Univerzální zdravotní pojištění slibuje jednu věc: že o tom, jestli se dostanete k péči, kterou potřebujete, nerozhodují peníze v peněžence. U lékařské péče tenhle slib Česko plní téměř dokonale — nesplněná potřeba lékařského ošetření je tu jedna z nejnižších v Evropě. U zubní péče je ale příběh jiný. Stomatologie je segment, který hrazené pojištění pokrývá jen v základním rozsahu a kde se největší část účtu platí přímo z kapsy. A přesně tady se otevírá nerovnost, kterou formálně univerzální systém nemá produkovat: nejchudší Češi odkládají potřebnou zubní péči pětkrát častěji než ti nejbohatší.
Zdroj: Eurostat EU-SILC, dataset hlth_silc_09 (self-reported unmet need for dental examination, souhrnný důvod „příliš drahé / příliš daleko / čekací listina“, populace 16+). Benchmark = průměr EU27. Ověřeno z Eurostat API 6. 6. 2026.
Co indikátor měří
Indikátor pochází z evropského šetření EU-SILC (statistika příjmů a životních podmínek), které v Česku sbírá Český statistický úřad. Respondentů starších 16 let se ptá jednoduchou otázkou: potřeboval/a jste v posledních dvanácti měsících zubní vyšetření nebo ošetření, ale nedostal/a jste je? A pokud ano — proč? Standardní, napříč EU srovnatelný ukazatel počítá ty, kdo péči nedostali z finančních důvodů, kvůli vzdálenosti nebo kvůli čekací lhůtě (souhrnný kód, který Eurostat používá i pro cíle udržitelného rozvoje). Čím nižší podíl, tím lépe — méně lidí naráží na bariéru mezi potřebou a péčí.
Je to dentální obdoba ukazatele, který dashboard už sleduje pro lékařskou péči — nesplněné potřeby lékařské péče. A právě srovnání obou je poučné: zatímco u lékařské péče je česká hodnota téměř nulová a téměř bez příjmového rozdílu, u zubní péče se otevírá gradient, který nemá obdoby. Self-report má své známé limity — měří subjektivní zkušenost, ne objektivní dostupnost, a podhodnocuje tiché odkládání, které pacient ani nevnímá jako „potřebu“. Přesto je to jeden z mála harmonizovaných ukazatelů dentální dostupnosti, který lze srovnávat napříč celou Evropou.
Stav v Česku: dobré číslo, které roste
Za rok 2024 vykázalo Česko nesplněnou potřebu zubní péče 1,3 % populace 16+. Proti průměru EU27 (3,3 %) je to výsledek, který řadí ČR k lepší polovině Evropy — formálně tedy signál good. Jenže to číslo je třeba číst v čase. Po pandemickém minimu v roce 2021, kdy kvůli omezené poptávce i nabídce kleslo na 0,6 %, začalo stoupat: 0,8 % (2022), 1,1 % (2023), 1,3 % (2024). Za tři roky se tedy zhruba zdvojnásobilo. Není to dramatický skok ani zlom systému — ale je to opačný směr, než jaký by člověk u „dobrého“ indikátoru čekal, a důvod sledovat ho dál.
Zdroj: Eurostat EU-SILC, hlth_silc_09 (souhrnný důvod cena/vzdálenost/čekání, populace 16+, oba pohlaví). Ověřeno z Eurostat API 6. 6. 2026.
Pětinásobná mezera podle příjmu
Celostátní průměr 1,3 % ale zakrývá to podstatné. Když Eurostat rozpadne hodnotu podle příjmových kvintilů, ukáže se, že nesplněná potřeba zubní péče není rozložená rovnoměrně — kopíruje peněženku. V nejnižším příjmovém pětiníku (QU1) byla v roce 2024 hodnota 2,5 %, ve druhém 1,4 %, uprostřed 1,1 %, ve čtvrtém 1,3 % a v nejvyšším příjmovém pětiníku (QU5) jen 0,5 %. Poměr mezi nejchudšími a nejbohatšími je tedy zhruba pět ku jedné — výrazně širší než u běžné lékařské péče, kde je rozdíl mezi kvintily v ČR minimální. Zuby jsou v českém systému tím, na čem se nejvíc pozná příjem.
