Srovnávat české zdravotnictví s Evropskou unií je užitečné, ale trochu nefér — průměr EU míchá Švédsko s Bulharskem. Německo, Rakousko, Polsko a Slovensko jsou zrcadlo přesnější: všech pět zemí financuje zdravotnictví z veřejného zdravotního pojištění, tři z nich sdílejí post-socialistickou výchozí pozici a všechny spojuje jeden trh práce, na kterém si vzájemně konkurují o tytéž lékaře a sestry. Právě proto otevíráme sérii Sousedé: díl po dílu projde jednotlivé domény zdravotního systému a srovná Česko s touto čtveřicí na datech Eurostatu. Začínáme doménou, ve které Česko vypadá nejlépe — dostupností péče. A hned první pohled do dat ukazuje, proč se u toho nedá zůstat: výsledek je výborný, ale trend kapacit, na kterých stojí, je nejslabší z pětky.
Zdroje: Eurostat — neuspokojené potřeby hlth_silc_08 (EU-SILC, osoby 16+, vlna 2025), zdravotnický personál hlth_rs_prs2 (koncept practising; aktualizace datasetu 13. 7. 2026), nemocniční lůžka hlth_rs_bds1 (2024). Všechna data stažena 16. 8. 2026 přes Eurostat REST API.
Subjektivní dostupnost: kde systém nechává lidi čekat
Nejpřísnějším soudcem dostupnosti není statistika kapacit, ale odpověď lidí na jednoduchou otázku: potřebovali jste v posledních 12 měsících lékařské vyšetření a nedostali jste ho? Evropské šetření příjmů a životních podmínek (EU-SILC) ji pokládá každý rok desítkám tisíc domácností a sčítá tři systémové důvody — péče byla příliš drahá, příliš daleko, nebo na ni byla dlouhá čekací listina. Česko je v tomto ukazateli dlouhodobě na evropské špičce: v roce 2025 hlásí neuspokojenou potřebu 0,3 % lidí starších 16 let. Průměr EU je osminásobek (2,4 %), Polsko takřka desetinásobek (2,9 %).
Zdroj: Eurostat, dataset hlth_silc_08 (EU-SILC), důvody „too expensive / too far to travel / waiting list", osoby 16+, obě pohlaví, všechny příjmové skupiny. Staženo 16. 8. 2026 přes Eurostat REST API. Jde o subjektivně hlášenou potřebu — ukazatel měří, jak systém vnímají lidé, ne délku objednacích dob.
Zajímavější než pořadí je pohyb v čase. Německo, tradičně premiant, se od roku 2022 zhoršilo z 0,3 na 1,0 % — hlavně kvůli čekacím listinám, které tam v roce 2025 uvádí 0,8 % lidí proti 0,1 % před třemi lety. Slovensko šlo opačným směrem: z 3,2 % v roce 2023 na 1,1 %. Česko se drží mezi 0,2 a 0,5 % celé sledované období. Stojí za tím kombinace, kterou dashboard popisuje i jinde: nízké přímé platby pacientů, hustá síť poskytovatelů a kultura, ve které se k specialistovi dá jít i bez doporučení.
Jedna poctivá výhrada: EU-SILC měří subjektivně vnímanou bariéru, ne objednací doby. Že Češi na péči nerezignují, neznamená, že nečekají — národní data ukazují medián čekání na specialistu 28 dní a na magnetickou rezonanci se čeká i při nadprůměrném počtu přístrojů. Ukazatel říká něco jiného a cenného: česká čekání zatím nejsou tak dlouhá ani tak častá, aby je lidé vnímali jako odepření péče. U sousedů — a v průměru EU — už ano.
Lékaři: střed pole, nejpomalejší růst
Kapacitní základ dostupnosti vypadá na první pohled solidně. S 429 praktikujícími lékaři na 100 000 obyvatel (2024) je Česko přesně uprostřed pětky: výrazně za Rakouskem (564) a Německem (475), citelně před Slovenskem (395) a Polskem (386). Praktikující lékař v definici Eurostatu znamená lékaře, který skutečně ošetřuje pacienty — ne každého držitele diplomu.
Druhý pohled je horší. Mezi roky 2021 a 2024 přibylo Česku praktikujících lékařů 0,9 procenta — nejméně z celé pětky. Polsko za stejné tři roky přidalo 10,0 %, Slovensko 7,3 %, Německo 5,0 %, Rakousko 4,2 %. Sousedé, kteří byli za Českem, se přibližují; ti, kdo byli před ním, odskakují. A česká křivka stagnuje ve chvíli, kdy populace lékařů stárne — demografii profese, ve které míří každý druhý praktik brzy do důchodu, jsme popsali v samostatném článku. Stagnace počtu při stárnoucí struktuře znamená, že dnešní střed pole není stabilní pozice, ale setrvačnost.
Sestry: jediná kapacita, která se ztenčuje
U sester je obrázek nejvážnější. Česko má 799 praktikujících sester na 100 000 obyvatel (2024) — víc než Polsko (601) i Slovensko (579), ale hluboko za Německem (1 251) a Rakouskem (1 015). Německo má na stejný počet obyvatel o 57 % víc praktikujících sester než Česko.
