Panu Mykolovi je jednašedesát a přijel ze Zakarpatské oblasti za prací na brněnské stavbě. Kašlal několik měsíců, než ho kolega dotlačil na pohotovost. Na plicním oddělení mu potvrdili tuberkulózu, dva měsíce ho léčili za hospitalizace a pak propustili s předepsanou čtyřkombinací a s termínem kontroly za měsíc. Přišel na dvě. Pak se stavba přesunula do Rakouska a on jel s ní — bez propouštěcí zprávy, bez kontaktu na ambulanci, s tabletami na tři týdny. Do Registru tuberkulózy se po roce zapsal jako „ztracen ze sledování“. Nikdo neví, jestli se doléčil, nebo jestli dnes někde kašle s kmenem, který už na první linii léků nereaguje.
Zdroj: WHO Global Tuberculosis Programme — Global TB database, datová sada „TB treatment outcomes“ (proměnné newrel_coh, newrel_succ, newrel_died, newrel_fail, newrel_lost), staženo 4. 9. 2026. Za ČR hlásí ÚZIS ČR z Registru tuberkulózy. Zbývajících 19 případů (4,5 %) léčbu po roce ještě neukončilo nebo nebylo vyhodnoceno.
Co ukazatel měří — a proč do jmenovatele patří i ztracení pacienti
HSPA Monitor sledoval u tuberkulózy dosud jen incidenci: kolik lidí ročně onemocní. To je ale jen půlka otázky. Druhá zní, co s nimi systém udělá — a odpovídá na ni úspěšnost léčby, standardizovaný ukazatel WHO a ECDC. Bere všechny nové a recidivující případy hlášené v jednom kalendářním roce, počká dvanáct měsíců a spočítá, u kolika z nich byla léčba vyhodnocena jako úspěšná: pacient je vyléčen, nebo léčbu prokazatelně dokončil.
Klíčové je, co je ve jmenovateli. Nejsou tam jen pacienti, u kterých se výsledek podařilo zjistit — je tam celá kohorta včetně těch, kdo zmizeli, odjeli nebo se prostě přestali objevovat na kontrolách. To není metodická nedbalost, ale záměr. Šestiměsíční léčba tuberkulózy je test kontinuity: nedoléčený pacient zůstává potenciálně infekční a je hlavní cestou, jak vzniká multirezistentní forma nemoci, jejíž léčba trvá dvakrát déle a stojí řádově víc. Z hlediska veřejného zdraví je tedy jedno, jestli se pacient nedoléčil, nebo jestli se to jen nikdo nedozvěděl. Ukazatel proto neměří účinnost léků. Měří výkonnost systému.
Stav v Česku: propad v roce 2022, odraz v roce 2023
Česká řada je nervózní, protože je malá — jde o stovky případů ročně, takže výkyv o pár procentních bodů může být šum. Přesto má tvar. Od roku 2016 se úspěšnost držela mezi 66 a 70 % (68,5 % v roce 2016, 68,9 % v roce 2017, 66,8 % v roce 2018), v roce 2019 vyskočila na 73,8 % a pak začala klesat: 69,5 % (2020), 67,5 % (2021) až na 62,5 % u kohorty 2022 — nejhorší hodnotu desetiletí. U kohorty 2023 se pak odrazila na 70,6 %.
Zdroj: WHO Global TB Programme, datová sada „TB treatment outcomes“ (nové a recidivující případy, hodnoceno po 12 měsících). Rok označuje rok hlášení kohorty, ne rok vyhodnocení. Cíl WHO End TB Strategy je 90 %; té Česko nedosáhlo v žádném roce řady. Propad kohorty 2022 (62,5 %) doprovázel podíl přerušených či nedohledaných léčeb přes dvacet procent.
Národní data ten obrázek potvrzují nezávisle. Ročenka ÚZIS Základní přehled epidemiologické situace ve výskytu tuberkulózy v ČR vyhodnocuje tutéž kohortu na o něco širším základu — všechna hlášená onemocnění včetně dříve léčených — a u kohorty 2023 uvádí úspěšné ukončení léčby u 318 z 455 hodnocených případů, tedy 69,9 %. Obě nezávisle vedené řady tak dávají prakticky týž výsledek; rozdíl 0,7 procentního bodu jde na vrub právě toho širšího jmenovatele. U kohorty 2022 ročenka uvádí 232 z 381, tedy 60,9 %, a přerušenou nebo nedohledanou léčbu u 85 případů (22,3 %). Ať už se počítá kterýkoli ze dvou způsobů, vychází totéž: každý pátý až třetí pacient nedojde do konce.
