U rakoviny prsu přežije v Česku pět let po diagnóze osm z deseti žen, u rakoviny tlustého střeva o něco víc než polovina pacientů. U rakoviny plic — nejčastější onkologické příčiny úmrtí v zemi — to není ani jeden z deseti. Pětileté čisté přežití po diagnóze karcinomu plic je v Česku 10,6 procenta, zatímco průměr zemí OECD je 17,1 procenta a průměr Evropské unie 15,0 procenta. HSPA Monitor zavádí tento ukazatel jako samostatný indikátor právě proto, že shrnuje celý řetězec péče o nejsmrtelnější nádor do jednoho čísla — a to číslo Česko řadí na chvost vyspělého světa.
Zdroj: OECD Health Care Quality — Cancer care (CONCORD-3, MEASURE=CCLUNTSR, obě pohlaví, věkově standardizováno); úmrtí: Národní onkologický registr ÚZIS (2022).
Co tenhle indikátor vlastně měří
Pětileté přežití je v jazyce hodnocení výkonnosti zdravotního systému (HSPA) výstupní indikátor v doméně kvality péče: na rozdíl od incidence (kolik lidí onemocní) a mortality (kolik jich zemře) měří, jak dobře systém pacienty, kteří už diagnózu mají, dokáže udržet naživu. Mezinárodně srovnatelnou hodnotou je takzvané čisté přežití (net survival) podle metodiky CONCORD — to očišťuje data od úmrtí z jiných příčin a věkově je standardizuje, aby šlo poctivě srovnat zemi se zemí. Hodnota 10,6 procenta znamená, že z lidí, kterým byl v období 2010–2014 diagnostikován zhoubný nádor plic, byla pět let po diagnóze naživu zhruba desetina.
Proč je u rakoviny plic přežití tak nízké napříč celým světem, ukazuje pohled na stadia. Plíce dlouho nebolí; nádor roste tiše a první příznaky — trvalý kašel, bolest na hrudi, úbytek hmotnosti — přicházejí typicky až ve chvíli, kdy je onemocnění pokročilé. Bez plošného screeningu se proto většina nádorů zachytí ve stadiu III nebo IV, kde se pětileté přežití pohybuje v nízkých desítkách procent a níž. Ve stadiu I, kdy nádor nepřesahuje pár centimetrů a nejsou postiženy uzliny, se přitom přežití blíží sedmdesáti až osmdesáti procentům. Celostátní průměr je tak v prvé řadě zrcadlem toho, v jakém stadiu systém nádory nachází.
Signál tohoto indikátoru je v dashboardu negativní (bad), a to z věcného důvodu: česká hodnota 10,6 procenta je o více než třetinu pod průměrem OECD. Není to ovšem statický verdikt. Trend je rostoucí — v kohortě 2000–04 bylo přežití 8,6 procenta, v kohortě 2005–09 už 9,8 procenta a v poslední srovnatelné kohortě 2010–14 dosáhlo 10,6 procenta. Zlepšování je reálné, ale pomalé a stále zaostává za tempem nejlepší praxe. A protože mezinárodní data končí rokem 2014, skutečná dnešní hodnota je díky nástupu moderní léčby pravděpodobně o něco vyšší než vykázaných 10,6 procenta.
Zdroj: OECD / CONCORD-3 (obě pohlaví, věkově standardizováno). Hodnoty se vztahují k pětiletému čistému přežití pacientů diagnostikovaných v daném období.
Mezinárodní srovnání: Česko na dně OECD
Mezi 34 členskými zeměmi OECD s dostupnými daty má nižší pětileté přežití karcinomu plic než Česko jen Chile. Klíčové je přitom srovnání se sousedy, kteří sdílejí podobnou kuřáckou historii i typ zdravotnictví. Německo dosahuje 18,3 procenta, Rakousko 19,7 procenta — tedy zhruba dvojnásobku české hodnoty. Polsko má 14,4 procenta. Nejblíž je nám Slovensko s 11,2 procenta, což připomíná, že jde z velké části o sdílené strukturální zaostání zemí střední a východní Evropy, ne o ryze český problém. Na opačném konci žebříčku je Japonsko s 32,9 procenta, Korea s 25,1 procenta a USA s 21,2 procenta — země, které buď mají rozsáhlý časný záchyt, nebo odlišnou skladbu nádorů a agresivnější diagnostiku.
Zdroj: OECD Health Care Quality — Cancer care (CONCORD-3, kohorta 2010–14, obě pohlaví). Hodnoty jsou pětileté čisté přežití (%).
