Během jednoho týdne v září se česká debata o porodnosti odehrála ve třech dějstvích. V pátek 11. září zahájil premiér Andrej Babiš v Ústí nad Labem Fórum rodinné politiky slovy, že stát nemá lidem určovat rodinné plány, ale vytvářet podmínky, aby je mohli naplnit. V neděli 13. září v pravidelném videu nadhodil odměnu milion korun za druhé dítě a doživotní daňovou úlevu za třetí. A v úterý 15. září zveřejnil zdravotní ekonom Jakub Hlávka z Masarykovy univerzity krátký příspěvek: „Otázka klesající porodnosti je velmi komplexní a nenabízí se jednoduchá řešení.“ Připojil obrázek se sedmi doporučeními z policy reportu své fakulty, který podle něj dostal premiér na stůl už v květnu. Ten report jsme přečetli celý. Jeho nejkonkrétnější zjištění se netýká peněz pro rodiny, ale peněz pro gynekology — a dá se ověřit v úhradové vyhlášce, kterou právě teď ministerstvo zdravotnictví připomínkuje.
Zdroj: ČSÚ, tisková konference „Jak v Česku ubývá narozených dětí“ (31. 3. 2026) a produkt „Počet narozených byl loni nejnižší za posledních 240 let“; vyhláška č. 432/2025 Sb., příloha č. 4, část C (zakonyprolidi.cz, ověřeno 20. 9. 2026); návrh vyhlášky pro rok 2027, VeKLEP ALBSDXRFYLM6, příloha č. 4 (odok.cz přes Hlídač státu, 20. 9. 2026); odhady nákladů L. Kovanda (Peak.cz) a M. Hlaváček, Národní rozpočtová rada (Echo24) — jde o odhady, ne o vládní čísla.
Čtyři roky, o třetinu méně dětí
Čísla, na která všichni tři aktéři reagují, zveřejnil Český statistický úřad 31. března. V roce 2025 se v Česku živě narodilo 77,6 tisíce dětí — čtvrtý meziroční pokles za sebou, tentokrát o 8 procent, a nejnižší hodnota od roku 1785, kdy statistické zjišťování začalo. Proti roku 2021, kdy se narodilo 111,8 tisíce dětí a úhrnná plodnost dosáhla 1,83 dítěte na ženu, tedy nejvíc od roku 1992, jde o propad o 31 procent. Úhrnná plodnost klesla na 1,28 — stejně jako v roce 2005 a jen o patnáct setin výš než historické minimum 1,13 z roku 1999. Průměrný věk matky při narození prvního dítěte se zvýšil na 29,2 roku, při narození kteréhokoli dítěte na 30,6 roku. Podle ČSÚ klesly mezi lety 2021 a 2025 počty narozených i míry plodnosti u prvních, druhých i dalších dětí shodně zhruba o 30 procent — nejde tedy o to, že by rodiny přestaly mít druhé dítě, ale že se rodí méně dětí všech pořadí.
Zdroj: ČSÚ, prezentace k tiskové konferenci „Jak v Česku ubývá narozených dětí“, 31. 3. 2026, řada živě narozených a úhrnné plodnosti 2016–2025. Report MUNI ECON pracuje pro rok 2024 s předběžnou hodnotou 1,36; zde uvádíme aktuální údaj ČSÚ 1,37.
Že pokles není projevem nezájmu o děti, ukázala na zářijovém fóru Zpráva o rodině 2026 Výzkumného institutu práce a sociálních věcí: 80 procent žen ve věku 18 až 49 let považuje za ideální mít alespoň dvě děti, téměř dvě třetiny bezdětných mezi 25 a 44 lety si dítě přejí — a 34 procent rodičů uvádí, že má méně dětí, než původně plánovalo. Rozdíl mezi přáním a realitou je přesně ten prostor, o který se politika přetahuje.
