Česká debata o nerovnostech ve zdraví se vede skoro výhradně o přístupu k péči: kde chybí praktik, jak dlouho se čeká na magnetickou rezonanci, kolik se doplácí u zubaře. Data evropského šetření životních podmínek EU-SILC ale ukazují, že ta největší nerovnost leží jinde. V zemi s nejnižší mírou příjmové chudoby v EU a s prakticky nulovými finančními bariérami péče se nejchudší a nejbohatší pětina populace liší v hodnocení vlastního zdraví o třicet procentních bodů — víc, než činí evropský průměr. Bohatí Češi se cítí zdravější než bohatí Evropané; chudí Češi se cítí hůř než chudí Evropané. Tenhle článek prochází, kde přesně se české nůžky rozevírají, kde prokazatelně ne — a co z toho plyne pro systém, který umí zaplatit léčbu, ale ne podmínky, ve kterých nemoc vzniká.
Gradient, který systém nevidí
Evropské šetření životních podmínek EU-SILC se každý rok ptá výběrového vzorku domácností na příjmy a mimo jiné na jednoduchou otázku: Jak celkově hodnotíte své zdraví? Odpovědi seřazené podle příjmu domácnosti kreslí v každé evropské zemi schodiště — čím vyšší příjmová pětina, tím větší podíl lidí, kteří odpovídají „dobře" nebo „velmi dobře". Rozdíl je v tom, jak strmé to schodiště je. České je strmější než evropský průměr: mezi první a pátou pětinou leží 30,0 procentního bodu, v průměru EU 22,0.
| Příjmová pětina | Česko | EU27 | rozdíl ČR − EU |
|---|---|---|---|
| 1. (nejchudší) | 53,1 | 57,3 | −4,2 |
| 2. | 57,3 | 61,1 | −3,8 |
| 3. | 64,5 | 67,8 | −3,3 |
| 4. | 75,2 | 73,2 | +2,0 |
| 5. (nejbohatší) | 83,1 | 79,3 | +3,8 |
| celkem | 67,0 | 67,9 | −0,9 |
Zdroj: Eurostat hlth_silc_10 (Self-perceived health by income quintile), vlna 2025, osoby 16+, obě pohlaví; dataset aktualizován 27. 7. 2026, staženo 17. 8. 2026 přes REST API. Rozdíly v posledním sloupci vypočteny z uvedených hodnot.
Tabulka říká víc než souhrnný průměr, ve kterém Česko vypadá jako evropský standard (67,0 % vs. 67,9 %). Horní dvě pětiny českého rozdělení se cítí lépe než jejich evropské protějšky; dolní tři hůř. Průměr ty dva příběhy smíchá do nenápadného čísla — a přesně proto ho karta indikátoru na dashboardu nese jen se signálem „warn", zatímco skutečný problém je schovaný v rozkladu.
Na spodním konci škály je kontrast ještě ostřejší. Špatné nebo velmi špatné zdraví hlásí 16,8 % nejchudší pětiny, ale jen 2,3 % té nejbohatší — poměr 7,3násobku, zatímco evropský průměr je 3,7násobek. Česko tedy nemá nadprůměrně nemocnou populaci; má nadprůměrně rozdělenou populaci.
V čekárně rozdíl nevzniká
První podezřelý je po ruce: nedostávají se chudší lidé k péči? Data říkají poměrně jednoznačně, že tady české nůžky nevznikají. Neuspokojenou potřebu lékařského vyšetření — kvůli ceně, vzdálenosti nebo čekací listině — uvádí v Česku 0,3 % lidí starších 16 let, osmkrát méně než průměr EU (2,4 %). A co je pro tenhle článek podstatnější: gradient uvnitř toho čísla je plochý. V nejchudší pětině hlásí neuspokojenou potřebu 0,6 %, v nejbohatší 0,2 % — rozdíl necelého půl bodu, zatímco v evropském průměru dělí pětiny 2,3 bodu (3,7 % vs. 1,4 %). Důvod „bylo to na mě příliš drahé" pak v Česku volí zaokrouhleně 0,0 % respondentů — včetně nejchudší pětiny.
Univerzální zdravotní pojištění s nízkými doplatky tedy dělá přesně to, co slibuje: drží dveře ordinací otevřené bez ohledu na příjem. Jak jsme ukázali v analýzách přímých plateb a katastrofických výdajů, finanční ochrana českých domácností patří k nejsilnějším v Evropě — byť u nejchudší pětiny už doplatky umí bolet. Jenže třicetibodová propast v subjektivním zdraví existuje navzdory téhle ochraně. Kdo chce vysvětlit české nerovnosti ve zdraví, musí hledat mimo systém zdravotní péče.
