Hodnotit výkonnost zdravotnictví se dá jen s daty o tom, co se pacientům skutečně děje: kdo dostal jakou péči, kdy a s jakým výsledkem. Taková data v Česku existují. Národní zdravotnický informační systém (NZIS), který spravuje Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), propojuje podle nové studie 63 celostátních zdrojů, od registru úhrad přes onkologický registr po list o prohlídce zemřelého. Jenže jde o údaje o konkrétních lidech a ty nejde jen tak poslat každému, kdo o ně požádá. ÚZIS proto v květnu 2025 spustil službu, která tenhle rozpor obchází: výzkumník nedostane skutečná data, ale jejich umělou kopii, na které si připraví a odladí dotaz. Ten pak ÚZIS spustí nad skutečnými registry a výsledek po kontrole předá. Jak to za první rok fungovalo, popsali autoři z ÚZIS 10. listopadu 2026 v recenzovaném časopise JMIR Medical Informatics.

Syntetická data NZIS od spuštění 15. 5. 2025 do 23. 7. 2026: čtyři čísla provozu (Komenda et al., 2026)
170 registrovaných uživatelů aspoň jednu žádost podalo 49 z nich
199 podaných žádostí o výstup 184 vyřízených, 15 rozpracovaných
173 žádostí s předáním dat 86,9 % všech podaných
0 hlášených incidentů ochrany soukromí podle autorů za celé sledované období

Zdroj: Komenda M et al. JMIR Med Inform 2026;14:e80683, Tabulky 2 a 3 (DOI 10.2196/80683, PMID 43018400), ověřeno v PubMed 17. 11. 2026. Provozní data hodnotí sám provozovatel služby.

Co syntetická data NZIS jsou a co nejsou

Slovo „syntetická“ svádí k představě, že jde o umělá data, která se statisticky chovají jako skutečná a dají se rovnou analyzovat. Česká služba je postavená jinak a studie to říká výslovně. Syntetické sady nevznikaly strojovým učením ani generativní umělou inteligencí, ale podle pravidel napsaných v ÚZIS zvlášť pro každý registr. Zachovávají strukturu databáze, názvy a typy proměnných, vazby mezi tabulkami a vybraná logická pravidla. Identifikátory nahrazují náhodnými, kategorie vyplňují přípustnými hodnotami bez ohledu na to, jak často se ve skutečnosti vyskytují, a extrémní hodnoty ořezávají. Statistickou podobnost se skutečnými daty autoři vůbec neměřili, protože to nebylo cílem. Ověřovali jen strukturní shodu (schéma, typy dat, vazby mezi tabulkami) a hlavním kritériem bylo, jestli tentýž dotaz v SQL proběhne v umělém i skutečném prostředí.

Stránka služby na Národním zdravotnickém informačním portálu to shrnuje ještě stručněji: obsah syntetických dat je uměle vytvořený a „nelze z něj přímo vytěžit žádný smysluplný výsledek“. Syntetická databáze je tedy cvičiště. Výsledek, který dává klinický nebo epidemiologický smysl, vzniká vždy až nad skutečnými registry, a to rukama zaměstnanců ÚZIS, ne žadatele.

Cesta žádosti: od umělé databáze ke skutečnému výsledku (metodická dokumentace ÚZIS, verze 6 z 15. 10. 2026; Komenda et al., 2026)
  1. Registrace

    Jednorázová, neveřejná. Uživatel dostane přístup do syntetické databáze.

  2. Dotaz nad umělými daty

    Žadatel napíše a odladí skript v SQL. Výsledky z této fáze nic neznamenají.

  3. Žádost o výstup

    Finální skript a metodický list. Každý žadatel smí mít najednou jen jednu žádost.

  4. ÚZIS spustí skript nad skutečnými daty

    Kontrola technická, metodická, právní a ochrany údajů; skupiny pod 10 pozorování se potlačí nebo sloučí.

  5. Předání a zveřejnění

    Výstup dostane žadatel; veřejně vychází s odstupem 6 měsíců, skript jen se souhlasem autora.

    Lhůta typicky do 30 pracovních dní

Zdroj: ÚZIS, Syntetická data jako modalita zpřístupňování dat NZIS, metodická dokumentace, verze 6 (15. 10. 2026), nzip.cz, staženo 17. 11. 2026; prahová hodnota 10 pozorování podle Komenda et al., JMIR Med Inform 2026.

