Nízká porodní hmotnost, tedy hmotnost při narození pod 2 500 gramů, patří k nejlépe zdokumentovaným ukazatelům zdravotního startu do života. Děti, které se narodí lehčí, mají vyšší riziko komplikací v prvních týdnech i zdravotních potíží v pozdějším věku. Většinou jde o děti narozené předčasně, část z nich se narodí v termínu, ale v těhotenství rostly pomaleji. Česko v tomto ukazateli není výjimkou ani v dobrém, ani ve špatném: drží se na průměru vyspělých zemí a pomalu se zlepšuje.

Nízká porodní hmotnost v ČR — klíčová čísla (2024)
6,6 % novorozenců pod 2 500 g 5 477 z 82 853 živě narozených se známou hmotností
6,7 % průměr OECD prostý průměr 32 zemí, 2024
−1 p. b. pokles od roku 2016 ze 7,6 % na 6,6 %
731 dětí pod 1 500 g 0,9 % živě narozených (2024)

Zdroje: ČSÚ — živě narození podle porodní hmotnosti (Eurostat demo_fweight); OECD Health Statistics, Low birthweight (DF_IH_LB), 2024.

Co měříme a proč na tom záleží

Indikátor nizka_porodna_hmotnost_pct sleduje podíl živě narozených dětí s porodní hmotností pod 2 500 gramů. Definici používají stejně WHO, OECD i Eurostat, takže mezinárodní srovnání je přímé. Pro Česko vycházejí čísla ze statistiky narozených, kterou ČSÚ předává Eurostatu, a OECD je přebírá. Podíl počítáme z dětí, u kterých je hmotnost známa (u necelých 2 % narozených chybí).

Nízká porodní hmotnost není diagnóza. Je to ukazatel, který shrnuje průběh těhotenství, zdraví matky a péči během těhotenství. Děti narozené s nízkou hmotností častěji potřebují novorozeneckou intenzivní péči a mají vyšší riziko dýchacích a neurologických komplikací. Dlouhodobé studie spojují nízkou porodní hmotnost i s vyšším rizikem kardiovaskulárních a metabolických onemocnění v dospělosti; tento směr výzkumu otevřel britský epidemiolog David Barker.

Stav v ČR: pomalý pokles

V roce 2016 se s hmotností pod 2 500 gramů narodilo 7,6 % dětí, v roce 2018 7,0 % a od roku 2020 se podíl drží mezi 6,4 a 6,7 %. Počet dětí s nízkou porodní hmotností klesá i proto, že se rodí méně dětí: v roce 2016 jich bylo 8 485, v roce 2024 už 5 477. Podíl dětí pod 1 500 gramů, které potřebují nejnáročnější péči, se drží kolem 0,9 %.

Živě narození s hmotností pod 2 500 g v ČR
RokŽivě narození (známá hmotnost)Pod 2 500 gPodíl
2016111 6308 4857,6 %
2018112 7407 8517,0 %
2020108 7627 1906,6 %
2021110 1417 0416,4 %
202299 8916 7326,7 %
202389 7525 8816,6 %
202482 8535 4776,6 %

Zdroj: ČSÚ — živě narození podle porodní hmotnosti, převzato z Eurostatu (demo_fweight). Bez dětí s neuvedenou hmotností.

Mezinárodní srovnání

Mezi zeměmi OECD je rozptyl velký. Nejnižší podíl mají severské země a Estonsko (kolem 4 %), nejvyšší Řecko a Japonsko (kolem 10 %). Česko s 6,6 % leží uprostřed. Ze sousedů je na tom hůř Slovensko a Maďarsko, lépe Rakousko, Slovinsko a Polsko.

Nízká porodní hmotnost ve vybraných zemích (% živě narozených, 2024)

Zdroj: OECD Health Statistics, Low birthweight (DF_IH_LB), rok 2024; průměr OECD = prostý průměr 32 členských zemí s údajem.

Srovnání mezi zeměmi je přímé co do definice, ale ne co do příčin: podíl ovlivňuje například věk matek, podíl vícečetných porodů nebo to, jak často se děti rodí předčasně. Z jednoho čísla proto nelze vyčíst, kde zdravotní systém selhává.

Co rozhoduje o porodní hmotnosti

Hlavním důvodem nízké porodní hmotnosti je předčasný porod. Rizika zvyšuje vícečetné těhotenství, kouření v těhotenství, vysoký krevní tlak a další nemoci matky, velmi nízký nebo vyšší věk matky a horší sociální podmínky. Část těchto faktorů lze ovlivnit péčí během těhotenství: podporou při odvykání kouření, sledováním růstu plodu a včasným převezením rizikových těhotných do perinatologických center.

U asistované reprodukce je klíčové, kolik embryí se přenáší. Přenos jednoho embrya snižuje počet vícečetných těhotenství, a tedy i počet předčasně narozených a lehkých dětí. Kolik takových případů v Česku připadá na asistovanou reprodukci, z veřejných dat nezjistíme. Proto to nevyčíslujeme.

Co z toho plyne

Nízká porodní hmotnost v Česku dlouhodobě mírně klesá a celostátně je na průměru vyspělých zemí. Prostor ke zlepšení je, jak ukazují severské země, ale nejde o problém, kterým by Česko vybočovalo. Užitečnější než celostátní průměr by bylo zveřejňovat ukazatel po krajích a podle věku matky. Teprve tak by bylo vidět, kde se rizika kumulují a kam mířit prenatální péči.