V rovnici klimatu a zdraví bývá zdravotnictví vždy jen na straně obětí: počítá úmrtí z veder, ošetřuje následky znečištěného ovzduší, plánuje, jak ustát další tropické léto. Má ale i druhou, méně viditelnou roli — je samo jedním z velkých zdrojů emisí. Podle reportu organizace Health Care Without Harm a inženýrské firmy Arup odpovídá globální stopa sektoru 4,4 procenta čistých emisí skleníkových plynů, tedy zhruba dvěma gigatunám oxidu uhličitého ročně. Kdyby bylo světové zdravotnictví státem, bylo by pátým největším znečišťovatelem planety — víc než většina velkých ekonomik. To není argument proti péči. Je to argument za to dělat ji chytřeji.
Zdroje: Health Care Without Harm & Arup, Health Care's Climate Footprint (2019); Greener NHS, Delivering a Net Zero NHS (2020).
Kde se ta stopa bere
Emise zdravotnictví se účetně dělí do tří okruhů. Přímá spotřeba paliv v zařízeních (kotelny, nemocniční vozový park, uniklé anestetické plyny) tvoří podle reportu Health Care Without Harm zhruba 17 procent. Nakoupená energie — hlavně elektřina ze sítě — dalších asi 12 procent. Zbylých sedmdesát jedna procent ale leží mimo zdi nemocnice: v dodavatelském řetězci. Jsou to emise z výroby a dopravy léčiv, zdravotnických prostředků, přístrojů, jídla a všeho ostatního, co systém spotřebuje. To je zásadní zjištění, protože mění strategii: největší kus problému nevyřeší výměna kotle, ale to, co a jak nemocnice nakupuje a spotřebovává.
Tři páky, které jsou vidět hned
Anestetické plyny. Některá inhalační anestetika jsou extrémně silné skleníkové plyny. Desfluran zahřívá atmosféru zhruba 2 500krát víc než stejné množství oxidu uhličitého; jediná hodina anestezie desfluranem odpovídá emisně přibližně 30 až 60 kilogramům CO₂ — tedy dvěma až čtyřem stovkám kilometrů jízdy autem. Bezpečná, levnější a mnohem méně škodlivá alternativa sevofluran přitom vyjde řádově na pět až deset kilometrů. Britská NHS proto desfluran cíleně omezila: z více než dvaceti procent všech podaných anestetických plynů v letech 2018/19 klesl na zhruba tři procenta o čtyři roky později, což odpovídá úspoře kolem 60 tisíc tun CO₂ ročně. Kde se desfluran používat musí, existují zachytávače, které z vydechovaného vzduchu odchytí až 99 procent plynu, než unikne do ovzduší.
Inhalátory. Podobně nenápadnou pákou jsou dávkovací aerosolové inhalátory (MDI), které astmatici a pacienti s CHOPN používají denně. Jejich hnací plyn je sám silným skleníkovým plynem, takže každé vstříknutí má uhlíkovou stopu. Tam, kde je to z medicínského hlediska vhodné, má přechod na práškové inhalátory (DPI) měřitelný efekt — v britských datech patří inhalátory a anestetické plyny dohromady k pětině přímých emisí NHS. Pointa není brát pacientům léky, ale vybírat mezi rovnocennými variantami i podle stopy.
Operační sály. Sály jsou energetický hot spot nemocnice — kvůli vzduchotechnice, sterilitě a provozu spotřebují řádově šestkrát víc energie na metr čtvereční než nemocnice jako celek. Když se odečte desfluran, tvoří právě spotřeba energie kolem 84 procent jejich uhlíkové stopy. To z nich dělá ideální místo, kde se vyplatí začít: koncentrovaná spotřeba znamená, že i dílčí úspora (vypínání nevyužitých sálů, efektivnější vzduchotechnika, racionalizace jednorázových setů) má velký absolutní dopad.