Jak malé jsou umělé registry

Synteticky jsou zatím zpracované čtyři registry: Národní registr hrazených zdravotních služeb, tedy data o péči vykázané pojišťovnám, dále Národní onkologický registr, Národní registr reprodukčního zdraví a databáze listů o prohlídce zemřelého. Umělé kopie mají podle studie 0,04 až 0,26 % rozsahu skutečných registrů. U registru úhrad stojí 14 201 812 syntetických záznamů proti 16 200 834 967 skutečným, tedy 0,09 %. Umělý registr úhrad obsahuje podle autorů zhruba 100 000 vymyšlených pacientů, 10 milionů dokladů a 20 milionů záznamů o výkonech. Pro ochranu soukromí v něm jsou jen nejčastější položky: 100 nejčastějších odborností, 100 nejčastějších skupin diagnóz, 100 nejčastějších výkonů a náhodné identifikátory 1 000 poskytovatelů.

Velikost skutečných registrů NZIS a jejich syntetických kopií (Komenda et al., 2026, Tabulka 1)
Registr Syntetické záznamy Skutečné záznamy Podíl
Národní registr hrazených zdravotních služeb14 201 81216 200 834 9670,09 %
Národní registr reprodukčního zdraví1 1633 054 9310,04 %
Národní onkologický registr6 7143 138 2360,21 %
Databáze listů o prohlídce zemřelého10 7774 193 2720,26 %

Zdroj: Komenda M et al. JMIR Med Inform 2026;14:e80683, Tabulka 1 (DOI 10.2196/80683), ověřeno v PubMed 17. 11. 2026. Skutečné registry pokrývají delší období než jejich syntetické kopie, u registru úhrad 2010–2024 proti 2015–2019.

Malá velikost tu není chyba. Kdo ladí dotaz, nepotřebuje šestnáct miliard řádků, potřebuje správné tabulky, správné sloupce a správné vazby. Plyne z toho ale, co služba nenabízí: nedá se na ní zkoumat vzácná diagnóza, která mezi stovkou nejčastějších není, ani si ověřit, jestli nápad vůbec stojí za žádost. Odpověď na otázku „kolik?“ dá vždy až ÚZIS nad skutečnými daty.

Kdo službu používá a jak rychle dostane data

Ze 199 žádostí podaných do 23. července 2026 skončilo 173 předáním dat (86,9 %). Sedm žádostí žadatelé zrušili (3,5 %), čtyři ÚZIS zamítl (2,0 %) a 15 bylo ještě rozpracovaných (7,5 %). Vyřízení trvalo v průměru 15,63 pracovního dne, s velkým rozptylem (směrodatná odchylka 10,37 dne). Metodika ÚZIS přitom počítá s orientační lhůtou typicky do 30 pracovních dní. Žádosti podalo 49 ze 170 registrovaných uživatelů. Podle autorů pochází 69,8 % registrovaných z komerčního sektoru. Souhlas se zveřejněním skriptu obsahovalo 41 žádostí (20,6 % ze 199). Studie uvádí čtyři příklady využití: cestu pacientů s nově zjištěnou rakovinou plic, dráhu pacientů na dialýze, zátěž kardiovaskulárními nemocemi a očkování proti meningokoku B.

Proč na tom záleží pro hodnocení zdravotnictví

Většina toho, co HSPA Monitor sleduje, stojí na agregátech, které někdo z individuálních dat jednou spočítal. Kolik pacientů s infarktem přežije, za jak dlouho se nemocná se zhoubným nádorem dostane k léčbě, kolik lidí opakovaně končí v nemocnici: na takové otázky odpovídá jen propojení registrů na úrovni pacienta. Dokud takové propočty dělají jen úřady, závisí hodnocení systému na tom, na co mají kapacitu. Služba, ve které si analytik z univerzity, odborné společnosti nebo neziskové organizace připraví dotaz sám a úřad ho jen zkontroluje a spustí, tohle úzké místo rozšiřuje. Zveřejňování výstupů s odstupem šesti měsíců a skriptů v časopise NZIS Open Journal navíc umožňuje, aby se k jednou spočítanému ukazateli mohl vrátit i někdo další.

Má to i druhou stránku. Studie sama uvádí, že každá žádost prochází ruční technickou, metodickou, právní a ochranářskou kontrolou, a s rostoucí poptávkou se to stává kapacitním omezením. Autoři zmiňují i riziko, že při zveřejňování mnoha výstupů roste možnost jejich kombinací, ze kterých by šlo usuzovat na jednotlivce.

Evropský rámec: EHDS a sekundární využití od roku 2029

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/327 o evropském prostoru pro zdravotní data (EHDS) bylo přijato 11. února 2025 a v Úředním věstníku vyšlo 5. března 2025. Obecně se použije od 26. března 2027. Jeho kapitola IV o sekundárním využití zdravotních údajů, tedy pro výzkum, politiku nebo statistiku, se ale použije až od 26. března 2029; několik jejích ustanovení se použije už od roku 2027, jiná až od let 2031 a 2035. Nařízení počítá se subjekty pro přístup ke zdravotním údajům, s povolením k datům a se zpracováním v zabezpečeném prostředí (článek 73). O syntetických datech v jeho textu výslovná zmínka není. Česká služba tak nařízení neprovádí. Autoři ji popisují jako národní řešení souladné s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR) a s principy EHDS pro přechodné období.

