Spalničky patří k nemocem, u kterých se výkonnost zdravotního systému měří obzvlášť nemilosrdně. Nemají tichý průběh, který by se dal přehlédnout, nemají dlouhou inkubaci, která by rozostřila příčinu, a nemají alternativní vysvětlení. Když se objeví ve větším počtu, znamená to jediné: v populaci je dost lidí bez imunity na to, aby virus našel řetězec, kterým se šíří. Právě proto jsou spalničky v epidemiologii používány jako takzvaný canary indicator — kanárek v dole. Ukážou se první, dřív než ostatní nemoci, kterým očkování předchází. A ve Spojených státech se v roce 2026 ukázaly v počtu, jaký tamní systém neviděl třicet pět let.
Zdroje: US Centers for Disease Control and Prevention — Measles Cases and Outbreaks (stav k 30. 7. 2026, staženo 3. 8. 2026); CDC SchoolVaxView — Vaccination Coverage and Exemptions among Kindergartners, školní rok 2024/25. Údaj za rok 2026 je průběžný (year-to-date), ne celoroční; potvrzené případy podléhají zpětné revizi.
Co přesně říkají čísla
Americká evidence spalniček je veřejná a aktualizuje se týdně, takže o základní faktografii se nevede spor. K 30. červenci 2026 CDC eviduje 2 371 potvrzených případů ve 45 jurisdikcích (státy, District of Columbia a New York City), z toho 16 případů u zahraničních návštěvníků. V roce 2026 bylo hlášeno 37 nových ohnisek a 94 % případů (2 219 z 2 371) je na některé z ohnisek vázáno. To je zásadní údaj: neznamená to rozptýlené importy z ciziny, ale řetězce domácího přenosu.
Srovnání s předchozími roky ukazuje, jak prudký je zlom. Ještě v roce 2024 hlásily Spojené státy 285 případů za celý rok. V roce 2025 to bylo 2 289 — osminásobek a nejvyšší číslo od roku 1992. A v roce 2026 byla tato hodnota překročena už během července — tedy ještě předtím, než uplynulo sedm měsíců roku.
| Rok | Počet případů | Kontext |
|---|---|---|
| 1991 | 9 643 | Vrchol poslední velké epidemie před zavedením druhé dávky MMR |
| 2000 | — | Spalničky prohlášeny v USA za eliminované (přerušení domácího přenosu na více než 12 měsíců) |
| 2019 | 1 274 | 31 států; 89 % nemocných neočkovaných nebo s neznámým statusem; newyorská ohniska tehdy poprvé ohrozila status eliminace |
| 2024 | 285 | Poslední „klidný" rok |
| 2025 | 2 289 | Nejvíc od roku 1992; epidemie odstartovala v západním Texasu v lednu |
| 2026 (k 30. 7.) | 2 371 | Loňské celoroční číslo překonáno už v červenci; nejvíc od roku 1991 |
Zdroje: CDC — Measles Cases and Outbreaks a History of Measles; CDC MMWR — National Update on Measles Cases and Outbreaks, United States, 2019. Hodnota za 2026 je průběžná k 30. 7. 2026. Rok 2000 nemá v tabulce počet záměrně — jde o milník eliminace, ne o srovnatelný datový bod.
Pro pořádek patří k číslům i historická perspektiva, protože bez ní vypadá 2 371 případů buď jako málo, nebo jako konec světa — podle toho, co si čtenář přinese. Před zavedením vakcíny v roce 1963 onemocnělo v USA odhadem 3 až 4 miliony lidí ročně, zhruba 48 000 jich bylo hospitalizováno a 400 až 500 jich zemřelo. Proti tomu jsou dnešní počty zlomkem. Jenže srovnávat je třeba s posledními dvěma dekádami, ne s érou před očkováním: mezi lety 2000 a 2024 se USA držely v řádu desítek až nižších stovek případů ročně a opakovaně pod stovkou. Skok na dva a půl tisíce je proto návratem o generaci zpátky, ne návratem do 50. let.
Proč právě u spalniček stačí tak málo
Otázka, kterou si laik položí jako první, zní: proč zrovna spalničky? Proč ne černý kašel nebo příušnice? Odpověď je v jediném čísle. Spalničky patří k nejnakažlivějším známým lidským infekcím. Světová zdravotnická organizace uvádí, že jeden nemocný člověk může nakazit až 18 dalších osob. Pro srovnání: u chřipky se toto číslo pohybuje kolem dvou, u původního koronaviru SARS-CoV-2 kolem tří. Virus se navíc přenáší vzduchem a zůstává infekční ve vzduchu i na površích až dvě hodiny poté, co nakažený člověk místnost opustil. Nemusíte se s nemocným potkat — stačí, že jste po něm přišli do ordinace, do čekárny nebo do obchodu.
