Měsíčník Občan v síti dokumentuje semináře, které spolek Občan z. s. pořádá k vybraným tématům zdravotnictví, a ke každému přidává písemná stanoviska účastníků. Říjnové číslo má patnáct stran: úvodník editora, tři delší stati v bloku „Úhel pohledu“ (ministerstvo, VZP, pracovní skupina pro centra), sedm odpovědí na tři stejné otázky v bloku „Volné fórum“ a stanovisko Hlasu onkologických pacientů. Otázky zněly: u jaké péče je centralizace nezbytná a jaká má být co nejblíž bydlišti, jak se osvědčila vazba léků se symbolem „S“ na centra a jak je revidovat, a co je potřeba, aby centralizace i decentralizace probíhaly efektivně. Tento článek je čtenářský průvodce: kdo co tvrdí, doslovné citace a u každého čísla jméno toho, kdo ho uvedl. Kde se tvrzení dají ověřit v zákoně nebo v datech, ověřili jsme je. Celé číslo je ke stažení v původním znění (odkaz ve zdrojích).
Zdroj: Občan v síti 10/2026, texty T. Hauera a I. Duškova; úhrady za centrové léky z indikátoru Úhrady za centrové léky. Čísla z měsíčníku jsou tvrzení autorů; jak jsme je ověřovali, popisujeme níže.
Dva různé druhy „center“
Debata o centralizaci se v Česku plete, protože slovo „centrum“ označuje dvě odlišné věci. Upozorňuje na to editor Vepřek v úvodníku i Eva Karásková ve Volném fóru: „Obě sítě se mohou překrývat, ale nejsou právně ani fakticky totožné.“ Ověřili jsme, co o nich říká zákon.
-
Centrum vysoce specializované péče (CVSP)
Status uděluje ministerstvo zdravotnictví na základě veřejné výzvy, v níž stanoví vybavení, personál, nejvyšší počet center a případně minimální počty pacientů nebo výkonů. Uděluje se na pět let a seznam center vychází ve Věstníku ministerstva (§ 112). Ve výzvě může ministerstvo určit indikátory objemu, rozsahu a kvality; když je centrum neplní, může uložit nápravná opatření a lhůty (§ 112a). Status může odejmout, když centrum přestane splňovat podmínky, opakovaně nesplní indikátory, nebo když už jeho činnost není potřeba (§ 113 odst. 3).
-
Centrový lék se symbolem „S“
O tom, že úhradu léku podmiňuje použití na specializovaném pracovišti, rozhoduje Státní ústav pro kontrolu léčiv ve správním řízení o úhradě. Pojišťovna pak lék hradí jen poskytovateli, s nímž uzavřela zvláštní smlouvu (§ 15 odst. 11). U vysoce inovativních léků je použití na specializovaném pracovišti mezi podmínkami úhrady „vždy“ (§ 39d odst. 3), u léků pro vzácná onemocnění také (§ 39da odst. 7). Pevnou dobu trvání ani pravidelný přezkum zákon nestanoví.
Zdroj: plná znění zákonů č. 372/2011 Sb. a č. 48/1997 Sb. na zakonyprolidi.cz, ověřeno 27. 10. 2026. Srovnání je výklad redakce.
Z toho plyne asymetrie, kolem které se točí polovina čísla. Status centra je ze zákona dočasný a podmíněný výsledky. Symbol „S“ vzniká jinou cestou a jinou cestou by musel i zaniknout, totiž novým správním řízením SÚKL o změně podmínek úhrady. Vepřek to popisuje jako „Cimrmanův fenomén, kdy místo horníků se nám v této kategorii hromadí léky“, a to „za situace, kdy zkušenosti jsou už dostatečné a u některých vstoupila do hry generika a biosimilární léky“.
Co kdo říká
Pavel Vepřek, editor měsíčníku: centralizace jde správným směrem, ale do příliš mnoha center
Úvodník začíná starým heslem amerických HMO o správné péči pro správného pacienta ve správný čas na správném místě. Proces, který podle Vepřka „začal před 12 lety a týká se necelých 3 % péče“, se právě dokončuje, a spojovat ho se zhoršením regionální dostupnosti péče je podle něj „opravdu mimo realitu a motivace k podobným tvrzením jsou celkem zjevná“. Za hlavní slabinu ale nepovažuje to, že by se centralizovalo příliš, nýbrž opak: aby se centra vůbec podařilo politicky prosadit, „bylo nutné výrazně ponížit vstupní kritéria ve srovnání s těmi, která se používají v západní Evropě“. Vzhledem k nutnosti zvýšit efektivitu zdravotnictví v nadcházejícím desetiletí „o nějakých 30 %“ proto čeká „další kolo ‚docentralizace‘, tentokrát center“. U centrových léků navrhuje pravidelné revize a kritéria, „podle kterých budou léky do centrového režimu vstupovat a posléze z něj i vystupovat“.