Kde se rozdíl bere
EU-SILC nabízí ještě jeden úhel: otázku, zda zdravotní problémy člověka omezují v běžných činnostech. Odpovědi kopírují příjmové schodiště stejně věrně — a strměji než v Evropě.
Zdroj: Eurostat hlth_silc_12 (Level of activity limitation by income quintile), vlna 2025, osoby 16+; dataset aktualizován 22. 7. 2026, staženo 17. 8. 2026 přes REST API. Rozdíl mezi pětinami: ČR 25,9 bodu, EU27 18,1 bodu.
Nabízí se námitka, že jde jen o věk: v nejchudší pětině je víc seniorů a zdraví s věkem klesá, takže souhrnný rozdíl může zčásti vyrábět demografické složení. Zčásti ano — proto je poctivé podívat se dovnitř věkových pásem. Gradient tam ale nezmizí: mezi 45. a 64. rokem hodnotí zdraví jako dobré 44,9 % nejchudší proti 78,9 % nejbohatší pětiny (rozdíl 34,0 bodu), po pětašedesátce 20,9 % proti 50,3 % (29,4 bodu) a i mezi šestnácti a čtyřiačtyřiceti lety zůstává rozdíl 8,3 bodu (86,1 % vs. 94,4 %). Největší propast tedy neleží ve stáří, ale v předdůchodovém věku — přesně tam, kde se potkává fyzicky opotřebovávající práce s příjmovým stropem.
Čtyřicet procent nejchudší pětiny s omezením v běžných činnostech není „pocit" — je to popis každodenního fungování. A směr příčinnosti tu běží oběma směry: nižší příjem znamená fyzicky náročnější a hůř chráněnou práci, horší bydlení a vyšší chronický stres, které zdraví podlamují — a podlomené zdraví zpětně sráží výdělek a drží člověka v dolní pětině. Korpus HSPA Monitoru už jednotlivé vrstvy tohoto mechanismu zmapoval: pětadvacetiletý muž s vysokou školou má před sebou o třináct let delší život než vrstevník se základní školou, muž z Ústecka umírá skoro o čtyři roky dřív než Pražan a skoro každý druhý Čech nerozumí informacím o svém zdraví — přičemž vzdělání, region i gramotnost se s příjmem těsně překrývají. Příjmová pětina je jen nejhrubší řez toutéž strukturou.
Dobrá zpráva v trendu — a její křehkost
Jedna věc se v datech zlepšuje. Ještě v roce 2022 činil rozdíl mezi krajními pětinami 39,5 bodu (46,4 % vs. 85,9 %); od té doby se zúžil na 30,0. Táhne to spodek rozdělení: podíl nejchudší pětiny s dobrým zdravím vzrostl ze 46,4 na 53,1 procenta, zatímco horní pětina zůstává stabilně mezi 82 a 86 procenty. Opatrnost je ale na místě — EU-SILC je výběrové šetření a hodnota mezi lety kolísá: rozdíl klesal tři vlny po sobě (39,5 → 35,2 → 28,0), mezi posledními dvěma vlnami se ale znovu mírně rozšířil (28,0 → 30,0 bodu). Zúžení proti roku 2022 je tedy výrazné, jeho trvalost ale potvrdí až další vlny — pokud vydrží, začne se české schodiště podobat evropskému.
Co s tím
Za prvé: nečekat řešení od pojišťoven. Systém zdravotní péče své minimum splnil — finanční bariéry přístupu prakticky odstranil a data to potvrzují napříč pětinami. Třicetibodová propast se ale rodí v práci, bydlení, vzdělání a životním stylu, tedy v resortech, které se za zdravotní politiku nepovažují. Za druhé: cílit, ne plošně přisypávat. Nejchudší pětina nese 16,8 % špatného zdraví a 39,7 % omezení — prevence, screeningy a programy podpory zdraví doručované plošně dopadají nejméně právě tam, kde je potenciál největší; adresné doručení do nízkopříjmových skupin je nejlevnější dostupný zisk zdravých let. Za třetí: hlídat výjimky, kde gradient prosakuje do péče. Zubní péče ukazuje, jak rychle přímé platby vytvoří bariéru, která dopadá jen na chudé: vyšetření kvůli ceně vzdává 1,2 % nejchudší pětiny a 0,0 % té nejbohatší — každé rozšiřování spoluúčasti je proto potřeba testovat právě na dolní pětině rozdělení, ne na průměrném pojištěnci. Česko má nejmenší chudobu v Evropě; kdyby k ní přidalo evropsky plochý gradient zdraví, byl by to větší zisk zdravých let než většina reforem, o kterých se vede hlasitější debata.