Z této nakažlivosti přímo vyplývá, proč je práh kolektivní imunity u spalniček tak vysoko. Aby se řetězec přenosu přetrhl, musí být imunní přibližně 95 % populace — a to dvěma dávkami vakcíny. U méně nakažlivých nemocí stačí 80 nebo 85 %. Spalničky tuto rezervu nedávají. Rozdíl mezi 95 % a 92 % zní jako detail, ale epidemiologicky jde o přechod mezi „ojedinělé importované případy uhasnou" a „importovaný případ založí ohnisko o stovkách nakažených".
Druhá vlastnost spalniček, kterou veřejná debata skoro nezná, je imunitní amnézie. Studie publikovaná v časopise Science v roce 2019 (Mina a kol.) ukázala, že prodělané spalničky ničí už vytvořené protilátky proti jiným původcům nemocí. U neočkovaných dětí, které spalničky prodělaly, výzkumníci naměřili ztrátu 11 až 73 % protilátek proti celé řadě virů a bakterií; u očkovaných dětí ke ztrátě nedošlo. Obnovení imunitní paměti trvá zhruba dva až tři roky, během nichž je dítě zranitelnější vůči infekcím, proti kterým už jednou bylo chráněné. Prodělané spalničky tedy nejsou „přirozená imunizace", jak se občas tvrdí — jsou naopak krokem zpět v imunitě vůči zbytku mikrobiálního světa.
A třetí vlastnost: na spalničky neexistuje lék. WHO to formuluje bez příkras — „pro spalničky neexistuje specifická léčba", péče spočívá v mírnění příznaků a předcházení komplikacím. Stejně jako u většiny virových onemocnění nemá medicína nic, čím by virus zastavila; má jen podpůrnou péči, a v bohatých zemích velmi dobrou. To je také důvod, proč se u spalniček veškerá váha přesouvá na prevenci. Buď se nemoci předejde, nebo se čeká, jak dopadne.
Anatomie jednoho ohniska: Spartanburg, Jižní Karolína
Nejlépe je americká situace vidět na největším ohnisku poslední doby. Zdravotní úřad Jižní Karolíny ohlásil první případy 2. října 2025, kdy jich potvrdil osm. Ohnisko se rozrostlo na 997 případů a bylo prohlášeno za ukončené 26. dubna 2026 — trvalo tedy téměř sedm měsíců. Hned na začátku patří upozornit na past, na kterou v mediálních shrnutích běžně narazíte: těchto zhruba tisíc případů se rozkládá do dvou kalendářních roků. Do amerického součtu za rok 2026 z nich spadá jen část (řádově sedm set), takže ohnisko nelze přičíst k ročnímu číslu jako celek. Čísla, která k němu úřad zveřejnil, přesto popisují mechanismus epidemie přesněji než jakýkoli komentář.
| Ukazatel | Hodnota | Poznámka |
|---|---|---|
| Celkem případů | 997 | Konečný stav k ukončení ohniska 26. 4. 2026; do roku 2026 spadá jen část |
| Neočkovaní nebo neznámý status | 95 % | 945 z 990 případů (stav k 3. 3. 2026) |
| Děti do 17 let | 90,8 % | Nejpostiženější byly neočkované děti školního věku |
| Okres Spartanburg | 940 | 94 % všech případů; Greenville 36, Anderson 8 |
| Školní proočkovanost MMR — Spartanburg | 88,9 % | Průměr státu 93,7 %; práh 95 % |
| Zasažené školy | 33 | 7 školních obvodů; 874 žáků posláno do karantény |
Zdroje: South Carolina Department of Public Health — průběžné tiskové zprávy k ohnisku (10/2025–4/2026); CDC Center for Forecasting and Outbreak Analytics — Scenario assessment: 2025–2026 Measles Outbreak in South Carolina; CIDRAP, University of Minnesota. Část případů ohniska spadá do roku 2025, část do 2026 — celková čísla ohniska proto nelze sčítat s ročními souhrny CDC.
Jižní Karolína přitom není letos jediná ani největší. Nejrozsáhlejší aktivní ohnisko roku 2026 má Utah: zhruba 711 případů od června 2025, z toho asi 514 v roce 2026. Stát s méně než procentem americké populace tak sám tvoří přes pětinu národního součtu a nákaza se rozšířila do dvaadvaceti z devětadvaceti okresů — víc než kdekoli jinde. Začátek je opět v malé uzavřené komunitě na hranici s Arizonou, kam ohnisko přeteklo (dalších zhruba 341 případů). Proočkovanost předškoláků v nejzasaženějším okrese Washington je kolem 79 %. A stejný vzorec platil i pro texaské ohnisko roku 2025 — 762 případů, dvě úmrtí, z toho 414 v jediném okrese Gaines s mennonitskou komunitou a proočkovaností předškoláků 77 %. Virus se tam podle epidemiologů dostal pravděpodobně importem z kanadského Ontaria, což obě severoamerické epidemie propojuje do jednoho příběhu.