„Centralizace specializované péče není omezování její dostupnosti, ale naopak zajištění její nejlepší kvality všem pojištěncům.“
„Výsledkem je, že máme sice skoro úplně centralizovanou specializovanou péči, ale do příliš mnoha center.“
Pavel Vepřek, úvodník Občan v síti 10/2026
Ladislav Švec, náměstek ministra zdravotnictví: centralizace je jen jedna část
Náměstek píše za ministerstvo a jeho text je hlavně výčtem toho, co resort připravuje mimo legislativu. Vedle pokračující centralizace, „aktuálně například šesti oblastí onkochirurgie“, podporuje ministerstvo „postupné sbližování úhrad běžných elektivních výkonů a vytváření podmínek pro jejich poskytování v širší síti zdravotnických zařízení“. Pro změny nemocniční sítě připravuje „modely nákladové efektivity nemocnic, analýzy jejich dlouhodobých vývojových trajektorií a restrukturalizačních rizik nebo kapacitní studie vybraných regionů“, probíhá pilot nového modelu dohodovacího řízení, který má „překročit dosavadní každoroční vyjednávání o cenách“, nové modely úhrad orientované na výsledky péče se mají pilotně ověřovat „již v roce 2027“ a připravují se víceleté smlouvy pojišťoven s poskytovateli. Další změny ohlašuje v intenzivní péči, porodnictví, robotické chirurgii a personální politice.
„Centralizace a decentralizace si tedy neodporují. Naopak, jejich správná kombinace je základním předpokladem efektivní struktury zdravotních služeb.“
„Cílem těchto analýz není administrativní redukce sítě, ale vytvoření objektivních podkladů pro postupnou a koordinovanou modernizaci zdravotnictví.“
Ladislav Švec, Občan v síti 10/2026
Ivan Duškov, ředitel VZP: pojišťovna musí umět péči soustředit i rozšířit
Ředitel největší pojišťovny popisuje roli plátce v celém cyklu. Pojišťovny podle něj spolupracují na tvorbě výzvy ministerstva, účastní se posuzování žadatelů o status a po dohodě s ministerstvem „přestávají hradit ‚centrové‘ výkony u poskytovatelů, kteří centrem nejsou“: podle jeho textu od 1. 1. 2026 v oblasti HPB a jícnu a od 1. 1. 2027 u rekta, onkogynekologie a močového měchýře. Nově mají jen pojišťovny iniciovat doplňkovou výzvu pro konkrétní region, „a to jen na základě jednoznačných dat o nedostupnosti péče“. Kvalitu podle Duškova nelze posoudit jen uvnitř centra: chce propojit indikátory center, data pojišťoven, klinické registry, data o úmrtnosti, dotazníky PROMs a PREMs a údaje o vzdálenosti mezi bydlištěm a pracovištěm. Jako fungující model uvádí onkologii, kde komplexní onkologická centra (KOC) delegují podání vybraných centrových léků do regionálních center (ROC) a VZP těmto regionálním centrům přidělila samostatné rozpočty. Dodává ovšem, že „u KOC a ROC dnes ovšem všechny pojišťovny stejnou síť nemají“.
