Tomášovi je devatenáct měsíců a bydlí s rodiči v Tachově. Na osmnáctiměsíční prohlídku se nedostavil — maminka nastupovala do práce, termín se dvakrát přesouval a pak už bylo dítě nastydlé. Na své jméno Tomáš nereaguje, ale doma to nikoho neznepokojuje: babička říká, že chlapci mluví později, a on je jinak veselý a zdravý. Neukazuje prstem na věci, které ho zaujmou, a nedívá se tam, kam ukazuje někdo jiný. Přesně tohle jsou dvě z dvaceti otázek dotazníku M-CHAT-R, který by mu praktická dětská lékařka v tomhle věku položila. Další preventivní prohlídku má Tomáš až ve třech letech — mezi osmnácti měsíci a třemi roky žádná v seznamu není. Do té doby ho žádné síto nezachytí.
Zdroj: ÚZIS ČR, NZIS Open — sada PPS-09-02 „Včasný záchyt poruch autistického spektra ve věku 2 let: pokrytí cílové populace“ (zdrojový registr NRHZS) a sada OIS-04-17 „Děti a mladiství s poruchami autistického spektra“ (NISDZ). Obojí staženo a agregováno 10. 9. 2026.
Co ukazatel měří — a co si s ním nesmíte splést
Číslo 79,9 % není podíl dětí s autismem. Je to podíl dětí, které v roce 2024 dosáhly dvou let a u kterých praktický lékař pro děti a dorost vykázal zdravotní pojišťovně výkon 02240, tedy vyšetření včasného záchytu poruch autistického spektra. Jmenovatelem jsou všichni dvouletí pojištěnci evidovaní v Národním registru hrazených zdravotních služeb, čitatelem ti, u kterých výkon zazněl. Nic víc, nic míň: ukazatel měří, kolik dětí vůbec prošlo sítem.
Nástrojem je dotazník M-CHAT-R — dvacet otázek na chování batolete, které lékař klade rodičům a doplňuje vlastním pozorováním v ordinaci. Metodika Ministerstva zdravotnictví je v tomhle bodě velmi opatrná: „ne všechny děti s pozitivním výsledkem testu dospějí k diagnóze PAS“, a proto se má při pozitivitě nález upřesnit navazujícím dotazníkem M-CHAT-R/F. Ten je považován za pozitivní, když dítě nesplní jakékoli dvě položky; teprve pak metodika doporučuje „okamžité diferenciálně diagnostické vyšetření a včasnou intervenci“. Diagnózu smí stanovit jen dětský a dorostový psychiatr nebo dětský klinický psycholog.
Vyšetření se provádí navazujícím způsobem na preventivní prohlídku v 18 měsících věku, s maximálním rozmezím do 24 měsíců. Kód lze vykázat nejvýše dvakrát za život, druhé vyšetření nejdřív šest měsíců po prvním a nejpozději do třiceti měsíců věku. Ukazatel se počítá na kohortu dvouletých, protože v té chvíli je okno u všech dětí ročníku uzavřené.
HSPA Monitor indikátor řadí do oblasti Procesy, dimenze dostupnost, se směrem „vyšší je lepší“. Signál zůstává neutrální — mezinárodně srovnatelná hodnota, proti které by se dal poměřovat, neexistuje. Proč, k tomu se dostaneme.
Stav v Česku: prudký náběh a pak čtyři roky nic
Vyšetření zavedla novela vyhlášky o preventivních prohlídkách s účinností 17. října 2016. Rok 2017 je proto náběhový: sítem prošla necelá třetina dětí. Pak přišly tři roky rychlého růstu — a od roku 2020 plató.
Zdroj: ÚZIS ČR, NZIS Open, sada PPS-09-02; vlastní agregace přes všechny okresy a obě pohlaví, staženo 10. 9. 2026. Absolutní čísla: 2017 = 33 866 ze 104 337 · 2021 = 87 683 ze 108 283 · 2024 = 82 295 ze 102 946. Pokles jmenovatele mezi lety 2023 a 2024 není neúplností dat — kopíruje propad porodnosti mezi ročníky 2021 a 2022, ze kterých obě kohorty dvouletých pocházejí.
