Osmdesát osm celých čtyři procenta. Úhradová vyhláška 2027 si sama píše, že nemocnicím rostou náklady rychleji než úhrady

Úhradová vyhláška je nejtišší velký dokument české veřejné politiky. Nevydává se k ní tisková zpráva, neprojednává ji sněmovna a v běžném zpravodajství se objeví nanejvýš jako jméno bez obsahu. Přitom určuje, kolik dostane nemocnice za hospitalizaci, praktik za registrovaného pacienta a laboratoř za vyšetření — tedy prakticky celý tok peněz ve zdravotnictví. Návrh na rok 2027 je od 9. září 2026 v připomínkovém řízení a je k dispozici celý: návrh předpisu i odůvodnění. Když si je člověk otevře, najde v nich věci, které by v tiskové zprávě nebyly.

Vyrovnáno o dvě desetiny miliardy

Ministerstvo píše, že vyhláška je „koncipována jako finančně vyrovnaná“, a to myslí doslova. Příjmy systému veřejného zdravotního pojištění odhaduje na 605 miliard korun, náklady na 604,8 miliardy. Rozdíl +0,2 miliardy je v rozpočtu té velikosti zaokrouhlovací chyba — tři setiny procenta.

Aby to vyšlo, musí se příjmy a výdaje rozejít v tempu. Příjmy mají podle vyhlášky vyrůst o 44,4 miliardy (7,9 %), náklady jen o 28,4 miliardy (4,9 %). Tedy: rok 2027 je rokem, kdy se má systém vrátit z minusu do nuly, a nemá k tomu dojít úsporami, ale tím, že do něj přiteče podstatně víc peněz, než kolik z něj odteče navíc.

Proč to bylo potřeba, ukazuje jiná věta téhož dokumentu. Zdravotní pojišťovny měly k 31. prosinci 2025 na fondech 43,2 miliardy, ke konci roku 2026 se čeká 33,2 miliardy. Deset miliard rezerv za jediný rok. Saldo roku 2026 je podle zdravotně-pojistných plánů „kolem −15 miliard“; ministerstvo k tomu dodává, že skutečnost dopadne asi o pět miliard líp, protože se vybralo víc pojistného a náklady rostly pomaleji, než plány čekaly.

Příjmová strana stojí na zákonu, který sněmovnou neprošel

Tady se dostáváme k místu, kde vyrovnaná bilance přestává být účetní operací a začíná být politickou sázkou. Podstatná část těch 44,4 miliardy nového příjmu nemá přijít z ekonomického růstu, ale z rozhodnutí státu o tom, kolik zaplatí za děti, důchodce a nezaměstnané: samotná vyhláška počítá s tím, že platba za státní pojištěnce vzroste o 16 miliard, tedy zhruba o třetinu celého přírůstku příjmů.

Odůvodnění popisuje výchozí bod přesně: srpnová predikce Ministerstva financí počítala s příjmy 604,6 miliardy a zahrnovala mimořádnou valorizaci platby za státní pojištěnce o 15 miliard — a to výslovně „dle návrhu novely zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, který pozastavuje automatický valorizační mechanismus a stanovuje výši platby za státní pojištěnce pro rok 2027 napřímo“. Ta novela je sněmovní tisk 235. A pak přijde věta, kterou stojí za to citovat celou:

„Prvním rozdílem je výše očekávaného mimořádného navýšení platby za státní pojištěnce, kde vlivem dodatečných jednání došlo k poklesu tohoto mimořádného navýšení z 15 mld. Kč na 13 mld. Kč (k tomu navíc platba za státní pojištěnce poroste o dodatečné 3 mld. Kč vlivem rostoucího počtu státních pojištěnců – celkový růst platby za státní pojištěnce pro rok 2027 je tudíž 16 mld. Kč).“ — Ministerstvo zdravotnictví, odůvodnění návrhu úhradové vyhlášky pro rok 2027, obecná část (materiál autorizován 9. 9. 2026)

Šestnáct miliard. V červnu, když skončilo dohodovací řízení, psalo totéž ministerstvo v tiskové zprávě něco jiného: „V rámci závěrečného jednání byla z uzavřených dohod vypuštěna podmínka navýšení platby za státní pojištěnce o 25 miliard korun,“ a dále, že „uzavřené dohody tak zůstávají platné i při aktuálně schváleném navýšení této platby o 21 miliard korun“. Mezi červnovou a zářijovou větou téhož resortu je rozdíl pěti miliard.

