Pan Jaroslav, jedenašedesát let, dva roky po infarktu myokardu. Přijde na pravidelnou kontrolu k praktické lékařce, s sebou má výsledky odběrů: LDL cholesterol 2,4 mmol/l. Lékařka se podívá, řekne „cholesterol máte hezký“ a prodlouží recept na atorvastatin 20 miligramů beze změny. Podle evropských doporučených postupů přitom pacient dva roky po infarktu spadá do kategorie velmi vysokého kardiovaskulárního rizika, kde je cílová hodnota pod 1,4 mmol/l. Jaroslavova hodnota je od cíle vzdálená o sedmdesát procent. Není to případ pacienta bez léčby — je to případ pacienta léčeného méně, než jeho riziko vyžaduje. A v celostátní statistice spotřeby se jeho krabička počítá úplně stejně jako u člověka, který cíle dosáhl. Postava Jaroslava je ilustrativní; mechanismus, který popisuje, ilustrativní není.
Zdroj: OECD Health Statistics, Pharmaceutical consumption (ATC skupina C10, Lipid modifying agents), rok 2024; český údaj hlásí do OECD Státní ústav pro kontrolu léčiv. Hodnoty staženy přímým dotazem na veřejné SDMX API OECD 1. 9. 2026. Rozklad skupiny je vlastní výpočet z otevřených dat SÚKL DIS-13.
Co nový ukazatel měří
Hypolipidemika jsou léky snižující hladinu tuků v krvi — v naprosté většině statiny, k nim ezetimib, fibráty, fixní kombinace a nově také biologická léčba v podobě inhibitorů PCSK9 a inklisiranu. Ve světové klasifikaci léčiv tvoří skupinu C10. Indikátor sčítá jejich spotřebu v takzvaných definovaných denních dávkách, tedy v jednotce, která umožňuje sčítat molekuly s různou silou i dávkováním, a vztahuje ji na tisíc obyvatel a den. Číslo 223,7 se dá číst zhruba takto: kdyby se všechny vydané dávky rozdělily rovnoměrně, užívá v Česku každý pátý člověk každý den jednu obvyklou dávku léku na cholesterol.
Proč to měřit. Snížení LDL cholesterolu je nejlépe zdokumentovaná farmakologická intervence v prevenci infarktů a mozkových příhod: pokles o jeden milimol na litr odpovídá zhruba pětinovému snížení rizika velkých cévních příhod. Objem této léčby je tedy legitimní procesní ukazatel toho, jak systém nakládá se svým největším ovlivnitelným rizikem. Dashboard dosud sledoval jen výsledkovou stranu téhož řetězce — průměrný LDL cholesterol dospělých a kardiovaskulární úmrtnost. Chyběl mezičlánek: kolik léčby se k lidem skutečně dostane.
Zároveň je to ukazatel, u kterého nelze říct „čím víc, tím lépe“. Vysoká spotřeba může znamenat dobře zachycenou rizikovou populaci, ale i medikalizaci lidí s nízkým rizikem. Nízká spotřeba může znamenat zdravou populaci, ale i podléčení. Proto je indikátor v dashboardu veden jako kontextový, se signálem neutral — nedostává zelenou ani červenou, dostává vysvětlení.
Stav v Česku: zdvojnásobení za jedenáct let
Česká řada nemá zlom ani výkyv, má konstantní stoupání. Ze 103,4 dávky v roce 2013 na 223,7 v roce 2024 — nárůst o 116 procent, přičemž tempo se po roce 2020 zrychlilo. Rok 2022 přinesl skok o dvacet pět dávek, největší meziroční přírůstek celé řady.
Zdroj: OECD Health Statistics, Pharmaceutical consumption, ATC C10. Zobrazeny jsou vybrané body souvislé roční řady 2013–2024, kterou indikátor drží v plném rozsahu (dvanáct bodů). Hodnotu za rok 2024 jsme nezávisle přepočítali z otevřených dat SÚKL DIS-13 a vyšla 223,1 — shoda s údajem OECD na tři desetiny procenta.