Mezinárodní srovnání: nad průměrem EU, pod Slovenskem, daleko od cíle
Průměr EU/EEA byl u kohorty 2023 podle společné zprávy WHO Europe a ECDC 64 %. Česko je tedy nad ním — což by při mechanickém výpočtu signálu znamenalo zelenou. Jenže evropský průměr je tady mimořádně nízká laťka a stojí za to vědět proč: sráží ho hrstka zemí, které výsledek léčby z velké části vůbec nevykazují. Lotyšsko hlásí úspěšnost 0 %, Francie 19,5 %, Dánsko 29,8 %. Nejde o mrtvé pacienty, ale o nevyhodnocené. V agregátu EU/EEA připadá na kategorii „nevyhodnoceno nebo léčba pokračuje“ 24,2 % kohorty — proti českým 4,5 %.
Poctivější srovnání je proto se zeměmi, které vykazují stejně důsledně jako Česko. A tam obrázek zhořkne. Slovensko doléčí 89,9 % pacientů — na kohortě 198 případů, tedy zhruba poloviční proti české, ale se stejnou strukturou rizik. Rakousko dosahuje 76,2 % na kohortě 404 případů, tedy prakticky stejně velké jako česká. Německo je s 67,4 % pod Českem, ale jeho kohorta je desetkrát větší a tvořená z podstatné části migrující populací. Polsko úspěšnost léčby do WHO a ECDC od kohorty 2017 nevykazuje vůbec, takže srovnání s ním neexistuje.
Zdroj: WHO Global TB Programme (národní hodnoty, kohorta 2023); průměr EU/EEA a cíl 90 % podle zprávy Tuberculosis surveillance and monitoring in Europe 2026 (WHO Europe a ECDC, 23. 3. 2026). Polsko výsledky léčby nevykazuje. Vlastní přepočet agregátu EU/EEA ze surových dat WHO dává 64,2 % a pro kohortu 2022 reprodukuje publikovanou hodnotu ECDC (67,9 %) přesně.
Nejzajímavější není ale samotné pořadí. Je jím rozklad toho, čím se těch chybějících 29,4 procenta české kohorty vyplnilo. Léčba selhala u dvou pacientů ze 418 — tedy 0,5 %, což je pod evropským průměrem (0,8 %) a znamená to, že farmakoterapie v Česku funguje. Zemřelo 42 lidí (10,0 %), sedmý nejvyšší podíl v EU/EEA proti průměru 7,3 %; u kohorty 2022 byl s 11,9 % dokonce mezi osmi zeměmi, které ECDC ve své zprávě jmenovitě uvedla jako země s úmrtností nad deset procent. A šedesát pacientů, 14,4 % kohorty, se ztratilo ze sledování.
| Výsledek po 12 měsících | Česko (n = 418) | EU/EEA (n = 28 375) |
|---|---|---|
| Úspěšně doléčeno | 70,6 % (295) | 64,2 % (18 209) |
| Zemřel | 10,0 % (42) | 7,3 % (2 059) |
| Léčba selhala | 0,5 % (2) | 0,8 % (213) |
| Ztracen ze sledování | 14,4 % (60) | 3,5 % (1 002) |
| Nevyhodnoceno / léčba pokračuje | 4,5 % (19) | 24,2 % |
Zdroj: vlastní přepočet ze surových dat WHO Global TB Programme (datová sada „TB treatment outcomes“, kohorta 2023, nové a recidivující případy), staženo 4. 9. 2026. Tučně hodnoty, které vybočují. Pozor na poslední dva řádky: nižší podíl ztracených pacientů v evropském průměru neznamená lepší péči — znamená mimo jiné to, že řada zemí nezdařené sledování vykazuje v neurčité kategorii „nevyhodnoceno“. Česko svou kohortu vyhodnocuje nadprůměrně poctivě a část jeho zaostávání proti průměru je optický klam opačným směrem.
Strukturální analýza: kohorta, kterou je těžké udržet
Česká tuberkulóza je nemocí okraje. V roce 2024 ÚZIS evidoval 455 onemocnění, tedy 4,18 na 100 000 obyvatel — hluboko pod evropským průměrem. Z toho ale 220 případů (48,4 %) připadalo na cizince, nejčastěji z Ukrajiny (134); v roce 2023 to bylo 227 z 459, tedy 49,5 %. K nim se přidávají lidé bez domova, lidé se závislostí a senioři s těžkými komorbiditami. Nízká incidence a špatná doléčitelnost tedy nejsou v rozporu — jsou dvě strany téhož: nemoc z běžné populace prakticky vymizela a zůstala tam, kde je systém nejhůř dosažitelný.
