Vysočina, srpen 2024. Jaroslav (62) tráví každé léto na chalupě u lesa — dřevo, houby, zahrada. Klíště, které si po jednom takovém dni sundal z lýtka, mu nepřišlo důležité. Za dva týdny přišly horečka a bolesti hlavy, které odezněly — a pak, v druhé fázi nemoci, zmatenost, ztuhlá šíje a hospitalizace s diagnózou klíšťová meningoencefalitida. Rekonvalescence trvala měsíce a část potíží s koncentrací a únavou mu zůstala. Očkovaný nebyl. „Nikdy jsem to neřešil.“ Jaroslavův případ není náhoda, je to statistika, kterou lze spočítat — a která je v Česku dlouhodobě nejhorší v celé Evropské unii. Tento text vysvětluje, co nový indikátor měří, proč je číslo tak vysoké a proč je téměř celé zbytečné.
Zdroj: Státní zdravotní ústav (SZÚ) — ISIN, surveillance klíšťové encefalitidy (dg. A84). Benchmark: ECDC, Tick-borne encephalitis — Annual Epidemiological Report for 2022 (EU/EEA 0,81 na 100 000). Proočkovanost: SZÚ, aktualita 2. 4. 2026.
Co ukazatel měří — a proč zrovna klíšťová encefalitida
Indikátor sleduje jednu jasně vymezenou věc: kolik nových případů klíšťové (meningo)encefalitidy — diagnóza A84 — se za rok v Česku nahlásí na 100 000 obyvatel. Klíšťová encefalitida je virové onemocnění centrálního nervového systému, které přenášejí infikovaná klíšťata (rod Ixodes), vzácně nepasterizované mléčné výrobky. Hlášení je ze zákona povinné do Informačního systému infekčních nemocí (ISIN), který spravuje Státní zdravotní ústav, a souvislá surveillance běží desítky let. Nemoc má typicky dvoufázový průběh: po chřipkovité fázi přichází u části nakažených neurologická fáze s meningitidou nebo encefalitidou a dlouhodobými následky.
Klíčové ale je, co odlišuje klíšťovou encefalitidu od většiny jiných přenosných nemocí: existuje proti ní vysoce účinná vakcína. KE je proto onemocnění, kterému lze téměř úplně předejít — a právě proto je vhodným barometrem prevence. Dashboard dosud sledoval HIV, virové hepatitidy, tuberkulózu, pertusi, spalničky i kapavku, ale žádnou nákazu přenášenou klíšťaty ani onemocnění tak silně vázané na klima a životní prostředí. Klíšťová encefalitida tuto mezeru zaplňuje a přináší do souboru rozměr klimatické resilience zdravotnictví: s oteplováním se sezóna klíšťat prodlužuje a jejich výskyt posouvá do vyšších poloh.
Stav v Česku: vysoká základna, která kolísá podle počasí
V roce 2024 hlásil SZÚ do systému ISIN 670 případů klíšťové encefalitidy, což odpovídá přibližně 6,1 případu na 100 000 obyvatel — o zhruba 30 % více než v roce 2023, kdy jich bylo 514. Roční počty přitom silně kolísají podle počasí a aktivity klíšťat: podle dat ECDC měla ČR v letech 2018 až 2022 míru 6,7 · 7,2 · 7,9 · 5,7 a 6,7 na 100 000 obyvatel. Rok 2020 byl s 850 potvrzenými případy jedním z nejsilnějších v historii, rok 2021 slabší. Meziroční výkyvy je proto nutné číst v kontextu delší řady — ta ale zůstává trvale, evropsky výjimečně vysoká.
Nemoc se hlásí ze všech krajů, ale rozložení není rovnoměrné. Nejvíce zasaženými regiony jsou dlouhodobě Vysočina a jižní Čechy, následované Jihomoravským, Pardubickým a Zlínským krajem. Nejohroženější skupinou jsou lidé ve věku 45 až 64 let a senioři, častěji muži — tedy přesně profil chalupářů, houbařů a lidí trávících čas v přírodě, jako je Jaroslav z úvodu. Právě u seniorů přitom mívá onemocnění nejtěžší průběh a nejčastější trvalé následky.