Zbývá otázka, kdy — a jestli — ten příjem vznikne. Stav sněmovního tisku 235 ke dni 12. září 2026, jak ho uvádí sama Poslanecká sněmovna: vláda předložila návrh 23. června, prvním čtením prošel 8. července (sněmovna odmítla schválit ho rovnou v prvém čtení podle § 90 odst. 2 jednacího řádu), garanční Výbor pro zdravotnictví vydal 2. září usnesení, kterým doporučuje schválit — bez jediného pozměňovacího návrhu — a to bylo poslancům doručeno 4. září jako tisk 235/1. Druhé čtení v evidenci sněmovny není. Poslední řádek zní: „Další projednávání možné od 7. 9. 2026.“

Úhradová vyhláška se tedy připravuje s bilancí, jejíž příjmová strana předpokládá zákon, který je teprve před druhým čtením. Sama vyhláška má podle svého závěrečného ustanovení nabýt účinnosti 1. ledna 2027. To samo o sobě není skandál — je to běžná sekvence a sněmovna má do konce roku čas. Ale je to riziko, které v dokumentu není pojmenované jako riziko: kapitola „Zhodnocení rizika“ v odůvodnění se věnuje něčemu úplně jinému (viz níž).

Kdo kolik dostane

Dohodovací řízení pro rok 2027 běželo od 29. ledna do 18. června 2026 a skončilo dohodou v jedenácti segmentech z patnácti, plus jednou parciální dohodou pro laboratorní péči v segmentu radiodiagnostiky a ambulantních laboratoří. To je totéž, co se v červnu komunikovalo jako „dohoda ve 12 z 15 segmentů, z toho v jednom částečná“ — jen rozepsané. Bez dohody zůstaly tři segmenty: akutní lůžková péče, následná lůžková péče a specializované ambulantní služby. V těch stanovilo úhrady ministerstvo samo.

Podstatný je zvýrazněný řádek. Akutní lůžková péče je objemově největší segment systému a její růst nevznikl z výpočtu potřeby ani z vyjednávání — vznikl jako zbytek. Odůvodnění to říká otevřeně: segment „má stanoven růst úhrad vyplývající ze zbývajících disponibilních prostředků systému veřejného zdravotního pojištění do vyrovnaného salda systému, což vychází na růst o 3,5 %, ale s řadou nejistot oběma směry“. Nemocnice dostanou to, co zbylo poté, co se zaplatily dohody a měla vyjít nula.

Dvě sazby, které se rozjíždějí

A tím se dostáváme k číslu z titulku. Akutní lůžková péče se v Česku platí přes klasifikační systém CZ-DRG a v něm hrají roli dvě základní sazby. Technická základní sazba slouží k normování relativních vah — zjednodušeně řečeno vyjadřuje, co péče podle nákladových dat skutečně stojí. Centrální základní sazba je parametr, kterým se ve většině úhradových mechanismů reálně platí. Ideálně by se ta dvě čísla neměla rozcházet.

Pro rok 2027 je centrální sazba 84 000 Kč (o 2,4 % víc než letos) a technická 95 057 Kč (o 8,3 % víc). Jejich poměr je 88,4 %. A ministerstvo k tomu do vlastního odůvodnění napsalo tohle:

„Poměr centrální a technické základní sazby je pro rok 2027 88,4 %, což je významné zhoršení poměru oproti minulým rokům (v roce 2026 byl poměr 93,4 %, v roce 2025 dokonce 95,3 %). Zhoršení tohoto poměru implikuje, že růst nákladů nemocnic vysoce převyšuje růst úhrad, což zároveň vede k postupnému zhoršování hospodářského výsledku nemocnic, který po svém vrcholu v roce 2024 setrvale klesá.“ — Ministerstvo zdravotnictví, odůvodnění návrhu úhradové vyhlášky pro rok 2027, zvláštní část k § 5 odst. 1