Český zákon, který má nařízení provést, je na cestě. Návrh novely zákona o elektronizaci zdravotnictví, který podle ministerstva zahrnuje i první fázi adaptace EHDS, vláda schválila (tisková zpráva MZ z 9. listopadu 2026). V systému VeKLEP je od 11. listopadu 2026 veden ve stavu „B – signováno“ a míří do Poslanecké sněmovny. Číslo sněmovního tisku registr k 12. listopadu 2026 nevedl. Dřívější novelu, která zavedla centrální registr preventivních vyšetření, jsme rozebrali v samostatném článku, celkový rámec nařízení v článku o evropském prostoru pro zdravotní data.

Syntetická data NZIS a EHDS: milníky (stav k 17. 11. 2026)
  1. Přijato nařízení EHDS

    Nařízení (EU) 2025/327, v Úředním věstníku 5. 3. 2025.

    EU
  2. Veřejné spuštění syntetických dat NZIS

    Čtyři registry v syntetické podobě, žádosti o výstup přes ÚZIS.

    ÚZIS
  3. Konec sledovaného období studie

    170 uživatelů, 199 žádostí, 173 předání dat.

    Data
  4. Česká novela s adaptací EHDS signována

    VeKLEP ALBSDVLDLD32, stav „B – signováno“; míří do Sněmovny.

    Vláda
  5. Obecná použitelnost EHDS

    Většina ustanovení nařízení se začne používat.

    EU
  6. Sekundární využití podle EHDS

    Použije se kapitola IV nařízení.

    EU

Zdroj: EUR-Lex, nařízení (EU) 2025/327, čl. 105, čteno 17. 11. 2026; Komenda et al., JMIR Med Inform 2026 (DOI 10.2196/80683); VeKLEP ALBSDVLDLD32 podle registru legislativy HSPA Monitoru, ověřeno 12. 11. 2026.

Co říká širší evidence o syntetických datech

Mezinárodní literatura je k syntetickým datům opatrnější, než by naznačovala nadšená prohlášení. Přehledová studie Kaabachi et al. (2025) v časopise npj Digital Medicine (doi.org ↗) prošla metody hodnocení užitečnosti a ochrany soukromí u syntetických zdravotních dat. Zjistila, že jednotná metoda chybí, většina studií ochranu soukromí vůbec nehodnotí a ty, které ji hodnotí, rizika často výrazně podceňují. Česká služba se tomuto problému z velké části vyhýbá právě tím, že umělá data nemají nést skutečnou informaci a výsledky ze skutečných dat procházejí kontrolou zveřejnění. Riziko se tak přesouvá z umělých dat na předávané výstupy a na jejich případné kombinování. Autoři české studie sami píší, že ochranu soukromí berou jako průběžný proces, ne jako jednorázové technické řešení.

Co s tím

  • Zveřejňovat provozní ukazatele průběžně. Počet žádostí, dobu vyřízení, podíl zamítnutých a počet incidentů by ÚZIS mohl zveřejňovat třeba čtvrtletně, ne jednou za rok ve vědeckém článku. Pro hodnocení služby by pomohlo i nezávislé ověření ochrany soukromí, protože dnešní čísla jsou vlastním hodnocením provozovatele.
  • Vyjasnit, v jaké podobě se data předávají. Metodika mluví o agregovaných a nevratně anonymizovaných výstupech, studie popisuje i sady na úrovni pacienta. Veřejné pravidlo, kdy je přípustné které, by posílilo důvěru, na které celý model stojí.
  • Rozšířit nabídku registrů. Synteticky jsou dnes čtyři ze 63 zdrojů NZIS. Pro hodnocení výkonnosti systému by se hodily například registry, které popisují péči v nemocnicích a návaznou péči.
  • Využít službu pro veřejné ukazatele. Skripty zveřejněné se souhlasem autorů a výstupy publikované po šesti měsících mohou sloužit jako stavebnice pro opakovatelné ukazatele kvality péče. HSPA Monitor by z nich mohl stavět indikátory s jasně popsaným výpočtem.
  • Navázat na českou adaptaci EHDS. Až Sněmovna bude novelu projednávat, stojí za to sledovat, jak se do nového rámce pro sekundární využití promítne zkušenost, kterou ÚZIS se syntetickými daty už má, včetně kapacity na ruční kontrolu žádostí.