Šestinedělí je z pohledu zdravotního systému zvláštní slepá skvrna. V porodnici je rodička obklopena personálem nepřetržitě; čtvrtý den po propuštění je doma sama s novorozencem, hojící se jizvou, rozjíždějící se laktací — a nejbližším kontaktem se systémem bývá až objednaná poradna. Přitom profese, která je přesně pro tuto situaci vyškolená, v Česku nechybí. Porodních asistentek je na počet obyvatel víc než v Německu nebo Rakousku a jejich počet deset let roste. Nový indikátor HSPA Monitoru měří kapacitu této profese — a příběh, který za číslem stojí, je příběh o tom, jak systém dokáže mít lidi, a nevyužít je.
Zdroj: Eurostat hlth_rs_prs2 (Midwives, practising; hodnoty replikovány z API 11. 8. 2026), VZP ČR (prosinec 2025). Přepočet na porody: ČSÚ, 84 311 živě narozených v roce 2024.
Stav v ČR: kapacita roste, porody klesají — a profese zůstává za zdmi porodnic
Praktikujících porodních asistentek bylo v Česku v roce 2024 celkem 4 672, tedy 42,8 na 100 000 obyvatel. Řada z Eurostatu (kam hodnoty reportuje ÚZIS z Národního registru zdravotnických pracovníků) ukazuje po metodické revizi v roce 2016 setrvalý růst: z 37,0 na 100 000 (2016) přes 40,1 (2020) na dnešních 42,8. Do toho porodnost padá — 84 311 živě narozených dětí v roce 2024 je historické minimum ČSÚ. Výsledkem je, že na 1 000 porodů připadá zhruba 55 praktikujících porodních asistentek, nejvíc v novodobé historii. Čistě aritmeticky nebyla nikdy lepší příležitost dát každé rodičce víc času kvalifikované péče.
Jenže česká porodní asistence je téměř celá zaměstnanecká a téměř celá nemocniční: porodní sály, oddělení šestinedělí, prenatální ambulance porodnic. Samostatná komunitní praxe — porodní asistentka, která zná ženu z těhotenství, přijde k ní domů v šestinedělí, pomůže s kojením a pozná začínající komplikaci dřív, než skončí na pohotovosti — byla do letoška ekonomickou raritou. Výkony odbornosti 921 (porodní asistentka) měly omezenou úhradu, smluv s pojišťovnami bylo málo a bez smlouvy si návštěvu platila žena sama. Výsledek shrnula VZP na konci roku 2025 jediným číslem: hrazenou návštěvu porodní asistentky v šestinedělí využívala zhruba 2 % žen.
| Rok | Praktikujících osob | Na 100 000 obyvatel |
|---|---|---|
| 2014 | 4 290 | 40,8 |
| 2016 | 3 904 | 37,0 |
| 2018 | 4 110 | 38,7 |
| 2020 | 4 248 | 40,1 |
| 2022 | 4 486 | 42,0 |
| 2024 | 4 672 | 42,8 |
Zdroj: Eurostat hlth_rs_prs2 (med_spec = MWS, wstatus = PRACT). Pokles mezi lety 2014 a 2016 je metodická revize národního registru (očištění o nepraktikující osoby), nikoli reálný odliv. ÚZIS („Personální kapacity a odměňování 2023“) vykazuje k roku 2023 přepočtených 3 833 úvazků porodních asistentek.
Mezinárodní srovnání: nejde o počty, ale o roli
V evropském žebříčku hustoty porodních asistentek stojí Česko lehce nad průměrem — 42,8 na 100 000 obyvatel proti neváženému průměru 41,1 z 33 reportujících zemí. Přebíjí Německo (33,5), Rakousko (31,3) i Nizozemsko (26,1), výrazně zaostává za Islandem (83,1), Irskem (80,3), Švédskem (79,1) a Polskem (78,9). Slovensko kategorii do Eurostatu nereportuje. Kdyby počty rozhodovaly, česká rodička by patřila k nejlépe doprovázeným v Evropě.
Zdroj: Eurostat hlth_rs_prs2, koncept practising; hodnoty za rok 2024 (Rakousko 2025: 32,4; zde 2024 pro srovnatelnost). Eurostat pro tuto kategorii nepublikuje oficiální agregát EU27 — průměr je nevážený přes 33 reportujících zemí, poslední dostupný rok 2022–2025.
