Pirátská expertní ekonomická rada (PEER) zveřejnila v srpnu 2026 hospodářskou strategii, jejíž zdravotní kapitola obsahuje mimo jiné návrh, který v české debatě není nový, ale málokdy má číselný cíl: přesunout péči z lůžek do jednodenní, ambulantní a domácí péče a snížit podíl nemocniční péče na výdajích ze 46,5 % k evropskému průměru 36,4 % do roku 2035. HSPA Monitor politické programy nehodnotí; hodnotí opatření a metriky, kterými se dají měřit. A u tohoto návrhu vychází nezvyklá kombinace: diagnóza je jedna z nejlépe doložených v celé české zdravotní politice, zatímco navržený teploměr ukazuje jinam, než kam se míří.
Zdroje: ÚZIS — NRHZS, datové souhrny obložnosti a kapacit lůžkového fondu (stav k 31. 12. 2024); ÚZIS — Národní registr hospitalizovaných (2024); OECD Health at a Glance 2025 (avoidable hospital admissions, referenční rok 2021/2022, age-sex standardizováno); ČSÚ — Výsledky zdravotnických účtů (SHA), referenční rok 2024; datový kontrakt HSPA Monitoru.
Věcné jádro: kapacita stojí a přitom se hospitalizuje nejvíc v OECD
Začněme tím, co v návrhu drží. Česko má nadprůměrně velký lůžkový fond, který využívá podprůměrně. Standardní akutní lůžka měla v roce 2024 obložnost 56,0 %, lůžka intenzivní péče 62,0 % — zatímco následná lůžka byla obsazena z 84,2 %. Při 42 309 nasmlouvaných standardních akutních lůžkách to odpovídá ekvivalentu zhruba 18 600 průměrně prázdných postelí, které někdo platí a které vážou personál. Podrobně jsme to rozebrali v článku o tom, proč je česká akutní kapacita poloprázdná, zatímco následná praská ve švech.
Druhá polovina obrazu je zdánlivě protichůdná: přestože lůžka stojí, hospitalizuje se u nás víc než kdekoli jinde v OECD. Míra hospitalizací dosáhla v roce 2024 17 990 na 100 000 obyvatel proti průměru OECD kolem 14 600 — je to jeden z mála indikátorů dashboardu, který má ověřený živý zdroj (ÚZIS, Národní registr hospitalizovaných). Souvislost mezi oběma čísly není paradox, ale popis modelu: systém, který řeší velkou část péče přijetím na lůžko, potřebuje hodně lůžek, na kterých se ale leží krátce a nepravidelně, takže průměrné využití zůstává nízké. Akutních lůžek má proto Česko 4,0 na tisíc obyvatel oproti 3,5 v průměru OECD.
Zdroj: datový kontrakt HSPA Monitoru, indikátor hospitalizace_na_100k (ÚZIS — Národní registr hospitalizovaných, referenční rok 2024, ověřeno 1. 6. 2026), benchmarky OECD a EU. Rozdíl Česko–OECD odpovídá zhruba 3 400 hospitalizacím na 100 000 obyvatel ročně.
592 hospitalizací, které měla zvládnout ambulance
Nejsilnější číslo celého návrhu ale není objem, nýbrž skladba. Odvratitelné hospitalizace — v mezinárodní terminologii ambulatory care sensitive conditions, ACSC — měří přijetí na lůžko u pěti chronických diagnóz dospělých (diabetes, chronická obstrukční plicní nemoc, srdeční selhání, nekomplikovaná hypertenze, astma), kterým dobře vedená ambulantní péče dokáže předejít. Česko jich vykazuje 592 na 100 000 obyvatel proti průměru OECD 473, tedy zhruba o čtvrtinu víc. To nejsou statistické artefakty, ale konkrétní lidé: dekompenzovaný diabetik, neseřízená medikace u srdečního selhání, astmatik bez protizánětlivé léčby. Proč se to děje a kde přesně se péče trhá, popisuje článek o hospitalizacích, kterým šlo předejít.
Tady je věcné jádro PEER nejsilnější a zároveň nejméně kontroverzní: přesunout tyto pacienty z lůžka do ambulance není škrt, je to lepší péče. Hospitalizace pro dekompenzovaný diabetes je pro pacienta horší výsledek než tři dobře vedené kontroly u praktika. Úspora je až druhotný efekt.
Jenže co přesně je „46,5 procenta"?