Dodavatelský řetězec: jídlo, léčiva, odpad, plasty
Protože sedmdesát procent stopy leží v tom, co systém nakupuje a spotřebovává, jsou největší rezervy právě tam — a často jde o věci, které dávají smysl i bez ohledu na klima. Tady se motivace „udělat to chytřeji" a motivace „udělat to zdravěji" potkávají nejvíc.
| Oblast | Co s tím | Spoluefekt (co-benefit) |
|---|---|---|
| Nemocniční strava | rostlinně bohatší jídelníček, méně plýtvání, sezónní a lokální nákup | nižší stopa a zdravější skladba stravy pro pacienty |
| Léčiva | racionální preskripce, omezení nadužívání, generika, méně plýtvání | nižší stopa a nižší náklady i riziko polypragmazie |
| Odpad a plasty | segregace odpadu, omezení zbytečných jednorázových plastů, opakovaně použitelné nástroje tam, kde je to bezpečné | nižší stopa a nižší náklady na likvidaci |
| Energie budov | zateplení, rekuperace, fotovoltaika, úsporné osvětlení a vzduchotechnika | nižší stopa a vyšší energetická odolnost za veder i výpadků |
Princip co-benefitu: krok, který snižuje emise, zároveň zlepšuje zdraví, rozpočet nebo odolnost. To je důvod, proč se mitigace ve zdravotnictví vyplatí dělat i čistě z provozních důvodů.
Model: jak to dělá NHS
Nejdál je v tomhle britská Národní zdravotní služba. V roce 2020 se stala vůbec prvním zdravotním systémem na světě, který si dal závazek dosáhnout uhlíkové neutrality — net zero do roku 2040 pro emise, které přímo ovlivní, a do roku 2045 včetně celého dodavatelského řetězce. Není to gesto: NHS k tomu zveřejnila konkrétní plán, měří pokrok a začala u věcí, které jsou v jejím dosahu hned — desfluran, inhalátory, energetika budov, vozový park. Po britském závazku následovalo přes čtyřicet zemí a regionů v rámci zdravotnického programu klimatické konference COP26. Rámec, jak na to jít systematicky, nabízí i WHO ve svém návodu pro klimaticky odolná a environmentálně udržitelná zařízení.
Pro Česko z toho plyne jednoduchý závěr: ekvivalent zatím nemáme. Neexistuje národní cíl dekarbonizace zdravotnictví, systematické měření jeho stopy ani plán, který by ji snižoval. Přitom Evropská unie jako celek odpovídá zhruba za dvanáct procent světové zdravotnické stopy a české zdravotnictví je její nezanedbatelnou součástí. První krok přitom nestojí skoro nic: změřit, kde stopa vzniká, a začít u sálů, anestetik a energetiky, kde jsou data i páky nejjasnější.
Proč se to vyplatí, i kdyby klima nebylo
Nejsilnější argument pro „zelenější" zdravotnictví není abstraktní planeta, ale pacient. Většina mitigačních kroků totiž současně léčí. Dekarbonizace energetiky a dopravy znamená méně spalování, a tedy méně jemných prachových částic v ovzduší — tedy méně infarktů, cévních příhod a nádorů, které u nás znečištěné ovzduší spoluzpůsobuje. Rostlinně bohatší strava je zdravější. Aktivní doprava personálu i pacientů přidává pohyb. Méně plýtvání léčivy znamená nižší riziko polypragmazie. Tomuhle se v odborné literatuře říká co-benefit — a je to důvod, proč Lancet Countdown, největší každoroční přehled o zdraví a klimatu, rámuje klimatickou akci jako „záchranné lano" pro zdraví, ne jako jeho konkurenci.
Zdravotnictví se nemůže vyvázat z toho, že je zároveň obětí i spoluviníkem klimatické změny. Může ale tu druhou roli proměnit ve výhodu: každá tuna emisí, kterou ušetří, je zároveň tunou, která nebude přiživovat vedra plnící jeho vlastní oddělení. Léčit planetu a léčit pacienta tu míří stejným směrem — a na rozdíl od mnoha jiných dilemat zdravotní politiky tady nejde o to, co obětovat, ale čím začít.