Scéna je banální a odehraje se každý den tisíckrát. Lékárna v okresním městě, pátek odpoledne, muž po šedesátce podává průvodku eReceptu. Lékárnice mu vydá dva přípravky ze tří; u třetího — kombinace na krevní tlak — hlásí doplatek přes tři stovky. „Ten si vezmu příště,“ řekne. Příště nepřijde. Za patnáct dnů recept propadne. Jeho praktický lékař se to nedozví: do lékového záznamu se nahlíží dobrovolně, automatická zpráva o nevyzvednutém receptu neexistuje. Při další kontrole za půl roku uvidí vyšší tlak a bude přemýšlet, jestli lék nezabírá.
Zdroj: SÚKL, otevřená data „Předepsané a vydané léčivé přípravky ze systému eRecept“, součet sloupce MNOZSTVI přes všech 24 měsíčních souborů roku 2025 (staženo 11. 9. 2026).
Metrika, která leží na ulici
Elektronická preskripce je v Česku povinná od 1. ledna 2018 a podle recenzované práce, která s databází eReceptu pracovala přímo, je dnes elektronicky vystaveno „více než 98 procent“ českých receptů. Systém tím pádem vidí téměř celý lékový provoz země. SÚKL z něj měsíc co měsíc publikuje dva soubory jako otevřená data: erecept_predpis a erecept_vydej. Oba mají stejnou strukturu — okres, rok, měsíc, kód přípravku a sloupec MNOZSTVI. Datové rozhraní ho u předpisu definuje jako „množství balení LP předepsaných v uvedeném okrese a období“, u výdeje jako „množství balení LP vydaných“.
Dvě řady, jedna jednotka, stejné období. Rozdíl mezi nimi říká, o kolik balení se za rok předepsalo víc, než se vydalo. Nepotřebuje to nový sběr dat, souhlas pacienta, zátěž poskytovatelů ani jediný osobní údaj — soubory jsou už dávno venku. Stačí je sečíst. Redakce stáhla všech 98 měsíčních souborů od ledna 2022 (dřív archiv nesahá) do ledna 2026 a sečetla sloupec MNOZSTVI bez jakéhokoli filtru.
Jediná technická past je v tom, že u výdeje je MNOZSTVI typu NUMBER(6,2), tedy desetinné číslo — lékárna může vydat i část balení. Kdo sloupec načte jako celé číslo, zahodí zhruba tři a půl desítky řádků měsíčně a systematicky si sníží vydané množství. Chyba je malá, ale jde jedním směrem, takže by rozdíl nepatrně nafoukla.
Čtyři roky, čtyři čísla — a proč to není trend
| Rok | Předepsaná balení | Vydaná balení | Rozdíl | Podíl | Citlivostní test |
|---|---|---|---|---|---|
| 2022 | 157 563 527 | 151 673 772 | 5 889 755 | 3,7 % | 2,9 % |
| 2023 | 165 451 078 | 159 801 816 | 5 649 262 | 3,4 % | 3,1 % |
| 2024 | 170 105 194 | 163 590 551 | 6 514 643 | 3,8 % | 3,6 % |
| 2025 | 171 012 564 | 164 446 342 | 6 566 222 | 3,8 % | 4,2 % |
Podíl = kalendářní rok proti kalendářnímu roku. Citlivostní test staví proti předpisu ledna–prosince výdej února až ledna následujícího roku, aby zachytil recepty vystavené na konci roku. Zdroj: SÚKL, otevřená data eRecept (staženo 11. 9. 2026).
Čtyři roky drží hodnotu mezi 3,4 a 3,8 %. Vypadá to jako mírný nárůst po propadu v roce 2023. Není. Poslední sloupec tabulky ukazuje proč: recept vystavený 28. prosince se vydává v lednu, takže kalendářní srovnání záleží na tom, jak silný byl leden následujícího roku. Když se výdej o měsíc posune, vyjdou hodnoty 2,9 · 3,1 · 3,6 · 4,2 % — jiná čísla, jiný tvar řady, a rozdíl proti kalendářní variantě se pohybuje od 0,4 do 0,8 bodu.
Kontrola z druhé strany: jediná česká studie
Že agregátní odhad není vedle, se dá ověřit. V roce 2023 vyšla v Frontiers in Pharmacology práce Jana Bruthanse a kolegů, která na tutéž otázku šla opačným způsobem — přímo z databáze eReceptu, párováním jednotlivých receptů. Analyzovala přes 21 milionů receptů vystavených v roce 2021 pro padesát léčivých látek, tedy necelých 30 % všech českých receptů toho roku. Výsledek: primární non-adherence 4,56 %.