A zatímco lékařů aspoň symbolicky přibývá, sester v Česku ubylo — o 3,5 % od roku 2021 (z 828 na 799 na 100 000 obyvatel). Německo za tu dobu přidalo 4,0 %, Polsko 3,7 %, Slovensko 1,1 %; pokles vykazuje z pětky už jen Rakousko (−4,7 %, hodnoty jsou ale odhad Eurostatu). Proč česká křivka klesá, rozebíráme jinde: relativní mzdy sester jsou nadprůměrné, ale příliv absolventek ošetřovatelství nestačí krýt odchody — a výsledkem je paradox oboru, který platí líp než kdysi, a přesto se zmenšuje. Pro dostupnost je to klíčová veličina: sestry jsou největší zdravotnická profese a limitují reálný provoz lůžek i ambulancí víc než počty lékařů.
| Ukazatel | ČR | DE | AT | PL | SK | EU27 |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Neuspokojená potřeba péče (% osob 16+, 2025) | 0,3 | 1,0 | 0,9 | 2,9 | 1,1 | 2,4 |
| — z toho kvůli čekací listině (%) | 0,2 | 0,8 | 0,6 | 2,2 | 1,0 | 1,2 |
| Praktikující lékaři / 100 000 obyv. (2024) | 429,4 | 475,4 | 563,5 | 386,2 | 394,7 a | — |
| — změna 2021→2024 | +0,9 % | +5,0 % | +4,2 % | +10,0 % | +7,3 % a | — |
| Praktikující sestry / 100 000 obyv. (2024) | 799,3 | 1 251,3 | 1 015,1 b | 601,4 | 579,0 a | — |
| — změna 2021→2024 | −3,5 % | +4,0 % | −4,7 % b | +3,7 % | +1,1 % a | — |
| Nemocniční lůžka / 100 000 obyv. (2024) | 639,5 | 758,6 | 655,1 | 627,5 | 557,7 | 507,4 |
| — z toho akutní (curative) | 398,6 | 566,2 | 472,1 | 428,8 | 463,4 | — |
Zdroje: Eurostat hlth_silc_08 (vlna 2025), hlth_rs_prs2 (2024; koncept practising), hlth_rs_bds1 (2024). a Slovensko vykazuje personál v konceptu professionally active (zahrnuje i nepečující role — hodnoty mírně nadhodnocené proti practising; Eurostat flag „definition differs"). b Rakouské počty sester jsou odhad Eurostatu. EU27 agregát Eurostat u personálu nepublikuje. Staženo 16. 8. 2026 přes Eurostat REST API.
Lůžka: hodně postelí, málo akutních
Třetí pilíř dostupnosti — lůžkový fond — ukazuje, jak zavádějící umí být jedno souhrnné číslo. Česko má 639 nemocničních lůžek na 100 000 obyvatel, o 26 % víc než průměr EU (507) a třetí nejvíc v pětce po Německu (759) a Rakousku (655). Jenže když se fond rozloží podle účelu, pořadí se obrátí: akutních (curative) lůžek má Česko 399 na 100 000 obyvatel — nejméně z celé pětky. I Polsko (429) a Slovensko (463) jich mají víc.
Rozdíl vysvětluje struktura: 29 % českého nemocničního fondu tvoří lůžka dlouhodobé péče (185 na 100 000 obyvatel) — především léčebny dlouhodobě nemocných. U sousedů je tento podíl mezi nulou a 13 procenty; Německo vede dlouhodobou péči mimo nemocniční sektor úplně, takže v nemocniční statistice vykazuje nulu a přímé srovnání této položky nemá smysl. Tato struktura je dvojsečná: velký fond drží krátkou cestu k hospitalizaci — Česko hospitalizuje nejvíc ze zemí OECD — ale váže personál a peníze v lůžkách, která neslouží akutní péči, a maskuje, že akutní kapacita je v regionálním srovnání nejtenčí.
Co s tím
Za prvé: dnešní dostupnost je reálná silná stránka, ne statistický klam. Nejnižší neuspokojená potřeba péče v pětce — a jedna z nejnižších v EU — se opírá o nízké finanční bariéry a hustou síť. V doméně, kterou pacient pocítí nejdřív, Česko sousedy skutečně poráží. Za druhé: náskok stojí na kapacitách, jejichž trend je nejslabší z pětky. Nejpomalejší růst počtu lékařů, úbytek sester a nejtenčí akutní lůžkový fond znamenají, že výhoda není samoudržitelná — Německo ukazuje, jak rychle se subjektivní dostupnost láme, když kapacity nestačí: z 0,3 na 1,0 % za tři roky. Za třetí: sledovat je třeba lidi, ne postele. Lůžek má Česko dost, ale jejich struktura konzervuje model postavený na hospitalizacích; skutečným limitem dostupnosti bude personál. Další díly série Sousedé projdou zbývající domény — kvalitu péče, prevenci a financování — na stejné pětce zemí a stejném zdroji dat.