„Centralizace není cíl, ale prostředek.“
„Měřítkem není počet center ani výše rozpočtu, ale to, zda každý pojištěnec dostal správnou péči včas, v kvalitě a co nejblíže svému domovu.“
Ivan Duškov, Občan v síti 10/2026
Tomáš Hauer, předseda pracovní skupiny MZ pro specializovanou péči a CVSP: centralizovat složité, decentralizovat dostupné
Hauer je autorem nejkonkrétnějšího textu čísla. Centra podle něj v Česku existují dvanáct let, „24 typů, 344 pracovišť“, ale proces „nikdy nebyl dokončen a desítky nemocnic dodnes provádějí jen jednotky nejnáročnějších operací ročně“. Minimální objemy jsou přitom „mírné“: u karcinomu slinivky požaduje Česko 20 operací ročně, „západní Evropa nejméně 50“. V šesti onkochirurgických oblastech jde o 17 096 výkonů ročně, tři čtvrtiny už probíhají v centrech a zbývá přesunout 4 109; pro jedno centrum to podle Hauera znamená „v průměru jednotky pacientů měsíčně navíc“. Od 1. září 2026 je plně centralizována chirurgie jater, slinivky a jícnu, od 1. ledna 2027 následují rektum, onkogynekologie a část onkourologie, potom plíce a do roku 2030 celá onkourologie. Novinkou je, že centra pro chirurgii jater a slinivky „každý týden hlásí čekací doby“ a že nová metodika umožní síť doplnit i během pětiletého období; doplnění iniciuje pojišťovna, musí ho doložit daty o čekacích dobách a stanoviskem odborné společnosti. „Ad hoc výjimky pro ty, kdo podmínky nesplnili, nebudou. To by celý koncept zničilo.“
„Debata o centralizaci se u nás často vede, jako by šlo o zavírání nemocnic. O to nejde. Centralizace se týká jen malého zlomku nejnáročnějších výkonů. Zhruba 97 % lékařské péče zůstává tam, kde je dnes.“
„Na složitou operaci, kterou člověk potřebuje jednou za život, dojede tam, kde ji dělají nejlépe. Na všechno ostatní má mít péči co nejblíže domovu.“
Tomáš Hauer, Občan v síti 10/2026
Petra Adámková, ředitelka Onko Unie a předsedkyně výboru Hlasu onkologických pacientů: drahý lék nemá zůstat v centru navždy
Adámková dělí péči podle toho, zda je vzácná, náročná, nákladná a multidisciplinární (patří do center, u vzácných onemocnění do jednoho či dvou pracovišť v republice), nebo běžná, preventivní a chronická (patří co nejblíž bydlišti, včetně následné, dlouhodobé, komunitní a paliativní péče). Centrový režim léků se podle ní osvědčil „především z hlediska finanční kontroly a garance vysoké kvality“ a usnadňuje sběr dat v klinických registrech. Má ale i stinné stránky: „bariéry v dostupnosti pro pacienty ze vzdálenějších regionů, kapacitní přetížení velkých nemocnic rutinní aplikací léku a vznik regionálních nerovností či pořadníků v důsledku přísných úhradových limitů ze strany zdravotních pojišťoven“. Za klíčový nástroj považuje delegovanou preskripci a sdílenou péči, v níž centrum stanoví diagnózu a plán a regionální pracoviště převezme sledování stabilizovaného pacienta.
„Jakmile se ukáže, že je lék bezpečný, jeho užívání rutinní, případně pokud po vypršení patentové ochrany vstoupí na trh levnější generika nebo biosimilars a jeho cena výrazně klesne, měl by být lék postupně decentralizován.“
Petra Adámková, Občan v síti 10/2026
Josef Veselka, kardiolog: akutní péče se řídí dojezdem, ne objemem
Veselka jako jediný důsledně odděluje péči akutní a plánovanou. U plánované má centralizace smysl tam, kde objem a zkušenost zlepšují výsledky, a to „v několika úrovních“: u některých výkonů jedno či dvě centra pro stát, u jiných krajská úroveň. U infarktu, mrtvice a závažných úrazů musí síť center vycházet „především z reálných dojezdových časů. Ani to dnes není vždy respektováno, například v kardiologii.“ Centrová léčba má podle něj smysl hlavně při zavádění nového léku, „nemělo by se však automaticky stát trvalým administrativním stavem“. A otevírá otázku, které se ostatní vyhýbají: co bude stát hradit z veřejného pojištění, s možností komerčního připojištění na léčbu nad tento rámec, protože „transparentnější systém by byl spravedlivější než dnešní směs zákazů, výjimek a individuálních řešení“.