Sedm doporučení, která premiér dostal v květnu
Report, na který Hlávka odkazuje, se jmenuje Proč máme rekordně nízkou porodnost a co s tím? Napsali ho Ivan Malý, docent katedry veřejné ekonomie a dlouholetý expert Evropské komise pro zdravotnictví a dlouhodobou péči, a datová analytička Barbora Tachezyová z Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace, který Hlávka vede. Vyšel v prosinci 2025 jako ECON MUNI Policy Report č. 2025-03 a 14. května 2026 ho Malý prezentoval na konferenci „Proč se v Česku rodí málo dětí a co s tím?“, kterou ve Strakově akademii uspořádal Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády a zahájil ji premiér. Malý tam podle záznamu Úřadu vlády řekl větu, kterou Hlávka o čtyři měsíce později v podstatě zopakoval: „Neexistuje jedno opatření, které by porodnost výrazně zvýšilo.“
| Doporučení | Znění reportu | Resort s pákou | Co o tom víme k 20. 9. 2026 |
|---|---|---|---|
| 1. Prevence | Podporovat prevenci a informovanost v souvislosti s rizikovými faktory ovlivňujícími plodnost. | zdravotnictví | report jmenuje zátěž prostředí, obezitu a odkládání mateřství; průměrný věk prvorodičky 29,2 roku (ČSÚ 2025) |
| 2. Úhrady 2027 | Reflektovat doporučení odborné komunity v Úhradové vyhlášce pro rok 2027 a zachovat regionální dostupnost gynekologické péče a léčby neplodnosti. | zdravotnictví | návrh vyhlášky 2027 (VeKLEP od 9. 9., připomínky do 23. 9.) limit 848 Kč dvakrát ročně přebírá beze změny — viz níže |
| 3. Školky | Zefektivnit investice do předškolní péče zohledněním regionálních demografických specifik namísto plošných řešení. | školství, obce | podle analýzy PAQ Research citované reportem klesne do roku 2027 potřeba míst v mateřských školách o zhruba 30 tisíc; 486 obcí bude řešit nadbytek, 343 nedostatek |
| 4. Péče do tří let | Systémově podporovat rozvoj flexibilních forem péče (např. dětské skupiny) a cílit na celkové zvýšení dostupnosti služeb pro děti do tří let. | práce a sociální věci | děti do 3 let ve formální péči: 7,3 % v Česku proti 39,2 % v EU-27 (EU-SILC 2024, podle reportu) |
| 5. Bydlení | Nastavit podmínky pro zdravý vývoj realitního a hypotečního trhu. | místní rozvoj, finance, ČNB | ceny nemovitostí 2015–2024 o téměř 163 % výš, reálné mzdy o 14 %; vlastní bydlení 2,3krát hůř dostupné než v roce 2015 (report z dat ČSÚ) |
| 6. Úvazky | Podpořit flexibilní a zkrácené úvazky, které rodičům umožní sladit péči o děti s prací a zvýšit tak disponibilní příjem domácnosti. | práce a sociální věci | report: matky odpracují v domácnosti dvakrát víc hodin než otcové i při podobném příjmu a úvazku (podle Pertolda 2019) |
| 7. Pobídky firmám | Zavést cílené daňové či finanční pobídky pro zaměstnavatele, kteří aktivně podporují rodiče. | finance | bez měřitelného ukazatele na portálu |
Zdroj: Malý I., Tachezyová B. (2025). Proč máme rekordně nízkou porodnost a co s tím? ECON MUNI Policy Report č. 2025-03, s. 1 (shrnutí doporučení, doslovně) a s. 6–11 (podklady); přiřazení resortů je výklad redakce. Třetí sloupec: ČSÚ (31. 3. 2026), návrh úhradové vyhlášky 2027 (VeKLEP ALBSDXRFYLM6), a údaje, které report přebírá z PAQ Research, EU-SILC a ČSÚ.
Pět ze sedmi doporučení míří mimo zdravotnictví — na školky, bydlení, úvazky a daně. Report u nich staví na literatuře, kterou shrnuje jednou větou: opatření snižující zátěž péče o děti konkrétně pro matky „mohou být více než dvakrát účinnější než politiky typu porodného“ a jejich efekt je trvalý, zatímco navýšení peněžních dávek má účinek jen dočasný. Za nejsilnější tuzemský faktor označuje bydlení: podle vlastního modelu autorů na datech 32 evropských zemí z let 2003 až 2023 je nárůst podílu mladých lidí přetížených náklady na bydlení o 8,6 procentního bodu spojen s poklesem úhrnné plodnosti o 0,06 dítěte na ženu — a v Česku tento podíl u dvacátníků stoupl z 9,6 procenta v roce 2010 na 12,3 procenta v roce 2024. Sociolog Daniel Prokop na květnové konferenci odhadl, že nedostupností bydlení je vysvětlitelná až polovina poklesu porodnosti.
848 korun dvakrát ročně
Dvě doporučení ale patří zdravotnictví, a tady je report nejkonkrétnější. Od roku 2022 hradí veřejné pojištění asistovanou reprodukci ženám do 40 let, až čtyři cykly IVF; jak jsme psali v analýze o českém prvenství v IVF, provádí Česko 3 621 cyklů na milion obyvatel, více než dvojnásobek evropského průměru, a podle Nicole Mardešićové ze Sekce asistované reprodukce České gynekologické a porodnické společnosti se centra „podílí až na 10 % narozených dětí“. Report k tomu dodává podmínku, o které se mluví málo: účinnost hrazené léčby závisí na tom, jestli se problém včas zachytí v primární péči, tedy u registrujícího gynekologa. A právě tam podle autorů vyhláška pro rok 2026 vytvořila překážku.
