Paní Zdeňce je čtyřiašedesát a diabetes 2. typu má devět let. Bere metformin a gliklazid, tedy kombinaci, kterou by jí předepsali i před patnácti lety. Loni ji hospitalizovali se srdečním selháním, ledvinné funkce má zhoršené. Podle doporučených postupů je přesně tím člověkem, u kterého by gliflozin nebyl volbou navíc, ale volbou první — kvůli srdci a ledvinám, nezávisle na hodnotě cukru. Její praktický lékař, u kterého je devět let dispenzarizována, jí ho ale u diabetické indikace s úhradou předepsat nemůže. Úhrada je vymezena odbornostem diabetologie, endokrinologie, vnitřní lékařství, kardiologie a nefrologie. Do diabetologické ambulance má paní Zdeňka objednáno za pět měsíců.
Zdroj: vlastní přepočet z otevřených dat SÚKL DIS-13 (60 měsíčních souborů za roky 2021–2025, ATC A10, komunitní sektor) a z otevřených dat Národního diabetologického registru ÚZIS (sada NR-18-01), staženo 5. 9. 2026. Mezinárodní srovnání: OECD Health Statistics, Pharmaceutical consumption.
Co ukazatel měří — a proč se dá tak snadno přečíst špatně
Spotřeba léků se ve zdravotnické statistice měří v definovaných denních dávkách, zkratkou DDD. Světová zdravotnická organizace přiřadí každé účinné látce typickou udržovací dávku pro hlavní indikaci u dospělého a spotřeba se pak dá sečíst napříč přípravky bez ohledu na jejich sílu a balení. Výsledek se vztáhne na tisíc obyvatel a den, takže číslo 113,1 doslova znamená: z každého tisíce Čechů má 113 lidí každý den k dispozici jednu standardní denní dávku léku na cukrovku.
A přesně tady začíná past. Číslo svádí ke dvěma závěrům, které z něj neplynou. Neříká, kolik lidí je léčeno — mohlo by jít o 113 lidí s jednou dávkou stejně jako o 57 lidí se dvěma. A neříká, jestli ta léčba funguje: DDD měří distribuovaný objem, ne dosaženou kompenzaci, ne adherenci a už vůbec ne to, jestli má pacient tu léčbu, kterou by mít měl. HSPA Monitor proto zařazuje indikátor do oblasti Procesy se směrem „kontextově závislý“ a neutrálním signálem: vyšší hodnota není sama o sobě ani dobrá, ani špatná.
Zato je to jediné číslo, které v celém řetězci péče o diabetes chybělo. HSPA Monitor dosud měřil, kolik lidí nemoc má (prevalence diabetu) a s jakými komplikacemi končí (amputace dolních končetin u diabetiků, viz článek Diabetická noha amputovaná). Mezi tím byla díra: kolik léčby systém mezi diagnózou a komplikací skutečně dodá.
Stav v Česku: čtyři roky rovnoměrného růstu
Česká řada je krátká, ale hladká. Otevřená data SÚKL o dodávkách distributorů do lékáren začínají v květnu 2020, takže první úplný rok je 2021. Od té doby spotřeba antidiabetik roste každý rok: 100,1 (2021) → 101,0 (2022) → 101,6 (2023) → 106,0 (2024) → 113,1 (2025), tedy o 13,0 % za čtyři roky. Žádný skok, žádný propad — jen setrvalý tlak, který se od roku 2023 zrychluje.
Zdroj: vlastní přepočet z otevřených dat SÚKL DIS-13 (ATC A10, typ odběratele LEKARNA, čistá spotřeba dodávka minus vratka, DDD na balení přímo ze sloupce datové sady), staženo 5. 9. 2026. Jmenovatelem je střední stav obyvatel příslušného roku podle Eurostat demo_gind (10 505 772 v roce 2021 až 10 912 670 v roce 2025) — pevný jmenovatel by růst nadhodnotil, protože počet obyvatel v tomto období vzrostl o 3,9 %. Metodika je ověřena proti kanonické řadě OECD: pro roky 2021–2024 dává OECD za ČR 97,5 · 99,3 · 100,8 · 107,1, tedy shoda do 2,6 %.
