Záškrt patří k nemocem, které česká medicína desítky let prakticky neviděla. Pravidelné dětské očkování ho z populace vytlačilo natolik důsledně, že poslední úmrtí Státní zdravotní ústav (SZÚ) eviduje až v roce 1969. V březnu 2024 tuto kontinuitu prolomil osamocený případ — v jihlavské nemocnici zemřel po onemocnění záškrtem 82letý muž. V květnu 2026 ji prolomil podruhé předškolní chlapec z Ostravska. Tentokrát neočkovaný. Tentokrát s nemocným ohniskem v rodině. A tentokrát v kraji, který se podle hygieniků se záškrtem nesetkal nejméně dvě dekády.
Zdroje: KHS Moravskoslezský kraj — tisková zpráva „Záškrt" z 22. 5. 2026; WHO/UNICEF Estimates of National Immunization Coverage (WUENIC), 2024; European Centre for Disease Prevention and Control (ECDC), Rapid Risk Assessment „Diphtheria caused by Corynebacterium diphtheriae ST574 in the EU/EEA, 2025". Hodnoty v MS kraji jsou krajská čísla, ne celorepubliková; údaj DTP3 za rok 2024 je dle metodiky WUENIC předběžný.
Co se stalo: chronologie případu z Ostravska
Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje vydala 22. května 2026 tiskovou zprávu, ve které popisuje nejvážnější výskyt záškrtu v kraji za posledních padesát let. Onemocnění se objevilo u nezletilého neočkovaného chlapce předškolního věku. Pro zhoršující se zdravotní stav byl 23. dubna 2026 transferován z Fakultní nemocnice Ostrava do Fakultní nemocnice v Motole v Praze. Tam v pondělí 18. května 2026 zemřel.
Hygienici v rámci protiepidemických opatření odeslali na vyšetření pět sourozenců a oba rodiče. Onemocnění bylo laboratorně potvrzeno u tří sourozenců, z toho dvou školou povinných. Z dětí v rodině bylo podle KHS MS řádně očkováno pouze jedno. Celá rodina byla hospitalizována na klinice infekčního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava a přeléčena antibiotiky. Protiepidemická opatření hygienici nařídili také ve školním kolektivu. Riziko pro veřejnost označuje KHS MS za „velmi nízké"; trasování kontaktů je podle hygieniků dokončeno a ohnisko se z rodinného a školního prostředí nešíří dál.
Mluvčí KHS MS Aleš Kotrla i krajská hygienička Zuzana Babišová na tiskové zprávě shodně upozorňují, že očkování proti záškrtu je nejúčinnější ochranou a vyzývají rodiče ke kontrole očkovacího statusu dětí. Mediální výstupy z 22. května (Zdravotnický deník, iRozhlas, ČT24, ČTK) tyto informace přebrali od KHS MS bez podstatných odchylek; primárním zdrojem pro všechna konkrétní čísla i citace v tomto článku zůstává tisková zpráva hygienické stanice.
Stejná tisková zpráva uvádí, jak vypadá záškrt v Moravskoslezském kraji v delším horizontu — a právě tato řada je důvod, proč KHS MS vůbec považuje za nutné rodiče veřejně upozorňovat.
| Období | Počet případů | Charakter |
|---|---|---|
| 2000–2022 | 0 | Záškrt v kraji nehlášen po celou dekádu |
| Do roku 2024 | 6 | První zaznamenané případy po více než 20 letech (kumulativně od návratu nemoci) |
| 2025 (celý rok) | 14 | Převážně kožní forma, 2× respirační forma |
| 2026 (k 22. 5.) | 9 | Včetně 1 úmrtí dítěte (FN Motol, 18. 5.) |
Zdroj: KHS Moravskoslezský kraj — tisková zpráva „Záškrt" z 22. 5. 2026 (datum stažení 2026-05-23). Údaje jsou krajská čísla. Hodnota za 2026 je YTD k datu vydání tiskové zprávy.
Posun je dramatický nejen tempem, ale i klinickým profilem. V roce 2025 šlo podle KHS MS převážně o kožní formu záškrtu, která je závažná, ale s léčbou málokdy končí úmrtím. V roce 2026 do kraje zasáhla forma respirační — typický „pseudomembranózní" záškrt s šedavými povlaky v hltanu, blokádou dýchacích cest a toxickými komplikacemi srdce a nervů. Právě respirační forma je u neočkovaných pacientů — a zejména malých dětí — vysoce smrtelná.
