1,05 mamografu na 100 tisíc obyvatel. Česko má s Polskem nejméně přístrojů v EU, přesto účast na screeningu stojí nad mediánem

Jana z Ostravy, 52 let, dostala pozvánku na screeningovou mamografii a na portálu mamo.cz si vybírá pracoviště. V Moravskoslezském kraji jich program uvádí deset, v celé republice 75. Nejbližší volný termín má za dva týdny. Jana je ilustrativní postava, čísla za ní ne. Statistický úřad Evropské unie 2. října zveřejnil přehled, podle kterého má Česko spolu s Polskem, Švédskem a Rumunskem nejméně mamografů na obyvatele v celé Unii. Přesný údaj za rok 2024 zní 1,05 přístroje na 100 000 obyvatel. A přitom na screening chodí víc žen než v mediánovém státě EU.

Co indikátor měří

Nový indikátor Mamografy na 100 000 obyvatel přebírá z Eurostatu počet mamografických přístrojů v nemocnicích a v zařízeních ambulantní péče k 31. prosinci, přepočtený na obyvatele. Jde o přístroje screeningové i diagnostické dohromady. Indikátor patří do oblasti Struktury, tedy ke zdrojům, se kterými systém pracuje, vedle CT a magnetické rezonance.

U CT a MR platí v HSPA Monitoru, že víc přístrojů je lépe, protože jejich nedostatek se projevuje frontami. U mamografů to tak jednoduché není. Screening karcinomu prsu je organizovaný program: přístroj má smysl jen tam, kde ho obsluhuje zkušený tým s dostatečným objemem vyšetření. Proto má indikátor směr context_dependent a neutrální signál. Hlídá dolní hranici kapacity, ne cíl, ke kterému by se mělo růst.

Stav v Česku: deset let téměř beze změny

Česká řada se za deset let skoro nepohnula. V roce 2014 připadalo na 100 000 obyvatel 1,01 mamografu, vrchol přišel v roce 2017 s hodnotou 1,13 (120 přístrojů), v roce 2024 je to 1,05. V absolutních číslech: 106 přístrojů v roce 2014, 114 v roce 2024. Zpráva Eurostatu hodnotu zaokrouhluje na 1,1 a řadí Česko spolu s Polskem, Švédskem a Rumunskem na konec Unie.

Zajímavější než celkový počet je, kde přístroje stojí. V roce 2014 bylo v nemocnicích 71 mamografů a v ambulantních zařízeních 35. V roce 2024 je poměr téměř vyrovnaný: 59 v nemocnicích a 55 v ambulancích. Podíl ambulantní sféry tak vzrostl zhruba z třetiny na necelou polovinu. Data neříkají proč. Odpovídá to ale tomu, že screeningová mamografie se v Česku dělá i na specializovaných ambulantních pracovištích, nejen v nemocnicích, a seznam pracovišť na mamo.cz obsahuje nemocniční oddělení i samostatná ambulantní pracoviště.

Mezinárodní srovnání: Česko s Polskem na samém konci

Z 27 států EU uvádí počet mamografů za rok 2024 dvacet. Jejich medián je 1,84 přístroje na 100 000 obyvatel. Agregát za celou EU v datasetu není, protože chybějí velké státy: Německo údaj nevykazuje vůbec, stejně jako Francie, Nizozemsko, Belgie, Irsko, Maďarsko a Portugalsko. Srovnání se sousedy je proto neúplné. Slovensko má 1,62 přístroje, Rakousko 1,96, Polsko stejně jako Česko 1,05. Na opačném konci stojí Řecko (7,60) a Kypr (6,87), následované Itálií (3,69) a Chorvatskem (3,54).

Rakousko je zajímavé ještě v jedné věci: jeho hustota mamografů v posledních deseti letech klesá, z 2,35 v roce 2014 na 1,96 v roce 2024. Slovensko kleslo z 1,79 na 1,62. Česko, které začínalo nejníž, zůstalo prakticky na místě.

Kapacita a účast: dvě data, která si odporují jen zdánlivě

Kdyby počet přístrojů rozhodoval o tom, kolik žen projde screeningem, mělo by Česko patřit k nejhorším. Stejný Eurostat ale ve druhém datasetu ukazuje opak. Podle programových dat národních screeningových programů absolvovalo v roce 2024 mamografii během posledních dvou let 61,4 % českých žen ve věku 50–69 let. Medián 24 států EU, které údaj vykazují, je 56,6 %. Česko je desáté nejlepší.