Čtyři roky mezi 78 a 81 procenty. To není náhodné kolísání kolem stoupajícího trendu; to je profil programu, který dojel na hranici toho, čeho jde dosáhnout stávající organizací. Kdo jsou ale ta zbylá procenta, data neřeknou. Čitatelem je vykázaný výkon, takže do doplňku spadají tři různé situace naráz: dítě, které se v okně 18–24 měsíců k lékaři nedostavilo; dítě, které na prohlídce bylo, ale dotazník s ním nikdo neudělal; a dítě, u kterého vyšetření proběhlo, ale kód se pojišťovně nevykázal. Sada je od sebe neodliší a ÚZIS ani nikdo jiný poměr mezi nimi nepublikuje.
Podle pohlaví je síto nastavené prakticky stejně: chlapci 79,7 %, dívky 80,2 %. To je samo o sobě nález, ke kterému se ještě vrátíme, protože do péče pro diagnózu ze skupiny F84 se dostávají chlapci zhruba 3,7krát častěji než dívky.
Kde bydlíte, takové máte síto
Uvnitř republiky jsou rozdíly větší než jakýkoli pohyb v čase. A nekopírují bohatství krajů.
Zdroj: ÚZIS ČR, NZIS Open, sada PPS-09-02, rok 2024; vlastní agregace. Kategorie „Neznámo“ (685 dětí bez určeného okresu, pokrytí 40,0 %) je do celostátní hodnoty započtena, ale v krajském pořadí se neuvádí; bez ní by celostátní hodnota za rok 2024 činila 80,2 %. Při sloučení let 2022–2024, které je u menších krajů spolehlivější, je pořadí prakticky stejné: Moravskoslezský 87,9 % nahoře, Karlovarský 69,2 % a Praha 71,4 % dole.
Nejvyšší pokrytí má Moravskoslezský kraj — tedy region, který ve většině ukazatelů zdraví na tomhle webu patří k nejhorším. Nejnižší mají Praha a Karlovarský kraj. Rozpětí 18,5 procentního bodu mezi krajem nahoře a dole tedy nevypráví o penězích ani o vzdělání rodičů. Nabízí se hypotéza, že vypráví spíš o tom, jak stabilní je vztah rodiny s registrujícím dětským lékařem a jak snadno se v daném okrese k prohlídce dostane — otevřená data ji ale neumožňují ověřit, protože o registraci ani o docházce na prohlídky samotné nic neobsahují.
Po okresech je to ještě ostřejší. Protože roční okresní počty jdou jen do stovek, dává smysl číst až souhrn za roky 2022 až 2024: nahoře Nový Jičín 91,5 %, Vyškov 90,5 % a Prostějov 89,5 %, dole Benešov 63,9 %, Český Krumlov 61,9 % a Tachov 44,7 %. V Novém Jičíně projde sítem devět dětí z deseti, v Tachově necelá polovina. Je to tentýž program, tatáž vyhláška a tatáž úhrada.
Mezinárodní srovnání: Česko screening dělá, i když většina zemí ne
Tady je potřeba jedno vysvětlení, které se do žebříčku nevejde. Harmonizovaný mezinárodní ukazatel pokrytí screeningem PAS neexistuje — a nemůže existovat, protože se země neshodnou ani na tom, jestli takový screening vůbec dělat. OECD Health at a Glance ho nesleduje, Eurostat pro něj nemá sadu. Rozdělení je politické, ne technické.