Druhé úmrtí v Česku za 57 let — historický rámec SZÚ
Aby měl ostravský případ správnou váhu, je třeba ho zasadit do české historie. Záškrt patřil v meziválečném Československu mezi obávané dětské zabijáky. Po druhé světové válce přišlo plošné očkování a se stejnou postupností, jakou očkování probíhalo v dalších evropských zemích, výskyt nemoci v populaci klesal — až prakticky vymizel. Státní zdravotní ústav v tiskové zprávě z 6. března 2024 uvádí, že poslední úmrtí na záškrt v České republice před rokem 2024 spadá do roku 1969.
První případ, který tuto pětapadesátiletou kontinuitu prolomil, byl jihlavský. SZÚ ho popsal jako 82letého muže — sportovce a aktivně žijícího seniora — který neměl jiné závažné onemocnění a zemřel ve FN Jihlava. Šlo o izolovaný případ, který nezapadal do epidemiologického ohniska a dlouho zůstal výjimkou. SZÚ zároveň uvedl, že v letech 2022 a 2023 dohromady ČR evidovala 12 případů záškrtu a do března 2024 jich přibylo dalších šest. Návrat nemoci do české statistiky proto nebyl náhodný — byl to konec dlouhé tečky.
Případ z května 2026 je z této řady kvalitativně jiný. Není to izolovaný senior, nýbrž neočkované dítě v rodinném ohnisku s dalšími nakaženými. A je to pacient ze skupiny, u které je záškrt klinicky nejnebezpečnější — Světová zdravotnická organizace ve své aktuální informaci uvádí, že u neočkovaných pacientů bez včasné léčby může záškrt skončit smrtí přibližně v 30 procentech případů, přičemž malé děti patří mezi nejrizikovější skupinu.
-
Poslední úmrtí na záškrt v ČR před érou návratu
SZÚ ve své tiskové zprávě z 6. března 2024 uvádí, že před úmrtím v roce 2024 byl předposlední případ úmrtí na záškrt v České republice evidován v roce 1969.
-
Nula případů v Moravskoslezském kraji
Po více než dvě dekády KHS MS záškrt v kraji nehlásí. Vysoká proočkovanost dětí drží nemoc mimo populaci.
-
Návrat záškrtu do české statistiky — 12 případů
SZÚ za roky 2022 a 2023 souhrnně eviduje 12 případů záškrtu v ČR — první vyšší výskyt v moderní historii. Současně ECDC mapuje výskyt v EU/EEA převážně mezi zranitelnými populacemi.
-
FN Jihlava — první úmrtí po 55 letech (82letý muž)
Aktivně žijící senior bez jiných závažných onemocnění zemřel po onemocnění záškrtem; SZÚ vydává tiskovou zprávu, která připomíná, že poslední úmrtí na záškrt v ČR bylo zaznamenáno v roce 1969.
-
Proočkovanost DTP3 v ČR klesá pod 90 %
WHO/UNICEF WUENIC fixuje českou proočkovanost dětí 12–23 měsíců na 86 %. ČR poprvé v moderním monitoringu pod EU průměrem (92 %) i pod prahem kolektivní imunity (95 %).
-
14 případů v Moravskoslezském kraji
KHS MS eviduje za celý rok 14 případů záškrtu, převážně kožní formy; 2 případy mají formu respirační. Návrat nemoci do kraje, ve kterém 22 let nebyla evidována.
-
Transfer chlapce z FN Ostrava do FN Motol
Neočkovaný předškolák z Ostravska s respirační formou záškrtu je pro zhoršující se stav převezen do pražského FN Motol. Rodina (5 sourozenců + rodiče) odeslána na vyšetření.
-
Úmrtí ve FN Motol
Chlapec ve FN Motol umírá. Jde o druhé úmrtí na záškrt v ČR od roku 1969. Hygienici následně potvrzují onemocnění u 3 ze 5 sourozenců, z nichž 2 jsou školou povinní; pouze jedno dítě v rodině bylo řádně očkováno.
Teď -
Tisková zpráva KHS MS
Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje vydává tiskovou zprávu „Záškrt": za prvních pět měsíců 2026 už 9 případů včetně úmrtí dítěte, ohnisko ohraničeno, výzva k ověření vakcinačního statusu dětí.
