Co je „katastrofický" zdravotní výdaj? Nejde o jednorázový velký účet, ale o situaci, kdy přímé platby domácnosti za zdravotní péči překročí 40 % její kapacity k platbě — tedy toho, co domácnosti zbyde po pokrytí základních potřeb (jídlo, bydlení, energie). Když do zdraví odteče víc, musí se škrtat jinde: na jídle, topení, nájmu. Přesně tak to definuje Světová zdravotnická organizace a její Barcelonská kancelář pro financování zdravotních systémů, která indikátor sleduje napříč Evropou stejnou metodikou. Pro Česko ho nově vyčíslil report Can people afford to pay for health care? New evidence on financial protection in Czechia (WHO/Europe, září 2025) na datech Šetření o rodinných účtech ČSÚ.
Zdroj: WHO/Europe — Can people afford to pay for health care? Czechia (2025); WHO Barcelona Office / Lancet Reg Health Eur 2024 (medián 40 zemí). Body 2018 a 2021 pro všechny domácnosti jsou orientační odhady z dokumentované trajektorie.
Co indikátor měří — a proč není totéž co „platba z kapsy"
HSPA Monitor už jeden ukazatel finanční ochrany má: přímé platby pacientů jako podíl na celkových zdravotních výdajích (out-of-pocket, OOP), kolem 14 % podle ČSÚ. To je ale makropohled: říká, jak velký krajíc celkového zdravotního koláče platí pacienti přímo. Neřekne nic o tom, jak se ta zátěž rozkládá mezi domácnostmi — jestli ji nese rovnoměrně celá populace, nebo dopadá nepřiměřeně na úzkou skupinu.
Katastrofické zdravotní výdaje měří přesně to druhé. Jsou pohledem zdola, z úrovně jednotlivé domácnosti: kolik konkrétních rodin se kvůli zdravotním platbám dostane pod tlak na základní potřeby. Země může mít relativně nízký makropodíl OOP a přitom mít významnou skupinu domácností v katastrofické zátěži, pokud je spoluúčast špatně zacílená a dopadá na chudé a nemocné. Proto patří oba indikátory do dashboardu — a proto je katastrofický výdaj zařazen do dimenze spravedlnost (equity), zatímco makropodíl OOP popisuje spíš strukturu financování.
Stav v Česku: medián Evropy, ale rostoucí a regresivní
Číslo 6 % zní na první poslech dobře — a v evropském kontextu skutečně není špatné. Jak ukázala digitální platforma WHO i čtyřicetizemní monitoring publikovaný v Lancet Regional Health – Europe (2024), katastrofické výdaje se v Evropě pohybují od méně než 1 % domácností až po 20 %, s mediánem právě 6 %. Česko tedy leží přesně na mediánu — nikoli „hluboko pod EU", jak se v zjednodušených shrnutích občas objevuje. Polovina sledovaných zemí je na tom lépe.
Dva rysy ale mění optimistické čtení ve varování. Za prvé trend. Podíl roste: v nejchudší pětině domácností vyskočil ze 14 % (2018) na 21 % (2023) a national-level hodnota se posunula k 6 %. WHO výslovně mluví o tom, že finanční tvrdost z přímých plateb v Česku v čase narůstá. Za druhé regresivita. Zátěž se nerozkládá rovnoměrně. Oněch 21 % v nejchudší pětině je 3,5násobek národní úrovně — což odpovídá obecnému pravidlu WHO, podle nějž je incidence v nejchudším kvintilu zpravidla dvakrát až čtyřikrát vyšší než celostátní průměr. Katastrofické výdaje jsou tedy v Česku prakticky výhradně problémem nízkopříjmových a starších domácností.
Proto dashboard tomuto indikátoru přiřazuje signál „warn", přestože jeho hodnota odpovídá evropskému mediánu. Statická hodnota je průměrná; dynamika (rostoucí) a distribuce (silně nerovná) jsou problematické. Indikátor finanční ochrany se nehodnotí jen podle toho, kde je dnes, ale podle toho, koho a jak tvrdě zasahuje.
Mezinárodní srovnání: kde Česko stojí mezi sousedy
Stejná metodika WHO umožňuje srovnání se sousedy a evropskou špičkou finanční ochrany. Hodnoty se mezi jednotlivými vlnami a edicemi country reportů mírně liší, ale pořadí je stabilní: nejlépe jsou na tom systémy s univerzálním krytím léků a silnou ochranou spoluúčasti, nejhůře ty, kde velkou část léků a zubní péče platí pacient sám.
Zdroj: WHO/Europe country reports a Barcelona Office monitoring. Hodnota ČR 2023 a evropský medián jsou ověřené; Rakousko 3,2 % je doložená hodnota 2014/15; hodnoty Německa, Slovenska a Polska jsou orientační (řádově) a před publikací se ověří z příslušných country reportů.
