Většina opatření, která se v debatě o českém zdravotnictví nabízejí, potřebuje nejdřív něco postavit. Daň ze slazených nápojů potřebuje zákon. Přesun péče z lůžek do ambulancí potřebuje kapacity, které dnes nejsou. Krátké intervence u alkoholu a kouření potřebují úhradovou vyhlášku, která je zaplatí. Očkování dospělých je v tomto seznamu výjimka: vakcíny jsou registrované, zdravotní pojišťovny je rizikovým skupinám hradí a lékařská i lékárenská síť pokrývá celou republiku hustěji než ve většině Evropy. Přesto je jeho využití jedno z nejnižších v Unii. To je nezvyklá situace — rezerva, u které nejde spočítat, kolik by stálo ji „zavést", protože zavedená už je.
Zdroje: datový kontrakt HSPA Monitoru — indikátory vakcinace_chripka_65 (ÚZIS/NZIS, sezóna 2024/25; benchmarky OECD) a vakcinace_pneumokok_65 (2023; benchmark Eurostat EHIS a OECD). Údaj o klíšťové encefalitidě: Státní zdravotní ústav, aktualita z 2. 4. 2026 (dispenzární evidence zdravotních pojišťoven) — není indikátor dashboardu. Cíl 75 % podle metodické karty indikátoru (WHO, ECDC).
Tři nemoci, tři čísla, jeden vzorec
Začněme chřipkou, protože je z těch tří nejlépe změřená. Indikátor proočkovanosti proti chřipce u osob 65+ stojí v sezóně 2024/25 na 24,5 procenta. To je zhruba polovina evropského průměru (49 %) a třetina cíle, na který míří Světová zdravotnická organizace i Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) — tedy 75 procent. Mezera vůči cíli je padesát procentních bodů, což je v této doméně jedna z největších v celé Unii.
U pneumokoků je propad ještě hlubší. Indikátor vakcinace proti pneumokokům u seniorů ukazuje 5,5 procenta (2023) proti 17 % v EU a zhruba 50 % v průměru zemí OECD. Proč je to zvlášť absurdní, jsme rozebrali v článku o tom, proč je Česko v očkování seniorů proti pneumokokům na chvostu Evropy: vakcína je pro seniory plně hrazená, mluvíme o bakterii, která patří k hlavním původcům těžkých zápalů plic a sepsí u starých lidí, a přesto se za čtyři roky od rozšíření úhrady proočkovanost zvedla o jeden a půl procentního bodu.
Třetí případ je specificky český. Klíšťová encefalitida je nemoc, kterou lze očkováním prakticky vyloučit — a Česko v ní drží dlouhodobě nejvyšší absolutní počet případů v celé EU a Evropském hospodářském prostoru. Indikátor incidence klíšťové encefalitidy stojí na 6,1 případu na 100 000 obyvatel (2024) proti evropskému průměru 0,81. Plnou ochranu — tedy tři základní dávky i první posilovací — má podle dubnové aktuality Státního zdravotního ústavu jen 17 % lidí; podrobně jsme to popsali v článku o tom, proč většina Čechů očkování proti klíšťové encefalitidě nedokončí. Rakousko, které řeší stejná klíšťata ve stejných lesích, má proočkovanost kolem 80 procent a třetinovou incidenci.
Ta tři čísla mají společný vzorec, a právě ten je pro debatu o prevenci důležitý: vakcína existuje, veřejné pojištění ji rizikové skupině hradí, a přesto ji drtivá většina cílové populace nedostane. To není selhání vědy ani rozpočtu. Je to selhání poslední stovky metrů — toho místa, kde se hrazená služba potkává s konkrétním člověkem.
| Očkování | Proočkovanost v ČR | Srovnání / cíl | Hradí veřejné pojištění? |
|---|---|---|---|
| Chřipka, osoby 65+ | 24,5 % (2024/25) | EU 49 % · OECD 47 % · cíl WHO a ECDC 75 % | ano, pro seniory a rizikové skupiny |
| Pneumokoky, osoby 65+ | 5,5 % (2023) | EU 17 % · OECD ~50 % · Británie a Dánsko přes 70 % | ano, pro seniory |
| Klíšťová encefalitida (plné schéma) | 17 % populace (2026) | Rakousko ~80 % · ČR má nejvíc případů v EU/EEA | ano, pro pojištěnce nad 50 let od 1. 1. 2022 |
Zdroje: proočkovanost proti chřipce a pneumokokům — datový kontrakt HSPA Monitoru (indikátory vakcinace_chripka_65, vakcinace_pneumokok_65; primární zdroje ÚZIS/NZIS, Eurostat EHIS, OECD Health Statistics). Klíšťová encefalitida — SZÚ, aktualita z 2. 4. 2026; incidence z indikátoru klistova_encefalitida (SZÚ/ISIN 2024, benchmark ECDC 2022). Úhrady podle § 30 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.