Tabulka ukazuje, že hustota přístrojů a účast spolu nejdou ruku v ruce. Polsko má přesně stejný počet mamografů na obyvatele jako Česko a účast 33,8 %. Švédsko má o chlup víc přístrojů a účast 82,0 % (švédský program ale zve ženy 40–74 let, údaj proto není striktně za kohortu 50–69). Kypr má mamografů šestkrát víc než Česko a účast 29,2 %. Mezi 17 státy EU, které vykazují obě čísla, je pořadová korelace mezi hustotou a účastí slabá a spíš záporná (Spearmanův koeficient −0,17, vlastní výpočet). To není důkaz příčinné souvislosti, jen upozornění, že počet přístrojů sám o sobě účast nevysvětluje. Slovensko mezi lety 2019 a 2024 zvýšilo účast o 12,5 procentního bodu, nejvíc v EU, a hustotu mamografů přitom nezvýšilo.

Proč počet přístrojů není cíl: koncentrace jako záměr

Nízký počet mamografů v Česku není náhoda ani jen úsporné opatření. Vyplývá z toho, jak je screening nastavený. Pravidla stanoví Doporučený standard pro poskytování screeningu karcinomu prsu a provádění diagnostické mamografie, který ministerstvo zdravotnictví vydalo ve Věstníku č. 5/2024 a doplnilo ve Věstníku č. 5/2025. Screeningovou mamografii smí dělat jen pracoviště, kterému ministerstvo na návrh odborné komise udělí statut, a to na pět let a pro konkrétní adresu. Pracoviště bez statutu žádné screeningové vyšetření žen bez příznaků dělat nesmí.

Klíčový je požadavek na objem: screeningové pracoviště musí ročně provést a vyhodnotit nejméně 5 000 mamografických vyšetření. Samostatně pracující radiolog musí mít za sebou alespoň 5 000 hodnocených screeningových mamografií ročně v posledních třech letech. Pracoviště musí mít nejméně dva radiology, kteří snímky čtou nezávisle na sobě, a screening smí dělat jen digitální technikou. Kdo dělá jen diagnostickou mamografii bez statutu, potřebuje přístroj nejvýš deset let starý a aspoň 1 500 vyšetření ročně.

Takové nastavení systém úmyslně soustřeďuje do menšího počtu vytížených přístrojů. Že to má logiku, podporuje i literatura: systematický přehled 28 studií, který publikovali Wong a kolegové v roce 2023 v časopise Clinical Breast Cancer, uvádí, že vyšší objem čtení u radiologa většinou souvisí s vyšší senzitivitou, vyšším záchytem karcinomů a menším počtem žen zbytečně pozvaných k doplňujícímu vyšetření. Přehled nestanoví žádný konkrétní práh; hranici 5 000 vyšetření tedy nepotvrzuje, jen směr. Velká data z norského programu s dvojím čtením (Hoff a kol., Radiology 2019) navíc ukazují, že s objemem klesají hlavně falešně pozitivní nálezy, zatímco senzitivita zůstává mezi 100 a 10 000 čteními ročně zhruba stejná; evropské doporučení 5 000 čtení podle autorů stojí jen na názoru expertů.

Systém má ještě jednu pojistku, která hustotu přístrojů doplňuje. Standard ukládá, aby objednací doba na screeningovou mamografii dlouhodobě nepřesahovala osm týdnů a aby ji pracoviště každý měsíc aktualizovala na portálu mamo.cz. Na seznamu bylo 4. října 2026 celkem 75 pracovišť a 74 z nich hlásí objednací dobu. Medián je 14 kalendářních dní. Nad osm týdnů hlásila dvě pracoviště, jedno v Olomouckém (90 dní) a jedno v Jihomoravském kraji (60 dní). Jednotlivá hlášení pocházejí z období od poloviny července do konce září 2026 a jde o údaje samotných pracovišť.