Podstatné je, že žádné z těchto ohnisek nevzniklo plošně v celém státě, ale v jednom okrese s uzavřenější komunitou, kde byla proočkovanost dlouhodobě nízká. Okresní hodnota 88,9 % se od státního průměru 93,7 % liší o necelých pět procentních bodů — a přesně v tom rozdílu je celé sdělení. Celostátní ani celokrajský průměr o riziku epidemie nevypovídá. Epidemie nevzniká v průměru, ale v konkrétní škole, konkrétní obci a konkrétní komunitě, kde imunitní hradba chybí. Tento vzorec je navíc setrvalý: i v roce 2019 bylo 86 % amerických případů vázáno na ohniska v úzce provázaných komunitách s nízkou proočkovaností.
Proočkovanost klesá, a ne od včerejška
Klíčové číslo pro celou kauzu je proočkovanost dětí před nástupem do školy. CDC ji sleduje v programu SchoolVaxView a měří ji — což je pro pozdější srovnání s Českem podstatné — jako podíl dětí s oběma dávkami MMR, protože většina států dvě dávky ke vstupu do školy vyžaduje. Ve školním roce 2024/25 činila 92,5 % — tedy o dva a půl procentního bodu pod prahem kolektivní imunity. Podíl dětí s udělenou výjimkou z očkování současně vystoupal na 3,6 % z 3,3 % v předchozím roce, přičemž sedmnáct států hlásí míru výjimek nad pěti procenty. Lékařské výjimky přitom zůstávají stabilní na 0,2 %; roste složka nelékařská, tedy světonázorová a náboženská.
Zároveň je ale poctivé říct, kdy pokles začal. Proočkovanost amerických předškoláků se pohybovala kolem 95 % ještě ve školním roce 2019/20 a klesá nepřetržitě od pandemie covidu-19, tedy napříč dvěma administrativami a několika ministry. Vysvětlovat celý propad jedním jménem nebo jedním funkčním obdobím by bylo věcně nepřesné. Pandemie přerušila běžné preventivní prohlídky, část rodin očkování odložila a nikdy nedohnala, a k tomu se přidalo dlouhodobé oslabování důvěry v očkování, které má kořeny hluboko před rokem 2020.
Status eliminace: rozhodne se v listopadu
Tady je potřeba být přesný, protože právě v tomto bodě se v přebíraných zprávách chybuje nejčastěji. Spojené státy status eliminace spalniček dosud formálně neztratily. Rozhodnutí přísluší regionální verifikační komisi PAHO a to na řádném výročním zasedání v listopadu 2026; původně plánovaný přezkum USA a Mexika ze 13. dubna 2026 byl na toto zasedání odložen. Co status v listopadu 2025 ztratilo, byl region Amerik jako celek — a to kvůli Kanadě, nikoli kvůli USA.
Odborný odhad výsledku je ovšem jednoznačný. Analýza publikovaná v roce 2026 v Lancetu a shrnutá střediskem CIDRAP Minnesotské univerzity uzavírá, že „vzhledem k současnému epidemiologickému kontextu se jeví jako vysoce pravděpodobné, že USA v roce 2026 status eliminace ztratí". Argumenty jsou číselné: ve 285 z 376 sledovaných dní překročilo efektivní reprodukční číslo hodnotu 1, tedy epidemie se sama udržovala. Práh eliminace je méně než jeden případ na deset milionů obyvatel ročně; USA byly počátkem roku 2026 nad devadesáti. Ze sedmi eliminačních indikátorů jich země čtyři nesplňuje.
Rozdíl mezi formálním statusem a epidemiologickou realitou je tedy podstatný — a je to rozdíl v čase, ne v obsahu. Redakční komentář CIDRAP z června 2026 na to jde ostřeji a tvrdí, že opatrné formulace typu „mohly by ztratit" jsou už samy zavádějící, protože fakticky Spojené státy kontrolu nad eliminací ztratily. Pro čtenáře je bezpečná formulace tato: status zatím platí, ale podmínky, na kterých stojí, splněny nejsou.
Politický rozměr: co je doloženo
Americká debata o spalničkách je neoddělitelná od osoby ministra zdravotnictví Roberta F. Kennedyho ml., který úřad převzal v roce 2025 a který před nástupem do funkce dlouhodobě patřil k nejviditelnějším kritikům očkovací politiky. Právě tady je pro seriózní text nejtenčí led, protože se snadno sklouzne k tomu, že se epidemie přisoudí jednomu člověku. Držme se proto doložitelného.