„Data už dávno máme, především v ÚZIS, u zdravotních pojišťoven a v odborných registrech. Problém není jejich nedostatek, ale jejich malé využití při změnách reálné praxe.“
„Základní princip je jednoduchý: elektivní péči centralizovat podle odbornosti a výsledků, akutní péči podle výsledků a dostupnosti v čase a vše ostatní poskytovat co nejblíže pacientovi.“
Josef Veselka, Občan v síti 10/2026
Eva Karásková, Healthcare Policy & Communication Lead, MSD: tři možnosti místo „S, nebo bez S“
Karásková pracuje pro farmaceutickou společnost a pravidla centrových léků se výrobců léků přímo týkají; její text je tedy zároveň pohledem z jejich strany. Popisuje rozdělení rolí v onkologii: komplexní centrum stanoví diagnózu a léčebný plán a rozhodne, zda lze podání léku delegovat do regionálního centra, které pak odpovídá za bezpečné podání a sledování. Mezi centrové léky je podle ní zařazeno „přes 300 molekul“, od léků pro vzácná onemocnění a genových terapií až po generika a biosimilars; rozpočtové řízení je legitimním důvodem centralizace, mechanismus založený na historické spotřebě ale „nemusí dostatečně reagovat na vstup nového léčiva, rozšíření indikace nebo rychlý růst počtu pacientů“. U starších, generických a biosimilárních přípravků by revize měla být „prioritní, nikoli automatická“.
„Výsledkem nemusí být pouze volba ‚S‘, nebo ‚bez S‘. Přichází v úvahu plná centralizace, řízená delegace vybrané části péče nebo opuštění režimu ‚S‘.“
„Neměli bychom centralizovat všechno, co je drahé, ani decentralizovat všechno, co je běžné.“
Eva Karásková, Občan v síti 10/2026
Radovan Kouřil, generální ředitel OZP: revize symbolu S chybí jako proces
Generální ředitel Oborové zdravotní pojišťovny se s ostatními shoduje v obecném principu i v tom, že vazba léků na centra se u řady diagnóz osvědčila. Hlavní věta jeho textu je ale konstatování, že u některých léků „mohou původní důvody pro jejich výhradní podávání v centrech postupně ztrácet na významu“, jenže proces, který by to zohlednil, chybí: „V současnosti však takový proces vyřazování z této skupiny není systematicky nastaven.“ Revize by podle něj měla posuzovat náročnost zahájení a vedení léčby, vybavení, bezpečnostní profil, počet pacientů, dostupnost a ekonomické dopady a mít za účastníky SÚKL, odborné společnosti a pojišťovny. Jako datový základ uvádí především Národní registr hrazených zdravotních služeb.
„Cílem není decentralizovat léčbu za každou cenu, ale zachovat specializovanou péči tam, kde je skutečně potřebná, a současně neomezovat dostupnost léčby zbytečnými organizačními překážkami.“
Radovan Kouřil, Občan v síti 10/2026
Jaroslav Šíma, předseda představenstva MOJE AMBULANCE: okresní nemocnice to umějí také
Šíma souhlasí s centralizací komplexní onkochirurgie, iktové péče, kardiochirurgie, transplantací a vybraných výkonů dětské chirurgie. Péči, která takové zázemí nevyžaduje, by ale nechal v „okresních nemocnicích“, o nichž je přesvědčen, že ji poskytnou „v naprosto srovnatelné kvalitě jako centra, ale hlavně s lepší časovou dostupností pro pacienta i nižšími náklady“. V její centralizaci vidí „velké riziko pro menší nemocnice“: odliv péče a úhrad a ztrátu atraktivity pro mladé lékaře. U centrových léků navrhuje postupně rozšiřovat preskripci na akreditovaná regionální pracoviště a varuje před lobbistickými tlaky odborných společností „v některých oborech, kde se o centralizaci dlouhodobě diskutuje, ale zcela bez reálného výsledku“.
„Symbol ‚S‘ by tak podle mě měl být dynamickým nástrojem řízení rizika, nikoliv trvalou nálepkou.“
Jaroslav Šíma, Občan v síti 10/2026
Martin Schimmer, PULZ — Poradní unie pro legislativu ve zdravotnictví: zákon už základ má
Schimmer jako jediný mluví jazykem paragrafů. Centralizace musí podle něj respektovat „zákonný požadavek na místní a časovou dostupnost hrazených zdravotních služeb“ a právní základ pro centra už existuje v § 112 a § 112a zákona o zdravotních službách. U léků upozorňuje na paradox: pro vysoce inovativní léky a léky pro vzácná onemocnění je zařazení mezi centrové „povinné, ačkoliv právě u těchto přípravků existují velmi přísná pravidla vztahující se ke zastropování nákladů“. SÚKL by měl podle něj silněji využívat možnost upravit podmínky úhrady z moci úřední a zákon by mu měl dovolit zvážit, zda je centrový režim nutný i u těchto přípravků. Pro stabilizované pacienty navrhuje zvážit podání léku bez cesty do centra, „některou z distančních forem“.
