Spor o české zdravotnictví má dvě ustálené repliky a obě se dají vyslovit jedním číslem. „Dáváme 8,6 procenta HDP, Evropa 10,4 — systém je poddimenzovaný, nemá se škrtat, má se přidat.“ Proti tomu: „Hospitalizujeme nejvíc ze zemí OECD, chodíme k lékaři nejčastěji, ležíme na lůžkách, která jinde nepotřebují — nejdřív se má uklidit, pak se může přidávat.“ Obě věty jsou postavené na skutečných datech a obě dokážou tu druhou přebít, protože každá měří něco jiného: první objem vstupů, druhá objem výkonů. Ani jedna neměří to, o co v systému nakonec jde — co za ty peníze pacient dostane. Ukazatel, který přesně tohle měří, existuje a je v evropské statistice dostupný pro všechny členské země. V české debatě se objevuje minimálně a v reformních programech obvykle vůbec.
Zdroje: výdaje ČR za 2024 — ČSÚ Zdravotnické účty (předběžné údaje); výdaje na obyvatele v PPS a léčitelná mortalita — Eurostat hlth_sha11_hf a hlth_cd_apr, referenční rok 2023, staženo 16. 8. 2026 přes Eurostat REST API. PPS = standard kupní síly, jednotka očištěná o cenovou hladinu.
Co má každý tábor pravdu — a kde mu číslo utíká
Začněme tím, co na tezi o podfinancování sedí. Sedí víc, než jak se s ní obvykle zachází. Podíl na HDP je totiž pro debatu o penězích ošidná veličina: říká, jak velký krajíc si země ze svého bochníku ukrojí, ne jak velký ten krajíc je. Chudší země může mít vyšší podíl a přitom dávat absolutně míň. Poctivější metrika je výdaj na obyvatele v paritě kupní síly (PPS), tedy objem péče očištěný o to, že hodina práce sestry i krabička léků stojí v každé zemi jinak. A v ní Česko vychází hůř, ne líp: 2 966 PPS na obyvatele proti unijnímu průměru 3 826 — tedy o 22,5 procenta méně (Eurostat, 2023). Kdo tvrdí, že do systému teče málo peněz, má pro to doklad, který je silnější než ten, kterým obvykle argumentuje.
A teď co sedí na tezi opačné. Kdyby platilo, že výsledky jsou prostě funkcí peněz, mělo by Česko výsledky odpovídající té pětině pod průměrem — o něco horší, ne dramaticky. Jenže v ukazateli, který měří, kolik lidí systém neuzdraví, je česká ztráta větší, než jak velká je mezera v penězích: léčitelná mortalita činí 107,2 úmrtí na 100 000 obyvatel proti unijním 86,8 — o 23,5 procenta výš. Podfinancování tedy nevysvětluje všechno. Část ztráty visí na tom, jak je systém uspořádaný.
Ukazatel, který obě strany míjejí
Léčitelná (anglicky treatable) mortalita počítá předčasná úmrtí do 75 let na diagnózy, u nichž by včasná a kvalitní zdravotní péče smrti zabránila — cévní mozkovou příhodu, část ischemické choroby srdeční, kolorektální karcinom, karcinom prsu, zápal plic, komplikace porodu. Její sesterský ukazatel, preventovatelná mortalita, počítá úmrtí, kterým by zabránila prevence dřív, než nemoc vznikne: tabáková a alkoholová politika, screening, očkování, kontrola tlaku. Dohromady tvoří odvratitelnou úmrtnost; oddělené měří dvě různé věci a ukazují na dvě různá selhání. Podrobně jsme ukazatel rozebrali v článku Co dokáže systém vyléčit.
Česko je nad unijním průměrem v obou: léčitelná 107,2 proti 86,8, preventovatelná 173,9 proti 150,9 (Eurostat, 2023). To je důležité pro férovost: část české ztráty je opravdu o životním stylu a prevenci, ne o nemocnicích. Ale ta druhá část je o léčbě — a právě tu obě strany sporu přehlížejí. Zastánci přidávání ji přehlížejí proto, že by musela vysvětlit, proč peníze samy nestačí. Zastánci škrtání proto, že ukazuje na místa, kde se naopak investovat musí.
Poctivé srovnání: co za srovnatelné peníze dostanou jiní
Nejtvrdší test na obě teze je jednoduchý: najít země, které dávají na obyvatele zhruba tolik co Česko, a podívat se, kolik lidí neuzdraví. Ve výdajích v PPS na obyvatele jsou Česku nejblíž Portugalsko (3 017 PPS, o 1,7 procenta víc), Itálie (3 082, o 3,9 procenta víc) a Slovinsko (3 124, o 5,4 procenta víc). O kus pod Českem leží Kypr (2 793, o 5,8 procenta míň) a výrazně pod ním Řecko (2 187, tedy o 26 procent míň; obráceně řečeno, Česko dává o 35,6 procenta víc než Řecko). Všech pět má léčitelnou mortalitu nižší než Česko. Ne o kousek.