Mezinárodní srovnání má jednu důležitou výhradu: přežití u rakoviny plic je silně závislé na skladbě nádorů (malobuněčný versus nemalobuněčný karcinom) a na podílu časně zachycených stadií, takže odráží i rozdíly v diagnostice, ne jen v účinnosti léčby. To ale českou pozici spíš vysvětluje, než omlouvá — právě v časnosti záchytu má Česko největší mezeru.
Strukturální analýza: proč přežití vázne
Rozdíl mezi českými 10,6 procenta a rakouskými 19,7 procenta se neskrývá v operačních sálech ani v dostupnosti onkologik — moderní cílená a imunoonkologická léčba je v komplexních onkologických centrech (KOC) dostupná. Skrývá se o krok dřív: v tom, kdy a v jakém stadiu se pacient k diagnóze vůbec dostane.
| Ukazatel | Hodnota ČR | Kontext |
|---|---|---|
| Pětileté přežití | 10,6 % | OECD 17,1 % · EU 15,0 % · signál bad |
| Nové případy / rok | 6 808 | 2022 · 4 117 mužů, 2 691 žen |
| Úmrtí / rok | 4 973 | 2022 · nejvíc ze všech nádorů |
| Trend incidence (muži) | −12 % | 2011–2020 · klesá s úbytkem kouření |
| Trend incidence (ženy) | +18 % | 2011–2020 · roste, dohání muže |
Zdroj: Národní onkologický registr (NOR/ÚZIS), data 2022 a trendy 2011–2020; přežití OECD/CONCORD-3.
Pozdní záchyt. Bez plošného screeningu přichází většina pacientů až se symptomy, kdy je nádor pokročilý. Český program časného záchytu karcinomu plic nízkodávkovým CT (hrazený od roku 2022) má potenciál to změnit, ale jeho dosah byl po třech letech jen kolem 2,7 procenta cílové populace — populační efekt na přežití je tak zatím nutně zanedbatelný. Časný záchyt a přežití jsou dva konce téhož řetězce: indikátor přežití je výsledkem, na který se účast ve screeningu promítne až s odstupem let.
Sociální rozložení nemoci. Rakovina plic v Česku nejvíc postihuje muže s nižším vzděláním a manuálními profesemi v průmyslových regionech — Ústecku, Ostravsku, Karvinsku. Jde o skupinu, která ke zdravotnickým službám přichází nejméně a nejpozději, a jejíž nádory se tak častěji zachytí v pokročilém stadiu. Přežití je proto i ukazatelem rovnosti v přístupu k péči, nejen její technické kvality.
Kouření jako kořen. Rakovina plic je z velké části nemocí způsobenou tabákem. Zatímco u mužů incidence klesá (méně kouří než dřív), u žen roste o téměř pětinu za dekádu — odraz toho, že ženy začaly kouřit ve velkém později. Bez poklesu kuřáctví, které v Česku stále zůstává nad evropským průměrem, se přírůstek nových případů nezastaví a tlak na přežití zůstane vysoký.
Politická páka: čtyři kroky, které přežití zvednou
Dobrá zpráva schovaná v nízkém čísle je, že jeho hlavní příčiny jsou systémové, a tedy odstranitelné politickým rozhodnutím — ne medicínským zázrakem. Léčebné nástroje v systému jsou; chybí včasnost a dosah.
Za prvé, rozjet plicní screening naplno. Hrazený program nízkodávkového CT existuje, ale bez adresného zvaní rizikových kuřáků (po vzoru mamografie a kolorektálního screeningu) a bez bonifikace praktiků za odeslání způsobilých pacientů zůstává jeho dosah jednociferný. Tohle je největší jednotlivá páka na přežití — a leží na MZ ČR, zdravotních pojišťovnách a Národním screeningovém centru.
Za druhé, protikuřácká politika. Zdanění tabáku, dostupnost tabakologických ambulancí a propojení odvykání se screeningovým kontaktem snižují incidenci i posouvají záchyt. Zvlášť důležité je to u žen, kde výskyt roste.
Za třetí, centralizace pneumoonkologické péče do center s dostatečným objemem výkonů a včasná indikace moderní cílené a imunoonkologické léčby. A za čtvrté, cílení intervencí na regiony s nejvyšší mortalitou — Ústecko, Ostravsko, Karvinsko — kde se sociální nerovnost a kuřácká zátěž potkávají nejsilněji. Národní onkologický plán ČR 2030 a doporučení Rady EU z roku 2022 vytvářejí cílový rámec; úhradová vyhláška a Věstník MZ ČR jsou nástroje, kterými lze přežití přímo ovlivnit. Indikátor v HSPA dashboardu sleduje pětileté přežití karcinomu plic jako klíčový výstupní ukazatel kvality onkologické péče a včasnosti záchytu.