Panelákový byt v Ostravě-Radvanicích, začátek února. Sedmasedmdesátiletá paní Marie má chronickou obstrukční plicní nemoc a v inverzních dnech nechodí ven; syn jí nakupuje. Když v noci přijde dušnost, volá záchranku a zůstane týden na interně. Za tři roky takových hospitalizací nasbírá pět. Nakonec zemře na selhání srdce v osmdesáti letech. V listu o prohlídce zemřelého bude napsáno „chronické srdeční selhání“ — a bude to pravda. Nikde v něm nebude napsáno, že roky dýchala vzduch, ve kterém bylo dvakrát až třikrát víc jemného prachu, než doporučuje Světová zdravotnická organizace. A přesně to je problém: příčina, která zabíjí nejvíc lidí ze všech environmentálních rizik v Evropě, nemá vlastní kolonku v žádné úmrtní statistice.
Zdroj: Eurostat, sada sdg_11_52 „Premature deaths due to exposure to fine particulate matter (PM2.5)“, data Evropské agentury pro životní prostředí; staženo přímým dotazem na veřejné API 7. 9. 2026. Podíl emisí z lokálních topenišť: Ministerstvo životního prostředí ČR na základě emisní bilance ČHMÚ.
Co ukazatel měří — a co si s ním nesmíte splést
Toto číslo nevzniklo sečtením úmrtních listů. Vzniklo hodnocením zátěže nemocí (health impact assessment): vezme se naměřená populačně vážená koncentrace PM2,5, porovná se s referenční úrovní 5 mikrogramů na metr krychlový, kterou WHO doporučila ve svých pokynech pro kvalitu ovzduší z roku 2021, a pomocí vztahu expozice–odezva odvozeného z epidemiologických studií se dopočítá, kolik úmrtí by při čistším vzduchu nenastalo nebo nastalo později.
Ten rozdíl je podstatný a nezbytné ho říct nahlas: žádný z těch 4 715 lidí nemá v dokumentaci napsáno „znečištěné ovzduší“. Mají tam infarkt, cévní mozkovou příhodu, chronickou obstrukční plicní nemoc nebo karcinom plic. PM2,5 jsou částice menší než 2,5 mikrometru — projdou horními cestami dýchacími až do plicních sklípků a odtud do krevního oběhu, kde přispívají k zánětu cévní stěny a k srážlivosti. Proto se jejich účinek měří na celkové úmrtnosti, ne jen na respirační.
HSPA Monitor proto zařazuje ukazatel do oblasti Výsledky, domény Mortalita, se směrem „nižší je lepší“. Doplňuje se s ukazatelem expozice PM2,5 (14,1 µg/m³ v roce 2024 proti 12,1 v EU), který popisuje příčinu; tenhle vyčísluje následek. A na rozdíl od většiny ukazatelů na tomto webu neměří výkon zdravotnictví. Měří něco, co zdravotnictví jen odnáší.
Stav v Česku: dvě třetiny dolů za osmnáct let
Česká řada je jedním z mála skutečně velkých a doložených úspěchů, které se v datech o českém zdraví dají najít. V roce 2005 vycházelo 13 003 předčasných úmrtí, tedy 127 na 100 000 obyvatel. V roce 2023 je to 4 715 úmrtí a 43 na 100 000 obyvatel. Pokles o 63,7 procenta.
Zdroj: Eurostat sdg_11_52, jednotka RT (na 100 000 obyvatel), staženo 7. 9. 2026. Úplná řada 2005–2023: 127 · 82 · 87 · 97 · 112 · 105 · 96 · 102 · 92 · 86 · 80 · 86 · 95 · 64 · 64 · 80 · 64 · 43 (rok 2006 sada neobsahuje).
