Kolik lidí zabíjejí vedra? Je to otázka, kterou si při každé vlně horka klade veřejnost i novináři — a na kterou český systém neumí odpovědět dřív než s mnohaměsíčním zpožděním. Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) to 14. srpna, uprostřed probíhající vlny veder, řekl nezvykle otevřeně: „Data o zemřelých osobách dostává ÚZIS v pravidelném jednoročním intervalu. V současné chvíli tak nejsou k dispozici data v reálném čase." Co k dispozici je, jsou otevřená data o denních úmrtích za roky 1994 až 2024 — a ta vyprávějí velmi konkrétní příběh o tom, co horko s úmrtností dělá. Prošli jsme je den po dni.
Zdroj: výpočet redakce z otevřených dat ÚZIS NR-06-33 „Denní úmrtí — věk, pohlaví, příčina" (data.mzcr.cz, 1. 1. 1994 – 31. 12. 2024, publikováno 26. 11. 2025, CC BY 4.0; staženo 14. 8. 2026). Sezónní úroveň dne = průměr téhož kalendářního okna ±7 dní v okolních letech ±3 roky. Eurostat demo_r_mwk_ts, API pull 14. 8. 2026.
Tři dny nad čtyři sta — všechny z léta 1994
V celé jednatřicetileté řadě denních úmrtí překročily hranici 400 zemřelých jen tři letní dny — a všechny tři patří roku 1994: 27. června (420 zemřelých), 29. června (416) a 1. srpna (420). Léto 1994 zasáhly Česko dvě mimořádné vlny veder a otevřená data ukazují obě: na přelomu června a července zemřelo za devět dní zhruba o 429 lidí víc, než odpovídá sezóně (+15,9 %), a mezi 23. červencem a 8. srpnem dalších zhruba 855 lidí nad obvyklou úroveň (+17,4 %). Nejde přitom o statistickou kuriozitu z dávné historie — právě léto 1994 je dodnes referenčním bodem české odborné literatury o horku a úmrtnosti.
Že vedra zabíjejí především přes srdce a cévy, je v datech vidět přímo: 1. srpna 1994 připadlo 234 z 420 úmrtí — 56 procent — na nemoci oběhové soustavy. Průkopnická analýza Kyselého a Kříže, publikovaná v časopise Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie, došla nad tehdejšími daty k závěru, že ve špičkách vln veder denní počty zemřelých přesahují obvyklou úroveň o více než 100 úmrtí (přes 30 procent) a že nadúmrtnost na kardiovaskulární příčiny roste ještě strměji než celková. Pro červnovou vlnu 1994 (17.–30. 6.) vyčíslili nadúmrtnost na 456 zemřelých, tedy +10,3 procenta.
| Období | Zemřelí celkem | Sezónní úroveň | Nad úroveň | Relativně |
|---|---|---|---|---|
| 23. 7. – 8. 8. 1994 | 5 770 | ≈ 4 915 | +855 | +17,4 % |
| 25. 6. – 3. 7. 1994 | 3 122 | ≈ 2 693 | +429 | +15,9 % |
| 3. – 16. 8. 2015 | 4 677 | ≈ 3 906 | +771 | +19,7 % |
| 16. – 22. 6. 2013 | 2 353 | ≈ 1 913 | +440 | +23,0 % |
| 30. 7. – 9. 8. 2018 | 3 640 | ≈ 3 188 | +452 | +14,2 % |
| 10. – 18. 7. 2010 | 2 795 | ≈ 2 481 | +314 | +12,6 % |
Zdroj: výpočet redakce z ÚZIS NR-06-33 (staženo 14. 8. 2026). Okna vymezena redakcí kolem dnů s nejvyšší odchylkou; sezónní úroveň = průměr ±7 dní × ±3 okolní roky. Odborné studie s přesnějšími modely docházejí k jiným (zpravidla nižším) číslům — viz caveat níže.
Rok 2015: nejdelší zátěž, senioři v hlavní roli
Druhým referenčním létem je rok 2015. V našich číslech vychází hlavní srpnová vlna (3.–16. 8.) na zhruba 771 úmrtí nad sezónní úroveň, relativně +19,7 procenta — v absolutním počtu nadúmrtí nejvíc ze všech vln po roce 1994 (relativní rekord drží krátká, intenzivní červnová vlna 2013 s +23,0 procenta). Recenzovaná analýza téhož léta (Urban a kol., 2017) dodává kontext, který z prostých počtů nevyčtete: léto 2015 bylo rekordní v celkové délce vln veder i v kumulativní tepelné zátěži a relativní nadúmrtnost jeho hlavní vlny překonala i rok 1994. A zatímco v roce 1994 zasáhla nadúmrtnost mladší ročníky i seniory srovnatelně, v roce 2015 už výrazně silněji dopadla na osoby 65+.
