O existenci komise se veřejnost dozvěděla mimochodem. Na multioborové konferenci Porod, která se konala 10.–12. června 2026 v Ostravě, o ní v ministerském bloku informoval vrchní ředitel sekce zdravotní péče Patrik Zachar. Na Portálu poradních orgánů, pracovních skupin a odborných komisí ministerstva v ten den nebyla. Její složení, termíny jednání i důvody, proč v ní nejsou porodní asistentky, se podařilo zjistit až žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím, kterou ministerstvo obdrželo 15. června 2026. Odpověď je veřejná a my jsme si ji přečetli celou.
Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví, odpověď na žádost o informace ze dne 15. 6. 2026 dle zák. č. 106/1999 Sb. (zveřejněno na mzd.gov.cz; redakce stáhla a přečetla 19. 8. 2026). Podíl žen dopočten redakcí ze jmenného seznamu členů.
Dekret, dva dny v červnu a jedno prodlení
Komise vznikla Zřizovacím dekretem ministra č. 32/2026/ZDM ze dne 22. května 2026. Předsedá jí Patrik Zachar, místopředsedou je Antonín Pařízek, člen výboru České gynekologické a porodnické společnosti. Poprvé se sešla 11. června — tedy den předtím, než o ní Zachar promluvil na ostravské konferenci. Podruhé 25. června.
Na otázku, proč komise ke dni 15. června nebyla na ministerském portálu poradních orgánů, odpověděl úřad stručně: „Z důvodu prodlení mezi požadavkem na zveřejnění a samotným zveřejněním.“ Dnes už tam záznam o komisi je. Žádost o zápisy, programy jednání a prezenční listiny ministerstvo vyřídilo samostatným rozhodnutím — tedy nikoli poskytnutím dokumentů.
Nic z toho není protiprávní. Poradní orgán si ministerstvo zřídit může, jeho složení určuje samo a interní podklady pro přípravu rozhodnutí zákon skutečně umožňuje neposkytnout. Zajímavé je něco jiného: co z toho složení plyne pro obsah.
Kdo u toho stolu sedí
Seznam členů, který ministerstvo poskytlo, je čitelný na první pohled. Je to komise poskytovatelů, odborných společností a plátců.
| Okruh | Zastoupené instituce | Členů |
|---|---|---|
| Gynekologie a porodnictví | ČGPS ČLS JEP (předseda i člen výboru), Sdružení soukromých gynekologů ČR | 3 |
| Ministerstvo zdravotnictví | sekce zdravotní péče (předseda), náměstkyně ministra, Odbor cen a úhrad, poradce ministra | 4 |
| Dětské obory | Česká pediatrická společnost, Česká neonatologická společnost, SPLDD, OSPDL | 4 |
| Plátci | VZP ČR, OZP ČR (za Svaz zdravotních pojišťoven) | 2 |
| Data a stavovská reprezentace | ÚZIS ČR, Česká lékařská komora | 2 |
| Porodní asistence | — | 0 |
| Příjemkyně péče a pacientské organizace | — | 0 |
Zdroj: jmenný seznam z odpovědi MZd dle zák. č. 106/1999 Sb. Zařazení do okruhů provedla redakce podle afiliace uvedené ministerstvem; předseda a místopředseda jsou započteni ve svých okruzích.
Ministerstvo své rozhodnutí zdůvodnilo věcně. Komise se podle něj „primárně zabývá odbornými medicínskými a systémovými otázkami“ — organizací zdravotních služeb, odbornou garancí, návazností péče a bezpečností pacientek a novorozenců. Proto do ní zařadilo „zejména subjekty a odbornosti, které jsou pro posouzení těchto medicínských a organizačních otázek přímo relevantní“. A dodalo větu, která je pro pochopení celého sporu klíčová: „Komise nebyla koncipována jako všeobecná reprezentativní platforma všech dotčených profesních, uživatelských nebo pacientských skupin.“ Podněty takových subjektů prý mohou být zohledněny „v dalších fázích přípravy“.