Zdroj: Roky 2020–2022 ECDC (potvrzené případy, TESSy); roky 2023–2024 SZÚ/ISIN (hlášené případy dg. A84). Obě metodiky se mírně liší (řádově jednotky procent) a budou sjednoceny živým ingestem z ECDC atlasu / ISIN. Robustní jsou kotvy 2024 = 670 případů (≈ 6,1) a 2023 = 514 (≈ 4,7).
Mezinárodní srovnání: nelichotivé prvenství v celé EU
Podle Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) nahlásilo v roce 2022 dvacet zemí EU/EEA celkem 3 650 případů klíšťové encefalitidy a notifikační míra celé EU/EEA byla 0,81 na 100 000 obyvatel. Vůbec nejvyšší absolutní počet potvrzených případů v celé Evropské unii přitom nahlásila Česká republika — 709 případů, tedy asi pětina všech v EU/EEA. V relativní míře (6,7 na 100 000) je Česko třetí za pobaltsko-středoevropskými ohnisky, konkrétně za Litvou (13,4) a Estonskem (10,5). Ať tak či onak: česká hodnota za rok 2024 (6,1) leží zhruba sedmi- až osminásobně nad evropským průměrem. Proto je signál nastaven na špatný.
Nejvýmluvnější je ale srovnání se sousedy, kteří mají klíšťata i lesy stejně jako my. Německo hlásilo v roce 2022 míru 0,7 na 100 000, Polsko 1,0, Slovensko 2,9 — a Rakousko, které je Česku expozicí nejblíž, 2,3. Rozdíl mezi Českem a Rakouskem není v klíšťatech ani v přírodě. Je v očkování: zatímco v Rakousku je proti klíšťové encefalitidě chráněno kolem 80 % populace, v Česku má dokončené očkovací schéma jen 17 % lidí. Rakousko tím podle odborných zdrojů srazilo počty případů řádově — asi desetinásobně. Klíšťová encefalitida je tak jedním z nejčistších důkazů, že za českým výsledkem nestojí smůla, ale nevyužitá prevence.
Zdroj: ECDC — Tick-borne encephalitis, Annual Epidemiological Report for 2022 (Stockholm 2024), potvrzené případy a míry na 100 000 obyvatel. Pro srovnatelnost je použit stejný rok (2022) pro všechny země; česká hodnota za rok 2024 je 6,1.
| Území | Míra /100k | Případů | Kontext |
|---|---|---|---|
| Česko | 6,7 | 709 | nejvyšší absolutní počet v EU/EEA (~20 %) |
| Litva | 13,4 | 377 | nejvyšší relativní míra v EU/EEA |
| Estonsko | 10,5 | 140 | druhá nejvyšší míra |
| Slovensko | 2,9 | 158 | soused, nižší míra |
| Rakousko | 2,3 | 206 | ~80 % proočkovanost |
| Polsko | 1,0 | 367 | možné podhlášení |
| Německo | 0,7 | 554 | soused, nízká míra |
| EU/EEA | 0,81 | 3 650 | evropský průměr |
Zdroj: ECDC — Tick-borne encephalitis AER for 2022. Pozn.: notifikační míry mezi zeměmi ovlivňují i rozdíly v systémech dohledu; ČR je ale vysoko i v absolutních počtech, takže rozdíl není jen artefaktem hlášení.
Co za výsledkem stojí: determinanty
Vysoké číslo se skládá ze dvou vrstev. První je životní prostředí a klima. Oteplování prodlužuje sezónu aktivity klíšťat a posouvá jejich výskyt do vyšších nadmořských výšek a na sever, takže endemické oblasti se rozšiřují — území, které bylo ještě před dvěma desetiletími „bezpečné“, dnes bezpečné být nemusí. K tomu se přidává český životní styl: chataření, houbaření, práce v lese a intenzivní pobyt v přírodě znamenají častější kontakt s klíšťaty. Tuto vrstvu lze ovlivnit jen zčásti — osvětou, používáním repelentů a kontrolou těla po návratu z přírody.