Ověřitelnost je tady nadprůměrná a stojí za zmínku, protože u indikátorů spotřeby léčiv bývá slabinou. Česká hodnota, kterou publikuje OECD, pochází ze SÚKL. Tentýž SÚKL ovšem zveřejňuje surová vstupní data — měsíční hlášení distributorů o dodávkách léčivých přípravků, datovou sadu DIS-13, otevřeně a ve strojově čitelném formátu. Sečetli jsme z ní dvanáct měsíců roku 2024, vyfiltrovali dodávky do lékáren s kódem začínajícím C10, odečetli vratky a vynásobili počtem definovaných denních dávek v balení. Výsledek 223,1 proti oficiálně hlášeným 223,7. Metodický řetězec od distributora přes SÚKL do mezinárodní databáze tedy drží.
Mezinárodní srovnání: kdo je nad Českem
Nad Českem jsou v roce 2024 už jen dvě země: Dánsko a Finsko. Všichni čtyři sousedé jsou pod ním, a to znatelně — Polsko o čtvrtinu, Německo o třetinu, Slovensko o dvě pětiny. U Rakouska je nutná opatrnost: jeho hodnota spadla mezi roky 2023 a 2024 ze 100,4 na 82,9, což je typický znak metodické změny v řadě, nikoli reálného propadu léčby. Číslo uvádíme, ale nečteme ho jako výpověď o rakouské kardiologii.
| Země | DDD/1000/den | Poměr k průměru OECD |
|---|---|---|
| Dánsko | 252,5 | 1,68× |
| Finsko | 246,0 | 1,64× |
| Česko | 223,7 | 1,49× |
| Spojené království | 214,8 | 1,43× |
| Švédsko | 202,9 | 1,35× |
| Polsko | 169,7 | 1,13× |
| Německo | 162,3 | 1,08× |
| Španělsko | 157,3 | 1,05× |
| Slovensko | 133,1 | 0,89× |
| Francie | 123,5 | 0,82× |
| Rakousko | 82,9 | 0,55× |
| Průměr OECD (31 zemí) | 150,3 | 1,00× |
| Průměr EU (20 zemí v datasetu) | 163,0 | 1,08× |
Zdroj: OECD Health Statistics, dataflow HEALTH_PHMC@DF_PHMC_CONSUM, filtr ATC C10, rok 2024; hodnoty ověřeny přímým dotazem na veřejné SDMX API OECD 1. 9. 2026. Průměry jsou nevážené a spočtené z týchž dat. Rakouská hodnota vykazuje proti roku 2023 (100,4) zlom v řadě.
Paradox: třetí ve vstupu, poslední třetina ve výsledku
Kdyby spotřeba hypolipidemik sama o sobě rozhodovala o zdraví srdce a cév, mělo by Česko patřit k nejlepším v Evropě. Nepatří. Standardizovaná úmrtnost na nemoci oběhové soustavy je 463,75 na sto tisíc obyvatel proti 312,95 v Evropské unii — o polovinu vyšší. Preventovatelná úmrtnost 173,86 proti unijním 150,85. A průměrný LDL cholesterol dospělých 2,98 mmol/l, tedy hodnota, která je sice těsně pod evropským průměrem, ale hluboko nad tím, co doporučení považují za bezpečné pro kohokoli s vysokým rizikem.
Rozpor mezi vstupem a výstupem má dvě vysvětlení, která se nevylučují. První: léčba se dostává i k lidem, u kterých je přínos malý, zatímco u těch, kde by byl velký, není dost intenzivní. Statistika spotřeby to nerozliší — dávka pro člověka s mírně zvýšeným cholesterolem a bez dalších rizik váží stejně jako dávka pro pacienta po infarktu. Druhé: dávková intenzita a vytrvalost v užívání jsou nižší, než objem naznačuje. Definovaná denní dávka je průměrná udržovací dávka, ne dávka skutečně předepsaná; u vysokorizikových pacientů se dnes běžně používají dávky násobně vyšší, a pokud je systém nepoužívá, vypadá v souhrnném objemu stejně dobře jako systém, který je používá.
