Kožní ambulance v Praze, podzim 2025. Tereza, 31 let, přišla kvůli vyrážce na dlaních, kterou dva měsíce považovala za alergii na nové mýdlo. Sérologie ukázala časnou syfilis ve druhém stadiu — nákazu starou několik měsíců. Lékař jí řekl dvě věci naráz. Jedna injekce penicilinu ji vyléčí. A musí přijít i její partner, jinak se budou nakazovat střídavě dokola. Terezin příběh je ilustrativní, ale číslo, jehož je součástí, ilustrativní není: dá se přesně spočítat z otevřených dat, která ÚZIS zveřejňuje pod volnou licencí.
Zdroj: ÚZIS ČR / SZÚ — Registr pohlavních nemocí (NR-29-01), otevřená datová sada „Pohlavní nemoci v ČR“, dg. A50–A53. Vlastní agregace CSV z 29. 8. 2026; denominátor ČSÚ (10 915 839 obyvatel k 31. 12. 2025).
Co nový ukazatel měří
Indikátor syfilis_incidence sleduje jednu jasně vymezenou věc: kolik nových případů syfilis se za rok v Česku nahlásí na 100 000 obyvatel. Zahrnuje všechna stadia podle MKN-10 — vrozenou syfilis (A50), časnou (A51), pozdní (A52) i jinou a nespecifikovanou (A53). Hlášení pohlavních nemocí je v Česku povinné ze zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a prováděcí vyhlášky č. 306/2012 Sb.; data spravuje ÚZIS společně se Státním zdravotním ústavem v Registru pohlavních nemocí. Souvislá řada sahá do roku 1994 a je celá dostupná jako otevřená data pod licencí CC BY 4.0 — každý si ji může stáhnout a přepočítat sám.
Dashboard dosud sledoval kapavku, HIV, virové hepatitidy B a C, tuberkulózu, pertusi i spalničky. Syfilis mezi nimi chyběla, přestože je to jediná pohlavně přenosná infekce, u níž má Evropa formulovaný eliminační cíl — Světová zdravotnická organizace míří na nejvýše jeden případ vrozené syfilis na 100 000 živě narozených do roku 2030 — a jediná, kvůli které existuje v českém právu plošný screening celé jedné populační skupiny: všech těhotných žen. Právě proto je syfilis nezvykle dobrý ukazatel výkonnosti systému. Neměří, co umí medicína. Měří, kam veřejné zdraví dosáhne.
Stav v Česku: dvojnásobek proti dnu, maximum za čtvrt století
Křivka syfilis v Česku není přímka. Po epidemii přelomu tisíciletí, která vrcholila v roce 2001 na 1 376 případech, přišel prudký pokles až na dno 502 případů v roce 2006. Od roku 2012 ale řada setrvale roste: 754 případů v roce 2015 (7,1 na 100 000), 879 v roce 2019 (8,2), 1 121 v roce 2022 (10,4), 1 222 v roce 2023 (11,2). Rok 2024 přinesl mírný oddech — 1 114 případů, tedy 10,2 na 100 000. A rok 2025 vystoupal na 1 239 případů a 11,4 na 100 000 obyvatel: nejvíc za čtyřiadvacet let.
Zdroj: ÚZIS ČR / SZÚ — Registr pohlavních nemocí, otevřená data (dg. A50–A53); vlastní agregace. Denominátor: počet obyvatel k 31. 12. daného roku dle ČSÚ. Na rozdíl od většiny seed indikátorů dashboardu nejde o rekonstruovaný odhad — každý bod řady je přímý součet hlášených případů.
Struktura nemocných je vyhraněná. Muži tvoří 77,7 % případů (963 z 1 239). Nejsilnější jsou skupiny 25–34 let (358 případů) a 35–44 let (355), tedy lidé v nejaktivnějším věku; přes dvě stě padesát případů ale připadá i na věk 45–54 let. Geograficky se nákaza koncentruje: samotná Praha vykázala 409 případů, tedy třetinu všech. Registr přitom eviduje případy podle okresu bydliště pacienta, ne podle místa, kde se léčil — Praha si tedy případy z jiných okresů nepřipisuje a jde skutečně o její obyvatele. Ani tak to ale není čistá mapa rizika: v Praze je nejhustší nabídka testování, takže se mezi jejími obyvateli odhalí větší podíl skutečně nakažených než v okresech, kde se testuje méně. Rozdíly mezi regiony proto míchají výskyt s mírou záchytu.
