Pro koho je tento text: pro tvůrce zdravotní a vzdělávací politiky, pro praktické lékaře, sestry, lékárníky a komunikační oddělení institucí — a pro každého, kdo někdy odešel z ordinace s pocitem, že vlastně neví, co se mu právě řeklo. Většina indikátorů, které sledujeme, měří, co systém dělá s pacientem. Tenhle měří něco jiného: jestli pacient vůbec rozumí tomu, co se s ním děje.
Paní Věra je pětašedesátiletá důchodkyně z Ústí nad Labem. Po hospitalizaci se srdcem odchází domů s propouštěcí zprávou a pěti krabičkami léků. Doma zjistí, že neví, který lék je „na ředění krve“, co přesně znamená „užívat à 12 hodin“ a proč má jeden vysadit před plánovanými odběry. Zavolat lékaři se stydí — nechce vypadat, že je hloupá. Příští kontrola je za měsíc. Věřin problém není v tom, že by byla nezodpovědná. Je v tom, že systém s ní mluvil jazykem, kterému nerozumí — a ona je v tom v Česku spíš pravidlem než výjimkou.
Co měříme
Zdravotní gramotnost je schopnost najít, pochopit, posoudit a použít informace o zdraví při rozhodování o léčbě, prevenci i běžném životě. Nejde o vzdělání ani o inteligenci — jde o praktickou dovednost zorientovat se v tom, co mi lékař řekl, co stojí v příbalovém letáku, na co mám nárok a kam mám jít. Indikátor sleduje podíl dospělých (18+), kteří mají tuto dovednost omezenou — tedy součet lidí s „nedostatečnou“ a „problematickou“ úrovní na škále standardizovaného dotazníku HLS19. Čím nižší číslo, tím lépe.
Zdroj: HLS19-CZ — Šetření zdravotní gramotnosti dospělé populace ČR 2020 (Státní zdravotní ústav, síť M-POHL / WHO). Hodnoty odpovídají datovému kontraktu HSPA Monitoru.
Čtyřicet sedm procent znamená, že téměř každý druhý dospělý člověk v Česku má problém zorientovat se ve vlastním zdraví. Index se dělí na čtyři pásma: v roce 2020 mělo 13 % dospělých gramotnost nedostatečnou, 34 % problematickou, 43 % dostatečnou a 10 % excelentní. Součet prvních dvou — tedy „omezená“ gramotnost — je oněch 47 %. Není to okrajová skupina, je to poměr téměř půl na půl.
Jak vypadá trend
Dobrá zpráva je, že se čísla zlepšují. V roce 2015 — kdy se v Česku konala předchozí vlna měření (HLS-EU) — mělo omezenou zdravotní gramotnost 59 % dospělých, tedy podstatně víc. Tehdy bylo Česko „výrazně pod evropským průměrem“. Do roku 2020 podíl klesl na 47 % a Česko se posunulo zhruba na průměr. Autoři šetření upozorňují, že část zlepšení nejspíš souvisí s pandemií covid-19: lidé byli najednou nuceni vyhledávat a vyhodnocovat zdravotní informace každý den, a nejvíc se zlepšili právě senioři.
Trend má jen dvě srovnatelné národní vlny (2015, 2020), proto je orientační a citlivý na mimořádné vlivy (covid-19). HLS-EU a HLS19 používají blízké, ale ne identické verze nástroje. Zdroj: SZÚ; hodnoty datového kontraktu HSPA Monitoru (origin: seed).
Zlepšení je reálné, ale je třeba ho číst střízlivě. Za prvé: dvě měřicí vlny ještě nejsou trend — abychom věděli, že jde o setrvalý posun a ne o covidový výkyv, potřebujeme třetí vlnu. Za druhé: i po zlepšení zůstává téměř polovina dospělých s omezenou gramotností. Posunout se na evropský průměr neznamená být na tom dobře — znamená to být na tom průměrně špatně.
Mezinárodní srovnání
Šetření HLS19 (2019–2021) proběhlo v 17 evropských zemích podle stejné metodiky, takže umožňuje vzácně přímé srovnání — což je u zdravotní gramotnosti jinak obtížné. Evropský průměr omezené gramotnosti je přibližně 46 %, ale rozdíly mezi zeměmi jsou obrovské: od zhruba čtvrtiny populace v nejlepších zemích po téměř tři čtvrtiny v nejhorších (rozpětí cca 25–72 %). Česko se svými 47 % sedí téměř přesně na průměru — deváté ze sedmnácti.
Pohled na nejbližší sousedy ukazuje, že nejde o nevyhnutelný středoevropský osud. Následující tabulka srovnává podíl lidí s nedostatečnou gramotností (nejnižší pásmo) — tam je srovnání nejčistší.
| Země | Nedostatečná HL | Poznámka |
|---|---|---|
| Rakousko | 4 % | nejnižší ze srovnávaných — silné programy „zdravotně gramotných“ organizací |
| Slovinsko | 7 % | postkomunistická země s výrazně lepším výsledkem než ČR |
| Česko | 13 % | omezená HL celkem 47 % (nedostatečná + problematická); 9. ze 17 zemí |
| Slovensko | 23 % | vyšší podíl nedostatečné gramotnosti než ČR |
| Německo | 24 % | omezená HL celkem ≈ 59 % — nejhorší velká země šetření |
Sloupec srovnává nejnižší pásmo (nedostatečná HL), kde je metodika napříč zeměmi nejlépe srovnatelná; celkovou „omezenou“ HL uvádíme tam, kde je doložená. Zdroj: HLS19 — mezinárodní zpráva M-POHL (2019–2021).