Zdroj: Eurostat EU-SILC, hlth_silc_09, rozpad podle příjmových kvintilů (ČR, populace 16+, 2024). Pozn.: u malých podskupin je vyšší výběrová chyba, hodnoty meziročně kolísají.
Mezinárodní srovnání
V evropském kontextu si Česko vede dobře — ale ne výjimečně. Mezi sousedy je v roce 2024 nejlépe Německo (0,4 %), následuje Rakousko (1,1 %), pak zhruba na stejné úrovni Polsko (1,3 %), Česko (1,3 %) a Slovensko (1,4 %). Celá tato středoevropská skupina je hluboko pod průměrem EU27 (3,3 %). Skutečně vážné problémy s dentální dostupností leží jinde: na opačném konci žebříčku stojí Řecko (12,9 %), Lotyšsko (10,0 %), Portugalsko (7,5 %) a Francie (7,0 %) — země, kde se k zubaři kvůli ceně, vzdálenosti nebo čekání nedostane každý desátý až každý osmý dospělý.
Zdroj: Eurostat EU-SILC, hlth_silc_09 (stejný kód důvodu a rok pro všechny země). Polsko 1,3 %, Lotyšsko 10,0 %, Portugalsko 7,5 %, Francie 7,0 %, Rumunsko 3,8 % (2024). Ověřeno z Eurostat API 6. 6. 2026.
| Země | Nesplněná potřeba (2024) | Kontext |
|---|---|---|
| Česko | 1,3 %, rostoucí | pod průměrem EU; pětinásobný příjmový gradient (QU1 2,5 % vs. QU5 0,5 %) |
| Německo | 0,4 % | nejnižší mezi sousedy; široký rozsah hrazené péče |
| Rakousko | 1,1 % | srovnatelné s ČR, mírně lépe |
| Polsko | 1,3 % | na úrovni ČR; dlouhodobě nad EU jen mírně |
| Slovensko | 1,4 % | nejvýše ze sousedů, stále pod průměrem EU |
| Průměr EU27 | 3,3 % | krajní hodnoty: Řecko 12,9 %, Lotyšsko 10,0 %, Portugalsko 7,5 % |
Zdroj: Eurostat EU-SILC, hlth_silc_09 (2024, souhrnný důvod cena/vzdálenost/čekání). Pozn.: Eurostatová tisková zpráva z 29. 8. 2025 uvádí pro EU širší agregát 6,3 %; pro porovnatelnost s ČR pracujeme s užším, ale napříč zeměmi konzistentním kódem (3,3 %).
Proč zrovna zuby
Klíč k pětinásobnému gradientu je v jednom slově: doplatky. Hrazené zdravotní pojištění pokrývá stomatologickou péči jen v základním rozsahu — výkon provedený nejjednodušším standardním materiálem. Cokoli nad to, a u zubů to bývá většina toho, co pacient reálně potřebuje (estetické výplně, korunky, můstky, implantáty, endodoncie nad rámec standardu), si pacient doplácí. Stomatologie je tak v Česku dlouhodobě segmentem s nejvyšším podílem přímých plateb z kapsy. A když se za péči platí přímo, přístup k ní přestává být univerzální a začíná kopírovat příjem. Pro domácnost z nejnižšího příjmového pětiníku se i potřebné ošetření stává odložitelným výdajem — a statistika to čte jako nesplněnou potřebu.