„Samotná cena léčivého přípravku by podle mého názoru neměla být dostatečným důvodem k tomu, aby za jeho podáním musel pacient opakovaně cestovat desítky či stovky kilometrů.“
Martin Schimmer, Občan v síti 10/2026
Martin Polák, primář interního oddělení Klaudiánovy nemocnice: nejdřív síť, pak centra
Polák je jediný, kdo se proti dnešnímu postupu staví. Pořadí podle něj musí být opačné: „Než bude zahájena centralizace na vybrané výkony a diagnózy, je třeba nejdříve určit síť zdravotnických zařízení, která budou poskytovat akutní péči, a zařízení, která budou poskytovat následnou péči.“ Ze zkušenosti Středočeského kraje, který podle něj „nemá žádné centrum“ a ve specializované péči spolupracuje s Prahou a Libercem, nesouhlasí s tím, aby onkochirurgie tlustého střeva a urologické výkony probíhaly jen v centrech, protože oblastní nemocnice mají erudovaný personál i vybavení včetně robotů. Navrhuje, aby operatér z fakultní nemocnice dojížděl operovat do regionu, a varuje, že pokud všechny výkony přejdou do center, „nebudou mít mladí lékaři zájem pracovat v regionálních nemocnicích“. U centrových léků uvádí příklad PCSK-9 inhibitorů na snížení cholesterolu, pro jejichž předepisování podle něj VZP ve Středočeském kraji „nenasmlouvala ani jediné zdravotnické zařízení“.
„Rozhodně nejsem přesvědčený, že centralizace vše vyřeší a bude vždy přínosem pro pacienta. Nejde jen o to, odoperovat pacienta, ale jde také o péči pooperační.“
Martin Polák, Občan v síti 10/2026
Hlas onkologických pacientů: stanovisko pacientů
Číslo uzavírá position paper Hlasu onkologických pacientů „Bezpečnější léčba a vyšší šance na dobrý život. Centralizace nejnáročnější onkochirurgie očima pacientů“. Měsíčník otiskuje jen jeho první stranu, pokračování odkazuje. Stanovisko „jednoznačně podporuje dokončení centralizace přesně vymezených, vysoce rizikových onkochirurgických výkonů do specializovaných center“ a zdůvodňuje to tím, že výsledek operace nevzniká jen v rukou chirurga, ale v celém týmu, a že rozhodující je schopnost pracoviště včas rozpoznat a zvládnout komplikace.
„Pacient nepotřebuje nejnáročnější operaci co nejblíže domovu. Potřebuje správné rozhodnutí ve správný čas a na správném místě.“
Hlas onkologických pacientů, z. s., Občan v síti 10/2026
Kde se shodují a kde ne
-
Složité do center, běžné blízko domova
„Centralizovat složité a decentralizovat dostupné: to není protimluv, ale jedna politika postavená na datech.“ Tomáš Hauer
-
Symbol „S“ potřebuje pravidelný přezkum a cestu ven
„V současnosti však takový proces vyřazování z této skupiny není systematicky nastaven.“ Radovan Kouřil
-
Data máme, nepropojujeme je
„Stále však neumíme v jednom pohledu spolehlivě propojit indikaci, místo podání, průběh pacientské cesty, klinický výsledek, nežádoucí účinky, čekací dobu a skutečný náklad systému.“ Eva Karásková
-
Centrum stanoví plán, region léčí
„Pacient tak dostane léčbu navrženou v centru, ale rutinní podání absolvuje blíž domovu.“ Ivan Duškov
Zdroj: Občan v síti 10/2026; přiřazení k tématům je interpretace redakce podle doslovných formulací v textech. Autor neuvedený u tématu ho nemusí odmítat, jen o něm ve svém textu nepíše.