Že je přepočet správný, se dá ukázat nezávisle. Tutéž skupinu léků publikuje OECD ve své databázi spotřeby léčiv a za Česko do ní hlásí právě SÚKL. Kanonická řada OECD zní 97,5 · 99,3 · 100,8 · 107,1 — vlastní přepočet z otevřených dat se od ní v žádném ze čtyř překrývajících se let neliší o víc než 2,6 %, přičemž odchylka je systematická a v čase klesá (+2,6 · +1,7 · +0,8 · −1,1 %). Odpovídá to tomu, že OECD u starších let pracuje s populačním údajem před revizí po sčítání lidu 2021; pro mezinárodní srovnání proto tento článek používá harmonizovaná čísla OECD, pro českou řadu vlastní přepočet z primárního zdroje. To je důležité nejen pro důvěru v čísla, ale i prakticky: OECD publikuje s ročním zpožděním, zatímco česká otevřená data jsou k dispozici měsíc po měsíci. Hodnota za rok 2025 tedy předbíhá mezinárodní statistiku o celý rok.
Mezinárodní srovnání: šestí z třiceti, ale nikoli proto, že bychom byli štědří
Za rok 2024, kdy jde srovnávat, je Česko se 107,1 DDD podle harmonizovaných dat OECD šesté nejvyšší z třiceti zemí, které údaj hlásí. (Vlastní přepočet z českých dat dává za týž rok 106,0; pro pořadí zemí je správné použít jedno harmonizované měřítko, ne míchat zdroje.) Nad průměrem OECD 94,2 o 13,7 %, nad průměrem dvaceti zemí EU 92,7 o 15,5 %. Z okolních států je výš jen Německo (112,6); Polsko má 100,4, Slovensko 89,1 a Rakousko pouze 60,6 — méně než polovinu české hodnoty.
Zdroj: OECD Health Statistics, Pharmaceutical consumption (MEASURE PH_CON, PHARMACEUTICAL A10, jednotka DDD na 1 000 obyvatel a den), staženo přímým dotazem na veřejné SDMX rozhraní OECD 5. 9. 2026. Průměry jsou nevážené. Kanadská hodnota je více než dvojnásobek mediánu a je nutné ji číst spíš jako metodický rozdíl v pokrytí než jako obraz reality.
Tady se ale musí přijít s tím druhým číslem, jinak by srovnání lhalo. Podle Národního diabetologického registru mělo v roce 2025 v Česku diabetes 1 156 709 osob, tedy 10,6 % obyvatel, a 905 760 z nich bralo léky. Když se roční objem dodaných dávek vydělí počtem léčených pacientů a dny roku, vyjde 1,36 DDD na jednoho léčeného pacienta a den — tedy zhruba jedna a třetina standardní denní dávky. Nic mimořádného; typický diabetik 2. typu má dvojkombinaci, takže se to blíží spodní hranici očekávaného.
A hlavně: tenhle údaj skoro neroste. Za čtyři roky se zvedl z 1,30 na 1,36, tedy o 5,1 %. Zato počet farmakologicky léčených osob vzrostl z 810 596 na 905 760, tedy o 11,7 %. Rozklad vychází přesně: 1,117 × 1,051 = 1,174, takže celý sedmnáctiprocentní nárůst objemu léčby je součinem obou. Ze dvou třetin ho tvoří to, že přibývá nemocných, a jen z třetiny to, že se léčí intenzivněji. (Ukazatel na tisíc obyvatel roste pomaleji, o 13,0 %, protože ve stejném období vzrostl i počet obyvatel — o 3,9 %, revizí po sčítání lidu 2021 a příchodem uprchlíků z Ukrajiny.) Česká pozice v horní šestině OECD měří především prevalenci diabetu, ne štědrost systému. Rakouských 60,6 nesvědčí o tom, že by tamní lékaři léčbu odpírali — svědčí hlavně o tom, že Rakousko má méně diabetiků.
| Rok | DDD/1000/den | Osoby s diabetem | Léčeno léky | DDD na léčeného a den |
|---|---|---|---|---|
| 2021 | 100,1 | 1 065 260 | 810 596 | 1,30 |
| 2022 | 101,0 | 1 083 686 | 833 884 | 1,29 |
| 2023 | 101,6 | 1 113 666 | 861 588 | 1,28 |
| 2024 | 106,0 | 1 134 033 | 884 521 | 1,31 |
| 2025 | 113,1 | 1 156 709 | 905 760 | 1,36 |
Zdroj: sloupec DDD/1000/den — vlastní přepočet z otevřených dat SÚKL DIS-13, jmenovatelem je střední stav obyvatel příslušného roku (Eurostat demo_gind: 10 505 772 · 10 672 118 · 10 864 042 · 10 905 028 · 10 912 670); sloupce s počty osob — otevřená data ÚZIS ČR, Národní diabetologický registr, sada NR-18-01 (16 027 845 řádků typu pacient-rok, licence CC BY 4.0). Poslední sloupec je podíl absolutního ročního objemu DDD a součinu počtu léčených osob a dní roku, takže na volbě populačního jmenovatele nezávisí. Vše staženo 5. 9. 2026.
