaza zachycena včas. Komunitní testování, samotesty a nízkoprahové testovací programy jsou v ČR k dispozici, ale v omezené míře a s nejistým financováním.
3. Podfinancovaná osvěta a stigma. Národní program boje proti AIDS dlouhodobě hospodaří s rozpočtem, který neodpovídá ambici trend zlomit. Přetrvávající stigma kolem HIV i kolem sexuálního zdraví obecně (téma, které HSPA Monitor sleduje i u nesplněné potřeby sexuologické péče) snižuje ochotu se testovat a otevřeně mluvit o riziku. Výsledkem je, že prevence stojí a padá s individuální iniciativou, ne se systémovým nastavením.
Politická páka: co lze konkrétně udělat
Na rozdíl od mnoha systémových problémů ve zdravotnictví je tady páka nezvykle konkrétní, levná a rychle účinná. Zkušenost zemí s hrazenou PrEP ukazuje, že trend lze u rizikových skupin zlomit během několika let.
Úhrada PrEP z veřejného pojištění. Klíčové rozhodnutí. Kategorizaci a stanovení úhrady léčiva má v gesci SÚKL a zdravotní pojišťovny, finální politické rozhodnutí MZ ČR. Plná úhrada PrEP pro definované rizikové skupiny (model Německa od 2019 nebo Francie) by odstranila cenovou bariéru přesně tam, kde je přenosů nejvíc. Náklady na PrEP jsou navíc řádově nižší než desetiletí celoživotní antiretrovirové léčby u každého nezachyceného přenosu — jde tedy o nákladově efektivní investici, ne o výdaj.
Rozšíření hrazeného a komunitního testování. Bezplatné a anonymní testování, distribuce samotestů a nízkoprahové programy v komunitách s vyšším rizikem zkracují dobu do záchytu, snižují podíl pozdních diagnóz a posilují efekt U = U. Kompetenci sdílejí MZ ČR, kraje a SZÚ.
Posílení Národního programu boje proti AIDS. Stabilní a navýšený rozpočet na prevenci, osvětu cílenou na rizikové skupiny a destigmatizaci je předpokladem toho, aby předchozí dvě opatření vůbec dosáhla na lidi, kteří je potřebují. Gesce: MZ ČR.
Česko má vzácnou výhodu, kterou většina Evropy nemá: nízkou výchozí hladinu. Tu lze buď udržet a snižovat — jako to dělají sousedé s hrazenou PrEP —, nebo o ni postupně přicházet kvůli prevenci, na kterou si lidé musí platit sami. Indikátor nově diagnostikovaných případů HIV bude na dashboardu sledovat přesně to: jestli Česko zlomí trend dřív, než nízké číslo přestane platit.