Začněme tím, co zaznělo naposledy, protože to nejlépe ukazuje, jak spletitá ta věc je. 2. srpna 2026, tedy den před vydáním tohoto textu, Kennedy v rozhovoru pro CNN na výzvu moderátorky pohlédl do kamery a řekl: „Řeknu to hned teď. Rodiče by měli nechat své děti očkovat proti spalničkám." Dodal, že vakcína je účinná a spalničkám zabrání zhruba v 97 % případů, a že nikdy nezpochybňoval její účinnost. Na otázku, zda nese za epidemii odpovědnost, odpověděl: „Rozhodně ne." Americká média to označila za pozoruhodný obrat.
Zároveň platí, že jeho působení provázela řada doložených kroků, které odborné společnosti kritizovaly jako oslabení institucionální podpory očkování. V červnu 2025 odvolal všech sedmnáct členů poradního výboru pro očkování (ACIP) s odůvodněním, že výbor přestal být „gumovým razítkem pro zájmy průmyslu", a jmenoval osm nových včetně známých kritiků vakcín. V listopadu 2025 nechal na webu CDC přepsat stránku o vakcínách a autismu tak, že věta „vakcíny nezpůsobují autismus" je na ní označena za tvrzení, které není podložené důkazy; podle svého pozdějšího vyjádření pro New York Times změnu nařídil osobně. V lednu 2026 zúžil okruh univerzálně doporučovaných očkování ze sedmnácti na jedenáct — MMR mezi doporučenými zůstala. V srpnu 2025 na protest rezignovali čtyři vysocí představitelé CDC a odvolaná ředitelka CDC Susan Monarez později v Senátu vypověděla, že důvodem jejího odchodu bylo odmítnutí schvalovat očkovací doporučení bez vědeckého podkladu.
Dvě reakce ukazují, jak hluboko spor sahá. V lednu 2026 vydala Americká pediatrická akademie vlastní očkovací kalendář, odlišný od federálního — poprvé za zhruba třicet let se hlavní odborná společnost takto rozešla s CDC. A v březnu 2026 federální soud v kauze AAP v. Kennedy lednovou přestavbu kalendáře pozastavil a zablokoval třináct ministrových nominantů do ACIP s odůvodněním, že většina z nich nesplňuje kvalifikační standardy stanovené Kongresem.
Sporná je i jeho komunikace o léčbě. Na jaře 2025 opakovaně vyzdvihoval vitamin A, rybí tuk, steroid budesonid a antibiotikum klarithromycin a mluvil o „téměř zázračném" zotavení pacientů. U spalniček přitom, jak je uvedeno výše, kauzální léčba neexistuje; vitamin A snižuje úmrtnost prokazatelně tam, kde je populace jeho nedostatkem postižena, což není případ USA. Následek je doložený: dětská nemocnice v texaském Lubbocku léčila v březnu 2025 skupinu dětí hospitalizovaných se spalničkami, které měly zvýšené hladiny vitaminu A a abnormální jaterní testy, a studie v JAMA Network Open zaznamenala za první čtvrtletí 2025 86 případů expozice dětí vitaminu A, tedy nárůst o 38,7 %. Rovněž jeho tvrzení, že ochrana po vakcíně slábne o 4,5 % ročně, neodpovídá studiím, které uvádějí 0,04 až 0,22 % ročně.
Co říká druhá strana
Aby byl obrázek úplný, patří sem i argumentace ministra a jeho podporovatelů — už proto, že jedna její část je věcně správná. Kennedy odmítá odpovědnost za epidemii s odkazem na to, že proočkovanost klesá od pandemických uzávěr, které dětem znemožnily očkování podle plánu, a že jde o mezinárodní trend, v němž některé země vykazují vyšší nemocnost na obyvatele než USA. Data mu v tomto bodě dávají za pravdu: pokles z 95,2 % (2019/20) na 92,5 % (2024/25) proběhl převážně před jeho nástupem do funkce v únoru 2025 a školní rok 2024/25 mu už z principu přičíst nelze. Počet států pod hranicí 95 % vzrostl z 28 na 39 rovněž v tomto období.
Druhým jeho argumentem je informovaná volba — opakovaně uvádí, že rozhodnutí o očkování je osobní a stát by k němu neměl nutit. Třetím je střet zájmů: odvolání ACIP zdůvodnil tím, že třináct ze sedmnácti členů jmenovala předchozí administrativa a výbor podle něj sloužil zájmům výrobců. Čtvrtým je mezinárodní srovnání: zúžení kalendáře prezentoval jako sladění s praxí srovnatelných zemí, konkrétně Dánska. Ke Gavi, mezinárodní alianci očkující děti v chudých zemích, jíž nejprve zastavil americké financování, se v červenci 2026 vrátil a obnovil 600 milionů dolarů poté, co aliance přistoupila na odstranění rtuťových sloučenin z vakcín; jeho podporovatelé to uvádějí jako výsledek vyjednávání.