Ta řada ale není hladká a je důležité vědět proč. Rok 2018 vyskočil na 95, hned následující rok spadl na 64. Rok 2021 se vyhoupl zpět na 80. To nejsou obraty v politice — to je počasí. Studená topná sezóna, inverzní situace a nízká výška směšovací vrstvy zvednou koncentrace o desítky procent, aniž by se změnilo cokoli jiného. Jeden rok proto o systému neříká skoro nic; vypovídací hodnotu má jen trend přes deset a víc let. A ten trend míří jednoznačně dolů.
Pro měřítko: cíl Akčního plánu Evropské unie pro nulové znečištění je snížit počet předčasných úmrtí z PM2,5 do roku 2030 nejméně o 55 procent proti roku 2005. Česko tuto hranici překročilo už v roce 2023, tedy o sedm let dřív. V hodnocení Evropské agentury pro životní prostředí je proto vedeno jako země na trajektorii ke splnění cíle.
Mezinárodní srovnání: pod Polskem, nad Německem
Tady příběh dostává druhou stranu. Přes všechen pokles zůstává Česko mírně nad průměrem Evropské unie — 43 proti 41 na 100 000 obyvatel — a je jedenácté nejvyšší z dvaceti sedmi členských států. Signál ukazatele je proto warn, ne good.
Zdroj: Eurostat sdg_11_52, rok 2023, jednotka RT, staženo 7. 9. 2026. Úplný žebříček 27 členských států sestupně: Bulharsko 104 · Řecko 98 · Chorvatsko 75 · Rumunsko 74 · Itálie 73 · Maďarsko 71 · Polsko 69 · Kypr 64 · Slovensko 50 · Slovinsko 49 · Česko 43 · Lotyšsko 31 · Malta 31 · Rakousko 29 · Španělsko 28 · Litva 28 · Německo 26 · Belgie 25 · Francie 22 · Nizozemsko 22 · Portugalsko 21 · Dánsko 12 · Lucembursko 10 · Irsko 6 · Estonsko 3 · Švédsko 2 · Finsko 1.
Nejzajímavější je srovnání se čtyřmi sousedy, protože s nimi Česko sdílí zeměpisnou šířku, podnebí i zhruba podobnou míru bohatství. Rozdíly mezi nimi proto nelze odbýt tím, že „na jihu je tepleji“.
| Země | Úmrtí 2023 | Na 100 000 obyvatel | Změna proti 2005 |
|---|---|---|---|
| Polsko | 25 268 | 69 | −39,0 % |
| Slovensko | 2 732 | 50 | −58,7 % |
| Česko | 4 715 | 43 | −63,7 % |
| Průměr EU27 | 182 399 | 41 | −56,9 % |
| Rakousko | 2 608 | 29 | −62,8 % |
| Německo | 21 640 | 26 | −67,4 % |
Zdroj: Eurostat sdg_11_52, jednotky NR (počet) a RT (na 100 000 obyvatel), roky 2005 a 2023, staženo 7. 9. 2026. Procentní změna je počítána z absolutních počtů úmrtí.
Česko tedy ubralo víc než Rakousko i než celá Evropská unie a je s Německem prakticky na stejné trajektorii — jen o patnáct let pozadu ve výchozím bodě. Polsko, se kterým Česko sdílí nejzatíženější hranici, ubralo za stejnou dobu jen 39 procent a zůstává na šedesáti devíti. To není jen polský problém: přeshraniční přenos z ostravsko-katovické pánve je jedním z důvodů, proč se Moravskoslezský kraj nedostane na úroveň jihu Čech ani při dokonalé domácí politice.
Strukturální analýza: tohle není příběh o továrnách
Když se v Česku mluví o špatném vzduchu, představa je většinou průmyslová: komíny, koksovna, hutě. Emisní bilance říká něco jiného. Podle Ministerstva životního prostředí, které vychází z bilance ČHMÚ, pochází z lokálního vytápění domácností více než 75 procent všech emisí jemných prachových částic v Česku a přes 95 procent emisí benzo[a]pyrenu, tedy karcinogenu, který se uvolňuje při nedokonalém spalování.