Druhá vrstva je ale plně v rukou zdravotní politiky a je rozhodující: proočkovanost. Vakcína proti klíšťové encefalitidě je vysoce účinná, ale plně chráněna — tedy s dokončeným schématem tří dávek a včasným přeočkováním — je podle SZÚ jen zhruba 17 % Čechů. Alespoň jednu dávku má sice kolem 51 % lidí, jenže třetina má schéma rozjeté a nedokončené, a tři čtvrtiny očkovaných se přitom mylně domnívají, že jsou plně chráněny. Nedokončené očkování je v Česku samostatný problém: dává lidem falešný pocit bezpečí, aniž by je skutečně chránilo. Rakouský příklad ukazuje, že právě tady se rozhoduje o výsledku.
Proč je signál špatný: co číslo znamená pro pacienta
U klíšťové encefalitidy je směr jednoznačný: nižší je lepší, protože jde o nemoc, které lze očkováním téměř úplně předejít. Míra 6,1 na 100 000 obyvatel — zhruba sedmi- až osminásobek evropského průměru — v kombinaci s dlouhodobě nejvyšším absolutním počtem případů v EU/EEA a s nízkou, nedokončovanou proočkovaností ukazuje stejným směrem: špatně. Nejde přitom o abstraktní statistiku. Pro pacienta jako Jaroslav se to projevuje týdny až měsíci hospitalizace a rekonvalescence a rizikem trvalých neurologických následků — bolestí hlavy, poruch koncentrace, únavy — u nemoci, proti níž existuje jedna série injekcí.
Důležité je i to, co číslo neříká. Roční počty kolísají podle počasí, takže jeden rok netvoří trend. Seed verze řady je navíc smíšená — starší body pocházejí z ECDC (potvrzené případy), novější ze SZÚ (všechny hlášené případy) — a rok českého údaje (2024) se liší od publikovaného evropského benchmarku (2022), takže srovnání „ČR vysoko nad EU“ je řádové, ne přesné meziroční. Ukazatel také měří jen klinicky manifestní a nahlášené případy; část infekcí probíhá bez příznaků. Žádná z těchto výhrad ale nemění hlavní sdělení: expozice se dá ovlivnit jen zčásti, očkování skoro úplně — a Česko toho druhého nástroje využívá málo.
Politická páka: kde se křivka dá ohnout
Dobrá zpráva je, že tvar té křivky lze ovlivnit velmi konkrétně — a rakouský soused dokazuje, že to není teorie. Nejpřímější pákou je úhrada očkování. Od 1. ledna 2022 hradí zdravotní pojišťovny očkování proti klíšťové encefalitidě pojištěncům nad 50 let (§ 30 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění) a zájem po zavedení úhrady výrazně vzrostl. Logickým dalším krokem je rozšíření hrazeného očkování na další ohrožené skupiny — děti, lidi pracující v přírodě, obyvatele nejzasaženějších regionů — aby cena nebyla důvodem, proč prevenci odkládat.
Druhou pákou jsou systematické očkovací a osvětové kampaně po rakouském vzoru, včetně důrazu na dokončení schématu a včasné přeočkování — bez toho zůstane oněch 51 % s alespoň jednou dávkou z velké části nechráněných. Třetí pákou je surveillance a monitoring, které tento indikátor přináší: bez sledování incidence a proočkovanosti nelze poznat, zda intervence zabírají. Kompetenci sdílejí Ministerstvo zdravotnictví (rozsah úhrady a národní imunizační politika), zdravotní pojišťovny a Státní zdravotní ústav (surveillance a osvěta). Pro Jaroslava a tisíce lidí jako on je rozdíl jednoduchý: jedna série očkování dokáže z téměř jisté sázky na štěstí udělat nemoc, která se skoro nevyskytuje — přesně jak to funguje o pár set kilometrů jižně.