Třináctiletá dívka z Olomouce má v telefonu tři aplikace, které jí každý večer pošlou dohromady několik desítek upozornění. U každé z nich při registraci odklikla souhlas se zpracováním svých dat, který podle českého práva sama dát nemůže: zákon o zpracování osobních údajů z roku 2019 říká, že dítě ho může službám informační společnosti udělit až od patnácti let, mladší potřebuje souhlas rodiče. Stačilo zadat jiný rok narození a nikdo se neptal. V únoru 2026 premiér oznámil, že je pro zákaz sociálních sítí dětem do patnácti let, protože „je to strašně škodlivé". V říjnu vyšla v Lancetu nejrozsáhlejší syntéza důkazů, jaká o dětech a digitálních médiích existuje. Neptá se, kolik hodin dívka u telefonu tráví. Ptá se, kdo navrhl těch několik desítek upozornění a proč.
Zdroje: tisková zpráva The Lancet (4. 10. 2026) a Holly et al., Lancet 2026; HBSC ČR, FTK UP Olomouc (2023); Eurostat přes data/indicators.json; zákon č. 110/2019 Sb.
Co Lancet zjistil a co výslovně nezjistil
Série má tři články a komentář. První (Shaw a kol.) zavádí pojem digitální determinanty zdraví: strukturální podmínky, kterými digitální infrastruktura, obchodní modely a designová rozhodnutí ovlivňují zdraví, podobně jako ho ovlivňuje bydlení, vzdělání nebo příjem. Druhý (Holly a kol.) tento rámec přikládá na nejspornější otázku veřejného zdraví poslední dekády: jak digitální média ovlivňují zdraví dětí. Třetí (Prainsack a kol.) navrhuje, jak to celé řídit. Komentář (Duffourc) dodává právní nástroj, odpovědnost za vadný výrobek.
Jádrem je zastřešující přehled 121 přehledových studií. Podle abstraktu je užívání digitálních médií „konzistentněji spojeno s nepříznivými duševními, behaviorálními, fyzickými, kognitivními a sociálními výsledky", přičemž důležitým moderátorem je vývojové stadium dítěte. U malých dětí jde o vývoj, úzkost, depresi a spánek; u dospívajících o kvalitu života, spánek, pohyb, sebepoškozování, suicidální myšlenky a návykové látky. Autoři zároveň píší, že „kauzální základ zůstává nejistý", a hlavní autorka to v tiskové zprávě říká bez obalu:
„The associations between problematic digital media use and health harms identified in our review are modest in size and rest on low-certainty evidence that cannot establish cause and effect."
(Vazby mezi problematickým užíváním digitálních médií a poškozením zdraví, které jsme v přehledu našli, jsou skromné co do velikosti a stojí na důkazech nízké jistoty, které nemohou prokázat příčinu a následek.)
Louise Holly, Digital Transformations for Health Lab, tisková zpráva The Lancet, 4. 10. 2026
Klíčové je, co série měří. Ne „čas u obrazovky", který podle autorů dosavadní výzkum upřednostňoval, protože se snadno měří, ale problematické užívání: vzorce podobné závislosti, kdy dítě nedokáže omezit čas, lže o něm, zanedbává zájmy a dostává se kvůli němu do konfliktů. Tím se mění i adresát. Pokud je problém v návykovém vzorci, pak otázka nezní, kolik hodin dítě smí, ale proč je produkt navržen tak, aby hodiny přibývaly. Autoři přidávají ilustrativní modelaci: víc než dvě hodiny denně na obrazovce by celosvětově mohlo souviset se ztrátou zhruba 2,8 milionu zdravých let života kvůli depresi a 240 tisíc kvůli obezitě ročně. Sami k tomu píší, že odhad je třeba číst s opatrností. Je to měřítko potenciální zátěže, ne důkaz příčiny.
„Most digital platforms are designed by companies to capture attention and collect data, not to protect health."