Zvlášť je třeba číst čtyři případy vrozené syfilis. Proti devadesátým létům, kdy jich bylo 13 až 18 ročně, je to málo. Proti letům 2008 až 2021, kdy se držely nejčastěji na jednom až třech případech a v roce 2018 klesly na nulu, je to ale obrat. A protože je sérologické vyšetření těhotných na syfilis v Česku povinné, každý takový případ znamená, že se k ženě prenatální péče nedostala — nebo že se výsledek testu nepřetavil v léčbu.
Mezinárodní srovnání — a proč se dvě čísla nesmí postavit vedle sebe
Evropa zažívá vlnu bakteriálních pohlavních infekcí. Podle Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) bylo v roce 2024 v zemích EU a EHP hlášeno 45 577 potvrzených případů syfilis, tedy 10,8 na 100 000 obyvatel v zemích s komplexním dohledem; o rok dřív to bylo 41 051 případů a 9,9 na 100 000. Od roku 2015 se evropská míra více než zdvojnásobila. Mezi případy se známou cestou přenosu tvořili 69 % muži mající sex s muži a míra u mužů byla více než šestinásobná proti ženám.
Tady ale přichází metodická past, kterou je poctivé pojmenovat nahlas. České číslo 11,4 a evropské číslo 10,8 vypadají jako soupeři v jednom žebříčku — a nejsou. Český registr počítá všechny hlášené případy včetně pozdních a nespecifikovaných stadií a včetně reinfekcí. ECDC počítá jen potvrzené případy podle evropské definice. Rozdíl je téměř dvojnásobný: za rok 2024 vykázal český registr 1 114 případů, zatímco do evropského Atlasu infekčních nemocí se za Česko dostalo 611. Na vlastní, srovnatelné bázi ECDC tak Česko za rok 2024 vychází na 5,61 případu na 100 000 obyvatel — zhruba na polovinu evropského průměru.
| Země | Míra /100k | Kontext |
|---|---|---|
| Slovensko | 13,07 | skok z 5,29 (2021) — nejvyšší ve srovnávané skupině |
| Německo | 11,39 | 9 509 případů; setrvalý růst od roku 2021 |
| EU/EHP (průměr) | 10,8 | 45 577 potvrzených případů, 29 zemí; od 2015 více než 2× |
| Polsko | 7,85 | skok z 1,30 (2020) — hlavně změna intenzity dohledu |
| Česko | 5,61 | 611 potvrzených případů; národní registr vykázal 1 114 (jiná definice) |
| Rakousko | — | tuto veličinu do Atlasu ECDC nehlásí |
Zdroj: ECDC Surveillance Atlas of Infectious Diseases, dataset CURRENT.STI.YEARLY, ukazatel Notification rate potvrzených případů syfilis; hodnoty ověřeny přímým dotazem na veřejné API Atlasu 29. 8. 2026. Průměr EU/EHP dle ECDC Syphilis — Annual Epidemiological Report for 2024. Pozor: žádné z těchto čísel není zaměnitelné s hodnotou indikátoru (11,4 za rok 2025), která vychází z širší definice českého registru.
Právě proto je signál indikátoru nastaven na kontextový (neutral) a pole benchmarku zůstává prázdné. Kdyby se do něj vložilo evropských 10,8 a porovnalo s českou registrovou hodnotou 11,4, dashboard by ukázal červenou — a lhal by, protože srovnatelná data říkají opak. Dvojí evidence není chyba jedné ze stran: národní registr má sloužit klinické a hygienické praxi, evropský dohled srovnatelnosti. Číst je ale společně bez poznámky pod čarou znamená vyrábět falešný závěr. Indikátor proto slouží ke sledování domácího trendu, ne jako známka proti Evropě.
Co za návratem stojí
Syfilis je nemoc, která se umí schovat. První stadium je nebolestivý vřed, který za pár týdnů sám zmizí, druhé stadium vyrážka, kterou lze snadno zaměnit za alergii — přesně jako u Terezy z úvodu. Bez dostupného, levného a nestigmatizujícího testování se proto nákaza často nenajde vůbec, nebo až po letech při náhodné sérologii. Významnou část dnešního záchytu tvoří screening u lidí, kteří chodí na pravidelná vyšetření kvůli prevenci HIV: uživatelé preexpoziční profylaxe (PrEP) a HIV-pozitivní. Část růstu čísel tedy může být lepší detekce, ne více nákaz — a je poctivé to říct, i když to zdaleka nevysvětluje celý vzestup.