Dlouhodobý obrázek shrnuje navazující studie stejného týmu (2020): průměrný dopad jednoho dne vlny veder na nadúmrtnost v Česku mezi lety 1994 a 2017 klesal zhruba o 2–3 procenta za dekádu — populace se adaptovala, zlepšila se zdravotní péče a funguje biometeorologická předpověď. Jenže tento pokles se v poslední sledované dekádě zastavil, a protože vln veder přibývá a jsou intenzivnější, celkový počet úmrtí spojených s horkem navzdory adaptaci roste. Nejzranitelnější skupinou jsou přitom stále starší lidé — těžiště rizika se posunulo k mužům nad 70 a ženám nad 75 let. Česko se přitom může učit i z vlastní historie: slabší dopad extrémně horkého léta 2003 připisuje literatura mimo jiné právě včasnému varování a větší informovanosti veřejnosti.
Proč odpověď dorazí až za rok
Teď to podstatné: všechna čísla výše končí 31. prosincem 2024. Novější denní data o úmrtích neexistují — respektive existují, ale zatím ne ve statistice. Cesta jednoho úmrtí do otevřených dat vede přes List o prohlídce zemřelého, matriku a roční zpracování v ÚZIS; dataset denních úmrtí s příčinami se aktualizuje jednou ročně (naposledy 26. listopadu 2025, o data za rok 2024). Rychlejší kanály existují, ale mají své limity: týdenní počty zemřelých bez příčin publikuje ČSÚ a přebírá je Eurostat — jenže k 14. srpnu 2026 končí česká řada týdnem do 5. července. Probíhající vlna veder v nich zkrátka ještě není.
-
Úmrtí a List o prohlídce zemřelého
Prohlížející lékař vyplní List o prohlídce zemřelého — prvotní záznam, ze kterého statistika úmrtnosti vychází.
-
Týdenní počty zemřelých (bez příčin)
ČSÚ publikuje týdenní počty zemřelých, přebírá je Eurostat (
demo_r_mwk_ts). K 14. 8. 2026 poslední dostupný týden: do 5. 7. 2026 (2 299 zemřelých, předběžný údaj). -
Denní otevřená data s příčinami (NR-06-33)
ÚZIS zveřejní denní úmrtí podle věku, pohlaví a kapitol MKN-10 za celý uzavřený rok. Data za rok 2024 vyšla 26. 11. 2025; data za rok 2025 dosud publikována nejsou.
-
Atribuční studie
Odborné analýzy s modelovanou základnou a definicí vln veder vyčíslí, kolik úmrtí lze horku skutečně přičíst. Poslední velké české práce pokrývají období do roku 2017.
Zdroj: ÚZIS — aktualita „Vysoké teploty a mortalita" (14. 8. 2026) a metodika datasetu NR-06-33; Eurostat demo_r_mwk_ts (API pull 14. 8. 2026); Urban et al. 2020 (rozsah studií).
ÚZIS sám v aktualitě z poloviny srpna přiznává, že mu chybějí údaje odrážející probíhající situaci, a odkazuje čtenáře na tři rychlejší, byť nepřímé stopy: týdenní zemřelé na webu ČSÚ, otevřená data o denních úmrtích na portálu NZIP a předpověď teplotního indexu projektu Clim4Cast. Hospitalizační data a výjezdy záchranné služby mají podle ústavu menší zpoždění než data o zemřelých — ani ta ale nejsou k dispozici v reálném čase.
Co se dá sledovat už dnes
Pro aktuální rozhodování — kdy varovat, kdy posílit služby, kdy otevřít chlazená centra — tak Česko nemá úmrtnostní data, ale předpovědní nástroje. Vedle výstrah ČHMÚ před tepelnou zátěží běží středoevropský projekt Clim4Cast (Interreg Central Europe), který nad modelem ECMWF publikuje desetidenní předpověď „zdánlivé teploty" — teplotního indexu kombinujícího teplotu a vlhkost, tedy to, jak horko tělo skutečně pociťuje. Právě na něj ÚZIS v aktualitě odkazuje. Co horko dělá s organismem a proč jsou nejohroženější senioři s chronickými nemocemi, jsme popsali v článku Co s vámi dělá vedro; jak zátěž dopadá na provoz nemocnic, v článku Nemocnice v tropickém dni.
Co s tím
Nabízejí se dva závěry. Ten datový: Česko má výjimečně kvalitní retrospektivní data — denní úmrtí s příčinami za 31 let, volně ke stažení pod otevřenou licencí — ale žádnou průběžnou úmrtnostní surveillance, která by uměla říct, co se děje teď. ÚZIS to nezastírá; roční interval předání dat o zemřelých je systémové nastavení, ne selhání úřadu. Debata o rychlejším hlášení úmrtí — celá úmrtnostní statistika stojí na Listu o prohlídce zemřelého, jehož data mají na NZIP vlastní sekci otevřených datových sad — je proto legitimním pokračováním této vlny veder. A ten praktický: dokud rychlejší data nejsou, platí, že prevence se řídí předpovědí, ne statistikou. Literatura je v tom konzistentní — tam, kde fungovalo včasné varování a informovanost, byl dopad veder měřitelně slabší. Až data za léto 2026 na podzim 2027 dorazí, dozvíme se, kolik letošní vlny stály. Do té doby je nejlepší dostupnou odpovědí na otázku „kolik lidí zabíjejí vedra" právě historie: v nejhorších dnech stovka úmrtí navíc denně.