(Většina digitálních platforem je firmami navržena tak, aby zachytila pozornost a sbírala data, ne aby chránila zdraví.)
James Shaw, University of Toronto, tisková zpráva The Lancet, 4. 10. 2026
Doporučení z toho plynou přímo a ani jedno z nich není věková hranice. Tisková zpráva výslovně říká, že jednotlivá opatření, jako jsou věkové limity, sama o sobě nestačí. Série navrhuje: povinnost posoudit škodlivost nových funkcí před uvedením, povinnost sdílet data o dopadech funkcí na zdraví s prověřenými veřejnými výzkumníky, globální úmluvu přes WHO se základními standardy, aby slabá regulace v jedné zemi nepodkopávala ostatní, a mezinárodní orgán sledující dopady umělé inteligence na děti. Předsedkyně série Ilona Kickbusch to shrnula větou „vlády nechaly technologické firmy psát si vlastní pravidla" a Barbara Prainsack přirovnala postup firem k „příručce dobře známé z tabáku a fosilních paliv".
Česká debata: zákaz podle Francie, která zákaz nemá
V Česku se debata rozběhla 8. února 2026, kdy premiér Andrej Babiš ve videu na sociálních sítích podpořil zákaz pro děti do patnácti let po francouzském vzoru: „Já jsem pro, protože odborníci, které já znám, říkají, že je to strašně škodlivé pro děti. My musíme ochránit naše děti." Vicepremiér Karel Havlíček podle ČTK potvrdil, že vláda o zákazu vážně uvažuje a pokud se rozhodne, chtěla by ho navrhnout ještě letos. Do začátku října žádný vládní návrh ve VeKLEP nebyl.
Francouzský vzor se mezitím rozpadl. Parlament zákaz sociálních sítí do patnácti let definitivně schválil v červenci, ale Ústavní rada ho 14. srpna 2026 v rozhodnutí č. 2026-911 DC zrušila. Článek 1 zákona podle ní zavedl zákaz „obecného dosahu", který nezletilé zbavuje svobody přístupu k mnoha službám bez ohledu na jejich situaci a rizika konkrétní služby, a tento zásah do svobody projevu a komunikace „není přiměřený, nezbytný ani úměrný sledovanému cíli". Rada nezpochybnila rizika sítí pro děti. Zpochybnila nástroj.
Ředitel Národního ústavu duševního zdraví Jiří Horáček, který patří k nejhlasitějším zastáncům regulace, se k plošnému zákazu vyjádřil 11. února opatrněji než premiér: „Uvidíme, zda je plošný zákaz nejlepším řešením, to se těžko v tuto chvíli odhaduje." Dodal, že si dovede představit, že děti zákaz budou obcházet, a že druhou cestou je regulace konkrétních funkcí, tedy lajků, notifikací a rychlosti přehrávání. Jeho popis mechanismu škody je přitom stejný jako v Lancetu:
„Jedna z naprosto nejvíc devastujících vlastností – především z perspektivy dětské mysli – je celkové zkrácení videí."
„Dospělí mají více možností a svobody, jak si s tím poradit, děti ne."
Jiří Horáček, ředitel NUDZ, Echo24, 11. 2. 2026
V červnu 2026 pak vyšlo Odborné stanovisko k návrhům na plošný zákaz sociálních sítí pro děti. Sepsaly ho týmy Interdisciplinárního výzkumu internetu a společnosti Masarykovy univerzity a E-Bezpečí Pedagogické fakulty Univerzity Palackého a podepsalo dalších dvacet lidí z Univerzity Karlovy, Ostravské univerzity, Akademie věd, národního týmu HBSC, CZ.NIC a Linky bezpečí. Rizika sítí nezpochybňují, naopak je vyjmenovávají: kyberšikana, škodlivý obsah, tlak na vzhled, sexuální obtěžování, vydírání, nadměrné užívání. Jejich závěr zní:
„Zákaz sociálních sítí pro děti může na první pohled vytvářet dojem, že děti budou před riziky online prostředí lépe chráněny. Ve skutečnosti však může jít spíše o falešný pocit bezpečí."