Co z dostupných dat spočítat nelze, je kauzální podíl konkrétní politiky na konkrétním počtu nakažených. Epidemie má víc vstupů — dlouhodobý trend proočkovanosti, lokální komunity s nízkým pokrytím, import viru ze zahraničí — a jejich váhy nejsou odděleně měřitelné. Studie v JAMA prokázala u otrav vitaminem A korelaci s mediálními výroky, ne prokázanou příčinu; sami autoři mluví o hypotéze. Data za školní rok 2025/26, tedy za první celý rok jeho působení, zatím publikována nejsou — a právě ta budou pro oddělení trendu od vlivu politiky rozhodující.
Kanada: co se stane, když se čára překročí
Zatímco USA o svém statusu teprve rozhodují, severní soused si odpověď už vyzkoušel. 10. listopadu 2025 Panamerická zdravotnická organizace (PAHO) oznámila, že Kanada ztratila status eliminace spalniček, který držela od roku 1998. Formulace PAHO je strohá: „endemický přenos spalniček byl v Kanadě obnoven, virus zde cirkuluje nejméně dvanáct měsíců". Jen za rok 2025 Kanada evidovala 5 436 případů a dvě úmrtí — obě u předčasně narozených dětí s vrozenou formou nákazy.
Původ epidemie je připomínkou, jak málo stačí. Kanadský úřad veřejného zdraví klade její začátek k 27. říjnu 2024, kdy mezinárodní cestovatel navštívil svatbu v Novém Brunšviku. Ohnisko v provincii samotné vyhaslo do ledna 2025, ale účastníci svatby stihli virus zavléct do jihozápadního Ontaria, kde se rozvinul v úzce provázaných mennonitských komunitách. Přes 90 % kanadských případů bylo u neočkovaných osob. Šlo přitom spíš o faktory strukturální než věroučné — menší kontakt s primární péčí, jazyková bariéra a geografická uzavřenost; plošný náboženský zákaz očkování v těchto komunitách neexistuje.
Ztráta statusu není jen symbolická nálepka. Znamená, že země přestala být územím, kde je přenos přerušen, což má důsledky pro mezinárodní hlášení, cestovní doporučení i pro tlak na národní očkovací program. Návrat naopak vyžaduje prokázat, že přenos daného kmene byl přerušen a nejméně dvanáct měsíců neprobíhal — a protože komise PAHO rozhoduje jednou ročně a dřívějším případům v regionu trvalo znovuzískání statusu i přes dva roky, reálný návrat Kanady připadá nejdříve na rok 2027, spíš 2028. V polovině roku 2026 přitom epidemie zjevně slábne: PAHO hlásí, že počty případů zůstávají nízké a stagnují, Alberta neeviduje důkaz komunitního přenosu a Manitoba zaznamenala mezi 1. a 27. červnem 2026 jen sedm potvrzených případů, o 96 % méně než v únoru.
Se ztrátou kanadského statusu přišel navíc o status eliminace celý region Amerik — tedy oblast, která byla ještě donedávna prezentována jako doklad, že plošné očkování dokáže nemoc z kontinentu vytlačit. To je z hlediska hodnocení výkonnosti systémů jeden z nejtvrdších možných výsledků: opatření, které bylo dosažené, bylo ztraceno.
Evropa: nižší čísla, stejná logika
Evropský kontext se od amerického liší mírou, ne mechanismem — a v posledních dvou letech nabídl obojí, varovný vrchol i úlevný pokles. V širším evropském regionu WHO, který zahrnuje třiapadesát zemí včetně Turecka, Ruska a Střední Asie, dosáhl rok 2024 hodnoty 127 412 případů — dvojnásobku předchozího roku a nejvyššího čísla od roku 1997. Region tehdy vytvořil zhruba třetinu všech spalniček na světě. Rok 2025 pak přinesl pokles na 33 998 případů, tedy o téměř 75 %.
Ten pokles je ale ošidný, a WHO na to sama upozorňuje. Zatímco počet nemocných klesl, počet zemí s pokračujícím nebo obnoveným endemickým přenosem vzrostl z dvanácti na devatenáct — a evropská verifikační komise to označila za nejvýznamnější krok zpět v eliminaci spalniček v regionu za poslední roky. V lednu 2026 status eliminace ztratilo šest zemí naráz: Arménie, Rakousko, Ázerbájdžán, Španělsko, Spojené království a Uzbekistán. Méně případů tedy neznamená pevnější hradbu; znamená jen, že vlna opadla v populaci, jejíž imunita zůstala děravá.