Co screening přináší a co ne

Smysl celé kapacity stojí na tom, že screening snižuje úmrtnost na karcinom prsu. Evidence je tu silná co do směru, ale sporná co do velikosti účinku. Cochrane přehled Gøtzscheho a Jørgensena z roku 2013 zahrnul sedm randomizovaných studií se 600 000 ženami: dohromady vychází relativní riziko úmrtí na karcinom prsu 0,81, ve třech studiích s nejlepší randomizací ale jen 0,90 a nesignifikantně. Autoři zároveň upozorňují na přediagnostikování a falešně pozitivní nálezy. Evropský systematický přehled Zielonkeové a kolegů z roku 2020 (60 studií) našel pokles úmrtnosti u zvaných žen proti nezvaným mezi 4 a 31 % ve všech regionech, kde se screening zavedl a vyhodnocoval. Upozorňuje přitom, že z východní Evropy žádná studie nebyla. Kontrolní vyhledávání v databázi Consensus nenašlo kvalitní přehled, který by tento obraz zpochybnil.

Pro indikátor z toho plyne jednoduchý závěr. Přínos screeningu vzniká jen u žen, které na něj skutečně přijdou, a jen pokud je vyšetření kvalitní. Počet přístrojů je předpoklad, ne výsledek. V datech HSPA Monitoru je pro Česko vidět i dál po řetězci: incidence karcinomu prsu je 133 na 100 000 žen (věkově standardizováno, 2022) proti 148 v EU a pětileté přežití 81,4 % proti 84,3 % v OECD (kohorta diagnostikovaná 2010–2014). Podrobněji o tom píšeme v článku Pět let po diagnóze.

Kde je politická páka

Rozmístění, ne počet. Věstník č. 5/2025 doplnil do standardu možnost, aby screeningové pracoviště se statutem provozovalo další místo poskytování, pokud zlepší geografickou dostupnost screeningu. Takové místo zůstává součástí mateřského pracoviště, snímky hodnotí jeho lékaři a na místě musí být aspoň jeden radiologický asistent. Ministerstvo také může při podstatném zhoršení dostupnosti v regionu vypsat mimořádnou výzvu k udělení statutu. Oba nástroje lze cílit tam, kde je cesta na nejbližší pracoviště dlouhá, aniž by se ředil objem vyšetření na jeden tým.

Rezerva pro vyšší účast. Pokud se Česko bude chtít přiblížit severským státům, kde účast přesahuje 80 %, poroste počet vyšetření o desítky procent. Systém, který má nejméně přístrojů v EU a medián objednací doby dva týdny, nemá velkou kapacitní rezervu. Proto má smysl sledovat objednací doby z mamo.cz společně s hustotou přístrojů: první varování přijde z front, ne z počtu mamografů.

Lepší data. Eurostat nerozlišuje screeningové a diagnostické mamografy, ani jejich stáří. Česká data přitom existují: seznam pracovišť se statutem, jejich objednací doby a podle standardu i roční indikátory kvality každého pracoviště. Zveřejnění těchto údajů v otevřeném formátu by umožnilo měřit dostupnost přímo, třeba jako dojezdovou dobu na nejbližší screeningové pracoviště podle okresu.

Co s tím

Pro ženy: screeningová mamografie je hrazená ze zdravotního pojištění od 45 let jednou za dva roky a bez horní věkové hranice. Na mamo.cz najdete seznam pracovišť podle kraje i jejich aktuální objednací dobu. Pokud je nejbližší pracoviště plné, rozdíl několika desítek kilometrů může znamenat termín o týdny dřív.

Pro praktiky a gynekology: vyhláška o preventivních prohlídkách jim ukládá zkontrolovat, zda žena screening absolvovala, a pokud ne, doporučit ho a poučit ji o rizicích. To je nejlevnější páka, kterou systém má: přístroje i pracoviště existují, chybí jim část žen.

Pro ministerstvo a pojišťovny: hustota mamografů v Česku je nejnižší v EU, ale sama o sobě problém nesignalizuje. Signalizovala by ho, kdyby se začaly prodlužovat objednací doby nebo kdyby ženy v některých okresech přestávaly chodit kvůli vzdálenosti. HSPA Monitor proto nový indikátor vede jako kontextový a bude ho číst spolu s účastí na screeningu.

Co tenhle ukazatel nedokáže

Sedm států EU včetně Německa a Francie počet mamografů nevykazuje, takže medián 1,84 se může s doplněním dat posunout. Dataset nerozlišuje screeningové a diagnostické přístroje, jejich stáří ani typ. Jmenovatelem je celá populace, ne ženy cílového věku, takže státy se starší populací vycházejí hůř. A hustota nic neříká o tom, kolik hodin denně přístroj běží. Jana z Ostravy v těchto datech není; je v datech o účasti, pokud na vyšetření přijde.