„Plošný zákaz může působit jako jednoduché a rozhodné řešení, ale neřeší hlavní příčiny problému: rizikový design platforem, algoritmické zesilování škodlivého obsahu, nedostatečnou podporu škol a rodičů ani omezenou vymahatelnost stávajících pravidel."
Odborné stanovisko k návrhům na plošný zákaz sociálních sítí pro děti, IRTIS MU a E-Bezpečí UP, červen 2026
Místo zákazu navrhují pět kroků: větší odpovědnost platforem za bezpečná výchozí nastavení a algoritmy, systematickou mediální výchovu (a vrácení průřezového tématu do rámcových vzdělávacích programů), podporu rodičů včetně tématu digitálního zdraví v preventivních prohlídkách u pediatrů, důslednější vymáhání stávajících věkových pravidel a dlouhodobě financovanou primární prevenci, případně i z povinných příspěvků provozovatelů platforem. Čtyři z těch pěti bodů najdete, jinými slovy, v doporučeních Lancetu.
Tři modely, které má Česko na stole
Debata „zákaz ano, nebo ne" zakrývá, že na stole jsou tři různé věci. Liší se tím, na kterou příčinu míří a co se o nich zatím ví.
-
Francie: plošný zákaz do 15 let (zrušen)
Nevstoupil v účinnost. Zákaz „obecného dosahu" podle Rady nepřiměřeně zasahuje do svobody projevu a komunikace, protože nerozlišuje situaci dítěte ani rizika konkrétní služby. Vláda musí mechanismus přepracovat. Právě tento model cituje český premiér.
-
Austrálie: minimální věk 16 let (platí)
Funguje částečně. Podle březnové zprávy regulátora eSafety, jak ji citují australská média, platformy do poloviny prosince odstranily nebo omezily zhruba 4,7 milionu účtů, v průzkumu mezi rodiči ale asi sedm z deseti uvedlo, že jejich dítě účet na Instagramu, Snapchatu nebo TikToku dál má. Regulátor sám píše, že počty účtů nejsou důkazem souladu se zákonem.
-
EU KIDS Act: hranice 13 a 15 let plus pravidla pro design (návrh)
Míří na věk i design zároveň. Do 13 let bez sociálních sítí, 13 až 15 let jen „mini účty" přes účet rodiče s limitem hodiny denně, vlastní účet od 15. K tomu pro všechny služby do 18 let zákaz návykových prvků: nekonečného scrollu bez zastavení, odměnových triků, nočních notifikací, profilovaných doporučení, a chatboti vypnutí ve výchozím stavu. Důkazní břemeno se obrací na platformy, šetření má trvat do 90 dnů.
-
Česko: věk souhlasu 15 let, žádný zákaz účtů (platí od 2019, neověřuje se)
Jiné pravidlo než zákaz, a bez nástroje. Dítě do 15 let nemůže samo udělit souhlas se zpracováním svých dat službám informační společnosti; za něj ho může dát rodič a pravidlo se týká jen zpracování založeného na souhlasu. Účet jako takový zákon nezakazuje. Ověřování věku ani vyžádání souhlasu rodiče ale platformy nedělají a nikdo to po nich nevymáhá. Akademické stanovisko z června žádá právě vymáhání těchto pravidel „bezpečně, přiměřeně a bez zbytečného sběru citlivých dat".
Zdroje: Conseil constitutionnel, décision n° 2026-911 DC; eSafety Commissioner, Social Media Minimum Age Compliance Update (březen 2026) dle Mediaweek; Evropská komise, IP/26/1890; zákon č. 110/2019 Sb.; Odborné stanovisko IRTIS MU a E-Bezpečí UP. Hodnocení v prvním slově každé karty je čtení redakce.