Co se v těch 223,7 dávkách skrývá
Rozklad skupiny na jednotlivé účinné látky, který jsme spočítali z otevřených dat SÚKL, dává tomu podezření tvar. Statiny tvoří 82,6 procenta objemu — z toho rosuvastatin 44,9 a atorvastatin 36,5 procenta, tedy dvě moderní, silné molekuly. Potud dobrá zpráva: Česko nedojíždí na starých slabých statinech. Fixní kombinace, typicky statin s ezetimibem v jedné tabletě, tvoří 8,2 procenta. Samostatný ezetimib 3,6 procenta. Fenofibrát 5,1 procenta. A inhibitory PCSK9 spolu s inklisiranem, tedy léčba, která umí srazit LDL cholesterol o dalších šedesát procent u pacientů, kterým statin nestačí, dohromady pět desetin procenta.
| Skupina | 2021 | 2024 |
|---|---|---|
| Statiny (C10AA) | 83,3 % | 82,6 % |
| Fixní kombinace (C10B) | 7,1 % | 8,2 % |
| Fenofibrát (C10AB05) | 6,4 % | 5,1 % |
| Ezetimib (C10AX09) | 3,0 % | 3,6 % |
| PCSK9 a inklisiran | 0,2 % | 0,5 % |
Zdroj: vlastní výpočet z otevřených dat SÚKL, datová sada DIS-13 (měsíční hlášení distributorů o dodávkách léčivých přípravků), dodávky do lékáren očištěné o vratky, roky 2021 a 2024; data stažena 1. 9. 2026. Podíly uvnitř skupiny jsou vůči metodickým rozdílům mezi dodávkami a spotřebou robustnější než absolutní úroveň.
Trend je správným směrem — kombinační léčba i ezetimib rostou, biologická léčba se za tři roky více než zdvojnásobila. Jenže z velmi nízké základny. Evropská doporučení popisují léčbu dyslipidemie jako postupné stupňování: nasadit statin, po kontrole odběrů zvýšit dávku, při nedosažení cíle přidat ezetimib, a teprve pak zvažovat biologickou léčbu.
Tady je ovšem potřeba být opatrný v tom, co čísla dokazují a co jen naznačují. Distribuční data nespojí krabičku statinu a krabičku ezetimibu u téhož pacienta, takže podíl 8,2 procenta zachycuje pouze fixní kombinace v jedné tabletě — skutečná kombinační léčba je o neznámou část samostatného ezetimibu vyšší. A podíl pěti desetin procenta u biologické léčby nemá jmenovatele: nevíme, kolik pacientů by na ni podle indikačních kritérií mělo nárok. Struktura spotřeby je tedy slučitelná s hypotézou, že český systém umí léčbu zahájit a hůř ji zesiluje u lidí, kterým jedna tableta nestačí — ale nedokazuje ji. Potvrdit či vyvrátit ji umí až data o preskripci na úrovni pacienta a o dosahování cílových hodnot, která se v Česku systematicky nesbírají. Že chybějí, je samo o sobě zjištění.
Co by eskalaci bránilo
Pokud ta hypotéza platí, nabízejí se tři vysvětlení — a žádné z nich není medicínské v úzkém smyslu. První je časový posun mezi doporučeními a praxí. Společná doporučení Evropské kardiologické společnosti a Evropské společnosti pro aterosklerózu z roku 2019 posunula cílové hodnoty dolů — pod 1,4 mmol/l u velmi vysokého rizika, pod 1,8 u vysokého. Prahová hodnota, kterou si lékař pamatuje z doby své atestace, ale nebývá ta aktuální. Věta „cholesterol máte hezký“ u pacienta s 2,4 mmol/l dva roky po infarktu není nedbalost; je to zastaralý referenční rámec.
Druhý důvod je v tom, co systém měří a odměňuje. Úhrada i dispenzární péče pracují s faktem preskripce, ne s dosažením cílové hodnoty. Nikdo systematicky nesleduje, jaký podíl dispenzarizovaných pacientů po infarktu se pod svou cílovou hodnotu skutečně dostal. Ukazatel, který neexistuje, nikoho netlačí ke změně dávky. To je mimochodem stejný vzorec jako u hypertenze, kde dashboard eviduje kontrolu krevního tlaku pod 140/90 u 68 procent léčených — pod průměrem OECD i EU.
