Očkování proti covidu-19 bylo v Česku od začátku zdarma, dostupné v každém kraji a hrazené ze zákona. Přesto skončilo systematicky jinde, než kam mířilo. Nová práce jedenáctičlenného kolektivu z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, ÚZIS, Masarykovy univerzity, Sociologického ústavu AV ČR a University College London to poprvé v našem regionu ukázala ne na dotazníku, ale na propojených státních registrech: kdo v prosinci 2023 neměl dokončené základní očkovací schéma, se v Česku nejlépe pozná podle příjmu. Souvislost má i věk, pohlaví, nemocnost, vazba na praktika i okres bydliště — nejvýraznější rozdíly ale autoři našli mezi skupinami vymezenými ekonomicky.
Zdroj: Dzúrová D, Benešová K, Bernard J et al., Journal of Public Health (Oxford) 2026;48(3):644–651, Tabulka 1 plného textu. „Neočkovaný" zde znamená nedokončené základní schéma, tedy dvě dávky mRNA nebo AstraZeneca, případně jednu dávku Johnson & Johnson, bez ohledu na posilující dávku.
Co studie měřila a proč je jiná než všechno předchozí
Evidence o očkování ve střední a východní Evropě dosud stála skoro výhradně na dotaznících — na tom, co lidé o svém očkování řekli. Tahle práce se ptát nemusela. Ústav zdravotnických informací a statistiky propojil na individuální úrovni Informační systém infekčních nemocí, Národní zdravotnický informační systém, Národní registr hrazených zdravotních služeb a databázi Ministerstva práce a sociálních věcí. Výsledkem je průřez celou dospělou populací k 31. prosinci 2023, kde je očkovací status i příjem změřený, nikoli vypovězený.
Výchozí soubor měl 7 610 761 osob od 26 let výš — mladší ročníky vypadly, protože se u nich příjem eviduje nespolehlivě. Do analýzy nakonec vstoupilo 6 398 768 lidí; zhruba 16 % odpadlo kvůli chybějícímu údaji o příjmu, což se týká studentů, osob samostatně výdělečně činných a dlouhodobě nezaměstnaných. Autoři sami upozorňují, že vyloučení měli neočkovanost vyšší než ti zahrnutí, takže skutečná čísla by byla spíše horší než lepší. Celková prevalence neočkovanosti vyšla na 22,4 %.
Kdo zůstal bez očkování
Příjmový gradient je v datech plynulý a bez výjimky. Od nejbohatší pětiny k nejchudší roste podíl neočkovaných v každém kroku a na posledním schodu — u lidí, kteří v letech 2019 až 2023 alespoň půl roku pobírali dávky určené lidem v obtížné sociální situaci — se láme. Mezi nimi nebyl dokončeně naočkovaný skoro každý druhý.
Zdroj: Dzúrová et al., Journal of Public Health (Oxford) 2026, Tabulka 1. Socioekonomické postavení je odvozeno z příjmu podléhajícího sociálnímu pojištění za roky 2019–2023 (u důchodců z výše starobního důchodu za rok 2023), převedeného na percentily a rozděleného na kvintily; nejnižší kvintil je dále rozdělen a šestá skupina jsou příjemci sociálních dávek.
Po adjustaci na věk, pohlaví, okres bydliště, index komorbidity, registraci u praktického lékaře a nezaměstnanost zůstává šance zůstat neočkovaný v nejnižší skupině 3,89krát vyšší než v nejvyšší (95% interval spolehlivosti 3,84 až 3,93). To je podstatné: rozdíl nezmizí, ani když se srovnají všechny ostatní sledované okolnosti. Nejde tedy o to, že chudší lidé jsou mladší nebo žijí v jiných okresech — po započtení obojího rozdíl drží.
Druhá silná osa je práce. Mezi lidmi evidovanými na úřadu práce alespoň půl roku nemělo dokončené očkování 38,7 % proti 21,1 % u ostatních; plně adjustovaná šance je 1,52násobná (1,50 až 1,53). Autoři k tomu nabízejí vysvětlení, které nemá s postoji nic společného: zaměstnanci měli v pandemii praktický důvod se očkovat, protože očkování je zbavovalo povinnosti testovat se, a leckde je k němu vedl přímo zaměstnavatel. Nezaměstnaného k ničemu takovému netlačilo nic.