A tady začíná problém. Číslo, na kterém návrh staví cíl — 46,5 % nemocniční péče v Česku proti 36,4 % v EU27, s odkazem na materiál NERV z roku 2024 — se nepodařilo ukotvit v žádné klasifikaci, kterou tento dashboard sleduje. Existují dvě standardní metriky, které se běžně používají, a obě dávají jiná čísla i jinou mezeru.
| Metrika | ČR | Srovnání | Mezera | Zdroj |
|---|---|---|---|---|
| Podíl nemocnic (HP.1) na celkových výdajích na zdravotnictví | ~40 % | OECD ~36 % | ~4 p. b. | ČSÚ, Zdravotnické účty (SHA), 2024 |
| Podíl výdajů zdravotních pojišťoven na lůžkovou péči | 55,9 % | EU ~32 % | ~24 p. b. | ÚZIS NRHZS, 2023 (indikátor dashboardu) |
| „Podíl nemocniční péče" podle PEER | 46,5 % | EU27 36,4 % | 10,1 p. b. | PEER 2026, s odkazem na NERV 2024 |
Zdroje: ČSÚ — Výsledky zdravotnických účtů v ČR (klasifikace poskytovatelů HP, referenční rok 2024; řádový profil, detailní rozpad předběžná vlna nezveřejnila); datový kontrakt HSPA Monitoru, indikátor podil_vydaje_luzkova_pece (55,9 %, referenční rok 2023, benchmark EU 32 %); PEER, Hospodářská strategie, kapitola 1.4 (srpen 2026). Metriky nejsou zaměnitelné — liší se čitatelem (nemocnice jako poskytovatel × lůžková péče jako typ služby) i jmenovatelem (všechny výdaje na zdravotnictví × výdaje veřejného zdravotního pojištění).
Rozdíl není akademický. Na metrice, kterou má tento dashboard ověřenou — SHA, klasifikace poskytovatelů — je česká mezera vůči OECD zhruba čtyři procentní body, ne deset. Cíl „minus deset procentních bodů do roku 2035" tedy může být mimo o faktor dva, podle toho, jakou definici si pro měření nakonec zvolí ten, kdo bude plnění vyhodnocovat. Vysvětlení, jak se stejná koruna zároveň eviduje ve třech různých klasifikacích SHA a proč se čísla o „podílu nemocnic" tak liší, nabízí anatomie financování českého zdravotnictví: v roce 2024 systémem prošlo 696,7 miliardy korun, tedy 8,6 % HDP, a to, kolik z toho „jde nemocnicím", je odpověď na tři různě položené otázky.
Horší past: cíl jde splnit přeúčtováním
Druhý problém je vážnější než nejistota o výchozí hodnotě. Klasifikace SHA řadí poskytovatele podle typu organizace, ne podle typu péče. Ambulantní péče poskytnutá v nemocniční ambulanci se proto účtuje poskytovateli HP.1 — nemocnicím. Cíl formulovaný jako „snížit podíl nemocniční péče" jde tedy splnit organizační změnou, která se pacienta nedotkne.
-
Výchozí stav
Nemocniční ambulance jsou součástí nemocnice. Jejich výkony statistika řadí k poskytovateli HP.1 — nemocnicím.
-
Organizační krok
Nemocnice vyčlení ambulance do dceřiné společnosti s vlastním IČO. Táž ordinace, týž lékař, týž pacient, tatáž budova.
Beze změny péče -
Výsledek ve statistice
Podíl HP.1 klesne, podíl ambulantních poskytovatelů vzroste. Cíl je splněn. Počet hospitalizací, počet lůžek ani obložnost se nezmění.
Cíl splněn účetně
Metodický podklad: klasifikace poskytovatelů SHA 2011 (OECD/Eurostat/WHO), kategorie HP.1 zahrnuje veškerou péči poskytnutou nemocnicí včetně ambulantní. Schéma popisuje strukturální vlastnost ukazatele, ne konkrétní záměr nebo probíhající praxi.
Vyčleňování ambulancí a komplementu do dceřiných společností přitom není hypotetická konstrukce — je to běžný nástroj řízení nemocnic, který se používá z důvodů, jež s tímto cílem nemají nic společného. Právě proto je nebezpečné na takové čísle stavět politický závazek: cíl, který lze splnit účetně, přestane po několika letech měřit to, kvůli čemu vznikl. A protože se plnění bude vyhodnocovat až po roce 2030, nikdo v době přijetí nepozná, kterou cestou se k němu došlo.