Ověřili jsme to v textu vyhlášky č. 432/2025 Sb. Příloha č. 4 zavedla pro ambulantní gynekology odbornosti 603 „měsíční agregovanou úhradu za péči o registrovanou pojištěnku“ ve výši 118 korun měsíčně — obdobu kapitace praktiků — do níž spadá většina péče včetně preventivních prohlídek. Nad ni vyhláška v části C stanoví úhradu 848 korun „za hrazené služby v souvislosti s vyšetřením a léčbou neplodnosti, které zahrnují vyšetření ženy a jejího partnera, nastavení léčby a v případě neúspěchu předání do centra asistované reprodukce“, a hned dodává: pojišťovna ji uhradí „maximálně dvakrát za rok, maximálně šestkrát za život pojištěnky“. Report proti tomu staví doporučený postup České gynekologické a porodnické společnosti z roku 2021, podle něhož je pro správnou diagnózu třeba pacientku sledovat opakovaně během jednoho menstruačního cyklu — což dvě úhrady za rok neumožňují. Lékař podle autorů vyčerpá roční limit během prvního měsíce a každá další návštěva pro něj znamená práci nad rámec agregované platby. Vedle toho stojí paušál za kompletní cyklus IVF v centru: 39 773 korun.
-
Registrující gynekolog (odbornost 603)
Měsíční agregovaná úhrada 118 Kč za pojištěnku (2027: 122 Kč) na veškerou běžnou péči. Vyšetření a léčba neplodnosti navíc: 848 Kč, nejvýš dvakrát za rok a šestkrát za život.
1 635 ambulancí -
Předání do centra asistované reprodukce
Návrh 2027 nově platí centrům „rozšířený management léčby neplodnosti“: 2 231 Kč se spermiogramem, 1 925 Kč bez něj. Tedy diagnostická práce, kterou v ordinaci gynekologa limit stropuje.
38 center -
Cyklus IVF v centru
2026: kompletní cyklus s transferem embryí 39 773 Kč. Návrh 2027 paušál rozděluje: stimulace a punkce 22 954 Kč, oplodnění a kultivace 12 400 Kč, embryotransfer 6 128 Kč.
až 4 cykly do 40 let
Zdroj: vyhláška č. 432/2025 Sb., příloha č. 4, části A a C (zakonyprolidi.cz, 20. 9. 2026); návrh vyhlášky o stanovení hodnot bodu … pro rok 2027, VeKLEP ALBSDXRFYLM6, materiál a důvodová zpráva (odok.cz přes Hlídač státu, 20. 9. 2026); počty ambulancí a center podle reportu MUNI ECON z Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb (obr. 5); úhrada IVF do 40 let podle zákona č. 48/1997 Sb. ve znění od roku 2022 (viz naše analýza). Součet tří nových paušálů 41 482 Kč je výpočet redakce a nezahrnuje přípravu pro kryoembryotransfer (3 000 Kč) a zhodnocení (500 Kč).
Autoři z toho vyvozují, že systém „vytváří silnou finanční motivaci neprovádět léčbu v primární ambulanci a pacientky co nejdříve odeslat do center asistované reprodukce“ — a že to má regionální rozměr, protože center je podle Národního registru poskytovatelů 38 proti 1 635 gynekologickým ambulancím a soustředí se ve velkých městech. Pro páry z menších měst může nutnost dojíždět na základní monitoring zahájení léčby oddálit nebo znemožnit. Proto doporučení číslo dvě: reflektovat to v úhradové vyhlášce pro rok 2027.
Návrh na rok 2027 to nemění — a vysvětluje proč
Ministerstvo zdravotnictví vložilo návrh úhradové vyhlášky pro rok 2027 do VeKLEP 9. září, připomínky přijímá do 23. září a k 20. září u něj eviduje jedinou, doporučující připomínku České stomatologické komory. Prošli jsme materiál i důvodovou zprávu. Agregovaná úhrada gynekologům roste ze 118 na 122 korun. Odstavec o neplodnosti je převzat slovo od slova: 848 korun, „maximálně dvakrát za rok, maximálně šestkrát za život pojištěnky“. Důvodová zpráva to nezastírá, naopak: „Dohoda uzavřená v dohodovacím řízení pokračuje v úhradovém mechanismu zavedeném loňském roce – měsíční agregované úhradě za péči o registrovanou pojištěnku.“ Gynekologové totiž patří k jedenácti segmentům z patnácti, které podle předkládací zprávy k vyhlášce uzavřely v dohodovacím řízení pro rok 2027 plnou dohodu s pojišťovnami (červencová tisková zpráva ministerstva počítala dvanáct segmentů včetně jedné částečné dohody), a vyhláška dohodu jen přepisuje. Rok předtím se přitom dohodly jen tři segmenty — a gynekologie byla jedním z nich. Mechanismus, který report kritizuje, si tedy zástupci oboru dvakrát po sobě sami vyjednali.
