Když se u nás mluví o penězích ve zdravotnictví, mluví se o tom, kolik jich chybí nemocnicím, praktikům nebo na centrovou léčbu. Skoro nikdy se nemluví o peněžní položce, která rozhoduje o tom, jak dobře se ty ostatní rozdělí — o nákladech na řízení systému samotného. Mezinárodní metodika zdravotnických účtů (System of Health Accounts, SHA 2011) pro ni má vlastní kategorii s označením HC.7: governance a správa financování zdravotnictví. Patří do ní chod zdravotních pojišťoven i správa vykonávaná státem — ministerstvo zdravotnictví, ÚZIS, SÚKL, krajské úřady. Nepatří do ní administrativa uvnitř nemocnic; ta je schovaná v ceně péče.
Zdroj: Eurostat, dataset hlth_sha11_hc, funkce HC7, jednotka PC_CHE a MIO_NAC; data za ČR předává Eurostatu ČSÚ ze zdravotnických účtů. Staženo z Eurostat dissemination API 27. 8. 2026.
Sedm let klesání, které nikdo nenaplánoval
První věc, která na české řadě zaujme, je její směr. V roce 2016 šlo na správu a řízení 2,42 % běžných výdajů na zdravotnictví. Od té doby podíl klesal každý jediný rok: 2,30 · 2,28 · 2,27 · 2,06 · 2,03 · 1,99 · 1,91. Za sedm let tedy o 0,51 procentního bodu, což je relativně pokles o pětinu.
Bylo by lákavé číst to jako příběh o úsporách. Jenže tak to není. V korunách výdaje na správu naopak rostly — z 8,58 miliardy v roce 2016 na 12,26 miliardy v roce 2023, tedy o 43 %. Podíl klesl proto, že jmenovatel rostl rychleji: celkové běžné výdaje na zdravotnictví se za stejnou dobu zvedly ze zhruba 355 na 642 miliard korun, o 81 %. Systém tedy za svou správu platí každý rok víc, ale roste kolem ní tak rychle, že správa relativně zaostává. Nikdo takové rozhodnutí nepřijal — je to aritmetický vedlejší produkt covidu, valorizací platby za státní pojištěnce a růstu nákladů na centrovou léčbu.
| Rok | Výdaje na správu (mil. Kč) | Podíl na běžných výdajích |
|---|---|---|
| 2016 | 8 583 | 2,42 % |
| 2017 | 8 633 | 2,30 % |
| 2018 | 9 188 | 2,28 % |
| 2019 | 10 002 | 2,27 % |
| 2020 | 10 793 | 2,06 % |
| 2021 | 11 697 | 2,03 % |
| 2022 | 11 863 | 1,99 % |
| 2023 | 12 264 | 1,91 % |
Zdroj: Eurostat hlth_sha11_hc, HC7, jednotky MIO_NAC a PC_CHE (staženo 27. 8. 2026). Řada podílů je pro ČR dostupná od roku 2016; absolutní řada sahá do roku 2010, kdy činila 8 633 mil. Kč — v běžných cenách tedy zhruba tolik co v roce 2017.
Sedm pojišťoven za cenu jedné
Druhá věc je mezinárodní srovnání, a to je zajímavější. Učebnicové pravidlo říká, že systémy s více konkurujícími si plátci mají vyšší náklady na správu než systémy s jedním plátcem nebo s daňovým financováním: každá pojišťovna potřebuje vlastní výběr pojistného, vlastní smluvní oddělení, vlastní IT, vlastní marketing. Česko má sedm zdravotních pojišťoven a největší z nich pojišťuje zhruba 57 % obyvatel.
Přesto je česká hodnota 1,91 % pod všemi srovnatelnými pojišťovenskými zeměmi Evropy — a to s velkým odstupem. Německo dává na správu 4,41 %, Slovensko 4,70 %, Rakousko 4,02 %, Francie 5,02 %, Polsko 3,82 %. Nejblíž z bismarckovské rodiny jsou Nizozemsko (3,05 %) a Belgie (3,07 %), pořád ale o dvě třetiny výš než Česko. A co je zvlášť názorné: Česko utratí za řízení menší podíl než Dánsko (4,13 %), tedy země, která zdravotnictví financuje z daní a zdravotní pojišťovny vůbec nemá — tam, kde by učebnice čekala nejlevnější správu.
Zdroj: Eurostat hlth_sha11_hc, HC7, PC_CHE, rok 2023 (staženo 27. 8. 2026). Kompletní pořadí všech 27 zemí je v tabulce níže.