Rozdíly jsou v tom, kterým směrem kdo tlačí. Vepřek chce center méně: síť je podle něj rozmělněná, protože vstupní kritéria byla kvůli politické průchodnosti nižší než na západě. Hauer hájí harmonogram ministerstva a odmítá výjimky. Šíma a Polák chtějí, aby péče, která nevyžaduje zázemí center, zůstala v okresních a oblastních nemocnicích, a Polák k ní počítá i část onkochirurgie a urologie; navíc chce opačné pořadí: nejdřív určit síť nemocnic, teprve potom centralizovat. A Veselka jako jediný otevírá otázku rozsahu veřejně hrazené péče a připojištění. U centrových léků spor vlastně není: všichni, kdo o nich píšou, chtějí pravidelný přezkum. Liší se jen důraz. Pacientské organizace mluví o dostupnosti, pojišťovny o rozpočtu a výrobce o tom, aby revize nebyla automatická.
Fakta pod lupou
Čísla a tvrzení v měsíčníku jsou čísla jeho autorů. Tam, kde to šlo, jsme je porovnali se zákonem, s dokumenty ministerstva a s články, ve kterých jsme stejné údaje ověřovali dříve.
-
17 096 výkonů ročně, přesunout zbývá 4 109; HPB a jícen od 1. 9. 2026, rektum a onkogynekologie od 1. 1. 2027 (Hauer)
Sedí. Stejná čísla i termíny uvádí harmonogram ministerstva, který jsme rozebrali v článku o centralizaci onkochirurgie do roku 2030.
-
Devadesátidenní úmrtnost po resekci jater 11,8 % proti 6,2 % (Hauer)
Sedí s hodnotami 11,76 % a 6,15 %, které cituje náš článek o centralizaci onkologické chirurgie. Jde o surové srovnání pracovišť pod a nad 20 výkony ročně.
-
Tříleté přežití u karcinomu rekta ve třetím stadiu 74,8 % v centrech, 65,6 % mimo ně (Hauer)
Sedí, ale je to hrubé srovnání. Čísla odpovídají podkladům ministerstva, nejsou ale očištěná o skladbu pacientů. Cochranův systematický přehled spojuje vyšší objem nemocnice u rekta s lepším pětiletým přežitím, po zohlednění skladby pacientů už ale ne s operační úmrtností (podrobně v článku o onkochirurgii 2030).
-
Pojišťovny přestávají hradit výkony mimo centra „od 1. 1. 2026“ u HPB a jícnu (Duškov)
Zčásti. Od 1. 1. 2026 platí pro tyto výkony mimo centra snížený koeficient úhrady 0,85. Úplné odsmluvnění nastalo podle metodického pokynu ministerstva až k 31. 8. 2026 a plná centralizace platí od 1. 9. 2026, jak uvádí i Hauer.
-
„24 typů, 344 pracovišť“ (Hauer) proti „38 typů center vysoce specializované péče“ (Duškov)
Nesouhlasí a nevíme proč. Dva autoři téhož čísla uvádějí jiný počet typů center. Souhrnný oficiální přehled jsme na webu ministerstva nenašli; ministerstvo zveřejňuje jednotlivé výzvy a seznamy po oborech, z nichž některé mají podtypy (například traumatologická centra pro dospělé I. a II. typu, iktová a komplexní cerebrovaskulární centra). Rozdíl tak může být v tom, co kdo počítá jako „typ“. Ověřujeme.
-
Status lze odebrat, když centrum přestane splňovat podmínky, opakovaně nesplní indikátory, nebo už není potřeba (Duškov); právní základ je v § 112 a § 112a (Schimmer)
Sedí. Duškovův výčet doslova odpovídá třem důvodům v § 113 odst. 3. Status se uděluje na pět let (§ 112 odst. 3), indikátory a nápravná opatření upravuje § 112a.
-
U vysoce inovativních léků a léků pro vzácná onemocnění je zařazení mezi centrové léky povinné (Schimmer)
Sedí. Zákon u obou skupin stanoví, že mezi podmínkami úhrady je „vždy“ použití, resp. podání na specializovaném pracovišti. Revize symbolu „S“ by u nich tedy vyžadovala změnu zákona, ne jen rozhodnutí SÚKL.
-
Onkochirurgie tlustého střeva by neměla být jen v centrech (Polák)
Upřesnění. Z tlustého střeva zahrnuje harmonogram ministerstva jen konečník (rektum). Operace tračníku mezi šesti centralizovanými obory nejsou. Polákova výhrada k urologii naopak plánu odpovídá: onkourologie se má centralizovat ve třech krocích do roku 2030.