Proč složení není procedurální detail
Kdyby bylo české porodnictví plošně slabé, dalo by se o složení komise vést jen spor o etiketu. Data ale ukazují něco jiného a mnohem zajímavějšího: systém je vynikající přesně v tom, co je doménou oborů u stolu, a zaostává přesně tam, kam vidí ti, kdo u něj nesedí.
V tom nejtěžším patří Česko ke světové špičce. Perinatální úmrtnost je 4,8 na 1 000 narozených proti unijnímu průměru 5,4 a předčasně se tu rodí 6,4 % dětí proti evropským 7,4 %. To není náhoda ani statistický šum — je to výsledek centralizované sítě perinatologických center a práce neonatologů a porodníků, tedy přesně těch, kdo v komisi jsou. Jakákoli transformace, která by tenhle výsledek ohrozila, by byla špatná transformace, a je legitimní, že ministerstvo posadilo ke stolu lidi, kteří za něj odpovídají.
Zdroj: indikátory HSPA Monitoru (ÚZIS, Eurostat, OECD; referenční roky 2022–2024). Sloupce ukazují relativní odchylku od evropského benchmarku v procentech, ne rozdíl v procentních bodech — u úmrtnosti a předčasných porodů je odchylka pod průměr příznivá, u epiziotomie a císařských řezů nepříznivá.
Jenže vedle toho stojí druhá sada čísel. Epiziotomie se v Česku provádí u 27,8 % vaginálních porodů proti evropskému průměru kolem 20 procent — je to jediný z porodnických indikátorů dashboardu se signálem bad. Plné kojení při propuštění z porodnice sice unijní průměr převyšuje (75,1 % proti 72,4 %), ale před dvaceti lety to bylo devadesát procent a mezi jednotlivými porodnicemi se pohybuje od 44 do 96 procent. A nejostřejší kontrast nabízí profese, o kterou jde: porodních asistentek má Česko 42,8 na 100 tisíc obyvatel — víc než Německo i Rakousko —, ale hrazenou návštěvu v šestinedělí využívala do loňska zhruba dvě procenta žen.
To je celý problém v jedné větě. Míra intervencí, kontinuita péče, zkušenost ženy z porodu a využití porodní asistence jsou přesně ta témata, kde české porodnictví neexceluje — a přesně ta, kde by měli co říct lidé, kteří u stolu nejsou. Transformace „komplexní péče“ se přitom podle názvu komise má týkat i jich.
Hotový návrh, který leží vedle
Debata o podobě české porodní péče nezačala letos v květnu. Na stole už leží návrh Strategie rozvoje respektující péče o matku a dítě v těhotenství, při porodu a v šestinedělí, který 2. prosince 2024 schválila Rada vlády pro rovnost žen a mužů a poslala do vnitřního a mezirezortního připomínkového řízení. Připravovala ho Pracovní skupina k porodnictví — tedy těleso, ve kterém vedle lékařů seděly i porodní asistentky, právníci, statistici a zástupkyně příjemkyň péče. Navazuje na opatření Strategie rovnosti žen a mužů 2021–2030 a reaguje mimo jiné na nález Ústavního soudu z 28. srpna 2024 k porodům doma vedeným porodní asistentkou.
Vláda ho neschválila; je to pořád návrh. Jedním z jeho průřezových principů je přitom woman-centered care — péče zaměřená na ženu, s explicitním důrazem na to, aby ženy a jejich rodiny byly středobodem služeb. Vedle složení komise, která má transformaci téže péče připravit, to vytváří kontrast, který si všimnutí zaslouží: princip, na němž strategie stojí, se v orgánu, jenž ji má proměnit v praxi, procesně neuplatnil.
Nic z toho neznamená, že hotový návrh je nedotknutelný. Strategie může být přepsána, zkrácena i zamítnuta a nová politická reprezentace může mít jiné priority — to je legitimní. Rozdíl je v tom, že změnu je pak fér odůvodnit: čím se nový směr liší, proč, a na základě jakých dat.