| Země | Plošný screening PAS | Nástroj a věk | Měří se pokrytí? |
|---|---|---|---|
| Česko | Ano — uložen vyhláškou od 17. 10. 2016 | M-CHAT-R, při pozitivitě M-CHAT-R/F; 18–24 měsíců, výkon 02240 | Ano — 79,9 % (2024), po okresech |
| USA | Doporučen Americkou akademií pediatrie; USPSTF ale v roce 2016 uzavřela, že „důkazy nestačí“ | Nástroj specifický pro PAS v 18 a 24 měsících | Ne plošně; síť ADDM měří prevalenci a věk diagnózy |
| Spojené království | Ne — UK NSC plošný screening nedoporučuje a téma archivoval | Cílené vyšetření jen tam, kde podezření vzniklo | — |
| Portugalsko | Ano — národní program | M-CHAT od roku 2013, M-CHAT-R/F od roku 2019 | Srovnatelně se nepublikuje |
| Německo | Ne plošně — prohlídky U6/U7 hodnotí vývoj obecně | M-CHAT-R doporučen cíleně při přítomnosti příznaků | — |
| Polsko | Ne — žádné oficiální doporučení pro vývojový screening, žádný povinný nástroj | Pilotní projekty v primární péči (2023–2024) | — |
| Slovensko | Ne rutinně — odborná doporučení zavést M-CHAT v 16 a 24 měsících | M-CHAT-R/F přeložen, používán mimo rutinní prohlídky | Průměrný věk diagnózy 4,51 roku (2013–2014) |
Zdroje: vyhláška č. 317/2016 Sb. a Věstník MZ ČR 1/2019 (ČR) · doporučení Americké akademie pediatrie a stanovisko USPSTF z roku 2016, hodnocení stupně I (USA) · UK National Screening Committee (UK) · národní program s M-CHAT-R/F od roku 2019 (Portugalsko) · Kaczmarek-Ratajczak a kol., BMC Primary Care 2025 (Polsko) · Hnilicová S, Ostatníková D, Pediatria pre prax 2018;19(2) (Slovensko). Sestaveno redakcí 10. 9. 2026.
Česko tedy patří do menšiny zemí, které se rozhodly screenovat plošně — a do ještě menší skupiny těch, které dokážou spočítat, jestli se to opravdu děje. To je věcně dobrá zpráva a nemá smysl ji zamlčovat: číslo 79,9 % existuje jen proto, že se výkon vykazuje samostatným kódem a ÚZIS ho publikuje v otevřených datech po okresech.
Číslo, které se k porovnání nabízí nejčastěji, je americká prevalence: síť ADDM za sledovaný rok 2022 uvádí 32,2 případu PAS na 1 000 osmiletých dětí, tedy jedno z jedenatřiceti, a medián věku nejčasnější známé diagnózy 47 měsíců. Nejbližší česká veličina — počet dětí v péči pro hlavní diagnózu F84 — dává u sedmi- až desetiletých v roce 2024 hodnotu 3 045 pacientů na 468 300 dětí téhož věku, tedy 0,65 % (vlastní výpočet z otevřených dat ÚZIS a populačních dat Eurostatu). To je zhruba pětina americké hodnoty. Tahle dvě čísla se ale nesmějí odečítat. Americká hodnota vzniká aktivní surveillance nad zdravotnickou i školskou dokumentací; česká je prostý součet lidí, na které někdo vykázal péči. Rozdíl neměří, kolik je v které zemi autismu. Měří, kolik ho který systém vidí.
Co se stane za sítem
Screening má smysl jen tehdy, když na něj něco navazuje. A právě tady je česká slabina pojmenovaná v dokumentu, který schválila vláda.
Soubor opatření ke zlepšení situace života osob s poruchou autistického spektra a jejich rodin, přijatý usnesením vlády z 13. července 2020, popisuje kapacitu bez příkras: dětských klinických psychologů — jedné ze dvou profesí, které smějí diagnózu stanovit — je v Česku přibližně osmdesát a ročně atestují čtyři až šest nových. Cesta k té atestaci vede přes pětileté specializační vzdělávání v klinické psychologii a další dvouleté navazující. Dokument sám mluví o „snížené míře návaznosti systému včasné diagnostiky PAS pomocí screeningů u PLDD na specializovanou diagnostiku u dětských klinických psychologů“ a o dlouhých čekacích dobách, které vedou k opakování vyšetření na různých pracovištích.
