Kdo leží v Česku na „JIPce“, může dostávat velmi různou péči. Na jednom pracovišti jde o napojení na monitor a častější kontroly sester, na jiném o umělou plicní ventilaci a dialýzu. Ministerstvo zdravotnictví to teď píše otevřeně: „Současná organizace intenzivní péče v České republice postrádá jednotný organizační rámec.“ Metodický pokyn ve Věstníku MZ (částka 15/2026) chce intenzivní péči v každé nemocnici řídit jako jeden systém, rozdělit ji na tři typy pracovišť a lůžka sdílet napříč obory. Zatím ale stanoví hlavně principy. Konkrétní pravidla mají přinést navazující dokumenty.
Zdroj: OECD Health Statistics (adult ICU beds, 2023); ÚZIS, OIS-11-50 (využití lůžek 2021–2025) a NRHZS (nasmlouvaná lůžka 2024), podle indikátorů HSPA Monitoru; Metodický pokyn MZ, Věstník MZ 15/2026, kap. 6.4. Poměr k průměru OECD je dopočet redakce.
Co pokyn říká o současném stavu
Dokument je neobvykle sebekritický. Podle něj přetrvává „významná terminologická, organizační a datová heterogenita“, která komplikuje řízení systému, hodnocení kvality i mezinárodní srovnání. Jádro problému shrnuje jedna věta: „Označení jednotlivých pracovišť často nevypovídá jednoznačně o skutečné úrovni monitorace, rozsahu orgánové podpory ani o jejich funkci v rámci nemocnice.“ Pracoviště se stejným názvem tak mohou poskytovat různou péči a pracoviště s jiným názvem tutéž.
Druhým problémem je podle pokynu roztříštěné řízení. V řadě nemocnic má každý obor vlastní jednotku intenzivní péče s vlastními pravidly přijímání. Když je jedna plná a druhá poloprázdná, pacient se mezi nimi nemusí dostat snadno. Pokyn připomíná zkušenost z pandemie covidu-19: schopnost systému zvládnout nápor „nezávisí pouze na počtu lůžek a technickém vybavení“, ale také na přehledu o volných kapacitách a možnosti přesouvat pacienty, personál a vybavení.
Třetí bod se týká dat. Bez jednotných definic podle pokynu nejde spolehlivě sestavit národní přehled, porovnávat pracoviště ani sledovat, jak se pacientům daří po propuštění. Pokyn výslovně zmiňuje přežití, funkční stav a kvalitu života, nejen úmrtnost v nemocnici.
Hodně lůžek, ne všechna plná
Data HSPA Monitoru ukazují, proč je téma důležité. Podle OECD měla Česká republika v roce 2023 44,6 lůžka intenzivní péče pro dospělé na 100 000 obyvatel. Nevážený průměr zemí OECD byl 18, Česko je tedy zhruba 2,5krát výš. Srovnání je ale nutné brát opatrně. OECD definice sjednocuje teprve od roku 2020 a země do ní stále zahrnují různé typy jednotek. České číslo podle metodické karty indikátoru leží mezi úzkou definicí, která počítá jen vyšší úrovně intenzivní péče (asi 40 na 100 000), a širokou národní kategorií včetně oborových JIP nižší úrovně (asi 52). Do české hodnoty se tak zřejmě dostává i část jednotek, které jinde do statistiky nemusí patřit.
Druhé číslo je využití. Lůžka na ARO a JIP byla v roce 2025 obsazená v průměru z 61,5 % ošetřovacích dnů. Řada od roku 2021 klesla jen mírně, z 63,8 %. Z Národního registru hrazených zdravotních služeb vychází pro rok 2024 rozdíl 804 501 nevyužitých ošetřovacích dnů mezi nasmlouvanou kapacitou a skutečně vykázanou péčí. Kdybychom ho rozpočítali na celý rok, odpovídá to zhruba 2 200 lůžkům, která jsou každý den prázdná. Jde o dopočet redakce a o smluvní lůžka, ne o lůžka s personálem. Skutečně provozuschopná kapacita může být nižší.
Zdroj: ÚZIS, NRHZS, hodnocení pracovišť intenzivní péče (NZIP, datový souhrn OIS-11-48), podle indikátoru Nevyužité ošetřovací dny intenzivní péče, rok 2024. Podíl je dopočet redakce: nevyužité dny / (lůžka × 365). Počítá se se smluvními lůžky, ne s personálně obsazenými.
Volná kapacita sama o sobě chybou není. Intenzivní péče musí mít rezervu na epidemie, hromadná neštěstí a sezonní vlny. Problém nastává, když je rezerva rozdělená do mnoha malých oborových jednotek, které si ji navzájem nepůjčují. Asi šest sedmin českých intenzivních lůžek leží právě na oborových JIP. Na nich je nevyužitá část kapacity o něco vyšší než na ARO. Pokyn na to míří, když říká, že kapacity jsou „společný a omezený zdroj nemocnice“ a že „oborová příslušnost pacienta nebo pracoviště nesmí sama o sobě omezovat přístup k odpovídající intenzivní péči“.