Třetí důvod je administrativní. Inhibitory PCSK9 a inklisiran jsou v Česku vázané na centra specializované péče a podléhají indikačním a úhradovým podmínkám SÚKL. Pro praktického lékaře, u kterého sedí pacient po infarktu s LDL nad cílem, to znamená odeslání jinam, čekání a nejistý výsledek. Bariéra je při ceně těchto přípravků obhajitelná, ale její praktický dopad je vidět v čísle 0,5 procenta.
Do toho hraje rizikový profil populace, který v Česku eskalaci léčby vyžaduje častěji než jinde: prevalence diabetu 9,5 procenta proti sedmi v OECD, obezita 19,8 procenta proti 16,5 v EU, denní kuřáctví 16,4 procenta. Vysoké populační riziko je zároveň důvod, proč je česká spotřeba tak vysoká — a proč přesto nestačí.
Politická páka: cílení, ne objem
Z indikátoru vyplývá poměrně jednoznačné zadání. Přidávat objem nemá smysl; Česko je ve spotřebě třetí v OECD a další růst sám o sobě úmrtnost nesrazí. Páka leží v tom, ke komu léčba míří a jak silná je.
Rámec už existuje: vláda má Národní kardiovaskulární plán ČR na období 2025–2035, jehož deklarovanou vizí je zajistit prevenci a nejvyšší dostupnou kvalitu péče bez ohledu na to, kde člověk bydlí. Převedeno do konkrétních kroků a kompetencí jde o tři věci. Ministerstvo zdravotnictví a plátci mohou zavést mezi sledované ukazatele dispenzární péče dosažení cílové hodnoty LDL u pacientů v sekundární prevenci — tedy měřit výsledek, ne recept. Úhradová vyhláška může usnadnit eskalaci na fixní kombinaci se statinem přímo v ordinaci praktického lékaře, kde se odehrává většina této péče. A SÚKL může přehodnotit, nakolik má u pacientů po infarktu, kteří cíle prokazatelně nedosahují, smysl vázat moderní nestatinovou léčbu na centra.
První dva kroky nové peníze na léky nevyžadují. Statiny i ezetimib jsou generické a levné — podíl generik na českém trhu s léčivy je 62,8 procenta objemu, nad průměrem OECD — takže měřit dosažení cíle a usnadnit přechod na kombinaci znamená hlavně změnu toho, co se považuje za úspěch: ne vydaný recept, ale hodnotu v odběru. Třetí krok je jiný případ. Uvolnit přístup k inhibitorům PCSK9 a inklisiranu by při jejich ceně výdaje na léčiva zvýšilo, a o kolik, závisí na tom, kolika pacientům by se léčba rozšířila; kolik by se z toho vrátilo v odvrácených infarktech a hospitalizacích, tento indikátor spočítat neumí. Je to rozhodnutí o alokaci, ne účetně neutrální úprava — a jako takové patří na stůl plátcům a ministerstvu, ne do závěru článku.
Co ukazatel neumí
Poctivost vyžaduje uvést jeho meze, protože jsou podstatné. Definovaná denní dávka měří distribuované množství, ne počet léčených lidí ani jejich adherenci; část balení se vrací nebo expiruje. Nezohledňuje sílu přípravku, takže přesun mezi molekulami mění číslo i při nezměněné klinické intenzitě léčby. Neumí odlišit primární prevenci od sekundární, ačkoli klinická naléhavost je v obou případech zcela jiná. A dodávky do lékáren nejsou totéž co spotřeba: náš vlastní přepočet z dat SÚKL sedí s údajem OECD za rok 2024 téměř přesně, ale za rok 2021 vychází o desetinu výš, protože zásoby v distribučním řetězci kolísají. Proto článek i indikátor drží jako kanonickou řadu údaje OECD a vlastní výpočet používají jen tam, kde je robustní — u roku 2024 a u podílů uvnitř skupiny.
S těmito výhradami zůstává výpověď indikátoru čitelná. Česko není zemí, která by na cholesterol neléčila. Je zemí, která léčí hodně a stejně umírá na srdce a cévy o polovinu častěji než evropský průměr. Pro pana Jaroslava z úvodu se to scvrkává do jedné otázky: jestli příští kontrola skončí větou o hezkém cholesterolu, nebo změnou dávky. Ukazatel spotřeby na tuhle otázku sám neodpoví — ale ukazuje, že odpověď se nedá hledat v tom, kolik léků do systému nateče.