Jestli se tohle úzké hrdlo projevuje, jde zkontrolovat na druhém konci řetězce. ÚZIS publikuje vedle pokrytí i sadu o dětech a mladistvých s diagnózou ze skupiny F84 — a ta ukazuje, jak dlouho se čeká.
Zdroj: ÚZIS ČR, NZIS Open, sada OIS-04-17 „Děti a mladiství s poruchami autistického spektra“ (NISDZ), rok 2024; vlastní agregace, staženo 10. 9. 2026. Celkem 12 197 unikátních pacientů. Poznámka: věková pásma nejsou stejně široká, takže výška sloupců není přímo srovnatelná; nejmladší pásmo zahrnuje čtyři ročníky. Sada počítá pacienty s vykázanou péčí v daném roce, nikoli nové diagnózy — graf tedy ukazuje věkovou skladbu léčené populace, ne věk, ve kterém děti do péče vstupují.
Z 12 197 dětí a mladistvých, kteří byli v roce 2024 v péči pro diagnózu ze skupiny F84, jich bylo do tří let věku 612. Screening se přitom odehrává v osmnácti až čtyřiadvaceti měsících. Absolutně se ta nejmladší skupina od roku 2016 zdvojnásobila (293 → 612) a skupina čtyř- až šestiletých vzrostla o devadesát procent (1 300 → 2 475), jenže celkový počet vzrostl o osmdesát procent — takže podíl dětí do tří let zůstal skoro stejný: 4,3 % v roce 2016 a 5,0 % v roce 2024.
Tady je ale nutná brzda, protože se z těch čísel dá snadno vyvodit víc, než v nich je. Sada OIS-04-17 počítá všechny pacienty, kterým byla v daném roce vykázána péče — ne ty, kterým byla diagnóza v tom roce poprvé stanovena. Datum první diagnózy ani první kontakt v ní nejsou. Podíl nejmladších proto může zůstat plochý i tehdy, kdyby se věk záchytu zlepšoval, prostě proto, že dříve diagnostikované starší ročníky rostou ve jmenovateli rychleji; ostatně v roce 2010, dávno před screeningem, byl podíl dětí do tří let dokonce 7,0 %, protože tehdy do statistiky ještě nevstoupily celé ročníky dodatečně diagnostikovaných starších dětí. Z těchto dat tedy nelze uzavřít, že se věk vstupu do péče nezměnil — je to pozorování o věkové skladbě léčené populace, ne o incidenci. Odpověď by dala jen data o prvních diagnózách, a ta se nepublikují.
Co z čísel zůstává i po téhle brzdě, je disproporce sama: osm z deseti dvouletých projde sítem, ale v péči pro F84 je do tří let věku 612 dětí. To je slučitelné s tím, co o kapacitě píše vládní dokument — screening bez navazující diagnostiky nevytváří včasnou péči, ale frontu —, jenže slučitelnost není důkaz. Kapacitní úzké hrdlo je doložené v Souboru opatření; jeho dopad na věk záchytu z otevřených dat doložit nejde.
Druhá nerovnost je genderová. Síto zachytí chlapce i dívky stejně (79,7 % a 80,2 %), ale do péče se v roce 2024 dostalo 9 575 chlapců proti 2 622 dívkám, tedy poměr 3,7 : 1. Americká data ukazují v prevalenci podobnou převahu chlapců (3,4 : 1), takže část rozdílu je biologická. Zbytek je ale známý jev: dívky symptomy častěji kompenzují a diagnózu dostávají později. Plošné síto tuhle asymetrii samo nevyrovná.
Politická páka: dvě věci, obě už někdo napsal
Tenhle indikátor má proti většině ostatních praktickou výhodu: chybí zhruba dvacet tisíc dětí ročně, jsou přesně lokalizované po okresech a nástroj, kterým se to dá řešit, není nová budova ani nový zákon.