Patnáctka, kterou Česko má sedm let, a co ve skutečnosti znamená
Nejméně známý fakt celé debaty je, že číslo 15 už v českém právu je, a to od roku 2019. Není to zákaz. Paragraf 7 zákona č. 110/2019 Sb. zní doslova: „Dítě nabývá způsobilosti k udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů v souvislosti s nabídkou služeb informační společnosti přímo jemu dovršením patnáctého roku věku." Je to česká adaptace článku 8 evropského nařízení o ochraně osobních údajů, které členským státům dovoluje zvolit věk mezi 13 a 16 lety. Sněmovna v roce 2019 odmítla snížení na 13 let, běžné jinde v Evropě, a zůstala na patnácti. Pravidlo říká dvě věci a nic víc: pod patnáct let nemůže dítě samo platně souhlasit se zpracováním svých dat online a souhlas za něj musí dát rodič; týká se jen zpracování, které stojí na souhlasu. Účet na sociální síti zákon dítěti nezakazuje. V praxi to znamená, že platforma, která chce data třináctileté uživatelky zpracovávat na základě souhlasu, má mít souhlas jejího rodiče, a tedy má vědět, že jí je třináct.
Od navrhovaného zákazu se tedy dnešní pravidlo liší obsahem i nástrojem. Obsahem: souhlas rodiče není zákaz účtu. Nástrojem: zákon říká, kdo smí souhlasit, ale neříká, jak má platforma věk ověřit, a nikdo to po ní nevymáhá. Právě sem míří jak akademické stanovisko, tak návrh Komise: KIDS Act počítá s evropskou aplikací pro ověření věku, která neuchovává doklady ani biometrii, a s odhadem věku u existujících účtů podle „rozumných indicií". Pro Česko z toho plyne praktická otázka, kterou debata o zákazu přeskakuje: pokud stát sedm let nedokáže vymoci, aby platformy u dětí do 15 let zjišťovaly věk a ptaly se rodičů, čím by vymohl zákaz, který na stejném ověření věku stojí?
Co o českých dětech víme a co ne
Jediná pravidelná data o tom, jak české děti sociální sítě užívají, přináší mezinárodní studie HBSC, kterou v Česku vede tým Univerzity Palackého v Olomouci. Ve vlně 2022, mezi téměř 15 000 dětmi ve věku 11, 13 a 15 let z 250 škol, splnilo kritéria problematického užívání sociálních sítí 8,3 % dětí, zhruba každé dvanácté. V roce 2018 to bylo 5 %. Kritéria jsou stejná jako v Lancetu: ne hodiny, ale neúspěšné pokusy omezit se, zanedbané koníčky, lhaní o čase online, konflikty s rodiči. Průměr regionu HBSC v roce 2022 byl 11 %; v mezinárodním srovnání, které národní tým zatím zveřejnil jen pro vlnu 2018, bylo Česko osmé nejnižší z 50 zemí. Peer-reviewed analýza téže vlny (Boniel-Nissim, van den Eijnden a Baďura, 2025) potvrzuje „výrazný nárůst intenzivního i problematického užívání" a to, že častěji jde o dívky a starší dospívající.
Co víme podstatně hůř, je zdravotní stránka. HSPA Monitor žádný indikátor digitálního užívání zatím nemá; sledujeme výsledky, ke kterým Lancet digitální média přiřazuje jako jeden z determinantů. Ty české nevypadají dobře, ale žádný z nich sám o sobě o sítích nic neříká:
-
Sebevraždy mladistvých 15–19 let
Zhruba o dvě třetiny nad průměrem EU; v roce 2019 to bylo 5,71. Lancet řadí suicidální myšlenky mezi výsledky spojené s problematickým užíváním u dospívajících, kauzalitu neprokazuje.
-
Hospitalizace po pokusu o sebevraždu
Celá populace, ne jen děti; z 23,3 v roce 2020 na 32,7 v roce 2024.