V užším okruhu zemí EU a Evropského hospodářského prostoru eviduje ECDC za rok 2025 celkem 7 655 případů a 8 úmrtí (čtyři ve Francii, tři v Rumunsku, jedno v Nizozemsku). Podíl neočkovaných odpovídá americkému vzorci: ve dvanáctiměsíčním okně do února 2026 bylo 79,9 % nemocných zcela neočkovaných a jen necelá desetina měla obě dávky. Nejvyšší nemocnost mají kojenci do jednoho roku — tedy děti, které jsou na očkování ještě příliš malé a chrání je pouze imunita okolí.
Dlouhodobě nejhorší bilanci má Rumunsko, které samo tvořilo v roce 2025 zhruba 55 % všech případů v EU/EHP. Důvod je čitelný z jediného řádku tabulky: proočkovanost druhou dávkou tam v roce 2023 činila 62 % proti evropskému průměru 89 %. WHO příčiny popisuje střízlivě — pečovatelé nemají spolehlivé informace, praktičtí lékaři se zdráhají o očkování mluvit pro nedostatek odborné jistoty a systém primární péče je v chudších župách slabý. Právě tam ovšem přišel i doklad, že se trend dá otočit: po cíleném proškolení více než čtyř set pracovníků primární péče ve třech župách vzrostla v prvním čtvrtletí 2026 proočkovanost první dávkou u dětí do dvou let v průměru o dvacet procentních bodů.
Zdroj: ECDC, přehled proočkovanosti MMR v EU/EHP za rok 2023 (převzato z přílohy Národní očkovací strategie ČR 2025–2029, Tabulka č. 8). Šířka pruhu je škálována na pásmo 60–100 % pro čitelnost rozdílů. Prahu 95 % u obou dávek dosahují jen čtyři země EU/EHP — Maďarsko, Malta, Portugalsko a Slovensko.
Tabulka říká věc, která se v české debatě ztrácí. Česko se často uklidňuje tím, že „nevybočuje z evropského průměru" — a to je pravda. Jenže evropský průměr je 89 %, tedy sám hluboko pod prahem. Národní očkovací strategie to přiznává neobvykle otevřeně: Česko podle ní nevybočuje výrazně „nikoli proto, že by na tom bylo dobře, ale spíše proto, že v celé EU je proočkovanost proti spalničkám obecně nízká". Z celého uskupení třiceti zemí drží obě dávky nad 95 % jen čtyři. Kontinent tedy nemá společnou hradbu — má dvacet šest děr různé velikosti a čtyři místa, kde je stěna celá.
Česko: zatím dobré číslo, křehčí než vypadá
Česká situace je z tohoto srovnání zatím ta klidná. Státní zdravotní ústav evidoval v roce 2024 celkem 35 případů spalniček, v roce 2025 čtyřicet a ke 2. únoru 2026 tři — dva v Praze a jeden v Moravskoslezském kraji. Indikátor Incidence spalniček v našem dashboardu vykazuje 0,9 případu na 100 000 obyvatel (2023, ECDC). Pro měřítko: v roce 2019 měla ČR 590 případů a před zavedením očkování v roce 1969 jich bývalo kolem padesáti tisíc ročně. Ministerstvo zdravotnictví i SZÚ shodně uvádějí, že dnešní klid drží vysoká proočkovanost.
Právě u toho čísla se ale nejčastěji chybuje — a chyba jde v obou směrech. Indikátor Vakcinace MMR u dětí ukazuje 83,7 % (kohorta narozených 2022, ÚZIS), což zní alarmivně. Není to však celková proočkovanost: jde o podíl dětí, které dostaly první dávku do dvou let věku, tedy o ukazatel včasnosti. Bez omezení věku se stejná kohorta dostane zhruba na 92 %. Kdo by z toho ale usoudil, že je Česko v pořádku, přehlédl by číslo, na kterém u spalniček všechno stojí.