Dvě věci se přesto mění, obě ve prospěch center. Návrh nově vyčleňuje kompletní spermiogram jako samostatně hrazený výkon i pro registrujícího gynekologa — to jde směrem, který report chce. Zároveň ale zavádí dva nové výkony pro poskytovatele asistované reprodukce, „rozšířený management léčby neplodnosti“ za 2 231 korun se spermiogramem a 1 925 korun bez něj. Diagnostická rozvaha, kterou v ordinaci gynekologa stropuje limit dvou návštěv, tak dostává vlastní cenu až v centru. Důvodová zpráva navíc počítá, že v segmentu gynekologie budou náklady vyšší, než plánují zdravotně pojistné plány, kvůli „vyššímu dopadu reformy“. Pokud má někdo doporučení reportu do vyhlášky prosadit, zbývá mu na to podle lhůty ve VeKLEP několik dní; jak ministerstvo s připomínkami nakládá, jsme popsali u samotného návrhu pro rok 2027.
Co říká evidence o milionu za druhé dítě
Premiérův návrh nevznikl na ministerstvu. V nedělním videu 13. září ho uvedl slovy „Například odměna milion korun za druhé dítě“ a „doživotní daňová úleva za třetí dítě, máme tady i podporu studujících rodičů, jesle, dětské skupiny“ s odkazem na think tank Institut Solvo, který v roce 2023 založila Ivana Tykač: „Některé ty závěry například toho institutu Solvo jsou zajímavé, my jsme se o tom nikdy pořádně nebavili.“ Není to tedy vládní materiál, ale podnět k diskusi — a diskuse přišla rychle. Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda spočítal, že při zhruba třiceti tisících druhých dětí ročně by odměna stála kolem 30 miliard korun; kdyby zvýšila počet druhých dětí o desetinu, vyšlo by jedno dítě „navíc“ na deset milionů, protože stát by platil i rodinám, které by druhé dítě měly tak jako tak. Michal Hlaváček z Národní rozpočtové rady k tomu v Echo24 připočetl zhruba 15 miliard ročního výpadku z daňové úlevy, celkem tedy nejméně 45 miliard, a připomněl Maďarsko, kde podle něj úhrnná plodnost klesla mezi lety 2020 a 2025 z 1,59 na 1,31 navzdory podobným opatřením.
Recenzovaná literatura těmto výhradám dává za pravdu jen zčásti — a přesně v té části, na které stojí report. Systematický přehled Bergsvik, Fauske a Hart (2021), Population and Development Review, shrnul 35 experimentálních a kvaziexperimentálních studií z Evropy, USA, Kanady a Austrálie od roku 1970 a uzavřel: rozšíření kapacit péče o děti zvyšuje konečnou plodnost, zatímco zvýšení peněžních transferů má dočasné účinky; slibné je také dotování asistované reprodukce, které podle přehledu zvyšuje porodnost u žen nad 35 let. Přesně na tento přehled se report odvolává. Že jde o obecný vzorec, ukazují jednotlivé programy: ve Španělsku zvedlo zavedení univerzálního porodného porodnost o 3 procenta a jeho zrušení ji srazilo o 6 procent (González a Trommlerová, 2021, Journal of Human Resources); polské 500+ zvýšilo v krátkém období pravděpodobnost porodu o 1,5 procentního bodu, ale u žen do třiceti let ji snížilo (Bokun, 2024, Demographic Research).