Druhým faktorem je řídnoucí smluvní síť. Roste počet zubařů, kteří nemají smlouvu se zdravotními pojišťovnami a pracují čistě samoplatebně, a počet praxí, které nepřijímají nové pacienty. Tam, kde dřív stačilo zajít k registrujícímu zubaři, dnes pacient v některých regionech buď dojíždí, nebo platí. K tomu se přidává stárnutí stomatologické pracovní síly: významná část zubařů je v důchodovém věku a generační obměna nestačí pokrýt odchody, zejména mimo velká města — v pohraničních a venkovských okresech je sehnání smluvního zubaře reálná bariéra, ne abstraktní statistika.
Pod tím vším leží úhradová vyhláška. Výše úhrady stomatologických výkonů z veřejného pojištění dlouhodobě zaostává za skutečnými náklady ordinace, což praxe ekonomicky motivuje k přechodu do samoplatebního režimu. Každá praxe, která opustí smluvní síť, posune část svých pacientů k volbě „zaplať, nebo odlož“ — a tím se příjmový gradient dál rozevírá. Je to strukturální páka, která leží na straně státu a plátce, ne na straně pacienta.
Příběh za daty
Kraslice, Karlovarský kraj, únorové ráno. Paní Věra (61) má prasklou stoličku a několik týdnů ji tlumí vlažným čajem a ibuprofenem. Její dlouholetý zubař loni odešel do důchodu a praxi nikdo nepřevzal; nejbližší smluvní stomatolog, který bere nové pacienty, ordinuje o okres dál a objednací lhůtu má na měsíce. Soukromá ordinace ve městě by ji vzala hned — ošetření tam ale začíná na čtyřech tisících, a to je víc, než kolik jí po zaplacení nájmu zbude. Věra tedy čeká. Když se jí v dotazníku EU-SILC zeptají, zda v posledních dvanácti měsících potřebovala zubní péči a nedostala ji, zaškrtne „ano“ — a stane se jedním z těch 1,3 procenta Čechů, kteří odpoví stejně. Jenže Věra není náhodný člen toho průměru. Patří do nejnižšího příjmového pětiníku, kde je nesplněná potřeba pětkrát vyšší — do té části obrazu, kterou celostátní číslo skryje.
Politická páka
Na rozdíl od indikátorů, kde Česko jednoznačně zaostává, je tady úkol jiný: nezhoršovat dobré číslo a zavřít příjmovou mezeru. Kompetence leží převážně na Ministerstvu zdravotnictví a zdravotních pojišťovnách. Nejsilnější pákou je úhradová vyhláška — narovnat úhradu stomatologických výkonů tak, aby smluvní praxe byla ekonomicky udržitelná a zubaři neodcházeli ze smluvní sítě. Druhým krokem je revize rozsahu hrazené péče v zákoně 48/1997 Sb. směrem k plně hrazenému funkčnímu standardu, případně cílená ochrana nízkopříjmových skupin (aby právě tam, kde je gradient nejostřejší, nerozhodovala o ošetření cena).
Třetí pákou je dostupnost sítě: cílená podpora vzniku praxí v okresech bez pokrytí (stipendijní a dotační programy pro mladé zubaře, kompetence ministerstva i krajů) a důsledné vymáhání standardů místní a časové dostupnosti podle nařízení vlády č. 307/2012 Sb. Cílem není vylepšovat už tak dobrý celostátní průměr kvůli žebříčku — cílem je, aby paní Věra z Kraslic nemusela rozhodovat mezi nájmem a stoličkou a aby z univerzálního pojištění plynula univerzální péče i na to, na čem se dnes nejvíc pozná příjem.
Co s tím dělá HSPA Monitor
Indikátor Nesplněná potřeba zubní péče zařazujeme do rámce HSPA jako ukazatel výstupů v doméně dostupnosti péče a v dimenzi spravedlnosti. Doplňuje nesplněnou potřebu lékařské péče a souvisí s ukazatelem platby z kapsy i s hustotou stomatologů a účastí na zubní prevenci. Spolu dávají obraz toho, jak rovně — nebo nerovně — se v Česku dostává péče k zubům, segmentu, který formálně univerzální systém pokrývá nejméně.