Zdroje: léčitelná mortalita — Eurostat hlth_cd_apr (dimenze treatable, standardizovaná míra, předčasná úmrtí do 75 let, obě pohlaví, 2023); výdaje — Eurostat hlth_sha11_hf (běžné výdaje na zdravotnictví, všechny schémata financování, PPS na obyvatele, 2023). Staženo 16. 8. 2026 přes Eurostat REST API. Vybrány země, jejichž výdaje na obyvatele leží nejblíž českým, plus Řecko jako případ výrazně nižších výdajů.
Čísla jsou v tomhle srovnání nepříjemně jednoznačná. Portugalsko dává na obyvatele o necelá dvě procenta víc než Česko a ztrácí o 30,7 procenta míň životů, kterým šlo zabránit léčbou. Slovinsko o pět procent víc a o 37,5 procenta míň. Itálie o čtyři procenta víc a o 42,3 procenta míň. A Řecko, které za sebou má patnáct let rozpočtových škrtů a dává na obyvatele o čtvrtinu míň než Česko, má léčitelnou mortalitu o 21,5 procenta nižší. Rozdíly ve výsledcích mnohonásobně převyšují rozdíly ve výdajích — což je přesně ta věc, kterou samotné podfinancování vysvětlit nedokáže.
| Země | Výdaje PPS / obyv. | Rozdíl vs. ČR | Výdaje % HDP | Léčitelná mortalita | Preventovatelná mortalita |
|---|---|---|---|---|---|
| Česko | 2 966 | — | 8,4 | 107,2 | 173,9 |
| Řecko | 2 187 | −26,3 % | 8,4 | 84,1 | 136,9 |
| Kypr | 2 793 | −5,8 % | 7,8 | 62,9 | 89,7 |
| Portugalsko | 3 017 | +1,7 % | 10,0 | 74,2 | 125,9 |
| Itálie | 3 082 | +3,9 % | 8,4 | 61,9 | 98,4 |
| Slovinsko | 3 124 | +5,4 % | 9,3 | 67,0 | 167,6 |
| Průměr EU27 | 3 826 | +29,0 % | 9,9 | 86,8 | 150,9 |
Zdroje: Eurostat hlth_sha11_hf (výdaje, PPS na obyvatele a % HDP, běžné výdaje, 2023) a hlth_cd_apr (mortalita, standardizovaná míra na 100 000 obyvatel, do 75 let, 2023). Staženo 16. 8. 2026 přes Eurostat REST API; sloupec „rozdíl vs. ČR“ je přepočet z hodnot v PPS ve stejném řádku. Hodnota za ČR v % HDP je za rok 2023 (harmonizovaná s ostatními zeměmi); podle ČSÚ činila v roce 2024 už 8,6 %.
Slovinský test: rozdíl není v tom, jak žijeme
Nejčastější obrana proti takovému srovnání zní: Češi kouří, pijí a mají nadváhu, takže do léčby vstupují v horším stavu — za to systém nemůže. Je to legitimní námitka a částečně platí. Data ji ale umí otestovat, protože vedle léčitelné mortality existuje i ta preventovatelná, která právě rizikové chování a prevenci zachycuje.
A test má jasný výsledek. Slovinsko má preventovatelnou mortalitu prakticky stejnou jako Česko — 167,6 proti 173,9, tedy jen o 3,6 procenta nižší. Rizikové chování, alkohol i následky, které za tím stojí, tam tíží populaci srovnatelně. Přesto je slovinská léčitelná mortalita o 37,5 procenta nižší než česká. Rozdíl tedy nevzniká v tom, s čím pacienti do systému přicházejí, ale v tom, co s nimi systém udělá potom.
Zdroj: Eurostat hlth_cd_apr, dimenze preventable a treatable, standardizovaná míra, 2023. Staženo 16. 8. 2026. Slovinsko dává na obyvatele o 5,4 % víc než Česko (3 124 vs. 2 966 PPS).
