Fakultní nemocnice, jednotka intenzivní péče, listopad 2020. Sestra Markéta si po dvanáctihodinové službě sundává respirátor a na tváři jí zůstávají otisky. Na oddělení, kde se běžně staralo o dvanáct pacientů, jich toho měsíce leží dvacet a všichni na kyslíku. Byl to nejhorší měsíc v novodobé historii českého zdravotnictví: nadúmrtnost dosáhla v listopadu 2020 hodnoty plus 78 procent. O necelé čtyři roky později vypadá stejné oddělení jinak. V roce 2024 klesla česká nadúmrtnost na 2,6 procenta — pod průměr Evropské unie a hluboko pod hodnoty, které stále vykazují Německo a Rakousko. Tento text se ptá, co za tou trajektorií stojí a proč je nadúmrtnost jedním z nejcennějších — a v Česku dosud nesledovaných — ukazatelů výkonnosti systému.
Zdroj: Eurostat, tabulka demo_mexrt (Excess mortality by month), % dodatečných úmrtí oproti měsíčnímu průměru 2016–2019; roční hodnota je průměr dvanácti měsíčních p-skóre daného roku (výpočet redakce z živých dat Eurostatu, sada aktualizována 17. 6. 2026).
Co nadúmrtnost vlastně měří
Nadúmrtnost (anglicky excess mortality) vyjadřuje, o kolik procent překročil skutečný počet zemřelých v daném období počet, který by odpovídal běžnému stavu bez mimořádné události — pandemie, vlny veder, těžké chřipkové sezóny. Referenčním, tedy očekávaným stavem je průměrný počet zemřelých ve stejném kalendářním měsíci v letech 2016 až 2019. Eurostat počítá takzvané p-skóre: rozdíl mezi skutečnými a očekávanými úmrtími dělený očekávanými úmrtími, vyjádřený v procentech. Roční hodnota, se kterou zde pracujeme, je průměr dvanácti měsíčních p-skóre daného roku.
Klíčová vlastnost ukazatele je jeho souhrnnost. Zatímco preventabilní nebo léčitelná mortalita se váže na konkrétní příčiny a diagnózy, nadúmrtnost neměří jednu nemoc — měří schopnost systému a společnosti absorbovat jakoukoli mimořádnou zátěž bez dodatečných úmrtí. Sečte covid i chřipku, přímé i nepřímé dopady (odloženou péči, přetížení nemocnic), horko i mráz. Právě proto ji Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) i Evropská komise ve svých hodnoceních výkonnosti zdravotních systémů zařadily po pandemii mezi klíčové ukazatele takzvané resilience — odolnosti. A právě proto ji tento dashboard doplňuje: dosud neměřil žádný signál odolnosti vůči šokům, přestože ji pandemie prověřila u všech evropských systémů najednou.
Trajektorie 2020–2025: z propasti zpět k normálu
Česká řada je učebnicovým příběhem šoku a zotavení. V roce 2020 činila nadúmrtnost 18,2 procenta, v roce 2021 vystoupala na 26,3 procenta — to už řadilo Českou republiku mezi nejhůře zasažené země světa. Rok 2022 přinesl doznívání s hodnotou 9,7 procenta a od roku 2023 se řada vrátila k číslům, která odpovídají běžnému kolísání: 2,9 procenta (2023) a 2,6 procenta (2024). Předběžná hodnota za rok 2025 (2,7 procenta) naznačuje, že se stav ustálil. Kontrolu věrohodnosti nabízí rok 2021: dopočtená nadúmrtnost kolem 26 procent odpovídá rekordním zhruba 140 tisícům zemřelých oproti přibližně 111 tisícům, které by odpovídaly předpandemickému průměru.
Zdroj: Eurostat demo_mexrt. Skokový pokles po roce 2022 odráží odeznění pandemie; roční hodnoty jsou nevážený průměr dvanácti měsíčních p-skóre (aproximace, ne počtem úmrtí vážený roční nadpočet). Baseline = průměr 2016–2019.