Není to kritika opozice ani stanovisko asociace nemocnic. Je to konstatování v důvodové zprávě předpisu, který ten stav působí. Mezi roky 2025 a 2027 se odstup obou sazeb — tedy rozdíl mezi tím, co péče podle nákladových dat stojí, a tím, čím se platí — zvětšil ze 4,7 procentního bodu na 11,6 (dopočet redakce z hodnot výše).

Dopady nejsou plošné. Odůvodnění je rozepisuje podle typů poskytovatelů a výsledek je asymetrický: „významně vyšší růst úhrad pro regionální nemocnice než pro fakultní nemocnice“, nejrychleji rostoucí složkou je urgentní příjem — a naopak absolutní propad zaznamenávají specializované ústavy (kvůli sjednocování základních sazeb a omezování nákladových modifikátorů) a psychiatrické nemocnice (kvůli „pokračujícímu pádu relativních vah DRG klasifikace“). Jedna poznámka k datové kvalitě stojí za zaznamenání: modelace dopadů podle odůvodnění nezahrnují data Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra, která je „z technických důvodů na její straně“ neposkytla.

Rozhodčí panel, který zatím není v zákoně

V následné lůžkové péči — tedy v léčebnách dlouhodobě nemocných, odborných léčebných ústavech, hospicích a na ošetřovatelských lůžkách — se dohoda neuzavřela, ale stalo se něco, co v českém úhradovém systému dosud nebylo. Za souhlasu účastníků proběhlo „pilotní ověření nového mechanismu tzv. rozhodčího panelu podle připravované legislativní změny zákona o veřejném zdravotním pojištění“.

Fungovalo to takhle: byl definován koridor povoleného růstu nákladů segmentu mezi 3 a 8 procenty, obě strany předložily návrh a panel podle stanovených pravidel jeden z nich vybral — nikoli zprůměroval. Vybral návrh zdravotních pojišťoven. Předseda panelu podle odůvodnění rozhodnutí zdůvodnil „vyšší prioritou pro finanční udržitelnost systému oproti vyšší podpoře poskytovatelů následné péče“.

Za pozornost stojí i vedlejší zjištění, které odůvodnění uvádí: návrhy diskutované v panelu si byly „finančně významně blíže než v rámci dohodovacího řízení“. Tedy: samotná existence mechanismu, který jednu ze stran vybere, přiměla obě strany být realističtější. To je přesně ten efekt, kvůli kterému se arbitráže do vyjednávacích systémů zavádějí — a odůvodnění ho tady popisuje jako pozorovaný výsledek pilotu. Celé to ovšem proběhlo podle pravidel, která v zákoně zatím nejsou; legislativní změna je teprve „připravovaná“.

Co je v riziku a co je nové

Kapitola „Zhodnocení rizika“ v odůvodnění nemluví o sněmovně ani o nemocnicích. Mluví o kyčlích a kolenech. Vyhláška totiž nově nestanovuje úhradu totálních endoprotéz a ponechává ji na smluvním ujednání mezi pojišťovnou a poskytovatelem. Ministerstvo k tomu samo píše, že „není jasné, jakým způsobem bude hrazena v případě, že zdravotní pojišťovna a poskytovatel neuzavřou pro daný rok individuální úhradový dodatek“. Úhradová vyhláška je přitom ze zákona právě tím záchytným režimem pro případ, že se strany nedohodnou — u téhle jedné položky ho resort vědomě vypnul. V citlivostní analýze s tím krokem počítá jako s možnou úsporou 2,2 miliardy: očekává, že pojišťovny ve smlouvách stlačí sazby zhruba o 10 procent a objem zhruba o 15.