Celé pořadí Unie ukazuje, že Česko není v nějaké malé skupině výjimek — je zhruba na rozhraní první a druhé třetiny odspodu, v sousedství Itálie (1,87 %), Irska (1,70 %) a Portugalska (2,21 %). Tedy zemí s národními zdravotními službami, kde se správa dělá jinak a jinde.
| Pořadí | Země | % běžných výdajů |
|---|---|---|
| 1. | Finsko | 0,81 |
| 2. | Litva | 1,15 |
| 3. | Švédsko | 1,26 |
| 4. | Řecko | 1,45 |
| 5. | Bulharsko | 1,50 |
| 6. | Estonsko | 1,51 |
| 7. | Irsko | 1,70 |
| 8. | Itálie | 1,87 |
| 9. | Česko | 1,91 |
| 10. | Portugalsko | 2,21 |
| 11. | Kypr | 2,24 |
| 12. | Maďarsko | 2,34 |
| 13. | Lotyšsko | 2,60 |
| 14. | Slovinsko | 2,67 |
| 15. | Chorvatsko | 2,78 |
| 16. | Španělsko | 2,81 |
| 17. | Malta | 3,01 |
| 18. | Nizozemsko | 3,05 |
| 19. | Belgie | 3,07 |
| 20. | Rumunsko | 3,13 |
| 21. | Polsko | 3,82 |
| 22. | Lucembursko | 3,99 |
| 23. | Rakousko | 4,02 |
| 24. | Dánsko | 4,13 |
| 25. | Německo | 4,41 |
| 26. | Slovensko | 4,70 |
| 27. | Francie | 5,02 |
Zdroj: Eurostat hlth_sha11_hc, funkce HC7, jednotka PC_CHE, rok 2023; agregát EU-27 činí 3,56 %. Staženo z dissemination API 27. 8. 2026 — dotaz i celá řada jsou veřejné a dohledatelné, odkaz najdete na konci článku.
Limity dat: Kategorie HC.7 je mezinárodně hůř srovnatelná než klinické části zdravotnických účtů. Státy se liší v tom, kolik správy vykazují u pojišťoven, kolik u zřizovatelů a kolik jí zůstane „utopené“ v ceně péče u poskytovatelů. Ukazují to skoky v řadách: Polsko vykázalo v roce 2020 hodnotu 1,12 % a v roce 2021 rovnou 4,50 %, Slovensko 4,25 % a pak 9,01 %. Takové změny nejsou reálným vývojem správy, ale metodickými zlomy — proto v článku srovnáváme úrovně a nestavíme žádné tvrzení na jednotlivých meziročních změnách cizích zemí. Data mají navíc zpoždění zhruba dvou let: rok 2023 vyšel v roce 2025.
Nezaměňovat se dvěma podobnými čísly: HC.7 není totéž co „provozní náklady zdravotních pojišťoven“, které se objevují ve zdravotně pojistných plánech (plán na rok 2026 s nimi počítá ve výši 2,15 % výdajů pojišťoven, viz náš rozbor sněmovního tisku 280). HC.7 má širší obsah — přidává správu vykonávanou státem — a jiný jmenovatel: počítá se ze všech běžných výdajů na zdravotnictví včetně přímých plateb domácností, ne jen z výdajů pojišťoven. Obě čísla vycházejí shodou okolností kolem dvou procent svých jmenovatelů, ale nelze je zaměňovat ani sčítat.
Proč je to číslo tak nízké
Odpověď má tři vrstvy. První je právní. Kolik smějí pojišťovny utratit samy na sebe, není věc jejich rozhodnutí — je to strop daný vyhláškou. Ustanovení § 7 vyhlášky č. 418/2003 Sb. stanoví limit nákladů na činnost zdravotní pojišťovny vzorcem, v němž se procento počítá z příjmů veřejného zdravotního pojištění po přerozdělení a příslušný koeficient klesá s rostoucím počtem pojištěnců. Čím větší pojišťovna, tím menší relativní příděl na provoz. Vyhlášku vydává ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem zdravotnictví; je to tedy nástroj exekutivy, ne parlamentu.
Druhá vrstva je jmenovatel, jak jsme viděli výše: i kdyby se na správě nic neměnilo, podíl bude klesat, dokud budou celkové výdaje růst rychleji. Za posledních sedm let přesně to udělal.
Třetí vrstva je obsahová a je z nich nejdůležitější: záleží na tom, co všechno se od plátce vlastně chce. Proplácet faktury podle sazebníku je levné. Nakupovat péči podle výsledků, hodnotit nové technologie před tím, než je systém začne hradit, sledovat kvalitu u jednotlivých poskytovatelů, vyjednávat ceny na základě dat — to je drahé, protože to dělají lidé, kteří tomu rozumějí. Rozdíl mezi 1,91 % a evropskými 3,56 % je v českém měřítku zhruba 10,6 miliardy korun ročně; dostat se na německou úroveň by stálo zhruba 16 miliard. To jsou peníze, které dnes v systému jsou a jdou na péči — a zároveň peníze, za které se jinde kupuje schopnost rozhodnout, jaká péče to má být.
