Kláře je čtrnáct a bydlí v okresním městě na Vysočině. Od jara se sebepoškozuje a přestala chodit do školy. Dětská lékařka doporučí dětského psychiatra — jenže nejbližší ordinace bere nové pacienty až za pět měsíců a ta o okres dál nebere vůbec, protože lékař je v důchodovém věku a nabírat přestal. Klářina fronta není smůla ani výjimka. Je to přímý důsledek jednoho čísla, které dosud český zdravotní systém systematicky nesledoval: kolik dětských psychiatrů vlastně máme na jedno dítě.
Dashboard HSPA Monitor dosud měřil poptávku po péči o duševní zdraví dětí (počet dětí v ambulancích), akutní hospitalizace i sebevražednost mladistvých. Chyběla ale nabídková strana — kapacita, kterou lze politicky ovlivnit a která rozhoduje o tom, zda reforma péče o duševní zdraví dětí má kým být naplněna. Nový indikátor Dětští a dorostoví psychiatři / 100 000 dětí tuhle mezeru zavírá.
Zdroje: počet lékařů, věková struktura a odhad úvazkové dostupnosti — ÚZIS ČR, oborové statistiky a roční výkazy (tisková konference MZ, září 2025); počet dětí v ambulantní péči — indikátor Děti a dorost v ambulantní psychiatrické péči.
Stav v ČR: obor, který se nestíhá obnovovat
Začněme tím, kolik odborníků vlastně máme. Podle dat, která ÚZIS prezentoval na tiskové konferenci ministerstva zdravotnictví v září 2025, pracuje v celém Česku zhruba 157 klinicky aktivních dětských a dorostových psychiatrů (atestovaných je kolem 180, část ale péči už neposkytuje). Vztaženo k dětské populaci — v Česku žije přibližně 2,19 milionu dětí a dospívajících do 19 let — to dělá asi 7 fyzických osob na 100 000 dětí. Jenže mnozí pracují na částečný úvazek a řada z nich je v důchodovém věku, takže efektivní dostupnost přepočtená na úvazky činí zhruba 6,4 na 100 000 dětí. ÚZIS i odborné společnosti proto veřejně mluví orientačně o „zhruba šesti dětských psychiatrech na sto tisíc dětí".
Samotné číslo by nemuselo být tragédií, kdyby bylo stabilní. Ono ale stárne a nedoplňuje se. Průměrný věk aktivního pedopsychiatra je 56 let, přes 36 % z nich je starších šedesáti a zhruba 24 lékařů je nad 70 let. V horizontu příštích pěti let může do důchodu odejít kolem 57 lékařů — více než třetina celého oboru. Proti tomu stojí nábor, který jde do jednotek: nových atestací bylo 2 (2021), 3 (2022) a 6 (2023). Ředitel ÚZIS Ladislav Dušek to shrnul lapidárně — obor „nemá ani kapacitu na to, aby se sám obnovil", natož aby rostl.
A protože kapacita je silně koncentrovaná do velkých měst — jen v Praze působí kolem 59 pedopsychiatrů —, dostupnost v periferních okresech je výrazně horší, než jaký je už tak nízký celostátní průměr. Klářina Vysočina, stejně jako většina venkovských okresů, se pohybuje hluboko pod ním.
Mezinárodní srovnání: kde v Evropě jsme
Přímé mezinárodní srovnání „úvazků dětských psychiatrů na 100 000 dětí" naráží na to, že každá země obor i denominátor definuje jinak. Referenční rámec ale existuje: WHO Mental Health Atlas (2020) udává pro evropský region počet dětských a dorostových psychiatrů zhruba 0,1 až 3,4 na 100 000 obyvatel celkem. Česko s 157 lékaři na ~10,9 milionu obyvatel odpovídá asi 1,4 na 100 000 obyvatel — tedy někam do středního pásma, s velkým odstupem od nejlépe vybavených systémů západní a severní Evropy.
Nejnázornější je nepřímý ukazatel, který srovnávat lze: hustota všech psychiatrů (dospělých i dětských) na 100 000 obyvatel. Ta ukazuje obecnou vybavenost psychiatrickou pracovní silou — a Česko je v ní pod průměrem EU i OECD, zatímco Německo je na opačném konci žebříčku.
Zdroj: OECD Health at a Glance a ÚZIS (indikátor Psychiatři / 100 000 obyvatel). Pozn.: jde o všechny psychiatry jako proxy celkové vybavenosti; dětský obor je uvnitř tohoto čísla ještě řidší a hůře geograficky dostupný. Hodnoty pro Německo a Polsko jsou orientační.