Pořadí v tabulce ale vypovídá míň než to, co porodní asistentky v jednotlivých zemích smějí a mají dělat. Nizozemsko s podprůměrnou hustotou staví na porodních asistentkách celý model fyziologického porodnictví — vedou samostatně péči o nerizikové těhotné a po porodu navazuje týdenní domácí péče (kraamzorg) hrazená ze zákona. V Německu má každá žena zákonný nárok na hrazené návštěvy porodní asistentky (Hebamme) v šestinedělí — standardně jich čerpá řadu týdnů; nedostatek hebammen je tam velké politické téma právě proto, že na nich poporodní péče stojí. Britská NHS staví na komunitních porodních asistentkách rutinní poporodní kontroly v domácnostech. A Cochranův přehled modelů kontinuální péče vedené porodní asistentkou shrnuje evidenci: ženy v této péči mají méně předčasných porodů, méně instrumentálních intervencí a vyšší spokojenost — při stejné bezpečnosti pro dítě. Česko má tedy evropsky nadprůměrný počet asistentek zapojených do systému, který s nimi mimo porodnici dosud nepočítal.
Proč nadprůměrná kapacita nepracovala tam, kde chybí
První důvod je historický model. České porodnictví se po roce 1948 plně centralizovalo do porodnic pod vedením lékařů; porodní asistentka („ženská sestra“) se stala nemocniční zaměstnankyní a profese ztratila samostatnou územní praxi, na které stojí v Nizozemsku či Skandinávii. Druhý důvod jsou peníze: bez plošné úhrady a smluv se samostatná komunitní praxe neuživila, takže absolventky bakalářských programů porodní asistence logicky mířily na porodní sály — nebo do Německa a Rakouska, kde komunitní role existuje a je zaplacená. Třetí důvod jsou kompetence: část činností, které jinde porodní asistentky vykonávají samostatně, je v Česku vázána na lékaře, a profese tak nemůže nabídnout celé spektrum péče, pro které je vzdělaná.
Že nejde o okrajový problém, konstatovaly i oficiální instituce. Rada vlády pro rovnost žen a mužů uzavřela, že „systém zdravotní péče nevyužívá potenciálu porodních asistentek“ a podpora kojení v porodnicích je nedostatečná; veřejná ochránkyně práv doložila výrazné regionální nerovnosti v dostupnosti hrazené péče porodních asistentek. HSPA Monitor přitom dlouhodobě sleduje výsledkovou stranu téže mince: podíl císařských řezů, epiziotomií i závažných porodních poranění a kojení při propuštění — indikátory, na které má silnější role porodní asistence podle mezinárodní evidence přímý vliv.
Politická páka: nárok od ledna 2026 — a co musí následovat
Zlom přišel s rokem 2026. Každá žena, která porodí od 1. ledna 2026, má nárok na tři návštěvy porodní asistentky v šestinedělí plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění — Ministerstvo zdravotnictví to zavedlo úpravou úhradových podmínek porodních výkonů, takže nárok platí u všech zdravotních pojišťoven a pojišťovny mají povinnost zajistit síť smluvních porodních asistentek ve všech regionech. Mechanismus je jednoduchý: porodnice při propuštění vydá žádanku, žena si vybere asistentku ze seznamu smluvních poskytovatelů a návštěvy proběhnou u ní doma. Největší pojišťovna VZP hlásí zapojených 64 z 84 českých porodnic, zhruba 400 nasmlouvaných gynekologických ambulancí vedle samostatných praxí a na první rok vyčlenila až 80 milionů korun. Návštěva není povinná; kdo žádanku nevyužije, o nic dalšího nepřichází.
Nárok na papíře ale systém nezmění sám. První test je kapacitní: má-li službu čerpat většina z ~84 tisíc rodiček ročně místo dosavadních 2 %, musí vzniknout stovky komunitních úvazků — a ty se nezhmotní, dokud bude komunitní práce pro asistentku ekonomicky horší volbou než směny na porodním sále. Klíčová slova jsou úhradová vyhláška a síť smluv v odbornosti 921, obojí v rukou Ministerstva zdravotnictví a pojišťoven. Druhý test je kompetenční: novela zákona č. 96/2004 Sb. a prováděcích vyhlášek může rozšířit samostatné činnosti porodních asistentek (dispenzarizace fyziologického šestinedělí, laktační podpora, předpis vybraných pomůcek), aby tři návštěvy nebyly jen kontrolou, ale plnohodnotnou péčí. Třetí test je informační: využití nároku by mělo být veřejně sledované číslo — jinak se za tři roky nedozvíme, jestli 80 milionů korun změnilo systém, nebo jen rozpočtovou položku.
Indikátor praktikujících porodních asistentek bude v dashboardu měřit vstupní podmínku celé reformy: profese s 4 672 lidmi a rostoucí řadou je kapacita, ze které lze komunitní péči postavit. Jestli se to povede, uvidíme nejdřív na struktuře úvazků — a nakonec na výsledkových indikátorech porodní péče, od kojení při propuštění po porodní poranění. Šestinedělí přestává být slepou skvrnou na papíře; teď jde o to, aby přestalo být slepou skvrnou i doma u rodiček.