Co mluví pro ministerstvo
Argument úřadu má reálné jádro a bylo by nepoctivé ho přejít. Orgán složený ze všech dotčených skupin je vyjednávací platforma, ne odborná komise; taková tělesa jednají pomalu a jejich výstupy bývají kompromisem o formulacích. Pokud má komise skutečně řešit úhradové mechanismy, kategorizaci pracovišť a návaznost péče — tedy věci, které se počítají a smlouvají —, je obsazení plátci, ÚZIS a odbornými společnostmi obhajitelné. A ministerstvo výslovně připustilo, že „na jednání Komise mohou být přizváni další odborníci nebo zástupci relevantních profesních či pacientských organizací“.
Především ale platí, že tenhle úřad v posledním roce doručil právě to, co porodní asistentky roky žádaly: od 1. ledna 2026 má každá žena po porodu nárok na tři hrazené návštěvy porodní asistentky doma, celostátně a u všech pojišťoven. To není kosmetika, to je zlom v modelu, který dosud končil u dveří porodnice. Teze, že se třicet let nic neděje, tímto opatřením neobstojí.
Zbývá ovšem otázka, na kterou tyhle argumenty neodpovídají: proč orgán, který má připravit transformaci komplexní péče, nemá v základním složení profesi, jejíž rozšířená role je nejlépe doloženou systémovou pákou na snížení intervencí. Cochranovský přehled modelů kontinuální péče vedené porodní asistentkou shrnuje, že vedou k méně předčasným porodům a méně intervencím při srovnatelné bezpečnosti. To není uživatelská preference, kterou lze doplnit v „dalších fázích“. To je odborný medicínský argument — přesně toho druhu, pro který komise podle vlastního vymezení vznikla.
Podle čeho to půjde poznat
Transformace se dá hodnotit i bez přístupu k zápisům — podle toho, co se změní v datech, která dashboard sleduje dál. Čtyři body, u nichž bude za dva roky jasné, jestli komise něco změnila:
-
Klesne epiziotomie k evropskému průměru?
Z 27,8 % vaginálních porodů k 20 % je cesta na roky. Je to jediný porodnický indikátor dashboardu se signálem bad a nejpřímější měřítko toho, jestli se sníží míra rutinních intervencí.
Dnes 27,8 % -
Využije systém porodní asistentky, které už má?
Nárok na tři návštěvy doma platí od ledna 2026. Rozhodující bude, kolik žen ho reálně vyčerpá — proti dosavadním dvěma procentům. To bude první tvrdý test, jestli se kapacita profese dostane za zdi porodnic.
Výchozí stav ~2 % -
Zmenší se rozdíly mezi porodnicemi?
Plné kojení při propuštění se dnes mezi pracovišti liší od 44 do 96 procent. Rozptyl tohoto řádu je otázka organizace a standardů, ne populace — a je to věc, kterou komise ovlivnit může.
Rozptyl 44–96 % -
Udrží se bezpečnostní výsledky?
Perinatální úmrtnost 4,8 na 1 000 a 6,4 % předčasných porodů jsou to, co Česko dělá lépe než většina Evropy. Každá změna modelu péče se musí měřit i proti nim — jinak jde o výměnu jednoho problému za druhý.
Nesmí se zhoršit
Návrh redakce, nikoli oficiální metodika. Všechny čtyři ukazatele dashboard sleduje průběžně z dat ÚZIS a Eurostatu, takže je lze ověřit nezávisle na tom, co komise zveřejní.
Česká porodní péče má výsledky, za které by se nemusela stydět žádná evropská země, a zároveň má úzce vymezené místo, kde dlouhodobě zaostává. Orgán, který ji má transformovat, je obsazen odborností odpovědnou za první část a neobsazen tou, jejíž doménou je ta druhá. Ministerstvo to nepopírá — jen říká, že tak to být má, a že hlasy zbývajících přijdou na řadu později.
Zda „později“ znamená ve fázi, kdy se ještě dá něco změnit, se pozná podle jediné věci: jestli se to, co komise připraví, potká s tím, co ukazují data. Ta jsou veřejná a měří se dál — bez ohledu na to, kdo sedí u stolu.