Tohle není spor o peníze
Zvyk české debaty je začít u rozpočtu. Tady ale rozpočet překážkou není. Zákon o veřejném zdravotním pojištění hradí chřipkové očkování seniorům a rizikovým skupinám, pneumokokovou vakcínu lidem nad 65 let a od ledna 2022 i očkování proti klíšťové encefalitidě pojištěncům nad padesát. Řádová velikost celé položky je z pohledu zdravotnictví malá: podle důvodové zprávy k připravované novele vykázaly zdravotní pojišťovny za rok 2025 659 286 hrazených očkování proti chřipce v celkové hodnotě 398 milionů korun.
Peníze tedy nejsou to, co celou věc blokuje. Co jí brání, ukazují dva jiné indikátory. Prvním je podíl výdajů na prevenci: Česko na ni dává 2,74 % běžných výdajů na zdravotnictví proti 3,2 % v průměru OECD — což není katastrofa, ale ukazuje, že prevence je zbytková položka, ne rozpočtová priorita. Druhým je pokrytí preventivní prohlídkou u praktického lékaře, které stojí na 52,6 % (2023). Skoro polovina lidí tedy ordinací praktika v příslušném intervalu vůbec neprojde — a u té druhé poloviny není nabídka očkování standardizovaná: závisí na tom, jestli konkrétní lékař vakcínu drží skladem, jestli na ni pomyslí a jestli má čas ji vysvětlit.
Zbývají tedy dvě věci: dostupnost (kde a jak snadno se dá k vakcíně přijít) a aktivní nabídka (kdo a kdy člověku sám řekne, že na ni má nárok). Na obojí míří dva různé nástroje — a shodou okolností jsou oba právě teď na stole.
Co leží na vládě
Prvním nástrojem je novela zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Vkládá do zákona nový § 47aa, který zavádí kategorii „vybraných očkování na žádost osoby starší 18 let" — a ta bude smět indikovat a provést lékař kterékoli odbornosti, zubní lékař i farmaceut po absolvování certifikovaného kurzu. Podle tezí prováděcí vyhlášky půjde zprvu o očkování proti chřipce a covidu-19. Verze pro jednání vlády byla do systému VeKLEP vložena 10. srpna 2026 a nese jeden vykřičník: zásadní připomínku České lékařské komory ministerstvo neakceptovalo, takže návrh jde na vládu s otevřeným rozporem. Celý obsah novely, argumenty komory i jejich vypořádání jsme rozebrali v samostatném článku o tom, jak má chřipkovou vakcínu nově píchnout i lékárník nebo zubař.
Kapacitní rozměr přitom novela nese s sebou. Česko má hustou lékárenskou síť — 25 lékáren na 100 000 obyvatel — ale málo lékárníků, kteří v nich stojí: 76 praktikujících farmaceutů na 100 000 obyvatel proti 86 v průměru OECD. Očkování je pro lékárnu nová činnost navrch k výdeji léků a rostoucí administrativě, a bude na každém provozovateli, zda se mu investice do kurzu, vybavení a elektronické dokumentace vyplatí.
Co ukazuje zahraničí — a co z něj vyčíst nelze
Lékárenské očkování není experiment. V Evropě běží řadu let a lze u něj měřit, co se skutečně stalo. Odpověď je dobrá zpráva pro novelu i varování před přehnaným očekáváním.
Anglie je případ, který se cituje nejčastěji. Lékárny tam podávají chřipkovou vakcínu v rámci národní služby NHS a jejich objem rostl z 1,43 milionu dávek v sezóně 2018/19 na 4,07 milionu v sezóně 2024/25 (Community Pharmacy England). Proočkovanost osob 65+ dosáhla v poslední sezóně 74,9 % — tedy prakticky na cíli. Portugalsko je zajímavější, protože jeho evaluace měří přesně to, co novela slibuje. V kampani 2023/24 se vedle 844 míst veřejného systému zapojilo 2 487 lékáren; průměrná vzdálenost k nejbližšímu očkovacímu místu klesla z 2,4 na 1,2 kilometru. V desetině obcí, kde se vzdálenost zkrátila nejvíc, proočkovanost proti předchozí sezóně vzrostla o 1,3 procentního bodu — zatímco v desetině obcí s nejmenším zkrácením o 4,5 bodu klesla. Celostátně skončilo Portugalsko na 72,1 % u seniorů.
A pak je tu Francie, která je v této sérii nutnou brzdou. Lékárenské očkování proti chřipce tam funguje plošně od sezóny 2019/20, tedy sedm sezón. Proočkovanost osob 65+ přesto v sezóně 2023/24 stála na 49,8 % — daleko od cíle. Francouzská studie z prvního roku plošného provozu navíc zjistila, že z rizikových pacientů naočkovaných v lékárně jen 15,7 procenta nebylo očkováno předchozí sezónu; drtivá většina byli lidé, kteří by se dali očkovat tak jako tak, jen si vybrali pohodlnější kanál. To je přesně ta hranice, kterou je poctivé přiznat: lékárna je distribuční kanál, ne kampaň. Zvyšuje dostupnost — a dostupnost je v Česku prokazatelně jedna z bariér — ale sama o sobě sedmdesátipětiprocentní cíl nedodá.