Zaprvé: preventivní prohlídka ve 24 měsících. Vládní Soubor opatření ukládá Ministerstvu zdravotnictví přesně tohle — rozšířit sérii prohlídek u praktických lékařů pro děti a dorost o prohlídku ve 24 měsících a provést u ní M-CHAT-R těm dětem, které v osmnácti měsících nepřišly, s možností dovyšetření ve třiceti měsících. Termín splnění byl 31. prosince 2022. Velká novela vyhlášky o preventivních prohlídkách č. 403/2025 Sb., účinná od ledna 2026 a prezentovaná jako největší změna prevence za deset let, prohlídku ve 24 měsících nezavedla. V úplném znění vyhlášky pokrývá § 3 děti od narození do osmnácti měsíců a § 4 začíná až u tříletých; kontrolní vyšetření po šesti měsících, doplněné novelou č. 45/2021 Sb., zůstává vázané na nejednoznačný výsledek prvního vyšetření — tedy na dítě, které už jednou vyšetřeno bylo. Tomáš z Tachova pod něj nespadá.
Zadruhé: adresné zvaní. Na screeningy nádorů prsu, děložního hrdla a tlustého střeva zvou zdravotní pojišťovny adresně od roku 2014 a umějí to. Na tohle vyšetření nezve nikdo — proběhne jen tehdy, když rodič sám přijde a lékař si na ně vzpomene. Rozeslat rodičům dítěte v sedmnácti měsících připomínku je organizační úkol pojišťoven, ne legislativní úkol ministerstva. Zvaní ovšem míří jen na jednu ze tří cest, kterými se dítě do chybějících dvaceti procent dostane — na nedostavení se. Na dítě, které na prohlídce bylo a dotazník s ním nikdo neudělal, ani na nevykázaný kód platí jiné nástroje (edukace PLDD, kontrola vykazování) a jejich podíl nikdo nezná.
A do třetice to, bez čeho jsou první dvě věci k ničemu: kapacita diagnostiky. Bonifikační výkon pro odbornost dětská klinická psychologie navrhuje týž vládní dokument z roku 2020; je to nástroj úhradové vyhlášky a dohodovacího řízení, tedy plně v rukou ministerstva a plátců. Osmdesát dětských klinických psychologů na zemi, která ročně screenuje osmdesát tisíc dvouletých dětí, je disproporce, kterou žádné zvýšení pokrytí nespraví — jen ji zvětší.
Co číslo nevidí
Za prvé měří vykázání, ne kvalitu. Pečlivě vedený rozhovor nad každou z dvaceti položek a dotazník podaný rodičům v čekárně se v datech počítají stejně. Metodika sice vyžaduje zápis do dokumentace a přiložení vyplněného dotazníku jako podklad k vykázání, ale otevřená sada to nekontroluje.
Za druhé nezná výsledek. Kolik dětí bylo pozitivních, u kolika navazoval M-CHAT-R/F, kolik jich bylo odesláno k diferenciální diagnostice a jak dlouho na ni čekaly — nic z toho v datech není. Vysoké pokrytí proto samo o sobě neříká, že screening vede k včasné péči.
Za třetí nerozliší osmnáct měsíců od dvaceti čtyř. Dítě vyšetřené těsně před druhými narozeninami se počítá stejně jako vyšetřené v osmnácti měsících, přestože půl roku je v tomhle věku hodně.
Za čtvrté je jmenovatel pojistný, ne populační. Cílovou populaci tvoří dvouletí pojištěnci v NRHZS; děti bez českého veřejného pojištění v ukazateli nejsou vůbec — a jsou to typicky děti, u kterých je riziko opožděného záchytu vyšší.
A přece z toho zůstává jedna věta, na kterou žádná z těch výhrad nesahá. Česko se před devíti lety rozhodlo pro něco, co Británie odmítla a Polsko dodnes nemá: hledat autismus plošně, u všech dětí, dřív než promluví. Rozhodnutí platí, výkon se hradí, metodika je napsaná. Čtyři roky se ale nehýbe číslo, které říká, u kolika dětí se to vyšetření vůbec vykáže — a jestli se díky němu posouvá věk záchytu, se z veřejných dat zjistit nedá, protože ta o prvních diagnózách mlčí. Tomáš z Tachova má příští šanci ve třech letech.