Tři typy pracovišť místo desítek názvů
Hlavní novinkou je funkční klasifikace. O zařazení pracoviště má rozhodovat to, co skutečně dělá, ne jak se jmenuje. Pokyn píše, že historický název, oborové zařazení ani místní tradice „nemohou být jediným určujícím kritériem“. Intenzivní péče dospělých se má dělit takto:
- IP typu I, jednotka monitorované péče. Nepřetržitě sleduje pacienty s rizikem zhoršení, kteří zatím nepotřebují léky ani přístroje na podporu orgánů.
- IP typu II, jednotka intermediární péče. Přidává léky na podporu orgánů, vysokoprůtokový kyslík nebo neinvazivní ventilaci.
- IP typu III, jednotka intenzivní péče. Poskytuje i invazivní přístrojovou podporu, například umělou plicní ventilaci nebo eliminační metody.
Lůžka typu I mají při mimořádné události sloužit jako „první linie kapacitní expanze“. Podrobná kritéria pro jednotlivé typy ale pokyn nestanoví. Ta má přinést samostatná metodika klasifikace pracovišť. Zatím proto nikdo neví, kolik z 5 727 dnešních lůžek by spadlo do kterého typu.
Kdo to má zavést a dokdy
Odpovědnost nese každý poskytovatel akutní lůžkové péče, který intenzivní péči poskytuje. Koordinaci změn má podle pokynu „zpravidla“ převzít obor anesteziologie a intenzivní medicína, protože je jako jediný zaměřený na intenzivní péči napříč všemi diagnózami. Příprava má ale probíhat za účasti všech oborů. Národní indikátory kvality připraví ministerstvo s Národním institutem kvality a excelence zdravotnictví (NIKEZ). Výchozí ani cílové hodnoty podle pokynu „nebudou určeny bez ověřených dat“.
Pokyn zdůrazňuje, že sám o sobě neznamená rušení pracovišť. Píše, že „nezakládá požadavek na automatickou redukci sítě ani na nevyčíslené investice“. Dopady na personál, rozpočty a regiony se mají posoudit až u konkrétních navazujících opatření. Lhůty pro nemocnice začnou běžet nejdřív od zveřejnění příslušného dokumentu.
-
Metodický pokyn ve Věstníku MZ 15/2026
Principy: jeden systém intenzivní péče v nemocnici, tři typy pracovišť, sdílení kapacit, řízení podle dat.
-
Šest dokumentů
Klasifikace pracovišť, organizační rámec u poskytovatele, minimální datový standard, národní indikátory kvality, řízená dokumentace, indikace přijetí.
-
Tři dokumenty
Systém MET/RRT (týmy rychlé reakce), následná intenzivní péče, následná intenzivní neurorehabilitace.
-
Dva dokumenty
Vazby na ostatní lůžkovou péči; připravenost na mimořádné události, epidemie a hromadné postižení osob.
-
Dva dokumenty
Plánování budoucí péče (ACP); organizace péče o pacienty po náhlé zástavě oběhu.
Zdroj: Metodický pokyn MZ k organizaci systému akutní intenzivní péče v ČR, Věstník MZ 15/2026, kap. 6.4. Termíny jsou plánované; pokyn uvádí, že odpovědné útvary a odborní garanti budou teprve potvrzeni.
Co o podobných změnách říká výzkum
Pokyn propojuje intenzivní péči s týmy rychlé reakce (MET/RRT), které v nemocnici zasahují u pacientů, jimž se zhoršuje stav mimo JIP. Systematický přehled 29 studií (Maharaj et al., 2015, Critical Care, doi.org ↗) spojil zavedení takových týmů s nižší nemocniční úmrtností dospělých (relativní riziko 0,87) a s menším počtem srdečních zástav (0,65). Autoři ale upozorňují na velkou různorodost výsledků a většina zahrnutých studií porovnávala jen stav před zavedením a po něm, bez souběžné kontrolní skupiny. Jde tedy o povzbudivý signál, ne o záruku, že stejný efekt přinese český systém.
Pro samotnou funkční klasifikaci a sdílení lůžek uvnitř nemocnice podobně silný přehled nemáme. Pokyn to fakticky přiznává, když hodnocení odkládá na metodiku národních indikátorů.
Co s tím
Pokyn je první krok, ne reforma. Jeho hodnota se ukáže až na navazujících dokumentech, a hlavně na tom, jestli vznikne minimální datový standard, podle kterého půjde pracoviště poctivě srovnat. Pro veřejnou kontrolu stojí za sledování tři věci:
- Termíny. Šest dokumentů má podle plánu vyjít do konce roku 2026, tedy během sedmi týdnů od vydání pokynu. Splnění harmonogramu bude HSPA Monitor sledovat ve Věstníku MZ.
- Data. Až bude jasné, kolik lůžek spadá do typů I, II a III, půjde poprvé věrohodně říct, zda má Česko intenzivní péče „hodně“, nebo jen hodně jinak pojmenovaných lůžek.
- Pacient. Pokyn slibuje, že o umístění rozhodne potřeba pacienta, ne příslušnost lůžka k oboru. Měřitelné to bude teprve s ukazateli, jako jsou odmítnuté překlady, doba čekání na lůžko nebo přežití po propuštění.
Souvislosti s využitím nemocničních lůžek podrobněji rozebírá článek o prázdných lůžkách a efektivitě a dlouhodobé výsledky pacientů po intenzivní péči text o přežití po dlouhé umělé plicní ventilaci.