Agregát ze zveřejněných souborů dává o něco méně, což dává smysl — počítá balení, ne recepty, a nevydané balení z receptu, který byl vydán jen zčásti, se v něm ztratí v celkovém objemu. Podstatné je, že obě metody končí ve stejném řádu: někde kolem čtyř procent.
Studie zároveň ukázala, kdo a co. Non-adherence klesá s věkem (korelační koeficient 0,707): nejvyšší byla ve věkové skupině 18–39 let (6,54 %), nejnižší u lidí mezi 64 a 75 lety (3,40 %). A liší se podle toho, co lék dělá — u hypolipidemik 5,71 % a u psychoanaleptik 5,20 % proti 4,56 % v celém vzorku, zatímco u antidiabetik 3,63 %. Vzorec je čitelný: čím méně je nemoc cítit, tím snazší je odklad. Statin nechybí nikomu do druhého dne.
Mezinárodní srovnání, které se udělat nedá
Tady text musí zabrzdit podruhé. Ani OECD, ani Eurostat podíl nevydaných receptů nesbírají. Existují jen jednotlivé národní registrové studie — a každá měří něco jiného, protože i samotné právo je jinde.
Tyhle sloupce se nesmějí číst jako pořadí zemí. Liší se jednotkou (balení vs. recepty), rozsahem (všechny léky vs. jedna léková skupina), dobou, po kterou se recept smí vyzvednout, i tím, jestli se recepty párují na kohortu — český agregát v prvním řádku se nepáruje, všechny ostatní hodnoty ano. Graf ukazuje, v jakém rozpětí se publikované hodnoty pohybují, ne kdo je na tom lépe.
Nejnázornější je Finsko. Celostátní registrová studie tamní Kely zpracovala 26 milionů receptů vystavených v roce 2020 a zjistila, že 13,3 % z nich nebylo vyzvednuto — ale finský recept platí dva roky, takže studie sledovala jejich osud až do roku 2022. Český recept platí, nestanoví-li lékař jinak, patnáct dnů. To je zásadní rozdíl ve dvou směrech naráz: krátká platnost snižuje počet receptů, které zůstanou dlouho viset nevyužité, a zároveň mění odklad „vyzvednu příště“ v definitivní propadnutí.
Finská data přitom stojí za pozornost z jiného důvodu. Ukazují, jak moc záleží na tom, o jaký lék jde: podíl nevydaných receptů se pohyboval od 5 % u léčby štítné žlázy po 38 % u ostatních léků nervového systému, u kardiovaskulárních léků činil 8,1 %, u dermatologik 20,2 %. A nejčastěji nevyzvedávanými přípravky byly paracetamol, ibuprofen a salbutamol — tedy z velké části léky, které si člověk může koupit i bez receptu. Část toho, co vypadá jako non-adherence, je ve skutečnosti nákup v jiném okénku téže lékárny.
Polské práce nad pilotem e-receptu z roku 2018 měřily jen úzké skupiny: u perorálních antihistaminik nebylo vyzvednuto 21 % receptů, u inhalačních léků 15,3 %. Švédská kohorta pacientů po cévní mozkové příhodě našla 12 % u nově nasazených preventivních léků do měsíce od propuštění z nemocnice. Žádné z těch čísel není český ekvivalent — a právě proto má indikátor v dashboardu neutrální signál a prázdný benchmark. Referenční hodnota, proti které by se dalo říct „dobře“ nebo „špatně“, prostě neexistuje.
Proč lidé lék nevyzvednou
OECD ve svém přehledovém dokumentu o adherenci z roku 2018 odhaduje, že špatná adherence stojí v Evropě za zhruba 200 tisíci předčasnými úmrtími ročně, a mezi hlavními systémovými příčinami jmenuje tři: kvalitu rozhovoru mezi pacientem a zdravotníkem, způsob, jakým se recepty obnovují, a výši přímých plateb pacienta. Všechny tři mají v Česku konkrétní podobu.