Vedle toho vyhláška poprvé ve větším měřítku zkouší platbu za výsledek. Nejvýraznější prvek: centrální základní sazba se všem nemocnicím zvedne o 1 000 korun, pokud proočkovanost zdravotníků proti chřipce dosáhne k 31. prosinci 2027 úrovně 33 % lékařů a 15 % nelékařů. Bonifikace není navázaná na konkrétní nemocnici, ale na celostátní parametr, který má anonymně a agregovaně vyhodnotit ÚZIS — ministerstvo to zdůvodňuje tím, že nechce „vyvíjet nepřiměřený tlak na očkování v konkrétních nemocnicích“. Výchozí stav, který odůvodnění uvádí, je 24 % u lékařů a 7,7 % u zdravotních sester; k oběma číslům ovšem neuvádí zdroj ani rok, takže je zde citujeme jako údaj odůvodnění, ne jako ověřený ukazatel. Dalšími prvky téhož typu jsou pětiprocentní bonifikace za vykazování funkčního stavu pacientů po cévní mozkové příhodě (mRS) u nejméně 90 % pacientů s maximálním dopadem 50 milionů a bonifikace za dětské pacienty ve vybraných DRG skupinách v komplexních onkologických centrech s dopadem kolem 60 milionů.

Nejnápadnější je, že totální endoprotézy stojí v témže dokumentu dvakrát a pokaždé jinak: v citlivostní analýze jako úspora 2,2 miliardy plynoucí z toho, že je vyhláška přestala platit, a v kapitole o riziku jako péče, u níž „není jasné, jakým způsobem bude hrazena“, pokud pojišťovna a nemocnice dodatek neuzavřou. Obojí napsalo stejné ministerstvo do stejného materiálu.

Deset pracovních dnů

Připomínkové řízení k předpisu, který rozděluje 604,8 miliardy, trvá deset pracovních dnů a běží k jedenácti připomínkovým místům. Obojí je výsledkem výjimky udělené v červenci. Na seznamu je pět ministerstev (financí, vnitra, obrany, práce a sociálních věcí, spravedlnosti), Odbor kompatibility Úřadu vlády, Unie zaměstnavatelských svazů ČR, ČMKOS a tři profesní komory — lékařská, lékárnická a stomatologická. Pacientské organizace mezi připomínkovými místy nejsou a odborné společnosti ani jednotlivá sdružení poskytovatelů se do okruhu nedostaly; jejich hlas zazněl dřív, v dohodovacím řízení. To není porušení pravidel — je to využití výjimky, kterou pravidla znají. Ale je dobré vědět, v jakém časovém a účastnickém formátu se rozhoduje o tom, kolik bude stát rok péče. První z jedenácti oprávněných míst mimochodem poslalo připomínku ještě týž večer.

Co s tím

Tři věci z toho dokumentu přežijí den, kdy vyhláška vyjde ve Sbírce.

Zaprvé: poměr 88,4 %. Je to nejpoctivější číslo v celém dokumentu, protože si ho ministerstvo spočítalo samo proti sobě. Pokud dál klesá, znamená to, že se úhradový systém vzdaluje nákladové realitě nemocnic — a ne kvůli jednomu rozhodnutí, ale proto, že akutní lůžková péče dostává, co zbude. Stojí za to ho sledovat každý rok jako jednu z nejjednodušších metrik udržitelnosti, které v českém zdravotnictví existují.

Zadruhé: rozhodčí panel. Pilot v následné lůžkové péči ukázal, že mechanismus „vyber jeden ze dvou návrhů“ sblížil pozice obou stran dřív, než vůbec došlo na rozhodování. Pokud se do zákona dostane, je to největší institucionální změna v úhradách za roky — a proběhla zatím úplně mimo veřejnou debatu, jako poznámka ve zvláštní části důvodové zprávy.

Zatřetí: vyrovnaná bilance je podmíněná. Saldo +0,2 miliardy není rezerva, je to nula se zaokrouhlením, a příjmová strana počítá s valorizací, kterou má provést zákon ve druhém čtení. Otázka pro připomínkové řízení tedy nezní „jsou sazby správné“, ale „proti jaké základně se měří těch 16 miliard a co se stane s vyhláškou, když zákon do konce roku neprojde“. Odpověď v dokumentu není.