Kde se ta ztráta v Česku odehrává
Léčitelná mortalita je souhrn, ale nerozkládá se rovnoměrně. Dvě oblasti v ní váží nejvíc a v obou má Česko dohledatelný příběh. První je akutní kardiovaskulární a iktová péče — a je to příběh úspěchu. Právě budování sítě kardiocenter a iktových center za posledních patnáct let stojí za tím, že česká hodnota klesla ze 147,7 v roce 2011 na 107,2 v roce 2023, tedy o víc než čtvrtinu, navzdory pandemickému výkyvu (125,9 v roce 2021). Ten pokles nepřišel proto, že by se do systému nalily peníze plošně; přišel proto, že se konkrétní typ péče centralizoval a zrychlil. Je to nejlepší dostupný důkaz, že organizace hýbe výsledkem — a je to zároveň argument proti oběma zjednodušením naráz.
Druhá oblast je onkologie a tam se příběh láme. U léčitelných nádorů rozhoduje o přežití stadium v okamžiku diagnózy, takže se do čísla propisuje účast na screeningu, rychlost návaznosti mezi záchytem a zahájením léčby a to, jak daleko má pacient do centra, které umí komplexní léčbu odvést v dostatečném objemu. Třetí vrstvou je regionální nerovnost: kde je delší dojezd a řidší síť, tam roste riziko, že léčitelná diagnóza skončí špatně. A pod tím vším leží technická výhrada, kterou je poctivé zmínit — hodnota ukazatele je citlivá na praxi vyplňování Listu o prohlídce zemřelého, takže část mezinárodního rozdílu může být metodická, ne klinická.
Co z toho plyne pro obě teze
Pro tábor „nejdřív přidat“. Objem peněz je reálný problém — 22,5 procenta pod unijním průměrem na obyvatele není detail a při stárnutí populace a nákladných inovacích se ta mezera sama nezavře. Jenže peníze samy nekoupí výsledek: Portugalsko, Itálie a Slovinsko dodávají za skoro shodný rozpočet na hlavu o třetinu až dvě pětiny lepší výsledek. Kdo chce přidávat, musí umět říct, na co konkrétně — a musí přijmout, že se to bude měřit.
Pro tábor „nejdřív šetřit“, do kterého patří i zdravotní kapitola srpnové strategie PEER. Diagnóza neefektivity sedí a je doložitelná — Česko hospitalizuje nejvíc ze zemí OECD a část těch pobytů má jinde zvládnout ambulance. Jenže z čísel neplyne, že v systému je přebytek, který stačí odčerpat. Plyne z nich, že jsou v něm špatně alokované peníze, kterých je zároveň málo. To je jiné zadání: ne škrtnout, ale přesunout — a v místech, kde se ztrácí nejvíc odvratitelných úmrtí, spíš přidat. Strategie, která by z ukazatele udělala jen úsporový argument, by ho použila proti jeho vlastnímu obsahu.
Pro obě strany společně. Nejdůležitější důsledek je metrický. Cíl formulovaný jako účetní podíl — „snížit podíl nemocniční péče o deset procentních bodů“, „dostat výdaje na deset procent HDP“ — jde splnit přeúčtováním nebo jmenovatelem, aniž by se pro pacienta cokoli změnilo. Cíl formulovaný jako léčitelná mortalita nebo jako roky prožité ve zdraví ohnout nejde: buď lidí umírá na léčitelné nemoci míň, nebo ne. Dorovnat unijní úroveň by v českých podmínkách znamenalo řádově tisíce odvrácených úmrtí ročně — to je metr, na kterém se dá reformní program změřit bez ohledu na to, kdo ho předložil.
Co s tím
Česká debata o zdravotnictví se dvacet let vede v jednotkách, které nikoho nezajímají: v procentech HDP, v miliardách úhradové vyhlášky, v podílech segmentů. Za tu dobu se v ní obě strany naučily bránit své číslo a nikdo neobhajuje výsledek. Přitom právě výsledek je jediná veličina, u které se dá poznat, jestli měl pravdu ten, kdo chtěl přidat, nebo ten, kdo chtěl přeuspořádat — a obvykle se ukáže, že je potřeba obojí, jen jinde, než obě strany tvrdily. Úroveň 8,6 procenta HDP přitom stačí na kvalitní solidární systém, pokud je alokace efektivní; 107,2 je zároveň důkaz, že dnešní alokace efektivní není. Obě věty platí současně a teprve dohromady dávají zadání.
Pro čtenáře z toho plyne jednoduchý test na jakýkoli reformní program, ať přichází odkudkoli: na jakém čísle se pozná, že fungoval? Pokud je odpověď „na podílu výdajů“ nebo „na počtu lůžek“, je to cíl, který jde splnit tabulkou. Pokud zní „na tom, o kolik klesne léčitelná mortalita a o kolik vzrostou roky prožité ve zdraví“, je to cíl, který se splnit nedá jinak než tím, že se pacientům povede líp.