To říká, kde se dnes jemný prach v Česku tvoří — a tedy i kde leží zbývající práce. Co za poklesem stojí, je ale potřeba číst opatrněji, než se v debatě obvykle dělá. Evropská agentura pro životní prostředí přičítá zlepšení snížení emisí PM2,5 o 25,4 procenta mezi lety 2005 a 2022 napříč sektory: výměnou kotlů, obnovou vozového parku a technologiemi na velkých zdrojích. Že odhad úmrtí klesl o 63,7 procenta, tedy víc než emise, je vlastnost metriky — počítá se jen ta část expozice, která přesahuje 5 µg/m³, takže když se koncentrace blíží k prahu, ubývá přisouditelných úmrtí rychleji než samotného prachu.
Časová osa nástrojů je přitom nemilosrdná k jednoduchým příběhům. Kotlíkové dotace běží až od roku 2015 — jenže hodnota mezitím spadla ze 127 (2005) na 86 (2015), tedy velká část poklesu je starší než ony. Zákaz provozu kotlů první a druhé emisní třídy podle zákona o ochraně ovzduší platí teprve od 1. září 2024 (původně měl začít už v září 2022, byl odložen), takže do řady, která končí rokem 2023, se nemohl promítnout vůbec. Cokoli o jeho účinku je zatím výhled, ne měření: první data, ve kterých by mohl být vidět, budou za rok 2025.
Co se o té dvojici nástrojů dá říct bez natahování dat, je logika, na které stojí: dotace bez zákazu je nabídka, kterou lze ignorovat, a zákaz bez dotace je nevymahatelný v domácnostech, které na výměnu nemají. Od září 2024 se navíc výše dotace snížila, zato se okruh rozšířil i na majitele novějších kotlů na pevná fosilní paliva třetí až páté třídy. Jestli tahle kombinace řadu posune dál, ukáže až příští vydání ukazatele.
Právě proto je poslední třetina cesty nejtěžší. Kotle, které ještě nezmizely, stojí většinou v nejchudších domácnostech — tam, kde je energetická chudoba nejvyšší, kde není plynová přípojka ani teplárenská soustava a kde je dotace i po započtení podpory pořád velký jednorázový výdaj. Expozice se tak koncentruje nejen geograficky, ale i sociálně: nejhorší vzduch dýchají lidé, kteří mají nejmenší možnost s tím něco udělat. To z ukazatele dělá i téma spravedlnosti ve zdraví, ne jen ekologie.
Zbytek skládanky tvoří doprava v aglomeracích (kromě výfukových emisí i otěry pneumatik a brzd, které nezmizí ani s elektromobily), těžký průmysl a přeshraniční přenos na Ostravsku, a stárnutí populace — model počítá s úmrtností podle věku, takže starší populace tlačí počet přisouditelných úmrtí nahoru i při konstantní koncentraci.
Cenu za expozici přitom platí zdravotnictví v ukazatelích, které dashboard sleduje jinde. Česko má kardiovaskulární mortalitu 463,75 na 100 000 obyvatel proti 312,95 v Evropské unii a preventovatelnou mortalitu 173,86 proti 150,85. Kolik přesně z těchto rozdílů jde na vrub ovzduší, žádný ukazatel neřekne — ale nulové to není a jde o stejné diagnózy.
Politická páka: skoro celá mimo Ministerstvo zdravotnictví
Tohle je ukazatel, u kterého by resort zdravotnictví marně hledal vlastní nástroj. Kompetence leží u ochrany ovzduší, energetiky, dopravy a bydlení. Konkrétní páky jsou ale tři a všechny jsou už dnes na stole.