Zdroje: Česko a průměr EU — datový kontrakt HSPA Monitoru, indikátor vakcinace_chripka_65 (ÚZIS/NZIS; benchmark OECD). Anglie — NHS England / UKHSA, sezónní přehled proočkovanosti 1. 9. 2024 – 28. 2. 2025; objemy lékáren Community Pharmacy England. Portugalsko — Teixeira Rodrigues a kol., European Journal of Public Health 2024. Francie — Santé publique France, bilance proočkovanosti 2024 (sezóna 2023/24). Roky sezón se u jednotlivých zemí liší, srovnání je proto orientační.
Souhrnná evidence to potvrzuje v obou směrech. Metaanalýza publikovaná v Journal of Pharmaceutical Policy and Practice (2024) našla u zapojení farmaceuta do očkování konzistentní, ale ne zázračný efekt: souhrnné relativní riziko 1,51 proti obvyklé praxi, přičemž nejsilnější efekt měl farmaceut v roli toho, kdo očkování aktivně nabízí a doporučuje, ne jen aplikuje. Jinými slovy: účinná je kombinace obojího — otevřít další místa a nechat je aktivně zvát.
Kolik by to bylo hospitalizací — a proč tady vlastní číslo nedostanete
Nejlákavější věta, kterou by tenhle článek mohl mít, zní: „proočkovanost na evropské úrovni by ročně ušetřila X tisíc hospitalizací seniorů." Tu větu tady nenajdete, protože ji na veřejných českých datech nelze poctivě spočítat. Státní zdravotní ústav vykazuje ze sezóny jen těžké případy v intenzivní péči — za sezónu 2024/2025 to bylo 470 pacientů s chřipkou na ARO či JIP, z nichž 128 zemřelo (předchozí sezóna 436 a 107). To je špička ledovce, ne celkový počet hospitalizací s chřipkou u lidí nad 65 let; ten v otevřených datech ÚZIS v sezónním členění není. Model postavený na chybějícím jmenovateli by vypadal přesvědčivě a nebyl by k ničemu.
Co doložit lze, je řádový efekt očkování na hospitalizace jako takový. ECDC v analýze zveřejněné 16. prosince 2025 odhaduje, že očkovací programy v zemích EU a Evropského hospodářského prostoru odvrátily v sezóně 2024/25 26 až 41 procent hospitalizací s chřipkou u osob starších 65 let (při předpokládané účinnosti vakcíny 60 % proti hospitalizaci). Rozpětí je široké právě proto, že se země liší proočkovaností — a Česko je v té distribuci u spodního okraje.
Směrový argument tedy zní takto a dál nesahá: za tutéž hrazenou vakcínu si země u evropského průměru kupují zhruba dvojnásobný objem ochrany než Česko a země u cíle WHO třikrát větší. Přesná česká čísla by šla dopočítat — potřebovaly by ale sezónní data o hospitalizacích s chřipkou podle věku z Národního registru hospitalizovaných, publikovaná v otevřené podobě. To je mimochodem samo o sobě doporučení: dokud takový výstup neexistuje, nemá česká debata o prevenci jak ukázat, co se vyplatí. Odvratitelné hospitalizace přitom sledujeme jako samostatný indikátor a Česko hospitalizuje nejvíc ze zemí OECD — spojnice mezi prevencí a zátěží lůžek je pro celý systém zásadní a chybějící data ji dělají neviditelnou.
Co s tím
Za prvé: očkování dospělých je jediná položka prevence, u které se dá výsledek změnit během jedné sezóny. Nepotřebuje novou daň, nový úhradový mechanismus ani nové kapacity. Potřebuje jen, aby se hrazená služba dostala k lidem, kteří na ni mají nárok — a proto patří v každém programu o prevenci nahoru, ne do jedné věty mezi rizikovými faktory. Za druhé: dostupnost a aktivní nabídka jsou dvě různé věci a Česko zatím neřeší ani jednu celou. Novela o očkování v lékárnách je odpovědí na první z nich a stojí za to ji dotáhnout — ale portugalská i francouzská zkušenost ukazuje, že sama o sobě posune proočkovanost o jednotky procentních bodů, ne o desítky. Druhou polovinu musí dodat systémové zvaní: pojišťovny mají data o věku i diagnózách svých pojištěnců a mohou je oslovit adresně, stejně jako to dělají u onkologických screeningů. Za třetí: chybějící data jsou samostatný problém. Dokud nebude veřejně dostupný sezónní počet hospitalizací s chřipkou u seniorů, bude se o návratnosti očkování mluvit dojmy — a dojmy prohrávají s rozpočtovými tabulkami. Zveřejnění jednoho datasetu je levnější než jakákoli kampaň a je předpokladem obojího.