-
Středočeský kraj „nemá žádné centrum“ (Polák)
Neplatí doslova. Status centra vysoce specializované iktové péče mají do konce roku 2030 oblastní nemocnice v Mladé Boleslavi, Kladně, Kolíně a Příbrami. Komplexní cerebrovaskulární centrum v kraji podle téhož seznamu není. Polák tedy zřejmě myslí vyšší typy center, pro které kraj spolupracuje s Prahou a Libercem; ostatní seznamy center po krajích jsme neprocházeli.
-
467 přípravků se symbolem „S“ (Duškov) a „přes 300 molekul“ (Karásková)
Neověřeno, ale bez rozporu. Jedno číslo počítá přípravky, druhé účinné látky; jedna látka mívá více přípravků. Úhrady za centrové léky měříme indikátorem: 39,8 miliardy korun v roce 2024.
Zákony ověřeny v plném znění na zakonyprolidi.cz 27. 10. 2026. Údaje ministerstva převzaty z článků HSPA Monitoru, které je ověřovaly proti tiskové zprávě MZ z 25. 8. 2026, Věstníku MZ č. 10/2026 a vyhlášce č. 432/2025 Sb. Ostatní čísla (Dánsko a Norsko, minimální objem 20 proti 50 u slinivky, podíl 3 % či 97 % péče, data VZP o 167 poskytovatelích, PCSK-9 ve Středočeském kraji) jsme neověřovali a uvádíme je jako výroky autorů.
Co k tomu říkají data HSPA Monitoru
Čtyři indikátory se debaty dotýkají přímo. Úhrady za centrové léky vzrostly z 31,7 miliardy korun v roce 2022 na 39,8 miliardy v roce 2024; rozpočtový důvod centrového režimu, který zmiňují Kouřil a Karásková, je tedy reálný a roste. Že centralizace u části péče už měřitelně funguje, ukazuje podíl velmi předčasných porodů v perinatologických centrech: 88,4 % v roce 2023 (předběžná hodnota); jak se tam rozhoduje o tom zbytku, popisuje náš článek o předčasných porodech. Polákův argument, že dostupnost dnes nezajišťuje nemocnice „za rohem“, ale síť záchranné služby, ověřit neumíme: celostátní údaj o dojezdových časech ZZS s doloženým primárním zdrojem nemáme. A otázku, kolik nemocniční kapacity síť potřebuje, rámují dva údaje: Česko má 4 akutní lůžka na 1 000 obyvatel (průměr OECD 3,5) a průměrnou délku hospitalizace 7 dní (EU 6,8, OECD 6,5).
Co si odnést. Ministerstvo, VZP, pracovní skupina i pacienti mluví stejnou řečí: složité výkony do center, zbytek co nejblíž domovu, a centralizace jako nástroj, ne cíl. Proti současnému postupu se v čísle staví jen primář okresní interny, a to k pořadí kroků a k hranici u konkrétních operací, ne k principu. Skutečně nevyřešené je něco jiného. Status centra vysoce specializované péče má ze zákona datum spotřeby a podmínky, symbol „S“ u léků ne, a u vysoce inovativních léků a léků pro vzácná onemocnění ho zákon dokonce předepisuje. Proto se na tom, že centrové léky potřebují pravidelný přezkum a cestu ven, shodne pojišťovna, výrobce, pacientská organizace i provozovatel ambulancí.
Co sledovat dál
Čtyři ověřitelné milníky. Za prvé 1. ledna 2027, kdy má podle harmonogramu ministerstva začít druhá vlna, tedy onkogynekologie, rektum a první krok onkourologie; koeficient centralizace pro rok 2027 stanoví úhradová vyhláška. Za druhé nová metodika sítě center, o které píše Hauer: první doplňková výzva iniciovaná pojišťovnou ukáže, zda se síť dokáže přizpůsobit datům o čekacích dobách, nebo zda budou výjimky. Za třetí přezkum centrových léků: autoři se shodují, že chybí systematický proces vyřazování ze skupiny „S“, a u části léků by ho bez změny zákona ani nešlo zavést. Za čtvrté data: Duškov popisuje, co chce VZP propojovat, Karásková co dnes propojit neumíme. Pokud ministerstvo a pojišťovny začnou zveřejňovat čekací doby a výsledky center po pracovištích, bude to první měřítko, podle kterého se dá poznat, zda centralizace pacientům pomáhá, a ne jen přesouvá výkony.