Práh kolektivní imunity 95 % totiž platí pro dvě dávky. A druhá dávka, kterou se v Česku očkuje až v pěti až šesti letech, se podle Národní očkovací strategie ČR pohybuje dlouhodobě stabilně kolem 85 %. Nejde o nedávný propad — tato hodnota hranice 95 % nikdy nedosáhla. Strategie to formuluje bez okolků: dlouhodobě nedostatečná proočkovanost druhou dávkou „zásadně snižuje efektivitu kolektivní ochrany a vytváří prostor pro vznik a šíření epidemických ohnisek".
| Ukazatel | Hodnota | Co přesně měří |
|---|---|---|
| 1. dávka do 2 let (kohorta 2022) | 83,7 % | Ukazatel včasnosti — kolik dětí dostalo první dávku v termínu |
| 1. dávka bez omezení věku (kohorta 2022) | ~92 % | Kolik dětí první dávku nakonec dostane; u ročníků 2016–2018 to bylo 98,7 % |
| 2. dávka — kompletní schéma | ~85 % | Číslo rozhodné pro kolektivní imunitu; práh je 95 % |
| Cíl Národní očkovací strategie do roku 2029 | 90 % | Vědomě stanoven pod prahem kolektivní imunity |
Zdroje: ÚZIS — NZIS (hodnota indikátoru vakcinace_mmr_deti, kohorta 2022); Ministerstvo zdravotnictví ČR — Národní očkovací strategie České republiky pro období let 2025–2029 (schválena prosinec 2025), Tabulka č. 2 a analýza NRHZS; ECDC — přehled proočkovanosti EU/EHP 2023. Údaje za kohortu 2022 nejsou dosud kompletní (děti z 2. pololetí nemají dost dlouhou dobu sledování).
Pozoruhodné je i to, co si Česko klade za cíl. Národní očkovací strategie na roky 2025–2029 stanovuje jako cílovou hodnotu pro kompletní schéma MMR 90 % — tedy metu, která je sama o sobě pod prahem, jejž tentýž dokument opakovaně označuje za kritický. Strategie zároveň vyčísluje, co by stálo jít výš: dosažení 90 % vyžaduje zhruba 3 až 4 miliony korun ročně na jeden populační ročník, dosažení 95 % pak 6 až 8 milionů. Řeč je tedy o částkách, které jsou v měřítku českého zdravotnictví zanedbatelné.
Ke skupině dětí se navíc přidává imunitní mezera u dospělých. Dvoudávkové schéma platí v Česku od roku 1975, takže lidé narození zhruba mezi lety 1969 a 1978 dostali často jen jednu dávku. SZÚ přímo uvádí, že výrazný podíl na neočkovaných nakažených mají vedle malých dětí právě dospělí od třiceti let. Česká data to potvrzují nepříjemně názorně: z 35 případů roku 2024 bylo 18 dospělých a mezi nemocnými dospělými se objevují i lidé řádně očkovaní dvěma dávkami — doklad toho, že postvakcinační imunita v populaci bez cirkulujícího viru pozvolna slábne. U dětí do 14 let přitom byly v roce 2024 všechny případy u neočkovaných.
Poctivé shrnutí tedy zní: Česko je na spalničky chráněné lépe než USA i Kanada, ale rezervu nemá žádnou. Na ukazateli, který rozhoduje — dvě dávky — jsme zhruba deset procentních bodů pod prahem, a jsme tam dlouhodobě. Že se to zatím neprojevuje, je dáno kombinací slušné první dávky, zbytkové imunity starších ročníků a štěstí na to, kam se zavlečený případ dostane. Souběžný propad u jiných povinných vakcín přitom ukazuje, že nejde o izolovaný jev: proočkovanost hexavalentní vakcínou klesla podle WHO a UNICEF z 97 % (2020) na 86 % (2024) a černý kašel se v roce 2024 vrátil v nejsilnější epidemii od 60. let.
Proč to jinde znamená mrtvé děti
V bohatých zemích končí spalničky smrtí zřídka — a rok 2026 je toho v USA nečekaně názorným příkladem. V roce 2025 zemřeli na spalničky tři lidé: dvě neočkované školačky v Texasu (šestiletá v únoru, osmiletá v dubnu, obě bez známých přidružených onemocnění) a neočkovaný dospělý v Novém Mexiku, u kterého se spalničky potvrdily až posmrtně, protože lékařskou péči nevyhledal. Šlo o první úmrtí na spalničky v USA po deseti letech. V roce 2026 CDC k 30. červenci neeviduje ani jedno úmrtí, přestože případů je víc než za celý loňský rok. Klesl i podíl hospitalizovaných — 151 hospitalizací (zhruba 7 %) proti 243 (11 %) za celý rok 2025.
Tento rozdíl je třeba podat opatrně, protože se nabízí hned dvě protichůdná čtení. Přesvědčivé vysvětlení, proč je letos při vyšším počtu případů méně těžkých průběhů, se nám v odborných zdrojích najít nepodařilo — ve hře může být jiná věková struktura nemocných, širší testování v ohniscích, které zachytí i lehčí případy, nebo jiná klinická praxe. Nulový počet úmrtí k datu uzávěrky tedy není důkaz, že se nemoc zmírnila; sezóna neskončila a jde o malá čísla, u kterých jedno úmrtí změní obrázek. Zároveň je ale poctivé to uvést, protože článek, který by mlčky předpokládal, že vyšší počet případů automaticky znamená víc mrtvých dětí, by čtenáře klamal. Právě tento zlomek procenta ovšem svádí k závěru, že jde o neškodnou dětskou nemoc. Globální čísla říkají něco jiného.