Třetí osa je vazba na primární péči. Bez registrujícího praktického lékaře bylo v Česku jen 2,3 % dospělých — ale mezi nimi bylo neočkovaných 31,6 % proti 22,2 % u registrovaných, adjustovaně o čtvrtinu vyšší šance (OR 1,25; 1,23 až 1,26). A čtvrtá osa jde proti intuici jen zdánlivě: čím víc měl člověk zapsaných chronických diagnóz, tím spíš byl očkovaný. Bez jediné komorbidity zůstalo neočkovaných 26,5 %, se třemi a více jen 12,5 % (OR 0,67). Systém tedy zafungoval tam, kde už pacienta držel v ruce — a selhal tam, kde ho v ruce neměl.
Územní rozdíly studie rovněž kvantifikuje: napříč 77 okresy se podíl neočkovaných pohyboval od 15,3 % do 31,9 %, přičemž nejnižší hodnoty měla Praha a její okolí. Autoři to dávají do souvislosti s tím, že jde zároveň o socioekonomicky nejsilnější region země.
Institucionální rámec: zdarma pro všechny, cílené podle věku a diagnózy
Nárok tady chybou není. Zákon o veřejném zdravotním pojištění řadí očkování proti covidu-19 mezi hrazené služby přímo v § 30 odst. 2 písm. f) — s tím, že jde o vakcíny pořízené na základě společného evropského nákupu podle rozhodnutí Komise C(2020) 4192 a že „skupiny pojištěnců a lhůty pro očkování jednotlivých skupin pojištěnců stanoví vláda nařízením". Vakcína nikoho nic nestála. Rozdíl 42,1 proti 13,1 procentu tedy nevznikl u pokladny.
Vznikl někde mezi nárokem a jeho uplatněním — a přesně tam česká očkovací politika nemá měřítko. Národní očkovací strategie ČR 2025–2029, kterou vláda schválila usnesením č. 988 ze dne 10. prosince 2025, má propracovanou soustavu cílů a číselnou tabulku, v níž ke každému indikátoru stojí aktuální stav roku 2024, cílový stav roku 2029 a ideální stav. Proočkovanost seniorů proti chřipce má jít z 25 na 50 procent, proti pneumokokům rovněž z 25 na 50, u klíšťové encefalitidy ze 48 na 75. Cílí se podle věku, podle diagnózy, podle typu zařízení a podle profese.
Dvě věci v té tabulce nejsou. Zaprvé žádný řádek pro covid-19 — dílčí cíle 1.3.1 až 1.3.3 očkování proti covidu-19 u lidí nad 65 let, klientů domovů pro seniory a pacientů s vybranými chronickými onemocněními výslovně jmenují, cíl 1.3.4 ukládá analýzu překážek očkování včetně covidu a covid-19 je i mezi indikátory kapitoly, ale číselnou metu pro rok 2029 dokument nestanoví. Zadruhé, a to je pro tuhle studii podstatnější, ve schváleném dokumentu není žádný indikátor plnění členěný podle příjmu, majetku či vzdělání — slovo „vzdělání" v něm nepadne ani jednou a „příjem" jen v pasážích o ekonomických dopadech nemocí. Sociální vyloučení se v dokumentu objevuje — jedna odrážka mezi cíli mluví o zajištění dostupnosti „v regionech s nízkým počtem poskytovatelů, u osob bez registrujícího lékaře, v sociálně vyloučených lokalitách či u marginálních a znevýhodněných skupin obyvatelstva". Zůstává ale u záměru: mezi tím, co se bude měřit a vyhodnocovat, chudoba není. (Přehled cílové tabulky i vyhledání v celém textu strategie je kontrola redakce nad staženým dokumentem. Tabulka klíčových indikátorů sama odkazuje na samostatnou přílohu s dalšími indikátory, která součástí schváleného PDF není — o jejím obsahu proto netvrdíme nic.)
-
Očkování proti covidu-19 je hrazená služba
Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Vakcíny ze společného evropského nákupu; skupiny pojištěnců a lhůty stanoví vláda nařízením. Znění účinné od 12. 6. 2026.