-
Děti a dorost v ambulantní psychiatrické péči
Poptávka roste rychleji než kapacita: dětských a dorostových psychiatrů je 6,4 úvazku na 100 000 dětí a číslo od roku 2015 klesá.
-
Hazardní hraní u šestnáctiletých
Z 20,8 % v roce 2019 (ESPAD). Hazard je dnes převážně online a jeho design, odměny, notifikace, nekonečná hra, je přesně to, co KIDS Act zakazuje pro nezletilé.
-
Výdaje na péči o duševní zdraví
Jakýkoli nárůst poptávky, ať už ho způsobí cokoli, dopadá na systém financovaný pod evropským průměrem.
-
Problematické užívání sociálních sítí, 11–15 let
Nový indikátor kontraktu (od října 2026): měřený stejnou škálou jako v Lancetu, má mezinárodní benchmark a dvě vlny. Signál je „dobré“ jen proto, že Česko leží pod průměrem regionu; mezi vlnami podíl vzrostl zhruba o dvě třetiny. Další vlnu HBSC sbírá tým v Olomouci ve školním roce 2025/26.
Hodnoty indikátorů odpovídají datovému kontraktu HSPA Monitoru ke dni vydání (data/indicators.json). HBSC podle tiskové zprávy národního týmu (FTK UP Olomouc, 10. 5. 2023) a WHO Europe (2024); od října 2026 je ukazatel v kontraktu jako indikátor. Žádný z indikátorů neměří vliv digitálních médií; uvádíme je jako výsledky, ke kterým Lancet digitální determinanty přiřazuje.
Otázka, kterou debata neřeší
Postavíme-li vedle sebe Lancet, francouzskou Ústavní radu, australského regulátora, Komisi a čtyřiadvacet českých akademiků, vychází z toho jedna shoda a jeden spor. Shoda: rizika pro děti jsou reálná a nejsou věcí jednotlivé rodiny, ale toho, jak jsou produkty navržené. Spor: zda na design dosáhne věková hranice. Francie ukázala, že plošný zákaz může narazit na ústavu. Austrálie ukazuje, že hranice bez ověření věku odstraní miliony účtů a většinu dětí na sítích nechá. Komise proto navrhuje obojí najednou a k hranici přidává zákaz konkrétních funkcí. Lancet jde ještě dál a chce, aby firmy prokazovaly bezpečnost funkcí před uvedením, jako to dělá farmacie.
Pro Česko z toho plynou tři ověřitelné věci. Za prvé vládní návrh: vicepremiér Havlíček mluvil o letošku; pokud přijde, bude se dát přečíst, zda kopíruje zrušený francouzský článek 1, nebo evropský KIDS Act. Za druhé vymáhání hranice, která platí: Úřad pro ochranu osobních údajů má od roku 2019 zákon, podle kterého platformy nesmějí zpracovávat data dětí do 15 let na základě souhlasu, který dítě dalo samo bez rodiče; kolik řízení za sedm let kvůli tomu vedl, je otázka na jednu žádost o informace. Za třetí data: HBSC sbírá novou vlnu, a pokud podíl problematických uživatelů poroste z 8,3 % dál, bude to první české číslo, podle kterého se dá poznat, jestli jakákoli politika zabírá. Portál ho od října 2026 sleduje jako indikátor a novou vlnu do něj propíše, jakmile vyjde.
Co si odnést. Nejrozsáhlejší syntéza důkazů o dětech a digitálních médiích říká, že škody jsou pravděpodobné, skromné a vázané na návykový design, ne na hodiny. Česká debata se vede o zákazu podle modelu, který ve Francii neprošel ústavním přezkumem, a o čísle 15, které má Česko v zákoně od roku 2019 jako věk souhlasu se zpracováním dat, ne jako zákaz, a ani to neověřuje. Evropský návrh míří na věk i design zároveň. Který z těch tří přístupů česká vláda zvolí, se pozná z textu, až nějaký bude. Zda pomůže, se pozná z HBSC.