Zaprvé: dotáhnout vymáhání zákazu starých kotlů. Zákaz platí od září 2024, ale funguje jen tak dobře, jak dobře se kontroluje — a kontrola provozu domácího kotle naráží na nedotknutelnost obydlí i na kapacity obecních úřadů s rozšířenou působností. Je to nástroj, jehož účinek teprve uvidíme: v řadě, která končí rokem 2023, ještě není. Právě proto je to ta jediná páka, u které se v příštích letech pozná, jestli byla míněná vážně, nebo skončila jako formalita.
Zadruhé: udržet podporu tam, kde na výměnu nejsou peníze. Snížení dotací od září 2024 dává smysl u domácností, které si výměnu zaplatí samy. U energeticky chudých domácností znamená, že se poslední kotle nevymění vůbec — a právě ty stojí tam, kde je expozice nejvyšší.
Zatřetí: připravit se na rok 2030. Podle směrnice (EU) 2024/2881 o kvalitě vnějšího ovzduší klesne od 1. ledna 2030 roční limitní hodnota pro PM2,5 z dnešních 25 na 10 mikrogramů na metr krychlový. Členské státy mohou za stanovených podmínek požádat o odklad nejpozději do roku 2035, případně 2040, a žádost musí podat do 31. ledna 2029. Rozhodnutí, jestli Česko o odklad požádá, nebo se pokusí limit splnit včas, je politické a padne v příštích dvou letech. Doporučená hodnota WHO je přitom 5 µg/m³ — tedy polovina toho, co bude od roku 2030 vymahatelné právem, a Česko je od ní podle vlastního ukazatele expozice pořád zhruba trojnásobně daleko.
Ministerstvu zdravotnictví zbývá jediná, zato nezastupitelná role: prostřednictvím Státního zdravotního ústavu a jeho Systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí vyčíslit, co expozice dělá se zdravím, a dodat to číslo do rozhodování ostatních resortů. Bez takového čísla je čistý vzduch jen otázkou pohodlí a estetiky. S ním je to otázka 4 715 životů ročně — a v každé debatě o ceně opatření je to jediná veličina, která stojí na druhé straně vah.
Co číslo nevidí
Trojí varování patří přímo k hodnotě. Za prvé je to model, ne sčítání. Odhad závisí na funkci expozice–odezva převzaté z epidemiologických studií a na tom, jak přesně se změří populačně vážená koncentrace; interval nejistoty je široký a jednotlivé úmrtí z něj nikdy neurčíte.
Za druhé se změnilo měřítko. Do roku 2021 se počítalo proti referenční úrovni 10 µg/m³ podle starších pokynů WHO; nové pokyny z roku 2021 posunuly hranici na 5 µg/m³, což skokově zvýšilo počty ve všech zemích. Čísla citovaná v českých médiích před rokem 2022 proto s touto řadou nejsou srovnatelná, i když popisují totéž.
Za třetí je sada jen celostátní. Rozdíl mezi Ostravskem a jižními Čechami — v české debatě o ovzduší to nejpodstatnější — z tohoto ukazatele nevyčtete. Regionální detail publikuje Evropská agentura pro životní prostředí na úrovni krajů (NUTS3) a ČHMÚ ve své ročence, ale jako součást tohoto indikátoru zatím není. A ukazatel pokrývá výhradně PM2,5: oxid dusičitý a přízemní ozon hodnotí EEA samostatně, celková zátěž je tedy vyšší, jenže dopady jednotlivých látek se částečně překrývají a nesmějí se prostě sčítat.
Přes všechna tato omezení zůstává základní sdělení pevné. Česko za osmnáct let ubralo dvě třetiny obětí znečištěného ovzduší, což je nejlepší doložený výsledek veřejného zdraví, jaký v datech na tomto webu najdete. A pořád jich je 4 715 ročně, pořád je to nad průměrem Evropské unie a pořád je to skoro desetkrát víc, než kolik lidí zemře na českých silnicích. Bezpečnost silničního provozu má vlastní strategii, vlastní kampaně a vlastní čísla na billboardech u dálnice. Vzduch, který nás zabíjí desetkrát častěji, má jen řádek v tabulce Eurostatu.