-
Národní očkovací strategie 2025–2029
Schválena usnesením vlády č. 988. Číselné cíle pro chřipku, pneumokoky, HPV, MMR a klíšťovou encefalitidu. Pro covid-19 kvalitativní cíle bez číselné mety; žádný indikátor členěný podle příjmu.
-
Novela o očkování v lékárnách na schůzi vlády
Materiál ALBSDUUFQ5OR, čj. OVA 618/26. Umožnil by v omezeném rozsahu očkovat dospělé na jejich žádost lékařům všech odborností, zubním lékařům a farmaceutům s odbornou způsobilostí. Registr VeKLEP k 22. 9. 2026 vede stav „7 – zařazeno do evidence", sněmovní tisk přidělen nebyl a výsledek jednání vlády registr nedokládá.
-
Podzimní sezóna
V roce 2025 padlo 95,4 % všech vykázaných dávek proti covidu-19 do září až listopadu a samotný říjen jich nesl 63,3 % (144 619 dávek). Výpočet redakce nad otevřenými daty MZ ČR.
Zdroje: zakonyprolidi.cz (znění § 30 zákona č. 48/1997 Sb.); MZ ČR, Národní očkovací strategie ČR 2025–2029; ODok/VeKLEP, detail materiálu ALBSDUUFQ5OR (ověřeno 22. 9. 2026); MZ ČR, otevřená data vykázaných očkování proti covid-19 (poslední datum v sadě 20. 9. 2026).
Mezinárodní srovnání: Česko dvacáté první z devětadvaceti
Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí sbíralo od členských států týdenní hlášení o očkování proti covidu-19 až do roku 2023. Z jeho otevřených dat lze pro každou zemi spočítat podíl dospělých od 18 let, kteří dokončili základní očkovací schéma. Česko v něm vychází na 76,1 % — tedy velmi blízko tomu, co dává studie z registrů pro věk 26 a více let (100 − 22,4 = 77,6 %). Dva nezávislé zdroje, dvě různé metodiky, shodný řád: je to dobrá kontrola, že číslo ze studie sedí.
Zdroj: ECDC COVID-19 Vaccine Tracker, otevřená data, staženo 22. 9. 2026. Výpočet redakce: dokončené základní schéma sečteno přes věkové skupiny 18–24 až 80+ na úrovni celé země, jmenovatelem je součet populací týchž skupin. Sběr dat ECDC skončil v roce 2023 a poslední hlášený týden se mezi zeměmi liší (Rakousko 2023-W26, Česko 2023-W39), takže srovnání je orientační. Německo nemá v sadě věkově členěná data se jmenovateli a nevstupuje do něj. Ukazatel se týká věku 18+, kdežto studie z registrů věku 26+ — obě čísla nelze zaměňovat ani kombinovat.
Česko tedy skončilo mezi středoevropskými sousedy lépe než Polsko a Slovensko, ale výrazně pod Rakouskem a pod průměrem Unie. Vzhledem k tomu, že studie ukazuje uvnitř země rozdíl 29 procentních bodů mezi nejchudší a nejbohatší skupinou, je to důležitý dodatek: celostátní průměr překrývá vnitřní rozpětí, které je větší než rozdíl mezi Českem a Slovenskem (15,5 bodu) i mezi Rakouskem a Slovenskem (22,8 bodu).
Co říká širší evidence
Že proočkovanost klesá se socioekonomickým postavením, není objev. Globální přehled přehledů (Sacre et al., PLoS One 2023) prošel 26 systematických přehledů z celého světa a ve všech našel nižší proočkovanost u znevýhodněných. Jenže — a to je pro poctivé čtení klíčové — 17 z těch 26 přehledů mělo smíšené výsledky, tedy nacházelo i opačné asociace, a nekonzistence byla častější právě ve vysokopříjmových zemích. Gradient tedy není přírodní zákon; závisí na kontextu a na tom, jak která země očkování nabízí. Tím spíš je český nález silný: tady gradient nejen je, ale je monotónní přes všech šest kategorií a v nejnižší skupině je zhruba dvakrát strmější, než uvádějí registrové studie ze Švédska, Belgie a Švýcarska, s nimiž se autoři srovnávají.