Indikátor, který nemá „správnou“ hodnotu
Právě proto zavádíme tenhle ukazatel na dashboard se směrem context_dependent a neutrálním signálem. Většina indikátorů HSPA má jasnou orientaci: u naděje dožití je víc lépe, u kojenecké úmrtnosti méně. Tady ne. Nízká hodnota může znamenat, že se stát a pojišťovny naučily řídit levně a peníze míří k pacientům. Může ale taky znamenat, že plátce nemá s čím dělat práci, která by systému vydělala jinde — a že proto jen proplácí, místo aby nakupoval. Indikátor sám mezi těmito dvěma výklady nerozhodne; k tomu jsou potřeba ostatní čísla dashboardu.
A ta zrovna nekreslí obrázek systému, který by měl řízení pod kontrolou. Dohodovací řízení o úhradách na rok 2026 skončilo dohodou jen ve třech z patnácti segmentů, zbytek určila úhradová vyhláška. Sedm pojišťoven plánuje na rok 2026 schodek 14,9 miliardy korun a dvě z nich rovnou rozpočtují, že poskytovatelům nezaplatí ve lhůtě splatnosti. To nejsou příznaky systému, který má nadbytek analytické a vyjednávací kapacity.
Politická páka: dvě věci, které lze udělat
Obě jsou konkrétní a obě má v ruce exekutiva. První je samotný limit z vyhlášky č. 418/2003 Sb. Nejde nutně o to zvednout ho plošně — plošné zvýšení stropu zaplatí i tiskopis navíc. Zajímavější je ho strukturovat: vázat část přídělu na doložené kapacity, které systém potřebuje (analytika nákupu péče, hodnocení technologií, sledování kvality u poskytovatelů), a nechat zbytek pod tvrdým stropem. Vyhláška se mění běžně; v roce 2025 prošel předpisy o hospodaření pojišťoven další balík novel.
Druhá páka je čerstvá a zatím se o ní mluví hlavně jako o dotačním titulu. Zákonem č. 289/2025 Sb. byl k 1. lednu 2026 zrušen rezervní fond zdravotních pojišťoven a místo něj vznikl fond obecně prospěšných činností. Pojišťovny do něj mohou ročně alokovat až 0,5 % vybraného pojistného, dohromady zhruba 2,5 miliardy korun, a hradit z něj rezidenční místa, činnost pacientských organizací nebo kultivaci klasifikačního systému CZ-DRG. VZP na rok 2026 rozpočtovala 205 milionů korun: 90 na rezidenční místa, 30 na pacientské organizace, 17,6 na práci ÚZIS na CZ-DRG a 67,1 na referenční síť nemocnic. Je to poprvé, kdy má systém peníze na vlastní rozvoj mimo provozní strop — a zároveň zkouška, jestli je umí utratit za řídicí kapacitu, nebo je rozpustí v příspěvcích.
-
Vyhláška č. 418/2003 Sb. zavádí strop
§ 7 určuje limit nákladů na činnost pojišťovny procentem z příjmů po přerozdělení; koeficient ve vzorci klesá s rostoucím počtem pojištěnců. Vyhláška byla od té doby opakovaně novelizována.
-
Nejvyšší hodnota dostupné řady: 2,42 %
Od tohoto roku Eurostat publikuje pro ČR podíl HC.7 na běžných výdajích. Od té doby klesá bez přerušení.
-
Covid a valorizace nafukují jmenovatel
Běžné výdaje na zdravotnictví rostou nejrychleji v historii řady; podíl správy padá pod 2 % (2022: 1,99 %), přestože v korunách roste.
-
1,91 % — poslední publikovaný rok
12 264 mil. Kč z běžných výdajů zhruba 642 mld. Kč. Devátá nejnižší hodnota v EU-27.
-
Zákon č. 289/2025 Sb.: nový fond
Ruší se rezervní fond, vzniká fond obecně prospěšných činností — až 0,5 % vybraného pojistného (cca 2,5 mld. Kč) na rozvoj systému mimo provozní strop.
-
Co bude vidět v datech
Rok 2026 se ve zdravotnických účtech objeví až v roce 2028. Teprve tehdy půjde říct, jestli nový fond a růst výdajů podíl na správu srovnaly, nebo ne.
Zdroj: vyhláška č. 418/2003 Sb. (§ 7); zákon č. 289/2025 Sb.; Eurostat hlth_sha11_hc; ČSÚ — výdaje na zdravotní péči.
Co sledovat dál
Tři věci. Za prvé, jestli řada po roce 2023 pokračuje dolů: rok 2024 už ČSÚ zveřejnil v celkovém objemu (696,7 miliardy korun), rozpad na funkce SHA včetně HC.7 ale Eurostat pro Česko zatím nemá. Za druhé, co se skutečně zaplatí z fondu obecně prospěšných činností — rozpis VZP na rok 2026 dává na rezidenční místa víc než na všechno ostatní dohromady, což je legitimní volba, ale není to nákup řídicí kapacity. A za třetí, jestli se v úhradové vyhlášce objeví parametry vázané na kvalitu. Bez lidí, kteří je umějí spočítat a ověřit, totiž takové parametry nemá kdo obsloužit — a přesně na tyhle lidi se dívá číslo, které jsme dnes přidali na dashboard.