Z tabulky plyne dvojí poučení. Vysoká gramotnost není přírodní zákon: Rakousko a Slovinsko — z nichž jedno sdílí s Českem část postkomunistické historie — mají výrazně nižší podíl nejhůř postižených. A naopak, ani bohatství samo o sobě negramotnost nevyřeší: Německo, ekonomicky nejsilnější země regionu, je v omezené gramotnosti na tom hůř než Česko. Rozdíl dělají systematické programy srozumitelné komunikace, ne HDP.
Proč je hodnota právě taková
Omezená zdravotní gramotnost se nerozkládá náhodně. Stejně jako u délky života podle vzdělání kopíruje sociální gradient — koncentruje se u lidí s nižším vzděláním, nižším příjmem, u seniorů a u chronicky nemocných. Jsou to z velké části titíž lidé, kteří mají i kratší naději dožití a vyšší riziko chudoby. Negramotnost tak nerovnosti ve zdraví nejen doprovází, ale i posiluje: kdo hůř rozumí, ten později přijde, hůř dodržuje léčbu a častěji skončí v akutní a nemocniční péči.
| Faktor | Jak působí |
|---|---|
| Vzdělání a sociální zázemí | Nižší vzdělání a horší digitální dovednosti předurčují, jak snadno člověk informace najde a vyhodnotí. Vstupní, „kořenová“ determinanta. |
| Srozumitelnost komunikace | Příbalové letáky, propouštěcí zprávy a weby institucí jsou často psané odborným jazykem pro odborníky — ne pro pacienta. |
| Navigovatelnost systému | „Kam jít, na co mám nárok, kdo to platí“ — neprůhledná struktura péče sama o sobě zvyšuje nároky na gramotnost. |
| Důvěryhodné zdroje | Kvalita a dosah oficiálních zdrojů (NZIP, pacientský portál) rozhodují, zda lidé skončí u ověřených informací, nebo u dezinformací. |
| Věk a zdravotní stav | Senioři a chronicky nemocní čelí nejvíc informacím a zároveň mívají nejnižší gramotnost — nůžky se rozevírají právě tam, kde je péče nejvíc potřeba. |
Část faktorů leží mimo zdravotnictví (vzdělání), část přímo v něm (jak systém mluví a jak je uspořádaný) — a právě ta druhá část je politicky ovlivnitelná.
Podstatné je, že velká část těchto faktorů je na straně systému, ne pacienta. To, jak srozumitelně nemocnice píše propouštěcí zprávu, jak čitelný je příbalový leták, jak se dá zorientovat na webu pojišťovny — to nejsou danosti, ale rozhodnutí. A právě proto patří zdravotní gramotnost mezi indikátory spravedlnosti: ukazuje, jak velkou část populace systém nechává tápat zbytečně.
Kde je politická páka
Páka tu existuje a je dokonce pojmenovaná. Strategický rámec Zdraví 2030 má zvyšování zdravotní gramotnosti jako samostatný cíl a navazuje na předchozí Akční plán č. 12 „Rozvoj zdravotní gramotnosti“ z let 2015–2020. Otázka tedy není, jestli problém někdo zná, ale jestli se opatření dostanou z papíru do ordinací.
-
Srozumitelná komunikace jako standard
Propouštěcí zprávy, příbalové informace a formuláře psané pro pacienta, ne pro kolegu. Trénink komunikace pro lékaře a sestry. Inspirace u rakouských „zdravotně gramotných“ organizací.
Míří na systém -
Důvěryhodný oficiální zdroj
Kvalitní, dohledatelný a aktuální portál NZIP a pacientský portál jako první místo, kam lidé zamíří — protiváha dezinformací. Provázání s ePreskripcí a pacientským souhrnem.
Posiluje dosah -
Cílení na nejslabší skupiny
Programy pro seniory, chronicky nemocné a regiony s nízkým vzděláním — tam, kde je gramotnost nejnižší a potřeba péče nejvyšší. Měřit dopad třetí vlnou HLS.
Obrací nerovnost
Nejúčinnější je kombinace všech tří — samotná kampaň gramotnost dlouhodobě nezvedne, pokud systém dál mluví nesrozumitelně.
Kompetenci tu sdílí víc aktérů: ministerstvo zdravotnictví (strategie a úhradové pobídky za srozumitelnou komunikaci), Státní zdravotní ústav (měření a programy podpory zdraví), poskytovatelé péče (jak reálně mluví s pacientem) i zdravotní pojišťovny (jak srozumitelně vysvětlují nároky). Žádný z nich problém nevyřeší sám — a to je důvod, proč zdravotní gramotnost dlouho zůstává v dokumentech, ale méně už v praxi.
Zdravotní gramotnost je nakonec měřítkem toho, jestli systém slouží všem, nebo hlavně těm, kdo se v něm umějí pohybovat. Čtyřicet sedm procent je číslo, které říká, že téměř polovina dospělých vstupuje do péče s handicapem, který s nemocí samotnou nemá nic společného. Že se snížilo z 59 %, je dobrá zpráva. Že se zastavilo zhruba na evropském průměru, je výzva. A jestli klesne dál, nebo se covidové zlepšení rozplyne, je politické rozhodnutí — ne náhoda.