Světová zdravotnická organizace odhaduje, že v roce 2024 zemřelo na spalničky celosvětově zhruba 95 000 lidí, převážně dětí mladších pěti let. Spalničky patří v nízkopříjmových zemích dlouhodobě mezi nejčastější příčiny úmrtí malých dětí — ne proto, že by tam byl virus jiný, ale proto, že tam chybí všechno ostatní. V populacích s vysokou mírou podvýživy a bez dostupné zdravotní péče umírá až 10 % nemocných; ve složitých humanitárních krizích byla u dětí zaznamenána smrtnost i 20 až 30 %, a tam, kde je rozšířený nedostatek vitaminu A, ještě vyšší. Podvýživa je hlavním přispívajícím faktorem u zhruba 45 % smrtelných případů.
Údaj „až 10 %" je přitom potřeba číst přesně: jde o horní hranici za nejhorších podmínek, ne o běžnou smrtnost. Systematické přehledy odhadují průměrnou smrtnost v nízko- a středněpříjmových zemích řádově v jednotkách procent a v evropském či severoamerickém kontextu jde o hodnoty o dva řády nižší. Rozdíl mezi 10 % a 0,1 % ovšem není vlastnost viru — je to vlastnost zdravotního systému a výživy populace. Přesně v tom je smysl toho, aby portál o výkonnosti zdravotnictví o spalničkách vůbec psal.
Co z toho plyne pro Česko
Americká zkušenost nabízí čtyři poučení, která jsou přenositelná, protože nezávisejí na tamním systému financování ani na tamní politice.
Za prvé: sledovat okresy, ne republiku. Ohnisko ve Spartanburgu vzniklo v okrese, jehož proočkovanost se od státního průměru lišila o necelých pět bodů. Český celostátní údaj kolem 93 % stejně tak zakrývá místa, kde je pokrytí výrazně nižší. Bez veřejně dostupných dat na úrovni okresů — která dnes SZÚ a krajské hygienické stanice spravují, ale nepublikují — nelze cílit intervence tam, kde ohnisko vznikne nejdřív.
Za druhé: včasnost je samostatný problém. České číslo 83,7 % pro první dávku do dvou let neznamená, že 16 % dětí nebude očkováno nikdy; znamená, že je očkováno později. Jenže „později" je přesně to okno, ve kterém jsou děti nejohroženější, a při zavlečení nákazy rozhoduje stav v den kontaktu, ne konečný stav kohorty. Nástroje jsou tu banální a levné: aktivní zvaní, připomínkové SMS, dostupný termín u pediatra.
Za třetí: konzistentní komunikace je infrastruktura. Nejnázornějším americkým poučením není číslo případů, ale to, jak rychle se rozpadne veřejná důvěra, když zdravotnické autority mluví nejednotně. Důvěra v očkování je budována roky a ztrácena měsíci; jakmile je pryč, žádné čerstvé číslo ji samo nevrátí.
Za čtvrté: úspěch prevence si podřezává větev. Kdo se narodil po roce 1969, kdy u nás začalo plošné očkování, spalničky v běžné praxi prakticky neviděl — a to platí i pro většinu dnešních lékařů. Rodič, který se rozhoduje o očkování, tak neváží riziko nemoci proti riziku vakcíny — váží představu rizika nemoci, kterou nikdy neviděl, proti velmi konkrétní obavě z injekce. To je asymetrie, kterou nelze porazit statistikou; lze ji porazit jen tím, že se o nemoci a jejích následcích mluví dřív, než se vrátí.
Spojené státy jsou v tomto ohledu užitečný experiment, který nikdo nechtěl provést. Ukazují, kde přesně leží hranice, za kterou se eliminovaná nemoc vrací. Rozdíl mezi 95 % a 92,5 % vypadá na papíře zanedbatelně; v praxi je to rozdíl mezi zemí, kde je zavlečený případ epidemiologickou epizodou, a zemí, kde je začátkem půlročního ohniska v jednom okrese. A tady je ta nepříjemná pointa pro nás: na ukazateli, který rozhoduje, je Česko níž než Spojené státy. Americká proočkovanost dvěma dávkami je nad devadesáti procenty, česká se drží kolem pětaosmdesáti. Že se to zatím neprojevuje, není zásluha systému — je to náskok, který nám dala léta vysoké proočkovanosti v minulosti a který se spotřebovává.