Německo patří dlouhodobě mezi země s nízkou incidencí (řádově jednotky procent) — pomáhá mu kombinace zákonného a soukromého pojištění s relativně štědrým krytím léků a stropy doplatků vázanými na příjem (typicky kolem 1–2 % ročního příjmu, u chronicky nemocných ještě méně). Rakousko mělo v polovině minulé dekády 3,2 % a podobně jako v Česku ho táhly zubní péče, zdravotnické prostředky a léky. Slovensko se naopak řadí mezi evropské země s vyšší zátěží, kde přes 70 % domácností v katastrofické zátěži stojí právě doplatky na ambulantní léky — strukturálně tedy stejný problém jako v ČR, jen výraznější. Polsko patří k zemím s vyšší incidencí kvůli historicky slabšímu krytí léků.
| Skupina | Incidence 2023 | Hlavní tahoun |
|---|---|---|
| Nejchudší pětina domácností | 21 % | doplatky na ambulantní léky |
| Střední a vyšší příjmy | nižší | stomatologická péče, pak léky |
| Všechny domácnosti (průměr) | 6 % | léky + zubní péče |
| Nejchudší pětina (2018) | 14 % | doplatky na ambulantní léky |
Zdroj: WHO/Europe — Can people afford to pay for health care? Czechia (2025).
Strukturální analýza: proč dopadají na chudé a staré
Report identifikuje dva hlavní tahouny katastrofických výdajů a oba mají v Česku jasné systémové kořeny. Doplatky na ambulantní léky dominují v nejchudších domácnostech. Pacient v ČR doplácí část ceny léčiva, pokud SÚKL stanoví úhradu z veřejného pojištění nižší, než je cena přípravku; u novějších léků bez generického substitutu může doplatek dosahovat stovek až tisíců korun měsíčně. Senior s několika chronickými diagnózami — vysoký tlak, cukrovka, ředění krve — kumuluje doplatky napříč krabičkami a u nízkého důchodu naráží na strop rodinného rozpočtu rychle.
Druhým tahounem, zejména ve středních příjmech, je stomatologická péče. Veřejné pojištění hradí jen základní úroveň (amalgámové výplně, extrakce, část dětské stomatologie); moderní fotokompozitní výplně, korunky, implantáty, ortodoncie u dospělých nebo dentální hygiena jsou plně nebo částečně na pacientovi. Jedna korunka za sedm tisíc tak může nízkopříjmovou domácnost přehoupnout přes katastrofický práh sama o sobě.
Existuje sice roční ochranný limit doplatků na léky (§ 16b zákona č. 48/1997 Sb.), který pacientovi vrátí částku nad zákonný strop a chrání hlavně seniory — od 1. ledna 2025 ho navíc eviduje SÚKL přes systém eRecept jednotně napříč pojišťovnami. Jeho výše ale nedrží krok s inflací a polypragmazií a stomatologie pod něj nespadá vůbec. Mechanismus tak zachytí jen část problému a u nejzranitelnějších přichází pozdě. To je přesně ten typ strukturální mezery, kvůli které je hodnota indikátoru v dimenzi spravedlnost rostoucí a regresivní zároveň.
Politická páka: tři kroky, které nemění solidaritu
WHO/Europe v reportu nezůstává u diagnózy a navrhuje konkrétní opatření — všechna v kompetenci MZ ČR a zdravotních pojišťoven, žádné nemění solidární charakter systému. Jde o nastavení parametrů tak, aby chránily ty, kdo solidaritu nejvíc potřebují.
Za prvé, zacílit doplatky na léky na nízkopříjmové. Snížit nebo odpustit spoluúčast u léků pro domácnosti v nejchudších kvintilech a rozšířit výjimky. Právě léky jsou v nejchudší pětině hlavním tahounem, takže intervence míří přesně tam, kde zátěž vzniká.
Za druhé, valorizovat a věkově odstupňovat ochranný limit. Limit doplatků by měl reflektovat inflaci a být nižší pro seniory a chronicky nemocné s velkou polypragmazií. Aktuální nastavení zachycuje pacienta později, než by mělo.
Za třetí, rozšířit hrazenou stomatologickou péči. Protože zubní péče je ve středních příjmech hlavním tahounem a do ochranného limitu nespadá, rozšíření hrazeného standardu (zejména u dětí a mladistvých, ale i základní záchovné péče u dospělých) by katastrofickou zátěž v této vrstvě citelně snížilo. Tématu se věnuje i samostatný článek o platbě z kapsy.
Sdělení pro tvůrce politik je sevřené: 6 % je evropský průměr, ne důvod k samolibosti. Číslo roste a dopadá nepoměrně na nejchudší pětinu, kde už každá pátá domácnost volí mezi léky nebo zubařem a teplem v bytě. Páka je konkrétní, levná v porovnání s celkovými výdaji na zdravotnictví a politicky málo sporná — chybí hlavně rozhodnutí ji použít.