Druhou vrstvou je partnerská depistáž. Dohledání a doléčení sexuálních kontaktů nakaženého je nejlevnější a nejúčinnější způsob, jak přetrhnout řetězec přenosu — a v Česku je to nejslabší článek. Formálně ji zajišťují ošetřující lékaři a krajské hygienické stanice, fakticky nemá vlastní financování, vlastní výkon ani vlastní ukazatel, podle kterého by šlo poznat, jestli funguje. Bez ní se lidé jako Tereza a její partner nakazí znovu a nákaza pokračuje dál sítí kontaktů, o které nikdo neví.
Třetí vrstvou je prenatální péče. Vyhláška č. 306/2012 Sb., ve znění vyhlášky č. 244/2017 Sb., ukládá sérologické vyšetření na syfilis u všech těhotných — v praxi do 14. týdne těhotenství a znovu mezi 28. a 34. týdnem. Systém tedy má plošné síto. Vrozená syfilis vzniká jen tam, kde je v tom sítě díra: u žen, které do prenatální péče nevstoupí vůbec nebo pozdě. Typicky jde o ženy bez veřejného zdravotního pojištění, bez domova, se závislostí nebo v sociálním vyloučení. Čtyři případy za rok 2025 nejsou epidemiologická katastrofa; jsou to čtyři adresy, kde stát nedosáhl.
A čtvrtou vrstvou je evropský kontext, protože nákazy se na hranicích nezastavují. Zatímco v Česku šlo o čtyři případy vrozené syfilis, v zemích EU a EHP jich bylo v roce 2024 nahlášeno 140 ze čtrnácti zemí — proti 78 případům o rok dřív. Za poslední dekádu vzrostl jejich počet mezi konzistentně hlásícími zeměmi o 243 % a jedenáct zemí je nad eliminačním cílem WHO. Vrozená syfilis se v Evropě vrací jako přímý důsledek toho, že roste syfilis u žen v reprodukčním věku.
Politická páka: kde se křivka dá ohnout
Na rozdíl od mnoha ukazatelů dashboardu tu není problém v tom, že by chyběla léčba nebo byla drahá. Penicilin funguje — u časné syfilis stačí jediná injekce, pozdní nebo neurčeně dlouhá nákaza si žádá tři týdenní dávky a neurosyfilis delší nitrožilní léčbu, ale všechno jsou to desítky let ověřené a levné režimy. Test stojí pár set korun a screening těhotných je už dnes zakotvený v právu. Páky jsou tedy organizační a rozpočtové, ne medicínské — a kompetence k nim leží u Ministerstva zdravotnictví, zdravotních pojišťoven, Státního zdravotního ústavu a krajských hygienických stanic.
První pákou je zaplatit partnerskou depistáž jako výkon. Dokud je dohledání kontaktů dobrou vůlí ošetřujícího lékaře a nikdo ho neměří, nebude se dít systematicky. Druhou pákou je dosah povinného prenatálního screeningu na ženy mimo systém: terénní programy, péče o nepojištěné těhotné a záchytné body v sociálních službách — tam, kde vrozená syfilis vzniká. Třetí pákou je financování nízkoprahového a komunitního testování napojeného na prevenci HIV, protože obě infekce sdílejí cesty přenosu i rizikové skupiny a aktivní syfilitický vřed navíc riziko přenosu HIV násobí.
Čtvrtou pákou je samotná data. Český registr v otevřených datech nepublikuje způsob přenosu, takže na rozdíl od ECDC nevíme, jaký podíl případů v Česku připadá na muže mající sex s muži — a cílení intervencí se opírá o odborný odhad místo o čísla. Doplnění téhle jediné dimenze by udělalo z dobrého registru nástroj, podle kterého lze prevenci skutečně řídit. A pátou pákou je sexuální výchova a destigmatizace testování: informovaný člověk přijde dřív a nákazu předá méně lidem.
Pro Terezu z úvodu se to všechno scvrkává na jedinou praktickou věc: aby pozvánku na test a léčbu dostal i její partner, dřív než nákazu předá dál. Číslo 11,4 na 100 000 obyvatel klade zdravotní politice otázku, která nemá nic společného s pokrokem medicíny: proč se nemoc, kterou umíme jediným odběrem odhalit a penicilinem vyléčit, vrátila na maximum za čtvrt století — a proč se s ní loni v Česku narodily čtyři děti?