Poctivost velí dodat, že literatura není jednohlasná. Přehled 61 studií Rahman et al. (2025) v The Lancet Regional Health – Western Pacific označil peněžní dávky za nejvlivnější typ pronatalitní politiky ve vyspělých zemích a modeloval, že Japonsko by zvýšením dávek na úroveň Maďarska či Francie mohlo pokles zvrátit — zároveň ale jmenoval úhradu asistované reprodukce mezi opatřeními s potenciálem. Scoping review Brydon et al. (2024) v Social Science & Medicine našel mezi 37 studiemi vlivu peněžních transferů na plodnost 23 s nárůstem, což nedosáhlo statistické významnosti; u dávek na děti a rodinu byl podíl pozitivních výsledků vyšší než u transferů vázaných na zaměstnání. A analýza zemí OECD Zhang et al. (2023) v International Journal of Environmental Research and Public Health, kterou report cituje, došla k závěru, že rodinné politiky plodnost zvyšují dlouhodobě — ale že se tento efekt „oslabuje v zemích, kde plodnost zůstává pod 1,5“. Česko je na 1,28.
| Studie | Design | Hlavní zjištění o penězích | Co funguje déle |
|---|---|---|---|
| Bergsvik, Fauske, Hart 2021 (PDR) | systematický přehled, 35 (kvazi)experimentálních studií, 1970→ | zvýšení peněžních transferů má dočasné účinky | rozšíření péče o děti zvyšuje konečnou plodnost; dotace asistované reprodukce u žen nad 35 let |
| Rahman et al. 2025 (Lancet Reg Health WP) | systematický přehled 61 studií + model pro Japonsko | peněžní dávky nejvlivnější typ politiky ve vyspělých zemích | úhrada asistované reprodukce má potenciál; dopad závisí na výši výdajů (nad 1,3 % HDP) |
| Brydon et al. 2024 (Soc Sci Med) | scoping review 164 studií o transferech a zdraví | 23 z 37 studií nárůst plodnosti, statisticky nevýznamné | dávky na děti a rodinu častěji než transfery vázané na zaměstnání |
| Zhang et al. 2023 (IJERPH) | regrese a fsQCA, země OECD | rodinné politiky plodnost zvyšují dlouhodobě | efekt slábne v zemích s plodností trvale pod 1,5 |
| González, Trommlerová 2021 (J Hum Resour) | kvaziexperiment, Španělsko, univerzální porodné | zavedení +3 % porodů, zrušení −6 % | část efektu je jen posun načasování |
| Bokun 2024 (Demogr Res) | regrese, Polsko, Rodina 500+ | +1,5 procentního bodu pravděpodobnosti porodu krátkodobě | u žen 21–30 let pokles; reagují hlavně ženy 31–40 let |
Zdroj: citace v sekci Zdroje. Rahman, Brydon a Zhang ověřeny v PubMed 20. 9. 2026 (autoři, rok, časopis, typ publikace, abstrakt); Bergsvik, González a Bokun vycházejí v časopisech, které PubMed neindexuje, a jsou ověřeny podle DOI a záznamu v databázi Consensus 20. 9. 2026. Jednotlivé kvaziexperimenty uvádíme jako ilustraci vzorce z přehledů, ne jako samostatný důkaz.
Ekonomové, kteří návrh kritizují, nabízejí i alternativy — a nápadně se kryjí se sedmi body reportu. Daniel Prokop na CNN Prima News spočítal, že za dvě třetiny ceny by šlo zajistit školky pro polovinu dětí do tří let, deset tisíc obecních bytů ročně a daňovou slevu 40 tisíc korun na dítě. Kovanda by peníze nasměroval do zlevňování bydlení, péče o malé děti a prevence ztráty kariérních vyhlídek. Hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček byl smířlivější: „Opatření rozhodně neuškodí. Ze zahraničních příkladů ale vidíme, že výsledky jsou jiné než při původních záměrech.“ Ministerstvo práce mezitím na fóru oznámilo zvýšení rodičovského příspěvku na 400 tisíc korun a navýšení rozpočtu na primární prevenci pro rodiny ze 133 na 198 milionů korun.
Co zdravotnictví může — a co ne
Bylo by snadné z toho vyvodit, že zdravotnictví je v debatě o porodnosti vedlejší postava. Report i literatura říkají něco přesnějšího: zdravotnictví nerozhoduje o tom, jestli lidé děti chtějí, ale spolurozhoduje o tom, jestli je ti, kdo je chtějí, budou moci mít — a to v okamžiku, kdy průměrná prvorodička má 29 let a každý desátý porod přichází z centra asistované reprodukce. Dotace léčby neplodnosti je podle Bergsvikova přehledu jednou z mála pronatalitních politik s doloženým účinkem u žen nad 35 let, a Česko ji má nastavenou štědře. Co má nastavené protichůdně, je cesta k ní: úhradový mechanismus, který včasnou diagnostiku v ordinaci gynekologa oceňuje dvěma návštěvami za rok a všechno další posílá do 38 center. To není otázka miliard, ale jednoho odstavce v příloze č. 4 — a odbor, který ho může do 23. září změnit, o tom ví od prosince.