Doplatek působí v hotovosti u pultu. Ochranný limit započitatelných doplatků podle § 16b zákona o veřejném zdravotním pojištění je nastavený rozumně — 500 Kč pro lidi nad sedmdesát a pro invaliditu třetího stupně, 1 000 Kč pro děti do osmnácti a seniory mezi 65 a 69 lety, 5 000 Kč pro ostatní. Až do konce roku 2024 se ale přeplatek nad limit vracel zpětně zdravotní pojišťovnou. Pacient musel peníze vydat tak jako tak a čekat, až se mu vrátí. Od ledna 2025 sleduje započitatelné doplatky přímo systém eRecept a po překročení limitu pacient v lékárně přestává platit hned. Je to přesně ten typ zásahu, jehož dopad tenhle ukazatel umí změřit — a zatím je na to brzy, protože rok 2025 je první, kdy pravidlo platilo.
Zpětná vazba lékaři neexistuje. Lékový záznam pacienta je lékařům, lékárníkům a klinickým farmaceutům přístupný od 1. června 2020, kdy skončilo přechodné období novely zákona o léčivech. Je to ale nástroj, do kterého se nahlíží — dobrovolně, při konkrétním úkonu. Nikdo předepisujícímu lékaři neoznámí, že recept, který napsal, propadl nevyzvednutý. Jev, který se nikomu nehlásí, se neřeší.
A část těch balení není selhání. Lékař recept zruší nebo nahradí jiným. Pacient dostane lék při hospitalizaci. Akutní stav se do patnácti dnů zlepší a antibiotikum už není potřeba. Přípravek je dočasně nedostupný — což dashboard sleduje samostatně jako výpadky léčiv. Nebo si člověk týž lék koupí bez receptu. Otevřená data tyhle případy neoddělí. Tenhle vliv tlačí číslo nad skutečnou primární non-adherenci — ale nesoulad kohort na hranici roku tlačí oběma směry, takže 3,8 % není ani horní, ani dolní mez. Je to odhad úrovně se dvoustrannou nejistotou.
Co s tím
Pozoruhodné na tomhle ukazateli není jeho hodnota. Pozoruhodné je, že vzniká zadarmo a nikdo ho nepoužívá. Česko provozuje jeden z nejúplnějších systémů elektronické preskripce v Evropě — přes 98 % receptů, přes 300 milionů vystavených eReceptů od spuštění — a data z něj zveřejňuje v otevřené podobě každý měsíc. Redakce v pravidelných výstupech SÚKL tuhle metriku jako hotový ukazatel nenašla; datová sada obsahuje dvě samostatné řady, předpis a výdej, a rozdíl mezi nimi si musí spočítat každý sám.
Páky jsou tři a každá má majitele. První je publikace — a to v podobě, kterou zvenčí nikdo poskládat neumí. SÚKL má oproti komukoli jinému dvě věci navíc: vidí do databáze na úroveň jednotlivého receptu, takže umí spočítat skutečnou kohortní primární non-adherenci místo hrubého ročního rozdílu, a umí přípravky přiřadit k ATC skupinám, což z otevřených dat nejde, protože nesou kód SÚKL, nikoli ATC kód. Bez toho rozpadu se nepozná, jestli se nevyzvedávají mastičky, nebo statiny. To je rozdíl mezi zprávou a poplachem.
Druhá je uzavření smyčky k lékaři. Technicky jde o notifikaci: recept propadl nevyzvednutý, lékař dostane zprávu. Infrastruktura pro to existuje, lékový záznam běží šestým rokem. Chybí rozhodnutí, že se z pasivního nahlížení stane aktivní signál — a rozvaha, u kterých léků to dává smysl, aby se z toho nestal další šum v ordinaci.
Třetí je práce s pacientem u nově nasazené chronické léčby. Tady jsou česká i finská data zajedno: problém není u léků, které něco bolí, ale u těch, které mají zabránit něčemu za deset let. Hrazená konzultace farmaceuta při zahájení chronické medikace míří přesně sem, stejně jako sledování dopadu online ochranného limitu.
Šest a půl milionu balení ročně je hrubé číslo, které samo o sobě nic nedokazuje — a tenhle text se nesnaží tvrdit opak. Ukazuje ale na místo lékové cesty, kde se rozhoduje, jestli léčba vůbec začne, a které se v Česku systematicky nesleduje. Jednou ho spočítala akademická práce za rok 2021. Od té doby nikdo, přestože data k tomu leží veřejně na serveru SÚKL a stahují se přes veřejnou adresu bez registrace.