Šestiměsíční léčba přitom předpokládá stabilní bydliště, registrujícího lékaře, schopnost dojíždět na kontroly a někoho, kdo si všimne, když pacient nepřijde. Právě to poslední v Česku chybí nejvíc. Země, které stejnou kohortu zvládají lépe, mají zavedený case management: konkrétního pracovníka, který léčbu sleduje, připomíná termíny a pacienta aktivně dohledá, když vypadne. V Česku stojí sledování na pneumologických ambulancích a krajských hygienických stanicích — a nikdo za dohled nad dokončením léčby nedostane zaplaceno, protože takový výkon v seznamu zdravotních výkonů neexistuje.
Druhý faktor je věk a komorbidity. Deset procent úmrtnosti během léčby není známkou toho, že by česká pneumologie léčila špatně; česká TBC se koncentruje do starších ročníků a do lidí s alkoholovou chorobou jater, malignitami nebo imunosupresí, kde je smrt během půl roku často z jiné příčiny než z tuberkulózy samotné. Ten podíl tlačí úspěšnost dolů bez ohledu na kvalitu péče — a je to jeden z důvodů, proč se Česko nesrovná se Švédskem pouhou snahou.
Třetí faktor je pojistný a jazykový. Léčba tuberkulózy je v Česku ze zákona hrazena i u člověka bez veřejného zdravotního pojištění, protože jde o ochranu veřejného zdraví. Navazující kontroly, snímky a doprava už tak jednoznačně hrazené nejsou a v praxi o tom často neví ani pacient, ani ambulance. Cizinec s komerčním pojištěním, které má výluky, tak narazí přesně v okamžiku, kdy je kontinuita nejdůležitější.
Politická páka: tři rozhodnutí v ceně jedné rezistentní léčby
Zaprvé: zavést a uhradit výkon dohledu nad dokončením léčby tuberkulózy. Konkrétní pracovník, konkrétní pacient, povinnost dohledat ho při vynechané kontrole. Kompetenci má ministerstvo zdravotnictví (seznam zdravotních výkonů) a zdravotní pojišťovny (úhradová vyhláška). Cena je zanedbatelná proti jediné léčbě multirezistentní tuberkulózy, která trvá dvakrát déle a spotřebuje léky za statisíce — a jejíž úspěšnost je v EU/EEA jen 56 % proti cíli 80 %.
Zadruhé: propojit Registr tuberkulózy s výkazy poskytovatelů. Dokud se nedá elektronicky dohledat, jestli pacient pokračoval v léčbě u jiného poskytovatele, nelze u těch šedesáti ztracených odlišit klinický problém od administrativního. Bez toho rozlišení se nedá měřit, jestli jakékoli opatření zabralo. Rozhodnutí je v kompetenci ÚZIS a ministerstva zdravotnictví a nevyžaduje nový zákon, jen propojení dvou existujících registrů.
Zatřetí: dořešit úhradu navazující péče u pacientů bez veřejného pojištění. Léčba samotná hrazená je; kontroly, snímky a doprava v šedé zóně. U kohorty, kde téměř polovinu tvoří cizinci, to není okrajová položka, ale systémová díra — a je to typ opatření, které nevyžaduje nové kapacity, jen jasné pravidlo a metodiku pojišťoven.
Co s tím
HSPA Monitor zařazuje úspěšnost léčby tuberkulózy do oblasti Procesy, domény Kvalita péče, s dimenzí kvality a se signálem varování. Ten signál není samozřejmý: proti evropskému průměru je Česko nad čarou. Pásma indikátoru jsou proto nastavena tak, aby zelená začínala až na 76,8 % — tedy zhruba na rakouské úrovni, která je realistickou blízkou metou. Překročit evropský průměr o pár bodů na zelenou nestačí. Proti cíli, k němuž se ČR hlásí přes strategii WHO End TB, chybí 19,4 procentního bodu — a proti Slovensku, které má stejnou geografii, srovnatelnou epidemiologii i podobně velkou kohortu, chybí bezmála dvacet.
Zbývá dodat, co číslo nevidí. Kohorta je malá, takže meziroční pohyby v řádu jednotek procentních bodů jsou statistickým šumem; skok z 62,5 % na 70,6 % je nad jeho rámec, ale i tak jde o stovky lidí, ne o desetitisíce. Kategorie „ztracen ze sledování“ míchá skutečné přerušení léčby s vycestováním pacienta bez předání dokumentace, takže část českého propadu je administrativní, nikoli klinická — a mezinárodní srovnání téhle jedné kategorie je proto samo o sobě zavádějící. A hodnota je vždycky stará dva roky, protože kohorta se vyhodnocuje po dvanácti měsících a pak se ještě hlásí. Indikátor tedy neřekne, co se děje letos. Řekne, jestli se za posledních deset let něco změnilo — a ta odpověď zní, že ne.