Zdroje: SZÚ — tisková zpráva „Záškrt si letos vyžádal první oběť, zemřel 82letý muž" (6. 3. 2024); KHS Moravskoslezský kraj — tisková zpráva „Záškrt" (22. 5. 2026); WHO/UNICEF WUENIC (2024); ECDC RRA „Diphtheria caused by C. diphtheriae ST574 in the EU/EEA, 2025".
Proč právě teď: česká proočkovanost spadla pod evropský průměr
Z čistě klinického hlediska je ostravský případ tragická, ale ojedinělá událost. Z hlediska hodnocení výkonnosti zdravotního systému (HSPA) je ale ukázkou kauzálního řetězce, který má jméno a má i číslo. Tím číslem je proočkovanost dětí hexavalentní vakcínou — tou, kterou se v Česku očkuje proti záškrtu spolu s tetanem, dávivým kašlem, dětskou obrnou, infekcemi Haemophilus influenzae typu b a virovou hepatitidou B. Z této kombinované vakcíny je právě složka proti záškrtu (D v zkratce DTP) ta, jejíž efekt na ostravský případ chyběl.
Společný odhad WHO a UNICEF (Estimates of National Immunization Coverage, WUENIC) eviduje pro Českou republiku propad z 97 % v roce 2020 na 86 % v roce 2024 — měřeno na dětech ve věku 12–23 měsíců, které dostaly všechny tři dávky základní série. Za čtyři roky ubylo jedenáct procentních bodů. Hranice 95 %, kterou WHO uvádí jako práh kolektivní imunity pro nakažlivé dětské nemoci (jako je právě dávivý kašel nebo dětská obrna), zůstala pod českým výsledkem poprvé v moderním monitoringu.
Zdroj: WHO/UNICEF WUENIC přes datové API Světové banky (indikátor SH.IMM.IDPT), rok 2024. Šířka pruhu je škálována na pásmo 80–100 % pro čitelnost rozdílů; hodnoty 2024 jsou předběžné. Slovensko a Polsko mají — stejně jako ČR — povinné dětské očkování ze zákona.
Tabulka říká nepříjemnou věc. Slovensko a Polsko mají stejně jako Česko povinné dětské očkování zapsané v zákoně. Slovensko drží 96 %, Polsko 94 %. Česko se propadlo na 86 % — tedy na úroveň Rakouska, kde je očkování dobrovolné. Litera zákona o ochraně veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb., § 45–50) povinnost stanoví, ale v české praxi se přestává promítat do výsledku. Co je v zákoně psáno, není v ordinacích a školkách stejně důsledně vymáháno jako u sousedů.
Ostravský případ tento abstraktní makro-pohled propojuje s konkrétním důsledkem: v rodině, kde z pěti sourozenců bylo řádně očkováno jen jedno dítě, se nemoc rozšířila u tří. Statistika 86 % proočkovanosti v populaci znamená, že přibližně jedno ze sedmi dětí nedostalo včas kompletní základní řadu. Pokud se taková dítě sejdou v jedné rodině, případně ve školce s nedostatečnou imunitní hradbou, výsledek nemůže být obecný průměr — bude lokálně daleko horší.
Návrat záškrtu v Evropě — kontext ECDC
Český ostravský případ není evropským samostatným jevem. European Centre for Disease Prevention and Control (ECDC) ve své Rapid Risk Assessment z roku 2025 popisuje výrazný nárůst záškrtu v Evropské unii: zatímco mezi roky 2016 a 2020 země EU/EEA hlásily průměrně 27 případů ročně, v roce 2022 tento počet vyskočil na 320 případů a v roce 2023 ECDC eviduje 169 případů z šesti zemí (Rakousko, Francie, Německo, Nizozemsko, Švýcarsko, Velká Británie). Z toho 82 případů bylo způsobeno kmenem sequence type 574 (ST574), který je s současným evropským návratem nemoci primárně spojován. Akademická infektologická periodika a sítě veřejného zdraví označují aktuální výskyt za nejvyšší v Evropě za desítky let.
Kontext je ale podle ECDC jiný než český. Většina evropských případů se vyskytuje mezi zranitelnými populacemi: nově příchozími migranty (zejména na migračních koridorech a v přijímacích centrech), lidmi bez domova a uživateli injekčních drog. Epidemiologické šetření publikované v New England Journal of Medicine v roce 2024 a navazující ECDC analýzy zjistily, že hlavní cestou přenosu nebyl import ze zemí, kde je záškrt endemický, ale samotná migrační cesta a přechodné ubytovny v Evropě. ECDC proto doporučuje cílené intervence pro zranitelné populace a paralelně udržet vysokou proočkovanost dětské populace.