Za souhrnným ročním číslem se skrývá dramatické měsíční kolísání. Tři nejhorší měsíce české pandemie byly listopad 2020 (plus 78,3 procenta), říjen 2020 (plus 55 procent) a prosinec 2020 (plus 47 procent); druhá těžká vlna vyvrcholila v prosinci 2022 hodnotou plus 37 procent. To jsou čísla, která v běžné době evropská demografie prakticky nezná — a vysvětlují, proč se pojem nadúmrtnost dostal z odborných tabulek do zpravodajství.
Proti jiným ukazatelům pandemické zátěže má nadúmrtnost jednu zásadní přednost: je odolná vůči rozdílům ve vykazování. Počet potvrzených úmrtí na covid-19 závisel na tom, kolik se kde testovalo a jak se úmrtí kódovala — a mezi zeměmi i v čase se to lišilo natolik, že přímé srovnání bylo zavádějící. Nadúmrtnost tento problém obchází, protože pracuje s celkovým počtem zemřelých bez ohledu na příčinu; nelze ji „vylepšit“ tím, že se přestane testovat. Právě proto se během pandemie stala referenčním měřítkem, kterým se poměřovala skutečná tíha jednotlivých vln napříč zeměmi — a proto dává smysl sledovat ji i nadále jako trvalý ukazatel odolnosti, ne jen jako pandemickou kuriozitu.
Mezinárodní srovnání: proč Česko není na chvostu, ale ani na špici
Nejzajímavější zjištění nepřináší česká řada sama o sobě, nýbrž její srovnání se sousedy a s Evropskou unií. V roce 2024 měla Česká republika nadúmrtnost 2,6 procenta — pod průměrem EU-27 (3,6 procenta). Ještě výmluvnější je pohled na západní sousedy: Německo vykázalo 8,1 procenta a Rakousko 9,1 procenta, tedy zhruba trojnásobek české hodnoty. Naopak Polsko (0,8 procenta) a Slovensko (1,2 procenta) skončily ještě níž než Česko. Rozložení tak vyvrací zjednodušené čtení „bohatší země = odolnější systém“: dvě nejbohatší sousední ekonomiky mají v post-pandemické éře trvale nejvyšší nadúmrtnost v regionu.
Zdroj: Eurostat demo_mexrt, roční průměr měsíčních p-skóre za rok 2024. EU-27 je populačně vážený průměr. Nižší hodnota je lepší (méně dodatečných úmrtí oproti baseline 2016–2019).
Trvale zvýšená nadúmrtnost Německa a Rakouska je předmětem odborné debaty a jednoznačné vysvětlení zatím chybí; do hry vstupují stárnutí populace, dozvuky pandemie u nejkřehčích ročníků, letní vlny veder i metodické rozdíly ve volbě baseline. Pro Česko je podstatné jiné poučení: rozdíl mezi katastrofickou a zvládnutou zátěží není daný bohatstvím ani osudem. Země, které v roce 2021 dopadly nejhůř — vedle Česka také Polsko či Slovensko — dnes patří k těm, které se vrátily nejblíž k nule. Nadúmrtnost není konstanta; je to výsledek, který se dá ovlivnit.
Vlny veder: zatím mírný, ale rostoucí faktor
S postupující klimatickou změnou získává na váze letní složka nadúmrtnosti. Rok 2022 přinesl v Evropě rekordní vlny veder — a data ukazují, že Česko jimi bylo zasaženo znatelně mírněji než jižnější sousedé. Zatímco v Rakousku vystoupala nadúmrtnost v červenci 2022 na plus 20,2 procenta a v Německu v srpnu na plus 17,8 procenta (průměr EU-27 činil v červenci 17,1 procenta), český srpnový vrchol se zastavil na plus 9,4 procenta. České jádro nadúmrtnosti tak i nadále tvoří zimní respirační vlny, nikoli letní horko — to je ovšem zjištění, které nemusí platit trvale.
| Země | Červen 2022 | Červenec 2022 | Srpen 2022 |
|---|---|---|---|
| Česko | 3,9 % | 6,5 % | 9,4 % |
| Rakousko | — | 20,2 % | — |
| Německo | — | — | 17,8 % |
| průměr EU-27 | — | 17,1 % | — |
Zdroj: Eurostat demo_mexrt, měsíční p-skóre. U Rakouska, Německa a EU-27 uveden nejsilnější letní měsíc 2022. Česká letní nadúmrtnost byla ve srovnání s jižnějšími sousedy výrazně mírnější.