Skutečná informace je ve struktuře
Jestli součet měří hlavně nemocnost, pak to zajímavé musí být uvnitř. A tam se za čtyři roky odehrála podstatná změna. Doporučené postupy — americká i evropská, a s nimi i Česká diabetologická společnost — od roku 2019 postupně přesunuly glifloziny (inhibitory SGLT2) a agonisty receptoru GLP-1 z pozice léků třetí volby mezi léčbu, která se volí podle přítomnosti srdečního selhání, chronického onemocnění ledvin nebo aterosklerotického onemocnění, tedy nezávisle na hodnotě glykovaného hemoglobinu. Důvod je jednoduchý: u těchto tříd je doložený přínos pro srdce a ledviny, nejen pro cukr.
Česká spotřeba ten obrat kopíruje, ale se zpožděním a z velmi nízké základny. Podíl obou tříd dohromady na objemu byl 5,3 % v roce 2021, pak 8,0 %, 11,4 %, 15,3 % a v roce 2025 19,3 %. Za čtyři roky tedy téměř čtyřnásobek. Zároveň klesl podíl inzulinů z 25,3 % na 21,9 %, podíl metforminu z 31,3 % na 25,9 % a — což je z hlediska kvality péče nejzajímavější — podíl derivátů sulfonylurey z 18,4 % na 13,5 %.
| Třída (kód ATC) | 2021 | 2025 | Postavení v doporučených postupech |
|---|---|---|---|
| Metformin (A10BA) | 31,3 % | 25,9 % | Základ léčby, beze změny |
| Deriváty sulfonylurey (A10BB) | 18,4 % | 13,5 % | Odsunuty kvůli riziku hypoglykemie a chybějícímu kardiovaskulárnímu přínosu |
| Glifloziny — inhibitory SGLT2 (A10BK) | 2,8 % | 12,0 % | Preferovány u srdečního selhání a onemocnění ledvin |
| Agonisté GLP-1 (A10BJ) | 2,5 % | 7,3 % | Preferováni u aterosklerotického onemocnění a obezity |
| Gliptiny (A10BH) | 7,5 % | 5,0 % | Neutrální, bez doloženého orgánového přínosu |
| Fixní kombinace (A10BD) | 8,7 % | 9,5 % | Nástroj adherence |
| Inzuliny celkem (A10A) | 25,3 % | 21,9 % | Nezbytné u 1. typu, u 2. typu později než dřív |
Zdroj: vlastní přepočet z otevřených dat SÚKL DIS-13, podíl na objemu komunitní spotřeby v DDD. Zbytek do 100 % tvoří glitazony (A10BG, 2,4 % → 2,9 %) a ostatní přípravky (A10BX, A10AC, A10BF). Pozor: přípravky se semaglutidem sdílejí kód A10BJ06 pro diabetickou i obezitologickou indikaci, takže podíl agonistů GLP-1 je horním odhadem léčby diabetu; samotný semaglutid tvořil 3,6 % objemu v roce 2024 a 5,5 % v roce 2025.
Devatenáct procent zní jako úspěch, dokud se to nesrovná s tím, co ta čísla znamenají v ordinaci. Deriváty sulfonylurey pořád tvoří víc než osminu objemu — je to levná a účinná léčba na snížení cukru, ale u pacienta se srdečním selháním nebo poškozenými ledvinami už je to volba, kterou by doporučení nepodpořila. A moderní léčba, která by u něj měla přijít místo ní, se v Česku dostala teprve na dvanáct a sedm procent objemu.
Strukturální analýza: proč se moderní léčba prosazuje pomalu
Nejde o neznalost. Česká diabetologie patří k oborům, které doporučené postupy sledují a překládají do praxe rychle, a odborná společnost kardio-renální obrat aktivně prosazuje. Bariéra je jinde — v tom, kdo smí předepsat a za jakých podmínek.
Většina pacientů s diabetem 2. typu je dispenzarizována u praktického lékaře. Úhrada gliflozinů u diabetické indikace je ale vázána na kombinaci s metforminem, na nedostatečnou kompenzaci a na prokázaný efekt po šesti měsících — jinak končí. A preskripce s úhradou je vymezena odbornostem diabetologie, endokrinologie, vnitřní lékařství, kardiologie a, od rozšíření úhrady empagliflozinu k 1. červnu 2024, nefrologie. Praktický lékař mezi nimi u této indikace není. Pacient jako paní Zdeňka tedy musí projít objednáním ke specialistovi, aby dostal lék, jehož indikace je z pohledu doporučení jednoznačná.