U dětského oboru je česká pozice ve skutečnosti horší, než naznačuje celkový průměr. Zatímco Německo a Rakousko mají dětskou a dorostovou psychiatrii jako etablovaný, dobře personálně vybavený obor s tisíci specialisty a hustou sítí ambulancí i denních stacionářů, střední a východní Evropa — Polsko, Slovensko i Česko — sdílí strukturální nedostatek: málo specialistů, stárnoucí sbor a péči koncentrovanou do metropolí. Polsko na tento tlak reaguje od roku 2020 rozsáhlou reformou dětské psychiatrie postavenou na třístupňové síti a přesunu části péče na psychology a psychoterapeuty; Česko jde podobnou cestou přes Centra duševního zdraví pro děti (CDZ-D), zatím ale mnohem pomaleji.
| Země / rámec | Situace v dětské a dorostové psychiatrii |
|---|---|
| Česko | ~157 aktivních specialistů, ~6,4 úvazku / 100 tis. dětí; stárnoucí obor, silná koncentrace do Prahy |
| Německo | etablovaný obor, tisíce specialistů, hustá síť ambulancí a stacionářů — násobně lepší vybavenost vůči dětské populaci |
| Rakousko | lépe vybavený systém než ČR, ale i tam se popisuje nedostatek v regionech |
| Polsko | obdobný akutní nedostatek; od 2020 rozsáhlá reforma dětské psychiatrie (třístupňová síť, důraz na psychology) |
| Slovensko | sdílí regionální nedostatek specialistů a stárnutí oboru |
| WHO Evropský region | dětští psychiatři orientačně 0,1–3,4 na 100 tis. obyvatel celkem (Mental Health Atlas 2020) |
Srovnání je kontextové, nikoli číselně normalizované na shodnou bázi — jednotné mezinárodní číslo „dětských psychiatrů na 100 tis. dětí" EU/OECD nepublikuje. Zdroj: WHO Mental Health Atlas (2020), odborná literatura o pracovní síle v dětské psychiatrii, ÚZIS.
Strukturální analýza: proč je to číslo tak nízké
Nízká hustota není náhoda ani lenost systému — je výsledkem několika determinant, které se sčítají. Zaprvé nábor a atestace. Pedopsychiatrie je časově i emočně náročná, hůře finančně ohodnocená než somatické obory a dlouho neměla dostatečně atraktivní vzdělávací dráhu. Výsledkem jsou jednotky nových specialistů ročně proti desítkám blížících se důchodu.
Zadruhé věková struktura. Průměrný věk 56 let a přes třetinu lékařů nad šedesát znamená, že i pouhé udržení dnešního — nedostatečného — stavu vyžaduje rychlý příliv nováčků, který nepřichází. Zatřetí úhradová a síťová politika. Hodnota bodu, kapacita nasmlouvaných úvazků u pojišťoven a chybějící bonifikace pro časově náročnou dětskou psychiatrii přímo určují, kolik úvazků vůbec vznikne a udrží se. Práce s celou rodinou, školou a sociálními službami se ve výkonovém financování nedoceňuje.
A začtvrté — poptávka. Prevalence duševních obtíží u dětí po pandemii výrazně vzrostla; v ambulantní psychiatrické péči je dnes kolem 65 000 dětí a dospívajících ročně a jejich počet roste rychleji než jakákoli reálná obnova lékařské kapacity. To je jádro problému, které jedno klidně vypadající číslo skrývá.
Zdroj: ÚZIS, oborové statistiky dětské a dorostové psychiatrie (tisková konference MZ, září 2025).
Politická páka: kdo a čím může číslo zvednout
Dobrá zpráva je, že workforce je páka, kterou lze politicky ovlivnit — na rozdíl od mnoha jiných ukazatelů zdraví. Páky mají jasné majitele.
Za prvé, atraktivita oboru. Ministerstvo zdravotnictví a lékařské fakulty mohou dětskou psychiatrii zvednout rezidenčními místy, cíleným financováním vzdělávání a samostatnou, dobře strukturovanou specializační dráhou. Bez přílivu mladých lékařů žádná další páka nezabere. Za druhé, úhrady. Zdravotní pojišťovny mohou bonifikovat časově náročnou dětskou psychiatrii a nasmlouvat víc úvazků právě tam, kde péče chybí — v periferních okresech, ne jen v Praze. Za třetí, přenesení péče. Národní akční plán pro duševní zdraví 2020–2030 a rollout Center duševního zdraví pro děti mohou část agendy přesunout z lékařů na klinické psychology, adiktology a terapeuty v multidisciplinárních týmech — a uvolnit tak vzácnou lékařskou kapacitu pro nejtěžší případy.
Právě proto je tenhle ukazatel důležitý: patří do oblasti Struktury a předjímá budoucí problém v procesech (čekací doby) i výsledcích (duševní zdraví a sebevražednost dětí) dřív, než se naplno projeví. Číslo 6,4 dnes ještě není katastrofa — je to varování. Pokud se nůžky mezi stagnující nabídkou a rostoucí poptávkou nezavřou, každý rok znamená další ročník dětí jako Klára, na který se odborná pomoc nedostane včas — přesně v okamžiku, kdy včasný zásah rozhoduje o celém dalším životě.