Co za výsledkem stojí: determinanty odolnosti
Nadúmrtnost je souhrn, a proto ji formuje více vrstev najednou. První je věková a zdravotní struktura populace — vyšší podíl seniorů s vícečetnými chronickými nemocemi zvyšuje zranitelnost vůči jakémukoli šoku. Druhou je proočkovanost: české jádro dnešní nadúmrtnosti tvoří zimní respirační sezóny a právě proočkovanost seniorů proti chřipce patří v Česku dlouhodobě k nejnižším v Evropské unii (viz související indikátor). Nižší proočkovanost proti chřipce a covid-19 u rizikových skupin se přímo promítá do sezónních vrcholů úmrtnosti.
Třetí vrstvou je kapacita a odolnost samotného zdravotního systému. To, zda se šok promítne do dodatečných úmrtí, rozhoduje rezerva lůžek intenzivní péče, personální kapacita a schopnost rychle přesměrovat péči tam, kde je potřeba. Odložená a nedostupná péče během vln — zrušené operace, odsunuté kontroly chroniků — se do nadúmrtnosti promítá s několikaměsíčním zpožděním jako nepřímé oběti. Čtvrtou vrstvou je připravenost na vlny veder: existence a funkčnost systému včasného varování a akčního plánu, který koordinuje Státní zdravotní ústav. Pátou jsou sociální determinanty — vzdělání, příjem a regionální nerovnosti se promítají do odlišné expozice i přístupu k péči, a tím i do toho, koho vlna zasáhne nejtvrději.
Žádná z těchto vrstev nefunguje sama. Právě proto je nadúmrtnost tak cenná: v jednom čísle shrnuje, jak dobře do sebe zapadají prevence, kapacita, koordinace a sociální ochrana. Když některá selže, ukáže se to v dodatečných úmrtích dřív, než se to projeví v jemnějších ukazatelích.
Politická páka: kde se odolnost dá koupit
Na rozdíl od mnoha demografických ukazatelů má nadúmrtnost konkrétní a dosažitelné páky. Nejvyšší návratnost má zvýšení proočkovanosti seniorů 65 let a více proti chřipce a covid-19 — kompetenci zde drží Ministerstvo zdravotnictví, Státní zdravotní ústav a především praktičtí lékaři, jejichž aktivní zvaní pacientů a úhrada podzimní vakcinace se v severských zemích ukázaly jako rozhodující nástroj. Právě zde má Česko největší rezervu: nízká proočkovanost seniorů proti chřipce je dobře zdokumentovaná a přímo souvisí se zimní složkou nadúmrtnosti.
Druhou pákou je udržení rezervní kapacity intenzivní péče a personálu — nikoli jako trvale obsazených lůžek, ale jako schopnosti systému rychle expandovat, kterou pandemie prověřila a která se v klidných letech snadno škrtá. Třetí je funkční akční plán pro vlny veder se systémem včasného varování, jehož význam s klimatickou změnou poroste; zkušenost Rakouska a Německa ukazuje, kam se česká letní nadúmrtnost může posunout, pokud příprava zaostane. Čtvrtou, méně viditelnou pákou je ochrana kontinuity běžné péče během krizí, aby se odložené operace a zanedbané kontroly chroniků neproměnily v nepřímé oběti příští vlny.
Pan Josef, 74 let, který přežil listopad 2020 na oddělení sestry Markéty, je dnes jedním z těch, jejichž další zima závisí na tom, zda se systém poučil. Nadúmrtnost mu to řekne dřív a jasněji než kterýkoli jiný ukazatel — proto ji nově sledujeme.