A co s tím evidence umí dělat? Přehled 23 systematických přehledů s randomizovanými studiemi (Norman et al., BMC Public Health 2024) shrnuje, co u znevýhodněných a hůře dosažitelných skupin prokazatelně zvyšuje proočkovanost: domácí návštěvy, při kterých se buď informuje, nebo rovnou očkuje; návštěvy facilitátora přímo v ordinaci; telefonáty s informací nebo objednáním; a na nejlevnějším konci dopisy, pohlednice, SMS a systémy připomínek v ordinacích. Jde vesměs o organizační, ne přesvědčovací nástroje. Autoři zároveň otevřeně přiznávají mezeru, kterou je nutné dodat: žádný z těch důkazů se netýkal očkování proti covidu-19.
Limity a metodické výhrady
Co to znamená pro podzim 2026
Očkování proti covidu-19 v Česku mezitím kleslo na zlomek. V roce 2021 bylo vykázáno 15 466 033 dávek, v roce 2025 už jen 228 358 a od začátku roku 2026 do 20. září pouhých 6 270 — sezóna ovšem teprve začíná: loni padlo 95,4 % všech dávek do září až listopadu a samotný říjen jich nesl 63,3 %, tedy 144 619. Z toho, co se v roce 2025 píchlo, šlo 72,8 % lidem starším 65 let. Covidové očkování se tedy proměnilo z plošné kampaně v sezónní péči o rizikové skupiny, souběžnou s chřipkovou.
A právě to je moment, kdy zjištění studie přestává být historickou statistikou. Pokud se nabídka očkování opírá o praktického lékaře a o zvaní přes ordinaci, pak lidé bez registrujícího lékaře a lidé s nejnižšími příjmy do té sítě nespadnou znovu — jen tentokrát u chřipky a covidu zároveň. Dashboard ukazuje, jak málo prostoru tu je: proti chřipce je očkováno 24,5 % seniorů a proti pneumokokům 5,5 %, přičemž preventivní prohlídkou u praktika projde 52,6 % lidí. Nerovnost, kterou studie změřila u covidu, se s velkou pravděpodobností promítá i sem — jen to nikdo neměří, protože k tomu není indikátor.
Co s tím
Za prvé, měřit proočkovanost podle příjmu. Studie prokázala, že to jde: propojení ISID, NZIS, NRHZS a databáze MPSV je hotové, ÚZIS ho zvládl a výsledkem je publikace v recenzovaném časopise. Kdyby se tentýž výpočet opakoval jednou ročně pro chřipku a covid u skupiny 65+, měla by strategie 2025–2029 poprvé ukazatel spravedlnosti, a ne jen ukazatel průměru. Bez něj se rozdíl 42,1 proti 13,1 procentu do žádné výroční zprávy nepromítne.
Za druhé, doplnit covid do cílové tabulky strategie. Dílčí cíle covid-19 jmenují, číselnou metu pro rok 2029 mu ale strategie nedává — na rozdíl od chřipky, pneumokoků, HPV, MMR a klíšťové encefalitidy. Cíl bez čísla se nedá nesplnit.
Za třetí, sáhnout po tom, co prokazatelně funguje. Přehled Normana a kolegů řadí účinné nástroje podle náročnosti: nejlevnější jsou dopisy, SMS a systémy připomínek v ordinacích, nejnáročnější domácí návštěvy. Česko má přitom jeden nástroj skoro zadarmo — novelu, která by dovolila očkovat dospělé v lékárnách. Lékárna je místo, kam chodí i ten, kdo nemá praktika, a nevyžaduje objednání. Materiál byl 14. září na schůzi vlády; registr VeKLEP k 22. září vede stav „zařazeno do evidence", sněmovní tisk přidělen nebyl a výsledek jednání se z registru vyčíst nedá.
Za čtvrté, nepřetáhnout výklad. Studie neříká, že za nižší proočkovanost může chudoba sama o sobě, ani že jde o nedůvěru chudých. Ukazuje, že tam, kde se systém spoléhal na to, že si člověk očkování sám vyhledá, objedná a dojde si pro ně, propadli nejčastěji ti, kdo měli nejméně prostředků a nejslabší vazbu na lékaře. To je zjištění o uspořádání nabídky, ne o charakteru poptávky — a proto je opravitelné. Že příjem dělí v Česku zdraví víc než v průměru Evropy, portál už popsal; tahle práce k tomu přidává první tvrdý důkaz, že totéž platí i pro prevenci, kterou stát poskytuje zdarma.