Metr, který nejde ohnout
Oprava je přitom levná a záměru návrhu neubližuje — naopak ho dělá vymahatelným. Stačí cíl navázat na veličiny, které popisují skutečnou péči, a nikoli na to, jaké IČO ji vykázalo. Dashboard takové veličiny sleduje tři a u všech tří existuje referenční hodnota.
| Metrika | Dnes | Reference | Jde splnit účetně? |
|---|---|---|---|
| Míra hospitalizací / 100 tis. obyvatel | 17 990 (2024) | OECD 14 600 | Ne — počítá pacienty, ne účty |
| Odvratitelné hospitalizace (ACSC) / 100 tis. | 592 | OECD 473 | Ne — diagnózy jsou dané mezinárodní definicí |
| Podíl výkonů provedených v jednodenním režimu | katarakta 98,7 % (2022) | OECD 94,5 % | Ne — ale koš výkonů je nutné nejdřív definovat |
| Podíl nemocniční péče na výdajích | 40–55,9 % dle klasifikace | 36–36,4 % | Ano — vyčleněním ambulancí |
Zdroje: datový kontrakt HSPA Monitoru — indikátory hospitalizace_na_100k (ÚZIS NRH 2024), hospitalizace_acsc (OECD Health at a Glance 2025, ref. 2021/22), jednodenni_chirurgie_katarakta (OECD Health Statistics, 2022), podil_vydaje_luzkova_pece (ÚZIS NRHZS 2023); ČSÚ Zdravotnické účty 2024; PEER 2026.
Třetí řádek zaslouží poznámku, protože ukazuje, jak konkrétní taková práce musí být. U operace šedého zákalu Česko cíl už dávno splnilo: 98,7 % kataraktových výkonů se provádí ambulantně, proti 94,5 % v průměru OECD. Potenciál je jinde — u kýl, artroskopií, žlučníků, gynekologických a ORL výkonů, kde ale Česko harmonizovaný mezinárodně srovnatelný ukazatel nemá. Jestli má cíl „přesuneme péči do jednodenní chirurgie" znamenat něco měřitelného, první úkol není stanovit procento, ale definovat koš výkonů a začít ho vykazovat. To je práce na dva roky, ne na jednu tabulku ve strategii — a je to práce, bez které zůstane celý návrh nekontrolovatelný.
Podmínka, kterou PEER uvádí sám: nejdřív ruce, pak lůžka
Poslední věc je férové ocenění toho, co v návrhu je a co bývá v podobných materiálech vynecháno. PEER si sám ukládá podmínku, že kapacity terénní a domácí péče musejí růst souběžně s poklesem lůžek, a dokládá ji poměrem úvazků v sociálních službách: zhruba 48 tisíc v pobytových službách proti 12 tisícům v terénních a 4 tisícům v ambulantních. To je klíčové, protože přesun péče z lůžka není přesun mezi rozpočtovými kolonkami, ale přesun práce mezi lidmi — a ti lidé musí existovat dřív, než se lůžko zavře.
Data dashboardu tuhle podmínku podpírají z druhé strany. Následná lůžka jsou obsazena z 84,2 %, tedy prakticky plná; lůžek dlouhodobé péče má Česko v přepočtu na seniory pod evropským průměrem. Přijímací strana přesunu je tedy dnes vytíženější než ta odesílající. Když se za této situace lůžka zredukují dřív, než vzniknou kapacity v terénu, péče nezmizí ani nezlevní — jen se přesune tam, kde se nevykazuje a nic nestojí: do rodin. Tomu chce návrh sám zabránit, což je jeho silná stránka; jenže sekvencování je zároveň jediná část plánu, kterou nelze urychlit rozhodnutím, a proto rozhodne o tom, jestli z návrhu bude reforma, nebo úspora přesunutá na neformální pečující.
Co s tím
Za prvé: diagnóza obstojí a je dobře doložená. Poloprázdná akutní kapacita, nejvyšší hospitalizovanost v OECD a o čtvrtinu vyšší počet odvratitelných hospitalizací než evropský průměr — to jsou tři nezávislé ukazatele, které říkají totéž a stojí na ověřených zdrojích. Návrh přesunout péči z lůžek nepotřebuje obhajobu, potřebuje nástroje.
Za druhé: cíl je třeba přeformulovat, ne zmírnit. Ambice snížit nemocniční těžiště systému je legitimní, ale „podíl nemocniční péče na výdajích" je pro ni špatný teploměr — je nejednoznačný (40 versus 46,5 versus 55,9 procenta podle definice) a jde ho splnit přeúčtováním. Věcnými cíli jsou hospitalizovanost na 100 tisíc obyvatel, odvratitelné hospitalizace a podíl výkonů v jednodenním režimu; procentní podíl výdajů má zůstat ilustrací s přesnou definicí, ne závazkem.
Za třetí: bez kapacit na druhé straně to není reforma, ale přesun zátěže. Podmínku, že terénní a domácí péče musí růst dřív, formuluje sám návrh — a je to podmínka, kterou nelze splnit rozpočtovým opatřením, protože jde o lidi, jejichž počet se dá zvýšit až za několik let. Sekvence tedy není detail implementace; je to hlavní riziko celého záměru, a proto by měla být v cíli napsaná stejně přesně jako to procento.