Ostravský případ je v jiné epidemiologické větvi: jde o rodinné ohnisko v běžné populaci, ve kterém měla rodina nízký vakcinační status. To dělá z české kauzy strukturálně závažnější varování. Pokud i v běžné majoritní populaci klesne proočkovanost natolik, že nemoc začne nacházet neimunní hostitele v rodinách, evropský trend přestává být problémem „někoho jiného" a stává se signálem pro národní očkovací politiku.
Co s tím: politické páky pro veřejné zdraví
Klíčové sdělení článku je, že kauzální řetězec lze zlomit. Vakcína proti záškrtu funguje, je v Česku plně hrazená, je zapsaná v zákoně jako povinná a aplikuje se v ordinaci dětského lékaře, kterého má každé dítě registrováno. Ostravský případ ukazuje, co se stane, když tento řetězec selže ve dvou kritických bodech: na úrovni jednotlivé rodiny (vakcinační status pěti dětí) i na úrovni populace (proočkovanost pod prahem 95 %, ČR pod průměrem EU).
První pákou je obnova důvěry a srozumitelná komunikace rizika. Záškrt, tetanus a dávivý kašel jsou v ČR díky desetiletím vysoké proočkovanosti vzácné — paradoxně právě úspěch očkování vede k tomu, že veřejnost přestává tyto nemoci považovat za reálnou hrozbu. Konkrétní případ z Ostravska je tragickou připomínkou, že nemoc nezmizela. Zmizela jen z české statistiky. WHO ve své aktuální informaci uvádí, že u neočkovaného a neléčeného pacienta může záškrt skončit smrtí přibližně v 30 procentech případů, u malých dětí i víc. To je číslo, které česká zdravotní komunikace v posledních letech vlastně nepoužívala.
Druhou pákou je důsledné uplatnění stávajících zákonných nástrojů. Zákon č. 258/2000 Sb. povinnost stanoví, vyhláška č. 537/2006 Sb. stanovuje schéma. Slovensko a Polsko ukazují, že stejný zákonný rámec lze proměnit ve výsledek 94–96 %. Praktickými pákami jsou důsledné kontroly proočkovanosti při nástupu do mateřských škol (§ 50 zákona č. 258/2000 Sb.), proaktivní zvaní na očkovací termíny v primární pediatrii a sjednocená praxe hygienické služby napříč kraji.
Třetí pákou je okresní (a krajský) monitoring. Celostátní průměr 86 % skrývá místa, kde je proočkovanost mnohem nižší — a právě tam vznikají ohniska. Případ z Ostravska se neobjevil v kraji s nejvyšší proočkovaností. Bez okresních dat nelze cílit zásahy tam, kde hrozí epidemie nejdřív. Indikátor vakcinace_hexa_deti v dashboardu HSPA Monitoru proto sleduje proočkovanost na národní úrovni jako předstihový ukazatel, do budoucna ale potřebuje datovou expanzi na úroveň okresů a krajů — tu zatím SZÚ a KHS spravují, ale ne veřejně.
Čtvrtou pákou je cílená pomoc rodičům, kteří očkování odkládají, nikoli odmítají. Velká část poklesu proočkovanosti po roce 2020 padá na účet rodin, které vakcinaci dětí časově odsunuly z provozních důvodů (dostupnost pediatra, přesun na jinou ordinaci) a nikdy ji nedohnaly. Pro tyto rodiny je „odepření" mnohem méně podstatné než „připomenutí, zvaní a nabídka termínu". Praktičtí lékaři pro děti a dorost mají k tomu nejblíž — ale potřebují systémové nástroje (připomínkové SMS, automatizované záznamy, kompenzaci času na rozhovor).
Záškrt patří v české historii k nemocem, které česká medicína v polovině 20. století vytlačila zpod prahu viditelnosti. Že se znovu objevil, je signál, ne katastrofa. Ostravský případ ovšem dělá ze signálu varování konkrétní: nemoc se umí vrátit nejen na okraj společnosti, ale i do běžné české rodiny. A první oběti z 21. století — jihlavský senior 2024 a ostravský předškolák 2026 — naznačují, že čekání, až proočkovanost padne ještě níž, není politicky ani eticky obhajitelné.