Druhá vrstva je cenová. Metformin a deriváty sulfonylurey jsou levné generikum a dohromady tvoří stále 39,4 % objemu. Glifloziny a agonisté GLP-1 jsou řádově dražší — a to je vedle klinických kritérií hlavní důvod restriktivních úhradových podmínek. Zároveň to znamená, že rostoucí podíl moderních tříd zvedá náklady mnohem rychleji, než naznačuje růst objemu v definovaných denních dávkách. Devatenáct procent objemu neodpovídá devatenácti procentům výdajů, ale výrazně vyššímu podílu.
Třetí vrstva je vstup do systému. Diabetes 2. typu je z velké části nemoc odvozená od hmotnosti, stravy a pohybu. Prevalence obezity u českých dospělých je 19,8 % proti 16,5 % v EU a právě tenhle přítok drží růst počtu léčených pacientů. Objem antidiabetik je proto v posledku ukazatel, jehož nejsilnější determinanty leží mimo zdravotnictví — a žádné rozhodnutí o úhradách jej nesníží.
Politická páka: tři rozhodnutí, z nichž dvě už padla
Zaprvé: preskripční omezení, a to už se hýbe. Změna vyhlášky k 1. červenci 2024 uvolnila praktickým lékařům zhruba tisícovku přípravků, které do té doby vyžadovaly písemné delegování specialistou. Další vlna k 1. červenci 2026 přesouvá k praktikům přes 1 200 přípravků s omezením „E“, výslovně mimo jiné pro diabetologická a metabolická onemocnění. Obě vlny míří přesně na úzké hrdlo, které tento indikátor měří (podrobně v článku Konec obíhání kvůli receptu). Jejich dopad ale bude v datech vidět až za roky 2026 a 2027 — a právě proto má smysl indikátor sledovat: nabízí přirozený test, jestli uvolnění preskripce mění strukturu léčby, nebo jen její administrativu.
Zadruhé: indikační podmínky úhrady. Kompetenci má SÚKL ve správním řízení o výši a podmínkách úhrady. Rozhodnutí, které by u pacientů se srdečním selháním nebo chronickým onemocněním ledvin oddělilo úhradu gliflozinu od hodnoty glykovaného hemoglobinu, by odpovídalo tomu, co dnes říkají doporučené postupy — a je právě tím typem změny, kterou tento indikátor umí zachytit. Precedens existuje: rozšíření úhrady empagliflozinu z června 2024 přesně tohle udělalo pro renální indikaci a přidalo k předepisujícím odbornostem nefrologii.
Zatřetí: chybějící národní plán. Platná verze Národního diabetologického programu pochází z roku 2013. Nepočítá s Národním diabetologickým registrem, který dnes existuje a jehož otevřená data jsou podkladem poloviny čísel v tomto textu, ani s třídami léků, které dnes rozhodují o tom, jestli pacient skončí na dialýze. Odborná společnost dlouhodobě volá po samostatném Národním diabetologickém akčním plánu, který by propojil záchyt, léčbu a dlouhodobé sledování. Kompetenci má ministerstvo zdravotnictví a rozhodnutí nevyžaduje nový zákon.
Co s tím
HSPA Monitor zařazuje spotřebu antidiabetik do oblasti Procesy, domény Péče o chronicky nemocné, s dimenzí kvality a s neutrálním signálem. Neutrální není alibismus — je to jediné poctivé hodnocení ukazatele, jehož vysoká hodnota může znamenat dobrou dostupnost léčby stejně jako špatné zdraví populace. V českém případě data ukazují, že jde převážně o druhé.
Zbývá dodat, co číslo nevidí. DDD měří objem, ne kompenzaci — o tom, kolik českých diabetiků dosahuje cílových hodnot, se z distribučních dat nedozvíme nic a systematicky se to v Česku nesbírá, což je samo o sobě zjištění. Definovaná denní dávka inzulinu je podle Světové zdravotnické organizace 40 mezinárodních jednotek bez ohledu na typ, takže změna inzulinového režimu mění indikátor i při nezměněné klinické intenzitě léčby. Přípravky se semaglutidem sdílejí jeden kód pro léčbu cukrovky i obezity, takže podíl agonistů GLP-1 je horním odhadem. A dodávky do lékáren nejsou totéž co výdej pacientovi — u chronické medikace se roční tok spotřebě blíží, což potvrzuje shoda s daty OECD do 2,6 %, ale pro měsíční čtení řada vhodná není.
Pro paní Zdeňku z toho všeho plyne jedna věta. Její léčba je v celostátní statistice započítaná stejně jako léčba člověka, který dostal to, co doporučení předepisují. Rozdíl mezi nimi součet nezachytí. Zachytí ho jenom struktura — a ta se za čtyři roky pohnula správným směrem, jen zdaleka ne tak rychle, aby se to stihlo do jejího příštího objednání.